Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 As 167/2014 - 51

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobkyň: a) R. K., b) H. K., zast. JUDr. Jakubem Vozábem, Ph.D., advokátem se sídlem Pod vilami 747/10, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2013, čj. , sp. zn. No-2, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 7. 2014, čj. -127,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) náhradu nákladů řízení ve výši 4114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Jakuba Vozába, Ph.D.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci, obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

[1] Dne 1. 4. 2011 byla doručena Městskému úřadu Havlíčkův Brod (dále jen „správní orgán prvního stupně“) žádost obchodní společnosti ČEZ Distribuce, a.s., Děčín, Teplická 874 (dále jen „žadatel“), o vydání rozhodnutí o umístění stavby „Havlíčkův Brod – Světlá nad Sázavou – zdvojení vedení 22 KV Havlíčkův Brod – Perknov, Veselý Žďár, Lučice, Pohleď, Příseka, Nová Ves u Světlé nad Sázavou – Lipnička“. Žalobkyně vznesly proti tomuto záměru námitky, podle nichž dojde k posunutí trasy vedení blíže k trvale obydlenému domu č. p. X a umístění stavby vedení tak znehodnotí a sníží celkovou hodnotu pozemku a nemovitosti. Vzhledem k ochrannému pásmu vyjádřily obavu z poškození kvality životního prostředí a pohody bydlení, z ovlivnění telekomunikačního signálu (televize, mobilní telefony, internet atd.) a intenzity elektrického pole, přičemž jeho negativní důsledky spatřovaly i v narušení krajinného rázu a přírodních hodnot.

[2] Správní orgán prvního stupně vydal dne 8. 7. 2011 rozhodnutí o umístění stavby, čj. ST/597/2011/Ve, JID: 51550/2011/muhb, ve smyslu a , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění do 31. 12. 2012 (dále jen „stavební zákon z roku 2006“). Uvedené rozhodnutí však žalovaný na základě společného odvolání žalobkyň ze dne 22. 7. 2011 rozhodnutím ze dne 5. 12. 2011, čj. KUJI 102 559/2011, sp. zn. OUP 398/2011-DI-2, zrušil a věc vrátil správnímu orgánu prvního stupně k dalšímu řízení. Ten následně ve věci vydal rozhodnutí o změně stavby ze dne 6. 9. 2012, čj. ST/597/2011/Ve, JID: 57819/2012/muhb, dle a stavebního zákona z roku 2006. Odvolání žalobkyň žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 1. 2013, čj. , sp. zn. No-2, zamítl.

[3] V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobkyně namítly především, že správní orgány nesprávně posoudily stavební záměr žadatele jako změnu stavby, přestože jde o stavbu novou. V důsledku uvedeného pochybení pak správní orgány nesprávně vztáhly existující věcné břemeno založené pro stávající elektrické vedení dle , o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrizační zákon), dále jen „elektrizační zákon“, i na tuto novou stavbu. V průběhu řízení před Krajským soudem v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) vzala žalobkyně b) žalobu zpět. Krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem argumentaci žalobkyň přisvědčil, rozhodnutí žalovaného a správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení; ve vztahu k žalobkyni b) řízení zastavil.

[4] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti proti tomuto rozsudku uvedl, že v posuzovaném případě nešlo o stavbu novou, nýbrž o změnu stavby stávající, „neboť předmětem územního řízení je náhrada stávajícího jednoduchého nebo dvojitého vedení za vedení nové dvojité nebo trojité v trase stávajícího vedení a výměně některých podpěrných bodů, úprava odboček z kmenového vedení a poté demontáž vedení stávajícího.“ Za podstatnou považuje stěžovatel i skutečnost, že opravou vedení má dojít k zúžení ochranného pásma z 23 m na 19 m, a to i při použití nových konzol o šířce 5 m oproti nynějším s šířkou 3 m. Ustanovení , o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „“), totiž stanoví šíři ochranného pásma na 7 m na každou stranu od svislé roviny krajního vodiče (na rozdíl od dřívějšího , o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci, dle které byla tato vzdálenost 10 m).

