Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Nao 348/2014 - 20.pdf
PDF · 0 B
No categories available
Nao 348/2014 - 20
Nao 348/2014 - 21
pokračování
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o námitce podjatosti soudců devátého senátu Nejvyššího správního soudu vznesené žalobcem ve věci vedené pod sp. zn. 9 As 223/2014 ,
t a k t o :
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Radan Malík, JUDr. Barbara Pořízková a JUDr. Petr Mikeš n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 9 As 223/2014 .
O d ů v o d n ě n í :
[1] Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 21. 7. 2014, č. j. 10 Na 94/2013 – 37, zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce pro řízení, v němž se žalobce domáhá přezkumu rozhodnutí žalovaného č. j. MPSV-UM/10417/13/9S-JČK, kterým dle tvrzení žalobce bylo zamítnuto jeho odvolání proti neposkytnutí dávky v hmotné nouzi.
[2] Proti tomuto usnesení podal žalobce u krajského soudu kasační stížnost.
[3] V podání doručeném Nejvyššímu správnímu soudu dne 2. 9. 2014 stěžovatel uplatnil námitku podjatosti soudců devátého senátu, když uvedl, že „upozorňuje členy devátého senátu adresovaného tribunálu, že se ocitli v postavení soudců podjatých, pakliže se přímo podíleli na rozhodování v předchozím soudním řízení (9 As 79/14 ), o čemž musí vědět, poněvadž je to patrné z kasační stížnosti i spisu KS.“
[4] Ke vznesené námitce soudci devátého senátu zdejšího soudu shodně uvedli, že nemají žádný poměr k účastníkům ani k věci.
[5] Námitka podjatosti byla v souladu s rozvrhem práce přidělena k rozhodnutí čtvrtému senátu Nejvyššího správního soudu.
[6] Podle § 8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní (dále jen „s. ř. s. “), soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[7] Podle odst. 5 téhož ustanovení, účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.
[8] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 s. ř. s. s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d). Rozhodování o věci nestranným a nezávislým soudcem je jedním z pilířů práva na spravedlivý proces. Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. K vyloučení soudce může v zásadě dojít teprve tehdy, pokud je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01 , dostupný na nalus.usoud.cz nebo usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 - 16, dostupné na www.nssoud.cz).
[9] Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z § 8 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , podle kterého jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 s. ř. s. s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
[10] Jde-li o důvody uvedené v první větě § 8 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , je třeba uvést, že poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména v případech, kdy by soudce mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah ekonomické závislosti. Takové důvody zjevně dány nejsou a ani žalobce žádné takové okolnosti neuvádí.
[11] Po zvážení výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro vyloučení soudců devátého senátu zdejšího soudu z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 9 As 223/2014 nejsou dány. Stěžovatel totiž neuvádí žádný konkrétní důvod ani skutečnost, ze které by bylo možné podjatost soudců uvedeného senátu dovodit. Namítá toliko, že shora uvedení soudci rozhodovali také v jiné jeho věci, která byla vedena pod sp. zn. 9 As 79/2014 , aniž by však namítal některý z výše uvedených zákonných důvodů pro jejich vyloučení.
[12] Z ustanovení § 8 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. sice plyne, že jedním z důvodů pro vyloučení soudců je skutečnost, že se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení, musí jít však o totožnou věc. Taková situace však v posuzované věci nenastala. Lze přitom odkázat i na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18, publikováno pod č. 53/2004 Sb. NSS, v němž bylo jasně vyloženo, že „předchozím soudním řízením“ není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala týchž účastníků (zde kasační stížnost podaná proti jinému rozhodnutí krajského soudu). Toto ustanovení vylučuje z projednávání věci soudce, kteří se podíleli na vydání napadeného rozhodnutí krajského soudu, popř. rozhodnutí správních orgánů, která jsou přezkoumávána. Naopak podjatost nespočívá v tom, že shodný soudce rozhoduje o opětovném opravném prostředku podaném proti rozhodnutí krajského soudu vydanému po předchozím zrušovacím rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, na jehož vydání se podíleli stejní soudci. K tomu lze odkázat na výslovnou úpravu v § 14 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád . Naopak procesní předpisy výslovně předvídají, že takováto (opětovná) kasační stížnost je přidělena senátu Nejvyššího správního soudu, který vydal předchozí zrušovací rozsudek (srov. pravidlo pro rozdělování uvedené v bodu 4.1 Rozvrhu práce Nejvyššího správního soudu na rok 2014).
[13] Nejvyšší správní soud tak má za to, že skutečným důvodem návrhu stěžovatele na vyloučení soudců devátého senátu je jeho přesvědčení o jejich předchozím nesprávném postupu v jiné věci. To však (i kdyby takový postup byl skutečně nesprávný, což v nyní rozhodované věci nelze zkoumat) nemůže být legitimním důvodem, který by mohl znamenat vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci. Soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení žalobce o nespravedlnosti vedení řízení. K tomu, aby účastník brojil proti tvrzené nesprávnosti postupu soudu, však slouží opravné prostředky a nikoli námitka podjatosti. Existence odlišných názorů stěžovatele na věc pak s podjatostí soudce nemá nic společného. Zákon v § 8 odst. 1 na konci s. ř. s. s. ř. s. ostatně výslovně uvádí, že důvodem pro vyloučení soudce nemůže být jeho postup v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[14] Lze tedy uzavřít, že námitka žalobce neobsahuje žádné skutečnosti, které by bylo možno podřadit pod důvody podjatosti a ani z vyjádření ve výroku uvedených soudců devátého senátu Nejvyššího správního soudu neplyne nic, z čeho by bylo možno pochybovat o jejich nepodjatosti; tyto skutečnosti nevyplynuly ani ze soudního spisu.
[15] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů podjatost ve výroku uvedených soudců devátého senátu Nejvyššího správního soudu pro rozhodování ve věci žalobce vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 9 As 223/2014 neshledal, a proto rozhodl tak, že nejsou z projednávání a rozhodování této věci vyloučeni.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. října 2014
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu