Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 As 240/2014 - 14

- 15

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové, soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudce JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Okresní soud v Českých Budějovicích, se sídlem v Českých Budějovicích, Lidická 20, týkající se žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. září 2014, č. j. - 29, o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku,

t a k t o :

I. Návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce s e z a m í t á .

II. Kasační stížnost žalobce s e o d m í t á .

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Žalobce podal dne 21. března 2014 u Krajského soudu v Českých Budějovicích žalobu, kterou se domáhal toho, aby soud určil, že pokyn justiční stráže Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. února 2014 byl ze své povahy nezákonný i neopodstatněný. Usnesením ze dne 25. března 2014, č. j. - 2 vyzval Krajský soud v Českých Budějovicích žalobce, aby do 7 dnů od doručení usnesení zaplatil soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 2 000 Kč, podle položky 18 bod 2 písm. d) sazebníku soudních poplatků.

[2] V reakci na výzvu krajského soudu k zaplacení soudního poplatku z podané žaloby zaslal žalobce soudu dne 17. dubna 2014 žádost o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 22. dubna 2014, č. j. - 11 soud zamítl žádost žalobce o osvobození od placení soudních poplatků. Proti tomuto usnesení následně podal žalobce kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud odmítl usnesením ze dne 17. července 2014, č. j. - 13.

[3] V návaznosti na předchozí odmítnutí kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem vydal Krajský soud v Českých Budějovicích opětovně usnesení, kterým vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku. K tomuto usnesení žalobce soudu sdělil, že soudní poplatek nezaplatí. S ohledem k výše uvedenému vydal Krajský soud v Českých Budějovicích dne 10. září 2014 usnesení, kterým řízení zastavil.

[4] Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. září 2014, č. j. - 29 brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností ze dne 18. září 2014 a domáhá se jeho zrušení. V textu kasační stížnosti stěžovatel způsobem sobě příznačným a veskrze nesrozumitelným vytýká postupu krajského soudu nejrůznější skutečnosti, resp. domnělé skutečnosti opřené o své představy o správnosti postupu krajského soudu. Z celkem třiceti sedmi kasačních námitek, lze-li je tak označit, vyplývá – kromě obecného nesouhlasu se zastavením řízení – že stěžovatel zejména nesouhlasí s důvody, pro něž jej krajský soud neosvobodil od soudních poplatků.

[5] Nejvyšší správní soud nejprve připomíná, že opakovaně vyhodnotil okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje u soudu svá práva, jako projev svévolného a účelového uplatňování práva (viz např. rozsudek ze dne 8. března 2012, č. j. - 11, všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz). Stěžovatel svá práva uplatňuje převážně zjevně šikanózním způsobem a nesoudí se veden snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž pro samotné vedení sporu (viz rozsudek ze dne 7. června 2012, č. j. - 13). V evidenci zdejšího soudu je vedeno ke dni 7. listopadu 2014 celkem 1 223 spisů, kde žalobce vystupuje v pozici stěžovatele, resp. navrhovatele. Z evidence zdejšího soudu je dále patrné, že množství žalobcem vedených sporů se v průběhu času zvyšuje. Pouhá skutečnost, že stěžovatel vede takové množství sporů, přirozeně sama o sobě neznamená, že by jeho žádostem nemělo být vyhověno. Rozhodující je sériovost a stereotypnost stěžovatelem vedených sporů, spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů. V podrobnostech lze odkázat na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. února 2013, č. j. - 10, jež stěžovatel taktéž v procesní roli stěžovatele obdržel.

[6] Stěžovatel vytkl krajskému soudu především nesprávný postup v řízení, neuvedl však námitky, kterými by se snažil vyvrátit rozhodný závěr krajského soudu, že řízení muselo být pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno. Vzhledem ke skutečnosti, že k zaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě, ani později, nedošlo, postupoval krajský soud tak, jak mu ukládá ve spojení s , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

