Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 As 56/2014 - 28

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: A. D., zast. JUDr. Dalilou Pelechovou, advokátkou se sídlem Čs. legií 1364/20, Ostrava - Moravská Ostrava, proti žalovanému: Povodí Odry, státní podnik, se sídlem Varenská 3101/49, Ostrava - Moravská Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2013, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2013, č. j. – 11,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2013, č. j. – 11, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Předmět řízení

[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) e-mailovou zprávou ze dne 18. 10. 2013 zaslal žalovanému žádost o poskytnutí informací podle , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), které žalovaný nevyhověl e-mailovou zprávou ze dne 23. 10. 2013 s odůvodněním, že není povinným subjektem dle a jím uzavřené smlouvy nezveřejňuje a neposkytuje údaje z nich třetím osobám. Téhož dne stěžovatel podal odvolání proti zamítnutí jeho žádosti.

[2] V reakci na to sdělil žalovaný stěžovatelovi přípisem ze dne 24. 10. 2013, že není povinným subjektem ve smyslu a není ani subjektem, kterému zákon svěřil rozhodování o právech, právech chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy, a nevydává tedy žádná rozhodnutí.

[3] Proti tomuto přípisu, označenému stěžovatelem jako „rozhodnutí“, podal správní žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), odmítl. V posuzovaném případě byl totiž napadán přípis, kterým žalovaný popírá, že by byl jakožto subjekt soukromého práva povinen vést řízení o žádosti o poskytnutí informací dle . O žádosti o poskytnutí informací přípisy nerozhodl a pouze jimi sděloval, že ani do budoucna rozhodnout nechce. Soud proto dovodil, že napadený přípis není rozhodnutím v materiálním smyslu, o němž by bylo možné vést řízení dle a násl. V takové situaci je možné podat žalobu na nečinnost správního orgánu, nikoliv však žalobu proti jeho rozhodnutí.

[4] Proti tomuto usnesení krajského soudu stěžovatel brojí kasační stížností.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

[5] Stěžovatel v kasační stížnosti označuje napadené usnesení krajského soudu za nepřiléhavé, nedostatečné a popírající výkladová pravidla. Krajský soud měl chybně posoudit napadené rozhodnutí, když se nezabýval jeho obsahovou stránkou. Žalovaný sice poučil stěžovatele o jeho názoru na povinné subjekty dle , ale fakticky žádosti nevyhověl, a to již v prvém jeho rozhodnutí ze dne 23. 10. 2013. Z toho je třeba dovodit vydání faktického rozhodnutí.

[6] Žalovaný je dle stěžovatelova názoru povinným subjektem dle a jeho přípis ze dne 24. 10. 2013 je zamítavé rozhodnutí o žádosti o poskytnutí informace, které je nezákonné.

[7] K poučení soudu, že měl podat žalobu na ochranu před nečinností správního orgánu, uvádí, že žalovaný není správním orgánem ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů, ale veřejnou institucí, tedy žalobou na nečinnost správního orgánu by se těžko domohl pozitivního rozhodnutí. V podrobnostech odkazuje na rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 6. 2013, č. j. – 47, ze dne 18. 6. 2013, č. j. – 45, a ze dne 1. 4. 2008, ve věci vedené pod sp. zn. .

[8] Proto s ohledem na shora uvedené navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[9] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že stěžovatel nevylíčil, jaké konkrétní nezákonnosti se měl krajský soud dopustit. V kasační stížnosti se v bodu 5 na jedné straně uvádí, že žalovaný není správním orgánem, na druhou stranu se v bodu 7 rozporně podává, že vydal rozhodnutí, jako by tedy správním orgánem byl.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[10] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátkou. Zdejší soud proto mohl přezkoumat napadené usnesení v mezích kasační stížnosti. Zároveň zkoumal, zda usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

[11] Kasační stížnost sice neobsahuje formální označení kasačního důvodu, nicméně z jejího obsahu lze dovodit, že napadá nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu, tj. kasační důvod dle

[12] Podle , , ve znění pozdějších předpisů, za použití jsou soudy ve správním soudnictví povinny přihlížet kdykoliv za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž mohou rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Správní soud je z úřední povinnosti povinen v průběhu celého řízení až do vyhlášení rozhodnutí zkoumat, zda je dána jeho pravomoc a věcná příslušnost, a to i tehdy, pokud nerozhoduje meritorně. Jestliže by totiž věc rozhodl soud, který by k tomu neměl pravomoc nebo by nebyl věcně příslušný, postupoval by v rozporu s y a d, dle kterých lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.

[13] Dle soudy ve správním soudnictví (tedy správní úseky krajských soudů a Nejvyšší správní soud) poskytují ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob. Pravomoc soudů ve správním soudnictví vymezuje, a tím pádem i omezuje, , podle kterého soudy rozhodují mj. o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů, o ochraně proti nečinnosti správních orgánů a o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu. Pokud by žalovaný nebyl vůbec způsobilý vrchnostensky rozhodovat a tudíž i být nečinný ohledně takového rozhodování či nezákonně zasahovat do veřejných subjektivních práv stěžovatele, nebyla by žaloba projednatelná ve správním soudnictví.

