Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Afs 30/2014 - 35

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: CED Office, s. r. o., se sídlem K Horkám 1385/36, Praha 10 – Hostivař, zast. JUDr. Milenou Novákovou, advokátkou se sídlem Rooseveltova 37, Český Krumlov, proti žalovanému: Finanční úřad pro hlavní město Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, ve věci ochrany před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2014, čj. -34,

t a k t o :

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2014, čj. -34, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I. Předmět řízení a vymezení sporu

[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví označené usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 5. 2. 2014, kterým byla odmítnuta jeho žaloba na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného. Stěžovatel nezákonný zásah spatřoval především v nezákonně zahájených postupech k odstranění pochybností o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti podaného řádného daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období červenec 2012, srpen 2012 a září 2012 a dále v účelovém prodlužování postupu, který přechází v nečinnost.

[2] Městský soud se nejprve zabýval otázkou, zda stěžovatel před podáním žaloby vyčerpal ve smyslu ustanovení , (dále jen „“) jiné prostředky ochrany nebo nápravy. V této souvislosti městský soud konstatoval, že správcem daně zvolený postup k odstranění pochybností dle ustanovení , , ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „“), ve své podstatě nahradil vytýkací řízení upravené v ustanovení , o správě daní a poplatků; dosavadní judikaturu vztahující se k vytýkacímu řízení lze tudíž aplikovat i na postup k odstranění pochybností v režimu daňového řádu. Městský soud proto dospěl k závěru, že v daném případě konání postupů k odstranění pochybností nepředstavuje nezákonný zásah, proti kterému by bylo možné se bránit žalobou podle ustanovení , neboť žalobci svědčí jiný právní prostředek ochrany, a sice žaloba podle ustanovení podaná proti konečnému rozhodnutí odvolacího správního orgánu ve věci vyměření daně.

[3] Ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, čj. -81 (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), nedošlo dle městského soudu v daném případě ze strany pracovníka správce daně ani k jinému faktickému úkonu, proti kterému by se ještě před samotným vyměřením daně bylo možné bránit zásahovou žalobou. Důvodnou neshledal městský soud podanou žalobu ani z hlediska délky řízení, odkázal přitom stěžovatele na možnost domáhat se ochrany proti nečinnosti správního orgánu.

[4] Na základě shora uvedeného městský soud podanou žalobu z důvodu nevyčerpání jiných prostředků ochrany nebo nápravy ve smyslu ustanovení jako nepřípustnou odmítl.

[5] Stěžovatel podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost, ve které namítal rozpor závěru městského soudu s aktuální judikaturou Nejvyššího správního soudu, ze které vyplývá, že dřívější judikatura vztahující se k ustanovení § 43 zákona o správě daní a poplatků je v režimu daňového řádu pro postup k odstranění pochybností neaplikovatelná. Prostředkem obrany proti účelově prodlužovanému postupu k odstranění pochybností je tak žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu.

[6] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[7] Žalovaný se k obsahu kasační stížnosti nevyjádřil.

II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[8] Kasační stížnost je podle ustanovení a násl. přípustná a podle jejího obsahu jsou v ní namítány důvody podle ustanovení , tj. nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle ustanovení a 4 vázán.

[9] Spornou otázkou v projednávané věci je přípustnost obrany proti tvrzenému nezákonně zahájenému a účelově prodlužovanému postupu k odstranění pochybností prostřednictvím zásahové žaloby.

[10] Nejvyšší správní soud na úvod konstatuje, že institut postupu k odstranění pochybností byl s účinností od 1. 1. 2011 zaveden ; navázal přitom na předchozí právní úpravu obdobného instrumentu, a to vytýkacího řízení ( zákona o správě daní a poplatků).

[11] Městský soud ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že postup k odstranění pochybností, stejně jako dosavadní vytýkací řízení, vždy končí vydáním meritorního rozhodnutí (platebního výměru); v takovém případě je v souladu s ustálenou judikaturou na místě domáhat se obrany žalobou podle ustanovení proti konečnému rozhodnutí ve věci, resp. nečinností žalobou proti průtahům řízení. Stěžovatel naproti tomu namítal, že judikaturu vztahující se k vytýkacímu řízení na postup k odstranění pochybností použít nelze. Nejvyšší správní soud se proto zabýval otázkou, do jaké míry lze aplikovat judikaturní závěry vyslovené ve vztahu k předchozí právní úpravě zákona o správě daní a poplatků i na institut postupu k odstranění pochybností zavedený .

[12] Městský soud ve svých závěrech vyšel z rozsudku ze dne 16. 11. 2010, čj. -81, ve kterém Nejvyšší správní soud konstatoval, že „vytýkací řízení může být zahájeno až po předložení příslušného přiznání k dani, a to pouze na základě konkrétních pochybností o údajích v něm uvedených, a na rozdíl od daňové kontroly končí vždy vydáním rozhodnutí“. Na základě tohoto předpokladu dospěl zdejší soud v citovaném rozsudku k závěru, že „[p]rostředkem právní ochrany proti tvrzenému nezákonnému zahájení vytýkacího řízení ( , o správě daní a poplatků) je žaloba dle a násl. podaná proti konečnému rozhodnutí správce dně ve věci vyměření daně, nikoli žaloba na ochranu před nezákonným zásahem dle Prostředkem právní ochrany proti účelově prodlužovanému vytýkacímu řízení ( zákona o správě daní a poplatků) je žaloba nečinnostní podaná dle a násl. “