[7] Nejvyšší správní soud podotýká, že nevyzval stěžovatele k odstranění vad kasační stížnosti, protože při předběžném posouzení zjistil, že v posuzovaném případě je stěžovatel opět veden snahou vést „spor pro spor“. Vznesené námitky prima facie nemohou být důvodné a kasační stížnost je zcela zjevně bezúspěšná. Nejvyšší správní soud sice standardně vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti a k předložení plné moci udělené jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nicméně tato výzva byla zcela zbytečná a stěžovatel na ni – ze svého pohledu „standardně“ – reagoval tak, že soudní poplatek nezaplatí a že žádá o osvobození a ustanovení zástupce. Potvrdil tím to, co je Nejvyššímu správnímu soudu z úřední činnosti známo (srov. např. věci vedené pod sp. zn. či sp. zn. ), že shora uvedené výzvy obvykle neplní svůj účel a nevedou k řádné procesní přípravě řízení. Tyto výzvy naopak rozehrávají písemný „ping pong“ mezi stěžovatelem a zdejším soudem, který prodlužuje řízení o kasační stížnosti o několik týdnů až měsíců. Stěžovatel zpravidla požádá o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti a následně o prodloužení lhůty k předložení plné moci udělené advokátovi, resp. o povolení splátek soudního poplatku. Nejvyšší správní soud však tyto žádosti zamítne z důvodu svévolného uplatňování práva stěžovatelem a jeho obstrukčnímu přístupu k vedení řízení (viz např. usnesení ze dne 8. srpna 2012, č. j. - 13 a ze dne 4. října 2012, č. j. - 22, která byla stěžovateli doručena a jejich obsah je mu proto znám). Výsledkem řízení pak obvykle bývá jeho zastavení pro nezaplacení soudního poplatku.

[8] Nejvyšší správní soud nepochyboval, že tento bezúčelný a zcela neefektivní postup by se opakoval i v posuzované věci. Zamítl proto stěžovatelovy žádosti o osvobození soudního poplatku a ustanovení zástupce a bez dalšího přímo odmítl kasační stížnost, neboť jiný postup by byl procesně neefektivní.

[9] Obdobný postup volí v případě opakujících se zjevně nedůvodných podání stěžovatele také Ústavní soud. Ve vztahu k povinnému zastoupení stěžovatele v řízení o ústavní stížnosti vyslovil, že poučení o této povinnosti není nutno stěžovateli zasílat vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v identických případech předchozích. Pokud lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé stěžovatele zpravit o zásadě povinného zastoupení v řízení před Ústavním soudem, setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování by se jevilo jako formalistické a neefektivní (viz usnesení ze dne 22. listopadu 2012, sp. zn. , obdobně srov. usnesení ze dne 14. listopadu 2012, sp. zn. , ze dne 17. října 2012, sp. zn. , či ze dne 10. října 2012, sp. zn. ). Nejvyšší správní soud je toho názoru, že uvedené závěry lze vztáhnout i na poučování o povinnosti být zastoupen advokátem a povinnosti zaplatit soudní poplatek v řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel byl zdejším soudem poučen o těchto povinnostech nesčetněkrát, jejich existence si proto musí být nepochybně vědom.

[10] Stejně jako v nyní posuzované věci opakovaně rozhodoval i Nejvyšší správní soud, např. v usnesení sp. zn. ze dne 28. února 2013, usnesení sp. zn. ze dne 4. června 2013, usnesení sp. zn. ze dne 13. června 2013 či usnesení sp. zn. ze dne 22. října 2013. Příznačné je, že ústavní stížnosti stěžovatele proti těmto usnesením bez dalšího odmítl pro vady i Ústavní soud, aniž by stěžovatele vyzýval k jejich odstranění, seznav, že by to k ničemu nevedlo (srov. usnesení sp. zn. ze dne 7. června 2013, usnesení sp. zn. ze dne 20. listopadu 2013, usnesení sp. zn. ze dne 8. října 2013 a usnesení sp. zn. ze dne 22. října 2013).

[11] Závěrem Nejvyšší správní soud uvádí, že si je vědom znění d, který zaručuje právo na soudní ochranu. Okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje svá práva (a to zejména právo na soudní ochranu), však nelze považovat za výkon subjektivního práva v souladu s právním řádem. Chování stěžovatele naopak naplňuje znaky zneužití práva, které zdejší soud vymezil např. již v rozsudku ze dne 10. listopadu 2005, č. j. - 48, č. 869/2006 Sb. NSS. V této souvislosti lze rovněž poukázat na rozsudek ze dne 30. prosince 2010, č. j. - 43, ve kterém Nejvyšší správní soud poukázal na model fungování stěžovatele (občanského sdružení), založený na opakovaném podávání žádostí o osvobození od soudních poplatků, tj. nákladů, které při jeho činnosti zpravidla vznikají a s jejichž vznikem musel vědomě počítat. Neexistují-li pro takové jednání legitimní důvody, je třeba jej považovat za zneužití práva zakotveného v Uvedený závěr nezpochybnil ani Ústavní soud (viz usnesení ze dne 11. května 2011, sp. zn. ).

[12] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle aplikovaného na základě

[13] Podle ve spojení s žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení n e n í opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. listopadu 2014

Mgr. Jana Brothánková

předsedkyně senátu