[14] Proto v řízeních, která se týkají žádostí o poskytnutí informací dle , je pro posouzení pravomoci soudů ve správním soudnictví klíčová úvaha, zda se nachází žalovaný, po kterém jsou požadovány informace, v postavení povinného subjektu dle , 2 . Pokud povinným subjektem je, je nutné na něho nahlížet v souladu s definici obsaženou v jako na správní orgán, který může autoritativně působit v oblasti veřejných subjektivních práv a povinností (viz bod [15]). V opačném případě by soud musel žalobu odmítnout, byť by tak mohl učinit - v daném případě poněkud nezvykle - až poté, kdy by postavení žalovaného z pohledu vyhodnotil hmotněprávně. Bez odpovědi na tuto otázku však není postaveno najisto, zda je vůbec dána pravomoc soudů ve správním soudnictví.

[15] Vymezení povinných subjektů v informačním zákoně se může na první pohled jevit jako širší než vymezení správních orgánů obsažené v Povinným subjektem podle je například i veřejná instituce, která není uvedená v definici správního orgánu obsažené v Pokud je však určitý subjekt veřejnou institucí ve smyslu informační zákona, zákon mu svěřuje, aby rozhodoval mj. o odmítnutí žádosti o poskytnutí informací [a to podle – viz ] – tedy o právu v oblasti veřejné správy. Jedná se zároveň o kategorii správního orgánu, kterou vymezuje jako „fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy“. Jeho postavení coby správního orgánu je však v takovém případě omezeno právě jen na oblast postupu podle . Obdobné platí i v případě státního orgánu (dle ), který není orgánem moci výkonné [podle ].

[16] V nyní souzené věci usnesení krajského soudu postrádá posouzení povahy žalovaného jakožto povinného subjektu dle . Není možné vyloučit, že se touto otázkou soud tacitně zabýval, aniž by ji vtělil do textu rozhodnutí. Z jeho odůvodnění je totiž patrné, že krajský soud připouští, že stěžovatel by se v obecné rovině mohl domáhat ochrany před správními soudy, ale v posuzovaném případě svým podáním zahájil špatný typ řízení. Dovodil totiž, že sice není možné vést řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu dle a násl. , ale že v tomto případě by bylo možné vést řízení o ochraně proti nečinnosti správního orgánu dle a násl. Bez výslovné úvahy v tomto směru se jedná o spekulaci. Z odůvodnění rozhodnutí nelze jednoznačně seznat, zda soud tuto otázku posuzoval, a pokud ano, jak a s jakým výsledkem.

[17] Krajský soud v napadeném usnesení pouze vyslovil, že zde není úkon, kterým by bylo jakkoliv rozhodováno. Otázka, zda je možno žalovaného považovat za povinný subjekt podle , a (ne)existence jeho úkonu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva a povinnosti jsou spolu spjaty. Posouzení povahy žalovaného musí být výchozí úvahou, od které se odvíjí oprávnění vydat rozhodnutí, proti kterému by bylo možné brojit v řízení dle a násl. , či jehož vydání by bylo možné se domáhat nečinnostní žalobou dle a násl Závěr o povaze přípisu ze dne 24. 10. 2013 nemůže bez odpovědi na primární otázku, zda je žalovaný povinným subjektem a zda je vůbec dána pravomoc soudů ve správním soudnictví, sám o sobě vést k závěru, který z žalobních typů měl být stěžovatelem aplikován. Rozhodnutí krajského soudu je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

[18] Obecně lze konstatovat, že zpravidla výslovná úvaha ohledně pravomoci soudů ve správním soudnictví nebude potřebná, a to i pokud jde o povahu žalovaného jako povinného subjektu dle . Tehdy, pokud je povaha žalovaného zjevná a není rozporována, by byla taková úvaha nadbytečná. V posuzovaném případě však postavení žalovaného, jako povinného subjektu ve smyslu na první pohled zjevné není a mezi účastníky panovaly rozdílné názory, jak ostatně plyne z jejich vzájemné komunikace, která předcházela podání žaloby i ze žaloby samotné. Jednalo se tedy o spornou otázku, na jejímž výsledku závisel další postup soudu a jako taková měla být zodpovězena v odůvodnění usnesení.

[19] Napadené usnesení krajského soudu tak postrádá esenciální úvahu ohledně postavení žalovaného z pohledu , která je klíčová pro posouzení otázky, zda soudy ve správním soudnictví mají pravomoc o této věci rozhodovat. Bez této úvahy je proto usnesení krajského soudu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Pro tuto vadu, ke které je Nejvyšší správní soud povinen přihlédnout podle z úřední povinnosti, je napadené usnesení o odmítnutí žaloby ve smyslu nezákonné. Uvedený důvod v sobě zahrnuje mj. i případ nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí.

[20] Vzhledem k vadě řízení před krajským soudem se Nejvyšší správní soud nezabýval námitkami vznesenými v kasační stížnosti; mimo jiné proto neposuzoval povahou žalovaného, když k této otázce se zatím nevyjádřil krajský soud, či povahou napadeného přípisu, když posouzení této otázky je namístě až poté, co bude posouzena povaha žalovaného. Avšak na okraj podotýká, že relativně podobnou situaci jako v nyní souzené věci v minulosti rozhodoval např. v rozsudku ze dne 28. 3. 2014, č. j. – 53. Závěry v tomto rozsudku vyslovené mohou být v mnohém pro posouzení nynější věci významné.

IV. Závěr a náklady řízení

[21] Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud kasační stížností napadené usnesení krajského soudu podle ust. zrušil a současně vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. V něm je soud vázán právním názorem kasačního soudu tak, že si nejprve vyhodnotí, zda je věc projednatelná ve správním soudnictví.

[22] V novém rozhodnutí pak krajský soud rozhodne podle ust. i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 4. prosince 2014

JUDr. Barbara Pořízková

předsedkyně senátu