Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

56 Az 1/2014 - 30

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Bystřickou v právní věci žalobce: K. G., nar. ………, e.č. …….., státní příslušnost Arménská republika, t. č. pobytem ………………., zast. JUDr. Petrem Navrátilem, advokátem se sídlem Joštova 4, 602 00 Brno, proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 13.1.2014 , č.j. OAM-1372/VL-20-ZA08-R3-2006,

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky ze dne 13.1.2014 , č. j. OAM-1372/VL-20-ZA08-R3-2006 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6.800 Kč k rukám jeho advokáta JUDr. Petra Navrátila do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobce se žalobou ze dne 6. 5. 2014, doručenou Krajskému soudu v Brně téhož dne, domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný rozhodl o žádosti žalobce tak, že mu neudělil mezinárodní ochranu podle , , , a , o azylu, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „ “).

[2] Žalovaný rozhodoval již potřetí o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany (dle tehdejší právní úpravy se jednalo o žádost o udělení azylu) v České republice, kterou žalobce podal dne 7. 12. 2006. Jeho předcházející dvě rozhodnutí ve věci byla soudem zrušena.

Shrnutí argumentů obsažených v žalobě

[3] Ve včas podané žalobě žalobce namítl, že správní orgán v rozporu s výrokem I. rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. ze dne 27. 5. 2009 opětovně rozhodoval o neudělení mezinárodní ochrany podle , což má za následek zmatečnost celého správního řízení. Žalobce z opatrnosti tedy napadá celý výrok rozhodnutí žalovaného, včetně části o neudělení mezinárodní ochrany podle .

[4] Žalovaný doplnil provedené dokazování dne 16. 12. 2013 o další pohovor, ve kterém žalobce opětovně popsal důvody své žádosti a doplnil, že se v průběhu doby výrazně zhoršil jeho zdravotní stav, což doložil lékařskými zprávami. Odůvodnění výroku o neudělení humanitárního azylu podle je však zcela nepřezkoumatelné, není zřejmé, zda žalovaný y předložené žalobce provedl k důkazu a hodnotil je. Z výčtu podkladů je patrno, že je jako podklad nepřijal. V takovém případě však měl odůvodnit, proč se tak stalo.

[5] Dle názoru žalobce je i nadále rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné a způsob hodnocení provedených důkazů je ve světle pokynů Krajského soudu v Brně a Nejvyššího správního soudu nadále zcela nedostatečné. Žalobce dle svého přesvědčení splňuje podmínky minimálně pro udělení mezinárodní ochrany podle ust. , přičemž ale rozhodnutí správního orgánu v tomto směru není z hlediska důvodů pro zamítnutí žádosti přezkoumatelné, pokud se týká hodnocení provedených důkazů a jejich vzájemných souvislostí.

[6] Žalovaný neodstranil vadu, která mu byla opětovně vytknuta soudem ve vztahu k použití výpovědi syna žalobce A. G. Žalovaný v odůvodnění konstatuje, že protokol o výpovědi syna byl podkladem pro rozhodnutí, avšak z obsahu pohovoru ze dne 16. 12. 2013 ani z napadeného rozhodnutí není zřejmé, že by byl žalobce s obsahem této y jakkoliv konfrontován a měl možnost se k jejímu obsahu vyjádřit.

[7] S ohledem na shora uvedené žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil.

Vyjádření žalovaného k žalobě

[8] Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Při posuzování žádosti žalobce se nemohl odchýlit od již vysloveného závěru, že se azyl podle , a neuděluje. Zohlednil i žalobcem nově předložené lékařské zprávy, ale ani v nich neshledal důvod pro změnu závěru o neudělení humanitárního azylu. Nelze přehlédnout, že i když žalobce argumentuje špatným zdravotním stavem, poslední předložené zprávy jsou z roku 2012 a nevyplývá z nich, že by zdravotní stav žalobce představoval důvod hodný zvláštního zřetele. Z poslední zprávy, která je z 9. 7. 2012, plyne, že zdravotní stav žalobce je stabilizován.

[9] Z obsahu správního spisu je zřejmé, že žalovaný v souladu s názorem Nejvyššího správního soudu a krajského soudu v Hradci Králové seznámil žalobce s protokolem o pohovoru jeho syna A. a umožnil mu se i k tomuto podkladu vyjádřit, přičemž žalobce této možnosti nevyužil, což nelze přičítat k tíži správního orgánu. Navíc bezproblémové vycestování syna žalobce do Arménie nebylo jediným důvodem pro neshledání podmínek pro udělení doplňkové ochrany podle .