[13] upravuje jednotlivé procesní kroky vedoucí k ukončení postupu k odstranění pochybností v ustanovení , které stanoví, že „[o] průběhu postupu k odstranění pochybností sepíše správce daně podle povahy odpovědi protokol nebo úřední záznam, ve kterém uvede vyjádření nebo důkazní prostředky, na jejichž základě považuje pochybnosti za zcela nebo zčásti odstraněné, a případné důvody přetrvávajících pochybností“ [odst. 1]. „Nedošlo-li k odstranění pochybností a výše daně nebyla prokázána dostatečně věrohodně, sdělí správce daně daňovému subjektu výsledek postupu k odstranění pochybností. Daňový subjekt je oprávněn do 15 dnů ode dne, kdy byl seznámen s dosavadním výsledkem postupu k odstranění pochybností, podat návrh na pokračování v dokazovaní spolu s návrhem na provedení dalších důkazních prostředků.“ [odst. 2] „Pokud správce daně shledá důvody k pokračování v dokazování, zahájí v rozsahu těchto důvodů daňovou kontrolu. Neshledá-li správce daně důvody k pokračování v dokazování, vydá do 15 dnů ode dne, kdy daňový subjekt podal návrh na pokračování v dokazování, rozhodnutí o stanovení daně.“ [odst. 3] „Neposkytne-li daňový subjekt potřebnou součinnost k odstranění pochybností, může správce daně stanovit daň podle pomůcek.“ [odst. 4].

[14] Ze shora citovaného ustanovení § 90 daňového řádu vyplývá, že oproti předchozí právní úpravě zákona o správě daní a poplatků může správce daně vedle vydání rozhodnutí o dani ukončit postup k odstranění pochybností i jiným způsobem, a to zahájením daňové kontroly. Nelze se tudíž ztotožnit se závěrem městského soudu, který své rozhodnutí postavil na totožnosti způsobu ukončení obou zmiňovaných procesních institutů, a tedy i shodném žalobním režimu.

[15] Nová právní úprava daňového řádu změnila možné způsoby ukončení postupu k odstranění pochybností; dřívější judikaturu vztahující se k ustanovení § 43 zákona o správě daní a poplatků proto nelze pro účely závěru o případné soudní obraně použít. V tomto kontextu Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 10. 10. 2012, čj. -52, dospěl k závěru, že soudní obranou proti účelově prodlužovanému postupu k odstranění pochybností je žaloba podle ustanovení a násl. na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, a poukázal na možnou aplikaci judikatury vztahující se k prostředkům ochrany proti nezákonně vedené daňové kontrole (viz např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2005, čj. -110). Rovněž tedy zahájení i provádění postupu k odstranění pochybností může být podle okolností nezákonným zásahem, proti kterému je možné podat žalobu podle ustanovení a násl.

[16] Odkaz městského soudu na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2012, čj. -130, není v projednávané věci přiléhavý, neboť v daném skutkovém případě krajský soud, a posléze Nejvyšší správní soud, posuzoval přípustnost zásahové žaloby v situaci, kdy daňové řízení bylo zahájeno v režimu zákona o správě daní a poplatků, tedy coby vytýkací řízení. Jak současně vyplývá z obsahu citovaného rozhodnutí, žalobce se v daném případě domáhal vydání rozsudku, kterým mělo být žalovanému zakázáno pokračovat v porušování práv žalobce vedením řízení, přičemž nezákonný zásah žalovaného spatřoval žalobce ve vedení vytýkacích řízení. Přestože se tedy následně změnila v průběhu řízení právní úprava a vytýkací řízení bylo nahrazeno postupem k odstranění pochybností, soud vycházel z formulace žalobního petitu a ze skutečnosti, že nezákonný zásah spatřoval žalobce právě v zahájení a vedení vytýkacích řízení.

[17] Nejvyšší správní soud dospěl na základě shora uvedeného k závěru, že v projednávané věci nebyly dány důvody pro odmítnutí žaloby stěžovatele s odkazem na nutnost využití jiných žalobních typů, neboť v případě vedení postupu k odstranění pochybností není splněn základní předpoklad, podle něhož daňové řízení vždy vyústí ve vydání rozhodnutí. Městský soud pochybil ve své úvaze o způsobu ukončení postupu k odstranění pochybností a možné aplikaci dosavadní judikatury, Nejvyšší správní soud proto shledal kasační stížnost důvodnou.

[18] Závěrem zdejší soud připomíná, že v projednávané věci nebyly předmětem přezkumu ostatní podmínky řízení před soudem ani otázka důvodnosti podané žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, nýbrž výlučně posouzení správnosti konkrétního závěru městského soudu o nepřípustnosti podání zásahové žaloby. Nejvyšší správní soud tak svým rozhodnutím nijak nepředjímá další postup městského soudu v projednávané věci.

III. Závěr a náklady řízení

[19] Nejvyšší správní soud dospěl na základě všech uvedených důvodů k závěru, že kasační stížnost je důvodná, dle proto usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V tomto dalším řízení městský soud v souladu se závěry vyjádřenými v tomto rozhodnutí znovu posoudí žalobní tvrzení stěžovatele.

[20] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí dle

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2014

Daniela Zemanová

předsedkyně senátu