[5] Stěžovatel dále konstatoval, že dle § 22 odst. 1 písm. a) elektrizačního zákona energetickým podnikům přísluší oprávnění „stavět a provozovat na cizích nemovitostech v rozsahu vyplývajícím z povolené stavby elektrická vedení, jakož i malé stanice do rozlohy 30 metrů čtverečních, s příslušenstvím (dále jen ‚vedení‘), zejména zřizovat na nemovitostech podpěrné body, přepnout nemovitosti vodičů a umisťovat v nich vedení.“ Dle odst. 5 citovaného ustanovení pak „[p]ovinnost trpět výkon oprávnění uvedených v odstavci 1 vázne na dotčené nemovitosti jako věcné břemeno.“ Jde tedy o zákonné věcné břemeno, jehož legitimita vyplývá i z , dle kterého „[o]právnění k cizím nemovitostem, jakož i omezení jejich užívání, která vznikla před účinností tohoto zákona, zůstávají nedotčena“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. ). V posuzovaném případě tudíž nebylo zapotřebí s vlastníky dotčených nemovitostí uzavírat smlouvy o zřízení věcného břemene, neboť věcné břemeno spočívající v povinnosti strpět zřízení energetických vedení, opěrných bodů apod. již na těchto nemovitostech nebo nad nimi existuje; zaniklo by totiž pouze v případě, že by vedení bylo zrušeno, jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. 9. 2008, sp. zn.22 Cdo 216/2006, za situace, „kdy vedení nemá již nadále vůbec v takto vymezené kvalitě a trase existovat.“

[6] Za spekulativní označil stěžovatel závěr krajského soudu, dle kterého si žadatel sám byl vědom toho, že věcné břemeno váznoucí na předmětném pozemku s umístěním nové stavby zaniká, neboť „svoji žádost doložil 125 smlouvami o právu provést danou stavbu s vlastníky, jejichž nemovitosti měly být stavbou nového elektrického vedení dotčeny. Evidentně tak vycházel z ustanovení […] .“ Žadatel naopak ve vyjádření obsaženém ve spisovém materiálu uvedl, že je v kompetenci stavebního úřadu, jak vyhodnotí podanou žádost dle jejího obsahu.

[7] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[8] Žalobkyně a) ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že v posuzovaném případě se nejedná o změnu stavby, neboť stávající stožáry vedení vysokého napětí budou demontovány a nahrazeny novými, a to ve stávající trase vedení. S odkazem na shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. žalobkyně a) uvedla, že „[s] ohledem zejména k výšce, šířce, druhu použitého materiálu, způsobu a hloubce ukotvení, počtu vedených drátů vysokého vedení a celkovému vzhledu a charakteru nově umístěných stožárů vysokého napětí je však naprosto jednoznačné, že kvalita vedení se naprosto změnila, tedy že stávající vedení přestalo ve smyslu uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu ČR existovat.“ Skutečnost, že trasa nového vedení má být totožná, není za této situace rozhodná. V důsledku zániku dosavadního vedení vysokého napětí dochází nejen ke zrušení původní stavby, ale tím i k zániku zákonného věcného břemena vyplývajícího z elektrifikačního zákona. Dle má tudíž stavebník povinnost uzavřít s vlastníky dotčených pozemků smlouvu o zřízení nového věcného břemene.

II.

Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[9] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační stížnosti, a proto přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [ a 4 , (dále jen „“)].

[10] Nejvyšší správní soud se předně zabýval námitkou, dle které v posuzovaném případě nejde o stavbu novou, nýbrž o změnu stavby stávající, přičemž tuto shledal neopodstatněnou.

[11] Dle § 2 odst. 5 stavebního zákona z roku 2006 se změnou stavby rozumí „a) nástavba, kterou se stavba zvyšuje, b) přístavba, kterou se stavba půdorysně rozšiřuje a která je vzájemně provozně propojena s dosavadní stavbou, c) stavební úprava, při které se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby; za stavební úpravu se považuje též zateplení pláště stavby.“ Takřka totožné ustanovení obsahoval i někdejší , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), dále jen „stavební zákon z roku 1976“.

[12] Právě již ve vztahu ke stavebnímu zákonu z roku 1976 konstatoval Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 9. 1. 2006, čj. -33, č. 1600/2008 Sb. NSS, „že celá výměna stožárů, včetně zemních prací, zcela zjevně není pouhou úpravou stavby, neboť se tu postavila stavba zcela nová (nové stožáry s novým osazením). […] Označit takovou novou stavbu stožárů elektrického vedení za stavební úpravy stavby dosavadní nikdy žádnou oporu ani v zákoně, ani v teoretické literatuře, nemělo.“ Kasační stížnosti žalovaného a osob zúčastněných na řízení proti tomuto rozhodnutí Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 31. 3. 2008, čj. -129, č. 1601/2008 Sb. NSS, zamítl.

[13] Nejvyšší správní soud neshledal důvod, pro který by uvedený závěr nebyl aplikovatelný i ve světle současné právní úpravy obsažené v § 2 odst. 5 stavebního zákona z roku 2006. Z tohoto důvodu pak zcela přisvědčil názoru krajského soudu, dle kterého „nové příhradové stožáry s betonovými základy jsou umístěny jinde, než stávající betonové sloupy. Jde tak o vedení zcela nové, o čemž svědčí i to, že po jeho dokončení bude staré (stávající el. vedení) odstraněno. Dojde tak sice k náhradě, nikoliv však ve smyslu stavebního zákona, nýbrž ekonomickém. Za tohoto stavu nemůže být o změně stavby stávajícího elektrického vedení ani řeči.“ Není přitom rozhodné, zda výstavbou nového vedení dojde ke změně ochranného pásma; ta je totiž dána změnou právní úpravy, na niž stěžovatel poukázal, a nikterak nesouvisí s otázkou, zda uvedený stavební záměr představuje změnu stavby či umístění stavby nové.

