Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 As 128/2014 - 42

- 44

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: JUDr. Z. A. proti žalovanému: Finanční úřad pro Ústecký kraj, se sídlem Velká Hradební 39/61, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí Finančního úřadu v Litoměřicích ze dne 23. 3. 2011, čj. 31689/11/196940506299, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 6. 2014, čj. – 59,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

1) Finanční úřad v Litoměřicích vydal dne 18. 6. 2010 pod čj. 59379/10/196940506299 exekuční příkaz na srážku z žalobcovy mzdy, jiné odměny za závislou činnost nebo náhrady za pracovní příjem, důchody, sociální a nemocenské dávky, stipendia apod. pro vykonatelné daňové nedoplatky žalobce v souhrnné výši 14 753 Kč.

2) Žalobce podal proti exekučnímu příkazu námitky, které Finanční úřad v Litoměřicích zamítl rozhodnutím ze dne 23. 3. 2011, čj. 31689/11/196940506299 (dále též „rozhodnutí o námitkách“).

3) Ve věci původně rozhodoval Finanční úřad v Litoměřicích, který však byl ke dni 31. 12. 2012 zrušen , o Finanční správě České republiky. Jeho působnost přešla na Finanční úřad pro Ústecký kraj, přičemž dle platí, že jsou-li v rozhodnutích vydaných při správě daní uvedeny územní finanční orgány, zde Finanční úřad v Litoměřicích, rozumí se jimi orgány finanční správy příslušné dle , v tomto případě tedy Finanční úřad pro Ústecký kraj (dále „ “).

4) Žalobce podal proti rozhodnutí o námitkách žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Krajský soud žalobu zamítl. Žalobce uplatnil jedinou konkrétní žalobní námitku, podle které byl zbaven možnosti dostát svým závazkům vůči správci daně v důsledku zadržování vysokých částek některými soudy. Krajský soud vyhodnotil pohledávky, na které žalobce poukazoval, jako eventuální soukromoprávní pohledávky žalobce za Českou republikou. Takové pohledávky nelze považovat za přeplatek na dani, a nelze jimi tedy platit daň podle , o správě daní a poplatků ve znění do 31. 12. 2010 (dále jen „daňový řád“). Započtení soukromoprávní pohledávky nelze podřadit ani pod jiný zákonný způsob placení daně. Pokud žalobce neměl v důsledku zadržení vysokých částek možnost uhradit své daňové závazky, mohl požádat o posečkání daně, povolení splátek či prominutí daňového nedoplatku. Nedostatek finančních prostředků na straně žalobce není důvodem k prohlášení rozhodnutí o vyměření daně za nezákonná či protiústavní. Krajský soud se blíže nezabýval dalšími žalobními tvrzeními o porušení ústavních principů, neboť tato tvrzení neobsahovala projednatelné žalobní body. Žalobce převážně argumentoval skutečnostmi, které nesouvisely s posuzovanou věcí.

5) Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž obecně uvedl, že považuje napadený rozsudek za protiústavní. Stěžovatel je jím v rozporu s právem Unie a s ústavním zákazem postihován újmou odepření účinné soudní ochrany svých základních práv pod záminkou zpoplatnění bezpráví jeho politické perzekuce. Stěžovateli je v rozporu s y odepřeno právo na ochranu vlastnictví porušením zásady legality zaručení y, a dále porušením principu panství práva „rule of law“, vycházejícího z římské zásady „z bezpráví právo nevznikne“ a „kde neplatí právo, neplatí nic.“ Stěžovatel na závěr uvedl, že kasační stížnost ještě doplní o podrobné odůvodnění, a zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků.

6) Takto formulovaná kasační stížnost nebyla věcně projednatelná, neboť v rozporu s neobsahovala žádný konkrétně vymezený důvod, pro který stěžovatel napadl rozhodnutí krajského soudu. Usnesením ze dne 16. 9. 2014, čj. – 7, Nejvyšší správní soud vyzval stěžovatele k odstranění této vady ve lhůtě 1 měsíce od doručení usnesení, a poučil jej, že pokud vady kasační stížnosti neodstraní a v řízení nebude možné pro tento nedostatek pokračovat, soud kasační stížnost odmítne. V témže usnesení jej Nejvyšší správní soud vyzval k zaslání vyplněného a podepsaného formuláře Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků (dále jen „Potvrzení“). Usnesení bylo stěžovateli doručeno 21. 10. 2014.

7) Dne 5. 11. 2014 stěžovatel doručil Nejvyššímu správnímu soudu vyplněné Potvrzení s průvodním dopisem, v němž uvedl další okolnosti, které považoval za podstatné ve vztahu ke své žádosti o osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel však neučinil až do konce stanovené lhůty žádné další podání, kterým by vymezil konkrétní a věcně projednatelné důvody, pro které napadl rozsudek krajského soudu. Neučinil tak ani následně. V průběhu řízení o kasační stížnosti nevyplynuly žádné skutečnosti, pro které by stěžovatel případně nemohl kasační stížnost včas doplnit. Protože nebylo možné pro tento nedostatek pokračovat v řízení, Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost za použití ve spojení s

8) Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatel nebyl v řízení zastoupen advokátem. Ustanovení právního zástupce však ani nepožadoval. Zastoupení advokátem nebylo v případě stěžovatele nezbytné, neboť jako bývalý advokát má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (srov. ). Za situace, kdy kasační stížnost nadále neobsahuje žádnou konkrétní kasační námitku, Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval o žádosti o osvobození stěžovatele od soudních poplatků v řízení o kasační stížnosti. Ani případné vyhovění této žádosti by totiž nic neměnilo na tom, že kasační stížnost nebyla doplněna ve stanovené lhůtě o konkrétní důvody, pro které stěžovatel napadl rozhodnutí krajského soudu.

9) O nákladech řízení rozhodl soud podle ve spojení s tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 9. prosince 2014

JUDr. Jan Passer

předseda senátu