Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 330/2014 - 74

pokračování - 75

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: Ing. J. P., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 5. 2013, č. j. 2013/15992 - 421, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2014, č. j. – 14, vedeném Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. , v řízení o námitce podjatosti vznesené žalobkyní proti soudkyni Nejvyššího správního soudu JUDr. Miluši Doškové,

takto:

Soudkyně Nejvyššího správního soudu JUDr. Miluše Došková není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

Odůvodnění:

[1] Žalobou ze dne 4. 6. 2013 se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky ve Zlíně ze dne 30. 1. 2013, č. j. MPSV-UP/1189371/13/AIS-ZAM. V záhlaví uvedeným usnesením Krajského soudu v Brně, byla věc postoupena Krajskému soudu v Ostravě jako soudu místně příslušnému. Toto usnesení napadla stěžovatelka kasační stížností.

[2] V řízení o kasační stížnosti stěžovatelka vznesla námitku podjatosti členů druhého senátu zdejšího soudu, který byl dle platného rozvrhu práce k projednání a rozhodnutí kasační stížnosti povolán. O uvedené námitce bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2014, č. j. – 41, tak, že soudkyně JUDr. Miluše Došková a Mgr. Eva Šonková nejsou vyloučeny z projednání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. . Vůči třetímu členu druhého senátu zdejšího soudu, JUDr. Karlu Šimkovi, nebyla námitka podjatosti stěžovatelkou uplatněna.

[3] V souvislosti s usnesením ze dne 14. 8. 2014, č. j. - 50, kterým předsedkyně druhého senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Miluše Došková vyzvala stěžovatelku k předložení plné moci udělené advokátovi, který ji bude zastupovat v řízení o kasační stížnosti, nebo k prokázání, že má stěžovatelka vysokoškolské právnické vzdělání, stěžovatelka opětovně vznesla námitku podjatosti soudkyně JUDr. Miluše Doškové ze dne 25. 8. 2014.

[4] Tato námitka podjatosti byla v souladu s rozvrhem práce předložena k posouzení a rozhodnutí devátému senátu zdejšího soudu ve věci vedené pod sp. zn. . Stěžovatelka po poučení o složení tohoto senátu a o možnosti uplatnit v propadné lhůtě jednoho týdne námitku podjatosti, vnesla námitku podjatosti všech soudců devátého senátu, tak i všech soudců desátého senátu. O uvedené námitce bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2014, č. j. – 69, tak, že soudci JUDr. Radan Malík, JUDr. Barbara Pořízková a JUDr. Petr Mikeš nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci.

[5] Podjatost JUDr. Miluše Doškové je spatřována v tom, že předchozí namítána podjatost této soudkyně nebyla posouzena řádně. O námitce podjatosti totiž rozhodoval v řízení vedeném pod sp. zn. soudce JUDr. Jaroslav Vlašín, proti němuž byla také podána námitka podjatosti, a to v několika řízeních vedených u Nejvyššího správního soudu, neboť stěžovatelku svými rozhodnutími značně poškozoval.

[6] K podané námitce se vyjádřila dne 1. 9. 2014 soudkyně JUDr. Miluše Došková tak, že nemá žádný poměr k věci ani k účastníkům řízení. Nepodílela se na projednávání a rozhodování věci samé u správního orgánu ani v předchozím soudním řízení ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Dále poukázala, že o předchozí námitce podjatosti, mimo jiné vůči její osobě, bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2014, č. j. – 41.

[7] Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.

[8] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá, že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. , N 127/6 SbNU 429).

[9] Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. , N 98/23 SbNU 11). Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v totiž představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je příslušnost zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána zákonnému (příslušnému) soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.

[10] Důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci může být pouze jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, zejména v případech, kdyby mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Vyloučen by byl rovněž soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání. Poměr soudce k účastníkům nebo k jejich zástupcům (ať již přátelský či nepřátelský) může být založen příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít i o vztah ekonomické závislosti, apod. V daném případě však nebyla objektivně zjištěna žádná z těchto skutečností.

[11] Z námitky podjatosti vznesené stěžovatelkou neplyne existence důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudkyně JUDr. Miluše Doškové pro její poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, která by byla při posuzování námitky podjatosti relevantní. Žádný z důvodů předpokládaný v tak dán není a stěžovatelka jej vlastně ani netvrdí. Z pouhého nesouhlasu s dřívějším rozhodnutím o podjatosti soudkyně JUDr. Miluše Doškové, resp. z toho, že se na tomto rozhodnutí podílel soudce, o němž tvrdí, že je podjatý, ačkoliv námitku podjatosti proti němu vznést v době rozhodování mohla a neučinila tak, podjatost soudkyně dovodit nelze.

[12] Z výše uvedených důvodů neshledal Nejvyšší správní soud důvodnou námitku podjatosti soudkyně Nejvyššího správního soudu JUDr. Miluše Doškové a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 27. listopadu 2014

JUDr. Barbara Pořízková

předsedkyně senátu