Skutečnosti zjištěné ze správního spisu a obsah napadeného rozhodnutí

[10] Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí je již v pořadí třetím rozhodnutím o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany, pokládá soud za nezbytné provést nejprve rekapitulaci řízení vedeného žalovaným, krajskými soudy a Nejvyšším správním soudem, jak vyplývá ze správního spisu.

[11] Žádost o udělení mezinárodní ochrany (dle tehdejší právní úpravy se jednalo o žádost o udělení azylu) v České republice žalobce podal dne 7. 12. 2006. Rozhodnutím ze dne 12. 6. 2007 č.j. OAM-1372/VL-20-2006 žalovaný žalobci mezinárodní ochranu neudělil. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, přičemž napadl pouze výroky o neudělení mezinárodní ochrany podle a . Tuto žalobu Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 12. 2007 zamítl jako nedůvodnou.

[12] Na základě kasační stížnosti podané žalobcem Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 13. 8. 2008 č.j. -53 rozsudek krajského soud zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajskému soud především vytkl, že stejně jako žalovaný k závěru o nevěrohodnosti žalobce a nadsazenosti jeho problémů dospěli na základě takového postupu, který nemohl vést k náležitému zjištění skutkového stavu. Žalovaný i krajský sodu pomíjeli negativní skutečnosti, které uváděl žalobce a které byly uvedeny i v podkladech opatřených žalovaným. Dále byly opomenuty důkazy předložené žalobcem. Krajskému soud však přisvědčil, že je podstatné, že žalobce pobýval v ČR již od roku 2004 na základě opakovaně prodlužovaného víza a o mezinárodní ochranu požádal až v prosinci 2006 poté, co mu bylo uloženo správní vyhoštění a neměl možnost jinak svůj pobyt zlegalizovat. Vzhledem k tomu by ani v případě, že by žalovaný dospěl k odlišným závěrům při dokazování, nemohl být učiněn jiný závěr ve vztahu k . I pokud by bylo zjištěno, že pronásledování bylo příčinou odchodu žalobce ze země původu, nelze je považovat za bezprostřední pohnutku podání žádosti o azyl.

[13] Pokud se však týká posouzení podmínek doplňkové ochrany podle , je nutno je posuzovat samostatně. I závěr o neudělení doplňkové ochrany byl založen na nevěrohodnosti žalobce. Protože došlo k opomenutí důkazů předložených žalobcem, nemůže závěr o nevěrohodnosti žalobce ve vztahu k posouzení doplňkové ochrany obstát. Krajský soud tedy měl rozhodnutí žalovaného v rozsahu výroku o neudělení doplňkové ochrany zrušit.

[14] Nad rámec nezbytného rozsahu odůvodnění Nejvyšší správní soud dále uvedl, že byť byla ve správním spise založena kopie protokolu o pohovoru se synem žalobce součástí správního spisu a žalovaný z ní vycházel, nebyl s tímto listinným důkazem žalobce seznámen. Nejvyšší správní soud odkázal na svůj rozsudek ze dne 6. 2. 2008, č.j. -55, podle kterého „Zjistí-li správní orgán, že výpovědi žadatelů o azyl o týchž skutečnostech si odporují, je jeho povinností poskytnout těmto žadatelům možnost rozpory vysvětlit, jinak je závěr správního orgánu o nevěrohodnosti takových výpovědí v rozporu s z roku 2004.“

[15] Poté Krajský soud v Brně ve věci rozsudkem ze dne 27. 5. 2009 č.j. -74 zamítl, žalobu, pokud se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí ve výroku o neudělení mezinárodní ochrany podle . Ve výroku o neudělení mezinárodní ochrany podle napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení s tím, že žalovaný napraví vady, které mu soud vytkl a ve věci doplňkové ochrany podle znovu rozhodne. Vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu.