[14] Podle Nejvyššího správního soudu je nedůvodná též námitka, dle které jsou předmětné pozemky i nadále zatíženy zákonným věcným břemenem dle § 22 odst. 3 elektrifikačního zákona.

[15] Stěžovatel příhodně poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , avšak dovodil z něj nesprávné závěry. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí uvedl, že „[j]estliže oprávnění zřídit a provozovat elektrické vedení na cizím pozemku vzniklo pro vedení určitého napětí a vymezenou trasu, přičemž vznik tohoto oprávnění vyplýval z veřejného zájmu na jeho existenci, nelze § 22 odst. 3 elektrizačního zákona, který stanoví, že oprávnění zaniká zrušením vedení, vyložit jinak, než že jde o situaci, kdy vedení nemá již nadále vůbec v takto vymezené kvalitě a trase existovat. Pak samotná skutečnost, že v původní trase došlo k výměně elektrického vedení téhož napětí, zánik oprávnění zřídit a provozovat vedení na cizím pozemku způsobit nemohla. Takovému záměru zákonodárce nasvědčuje i úvaha, že (v době účinnosti tohoto zákona) by v opačném případě povolením stavby sice vzniklo věcné břemeno ‚nové‘, ale jinak zcela totožné. Na těchto závěrech nic nemění, že stanovil, že stavební povolení není třeba u stavebních úprav elektrických vedení bez omezení napětí, pokud se nemění jejich trasa, a že podle rozsudku Městského soudu v Praze z 9. 1. 2006, sp. zn. a rozsudku Nejvyššího správního soudu z 31. 3. 2008, sp. zn. , publikovaných pod R 1600 a 1601/2008 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, se za změnu stavby nepovažuje úplná výměna stavebních stožárů elektrického vedení, včetně nového osazení takových stožárů, ale že jde o stavbu novou, která vyžaduje stavební povolení nové.“

[16] Nejvyšší správní soud k tomu podotýká, že Nejvyšší soud v uvedeném případě posuzoval situaci, kdy původní elektrické vedení mělo být nahrazeno vedením prakticky totožné kvality o shodném napětí 110 kV a ve stejné trase (nepatrná vybočení ze stávající trasy v rozsahu maximálně 50 cm označil Nejvyšší soud za nepodstatná). Právě při vědomí této shody stávajícího a nového elektrického vedení Nejvyšší soud uzavřel, že v tehdy posuzované věci zákonné věcné břemeno existovalo i nadále a závěry Městského soudu v Praze obsažené v citovaném rozsudku čj. -33, resp. rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. -129, neměly na posouzení věci vliv. V této souvislosti je dále možno odkázat na závěr Nejvyššího soudu, dle kterého „[n]a pozemku parc. č. 194/1 se elektrické vedení od původní trasy odchýlilo v rozsahu 2,74 - 4,67 m. Pak nelze dospět k jinému závěru, než že původní vedení bylo zrušeno a postaveno vedení nové.“ Právě v této části shledal Nejvyšší soud dovolání žalobců důvodné.

[17] V nyní projednávané věci má přitom dojít ke zdvojení stávajícího vedení a tedy k jeho podstatné kvalitativní změně. Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem uzavírá, že zákonné věcné břemeno dle § 22 odst. 3 elektrifikačního zákona na tuto stavbu již nedopadá. Nejvyšší správní soud přitom neshledal nic spekulativního na úvaze krajského soudu, který s poukazem na smlouvy o zřízení věcných břemen obsažené ve správním spise dovodil, že žadatel si byl nutnosti postupu dle vědom.

III.

Závěr a náklady řízení

[18] Nedůvodnou kasační stížnost proto Nejvyšší správní soud dle zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle

[19] Jelikož stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá dle , ve spojení s , právo na náhradu nákladů řízení.

[20] Vzhledem k tomu, že žalobkyně a) byla ve věci plně úspěšná, je žalovaný povinen zaplatit jí náhradu nákladů řízení, jež Nejvyšší správní soud stanovil s přihlédnutím k bodu 5., , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, na 3100 Kč za jeden úkon právní služby (sepsání vyjádření ke kasační stížnosti) a paušální náhradu hotových výdajů 300 Kč, navýšené o 21 % DPH, celkem tedy částku 4114 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně a) do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. listopadu 2014

Daniela Zemanová

předsedkyně senátu