[16] Podruhé žalovaný o žádosti žalobce rozhodl rozhodnutím ze dne 7. 3. 2011, č.j. OAM-1372/VL-20-P12-R2-2006, kdy opět žalobci mezinárodní ochranu podle , , , a neudělil. Žalobu podanou žalobce zamítl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. 1. 2012, č.j. -55. Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížnost, na základě které Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 2. 5. 2012 č.j. -33 rozsudek krajského soud zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[17] Z rozsudku Nejvyššího správní soudu mimo jiné vyplynulo, že Krajský soud v Hradci Králové měl rozhodnutí žalovaného ve výroku o neudělení mezinárodní ochrany podle (resp. podle až a ) zrušit, neboť v předmětné věci bylo první rozhodnutí žalovaného, kterým žalobce nebyla udělena podle , , , a mezinárodní ochrana, rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2009, č. j. – 74, zrušeno pouze ve výroku o neudělení mezinárodní ochrany podle (výrok II. rozsudku). Výrokem I. tohoto rozsudku byla žaloba v návrhu, aby soud zrušil rozhodnutí žalovaného ve výroku o neudělení mezinárodní ochrany podle zamítnuta. Následně však žalovaný vydal v pořadí druhé rozhodnutí, kterým žalobci opět neudělil podle , , , a mezinárodní ochranu. I když krajský soud v odůvodnění konstatoval, že pro opětovné projednání neudělení mezinárodní ochrany podle nejsou z důvodu překážky věci pravomocně rozhodnuté dány podmínky, nenašel tento právní názor odraz ve výroku rozsudku. Toto pochybení krajského soudu nemohlo mít v kontextu nyní projednávané věci vliv na právní postavení žalobce, neboť jeho důsledkem je pouze „nadbytečná“ existence části rozhodnutí žalovaného, která při správném procesním postupu neměla být vydána. Vzhledem k předcházejícím řízením měl žalovaný rozhodovat pouze o podmínkách pro udělení doplňkové ochrany podle , neboť posuzování dalších forem mezinárodní ochrany bránila překážka věci pravomocně rozhodnuté.

[18] Nejvyšší správní soud se dále obsáhle zabýval posouzením důvodů pro udělení doplňkové ochrany podle . Z rozhodnutí vyplynulo, že žalovaný odstranil většinu vad, které mu byly vytknuty v předchozích rozsudcích soudů. Rozhodnutí krajského soud zrušil vzhledem k tomu, že shledal důvodnou námitku žalobce, že žalovaný opakovaně pochybil. Přisvědčil tak námitce žalobce, že přes zcela jasně formulovanou výtku uvedenou v předchozím rozsudku Nejvyššího správního žalobce opět nijak neseznámil ani nekonfrontoval s okolnostmi vycestování a návratem jeho syna z ČR do Arménie a zpět, i když je považuje za stěžejní z hlediska posouzení důvodnosti obav žalobce.

[19] Nejvyšší správní soud uvedl: „V předcházejícím rozsudku ve věci stěžovatele Nejvyšší správní soud (byť jako obiterdictum) odkázal na svůj rozsudek ze dne 6. 2. 2008, č. j. - 55, v němž se zabýval situací, kdy správní orgán učinil závěr o nevěrohodnosti výpovědí více žadatelů o azyl týkajících se týchž skutkových okolností na základě rozporů mezi těmito výpověďmi. Nejvyšší správní soud k této otázce uzavřel, že „zjistí-li správní orgán, že výpovědi žadatelů o azyl o týchž skutečnostech si odporují, je jeho povinností poskytnout těmto žadatelům možnost rozpory vysvětlit, jinak je závěr správního orgánu o nevěrohodnosti takových výpovědí v rozporu s z roku 2004“. K tomu Nejvyšší správní soud navíc poznamenal, že byť byla kopie protokolu sepsaného při pohovoru žalovaného se synem stěžovatele v současně probíhajícím řízení založena jako součást správního spisu vedeného ve věci stěžovatele, nebyl stěžovatel s tímto listinným důkazem, z něhož přitom žalovaný rovněž při hodnocení stěžovatelových tvrzení také vycházel, nijak seznámen.

[20] Dále Nejvyšší správní soud konstatoval, že žalovaný ani tentokrát neseznámil stěžovatele s obsahem výpovědi, kterou učinil k otázce svého vycestování do Arménie v roce 2005 jeho syn a nedal mu možnost se k ní vyjádřit. Krajský soud k žalobní námitce týkající se tohoto pochybení žalovaného uvedl, že tato skutečnost nemohla mít vliv na správnost a zákonnost přezkoumávaného rozhodnutí, neboť při výpovědi syna žalobce nezazněly skutečnosti, které by odůvodňovaly úvahy o naplnění zákonných podmínek pro udělení doplňkové ochrany. Tato argumentace krajského soudu není případná, neboť procesní pochybení žalovaného spočívalo v tom, že neumožnil stěžovateli vyjádřit se ke všem podkladům, ze kterých při svém rozhodování vycházel. Proto Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu zrušil.

[21] Krajský soud V Hradci Králové poté v pořadí druhé rozhodnutí žalovaného rozsudkem ze dne 28. 2. 2013 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí ocitoval závěry Nejvyššího správního soudu.

[22] Potřetí žalovaný ve věci rozhodl rozhodnutím ze dne 13.1.2014 , č.j. OAM-1372/VL-20-ZA08-R3-2006, které je nyní předmětem přezkumu před zdejším soudem. Toto rozhodnutí opět obsahuje výrok, že se mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. o azylu neuděluje. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí podrobně shrnul dosavadní průběh řízení. Dále především uvedl, že na základě rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. -74 upustil od opětovného posuzování žádosti o udělení mezinárodní ochrany dle § 12, § 13, § 14 a § 14b. Konstatoval rovněž, že ani žalobcem doložené lékařské zprávy nezavdávají příčinu opakovaně posuzovat možnost udělení azylu z humanitárních důvodů dle , neboť z nich nevyplývá, že by žalobcův zdravotní stav představoval důvod hodný zvláštního zřetele. Pro udělení doplňkové ochrany podle neshledal důvody.

Posouzení věci Krajským soudem v Brně

[23] Žalovaný souhlasil s tím, aby soud rozhodl o věci bez nařízení jednání, žalobce se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tedy v souladu s ve znění pozdějších předpisů ) rozhodl o žalobě bez nařízení jednání.

[24] V řízení podle části III., hlavy II., dílu prvního přezkoumává soud napadené výroky rozhodnutí správního orgánu v mezích žalobních bodů a z těch hledisek, které žalobce v podané žalobě uvede, přičemž vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( a 2, věta první ).

[25] Soud především shledal důvodnou námitku žalobce, že žalovaný pochybil, pokud rozhodoval opakovaně o neudělení mezinárodní ochrany podle . Zdejší soud totiž svým rozsudkem ze dne 27. 5. 2009 č.j. -74 (blíže viz výše odst.[ ]), zamítl žalobu žalobce, pokud se domáhal zrušení napadeného rozhodnutí ve výroku o neudělení mezinárodní ochrany podle a rozhodnutí žalovaného zrušil pouze ve výroku o neudělení doplňkové ochrany podle . Soud připomíná, že soud v tomto rozhodnutí přezkoumával rozhodnutí žalovaného pouze pokud se týká neudělení mezinárodní ochrany podle a . Proti neudělení mezinárodní ochrany podle ostatních ustanovení žalobce nevznesl žádné žalobní námitky. V dalším řízení se tedy žalovaný měl zabývat pouze posouzením možnosti udělení doplňkové ochrany podle . Pokud se týká rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany podle , , , a , jednalo se již o věc pravomocně rozhodnutou.

[26] Přesto druhé rozhodnutí žalovaného ve věci ze dne 7. 3. 2011 opět obsahovalo výrok o neudělené mezinárodní ochrany podle , , , a tento výrok byl v celém rozsahu také odůvodněn. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 2. 5. 2012 č.j. -33, který se tohoto druhého rozhodnutí žalovaného týkal, (blíže viz výše odst.[ ]), mimo jiné uvedl, že žalovaný měl ve svém druhém rozhodnutí rozhodovat pouze o podmínkách pro udělení doplňkové ochrany podle , neboť posuzování dalších forem mezinárodní ochrany bránila překážka věci pravomocně rozhodnuté.

[27] Rovněž i ve svém v pořadí třetím rozhodnutí o stejné žádosti žalobce měl žalovaný tedy posuzovat pouze otázku udělení doplňkové ochrany podle . Pokud jeho rozhodnutí na jedné straně obsahuje výrok o neudělení mezinárodní ochrany podle , , , a , na druhé straně je v odůvodněné tohoto rozhodnutí konstatováno, že v novém rozhodování o udělení mezinárodní ochrany podle těchto ustanovení správnímu orgánu brání překážka věci pravomocně rozhodnuté, je zřejmé, že výrok rozhodnutí je v rozporu s jeho odůvodněním. Za uvedených okolností rozhodnutí žalovaného totiž tento výrok vůbec obsahovat nemělo. Odůvodnění rozhodnutí je tedy v rozporu s výrokem, přičemž se jedná o vadu řízení. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, neboť odůvodnění rozhodnutí je v rozporu s výrokem.

[28] Vzhledem k uvedenému se žalovaný neměl a ani nemohl zabývat opětovným posuzováním možnosti udělení humanitárního azylu, jak ostatně i konstatoval s tím, že úvahy ohledně zdravotního stavu žalobce jsou „nad rámec uvedeného“. Soud dodává, že pokud by v této souvislosti došlo k významným změnám oproti původní žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany, mohlo by to být důvodem pro podání žádosti nové.

[29] Za důvodnou pokládá soud i námitku, že žalovaný opakovaně pochybil při rozhodování o neudělení doplňkové ochrany podle . Soud zjistil, že žalovaný do určité míry napravil vadu, která mu byla opakovaně vytýkána. Mezi podklady pro vydání rozhodnutí, se kterými byl žalobce seznámen, byl i protokol o pohovoru se žalobcovým synem A. G. ze dne 28. 12. 2006, ze kterého žalovaný v předchozích rozhodnutích vycházel, aniž s ním žalobce seznámil a z kterého dovozoval jeden z důvodů, proč žalobce nesplňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany. Syn žalobce totiž vypovídal o tom, jak se vrátil v roce 2005 na jeden měsíc do Arménie z důvodu svých zásnub a po dobu pobytu tam neměl problémy. Na základě této skutečnosti žalovaný vyslovil pochybnosti o důvodnosti obav žalobce z návratu, konkrétně kvůli obavám z připravovaného falešného obvinění synů ze závažného trestního činu.

[30] Jak je uvedeno, před vydáním napadeného rozhodnutí žalovaný předložil žalobci podklady rozhodnutí včetně protokolu o pohovoru jeho syna, Žalobce uvedl, že se s podklady seznámit nechce. Dle názoru soudu však uvedený přístup žalovaného nebyl dostatečný.

[31] Jak dále vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2008, č.j. -55, citovaného zčásti výše v odst. [14 ] a [19], „Zjistí-li správní orgán, že výpovědi žadatelů o azyl o týchž skutečnostech si odporují, je jeho povinností poskytnout těmto žadatelům možnost rozpory vysvětlit, jinak je závěr správního orgánu o nevěrohodnosti takových výpovědí v rozporu s z roku 2004. Dále Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku uvedl: „Stěžovatel však nepodnikl žádné kroky k tomu, aby předmětné rozpory ve výpovědích odstranil: předně stěžovatel neinformoval žalobce o existenci těchto rozporů a neumožnil mu se k nim vyjádřit; v protokolu o pohovoru není o takovém rozporu ani zmínka.“

[32] Dle názoru soudu naplnění povinnosti poskytnout možnost k vysvětlení rozporů není splněna tím, že byly žalobci předloženy dokumenty, mezi kterými byl i předmětný protokol o pohovoru s jeho synem. Bylo na žalobci, aby konkrétním způsobem umožnil žalobci zjištěné rozpory vysvětlit. Dne 16. 12. 2013, kdy byl žalobce s podklady rozhodnutí seznámen, proběhl i doplňující pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný měl tedy bezesporu možnost se žalobce dotázat na okolnosti bezproblémové návštěvy jeho syna v zemi původu v roce 2005. Dotázal se ho pouze, jaké jsou v současné době jeho obavy z návratu do vlasti, na což žalobce odpověděl, že trvají ty, co již řekl. Na tuto odpověď nebylo již nijak reagováno. Soud shrnuje, že skutkový stav v tomto ohledu vyžaduje další doplnění.

Závěr a náklady řízení

[33] Krajský soud v Brně tedy na základě námitek žalobce shledal, že v řízení před správním orgánem došlo k vadám řízení a proto napadené rozhodnutí bez jednání zrušil [ a b) ]. Soud připomíná, že žalovaný je v souladu s ust. vázán právním názorem, uvedeným ve zrušujícím rozsudku.

[34] Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn Žalobce měl ve věci úspěch, náklady řízení mu vznikly v souvislosti s právním zastoupením.

[35] Právní zástupce žalobce byl v přípise, který mu byl doručen dne 4. 3. 2014, mimo jiné vyzván k vyčíslení nákladů řízení, což neučinil. Soud tedy přiznal náklady řízení podle obsahu soudního spisu. Jednalo se o dva úkony právní služby, (převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby), podle a d) , v platném znění (dále jen „ “). Podle , advokátního tarifu činí výše odměny za každý úkon 3100,- Kč a náhrada hotových výdajů dle advokátního tarifu paušální částkou 300,- Kč za každý úkon. Celková výše nákladů řízení 6 800,- Kč, bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Brně po právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 27. listopadu 2014

JUDr. Zuzana Bystřická, v.r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení:

Karolina Marešová