Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Azs 178/2014 - 34

pokračování - 36

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: G. S., zast. JUDr. Leonou Grumlíkovou, advokátkou se sídlem Údolní 61, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 7. 2013, č. j. OAM-224/ZA-ZA14-ZA14-2012, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2014, č. j. – 70,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovené zástupkyni žalobce, JUDr. Leoně Grumlíkové, advokátce se sídlem Údolní 61, Brno, se přiznává odměna za zastupování ve výši 4 114 Kč. Tato částka jí bude vyplacena do 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla jako nedůvodná podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 7. 2013, č. j. OAM-224/ZA-ZA14-ZA14-2012 (dále jen „rozhodnutí žalovaného“). Tímto rozhodnutím žalovaný rozhodl o žádosti o udělení mezinárodní ochrany tak, že žádost je nepřípustná podle , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo podle zastaveno.

I. Vymezení věci

[2] Úvodem považuje Nejvyšší správní soud za vhodné stručně připomenout dosavadní vývoj v právě posuzované věci. Z předloženého správního spisu lze zjistit, že stěžovatel podal dne 23. 4. 2003 první žádost o udělení azylu. Žalovaný žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou rozhodnutím ze dne 3. 5. 2003. Dne 29. 10. 2007 podal stěžovatel další žádost o udělení mezinárodní ochrany. Rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 4. 2008 nebyla stěžovateli udělena žádná z forem mezinárodní ochrany. V nyní posuzované věci stěžovatel podal žádost o mezinárodní ochranu dne 7. 8. 2012. Žalovaný shledal tuto opakovanou žádost o mezinárodní ochranu nepřípustnou dle s tím, že stěžovatel neuvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany.

[3] Krajský soud se v napadeném rozsudku nejprve podrobně zabýval institutem opakované žádosti o mezinárodní ochranu a podmínkami její nepřípustnosti dle . Následně konstatoval, že žalovaný dospěl opodstatněně k závěru, že v opakované žádosti jsou uvedeny zcela totožné důvody. Ohledně nepříznivého zdravotního stavu jeho matky přisvědčil žalovanému, že se toto netýká situace v zemi jeho původu či dalšího vývoje v jeho azylovém příběhu jako takovém, ale pouze a jen jeho rodinných záležitostí. Ačkoliv se stěžovatel snažil zdůvodnit jeho další setrvání v České republice péčí o osobu matky, bylo zjištěno, že s matkou v pronajatém bytě nežije, tudíž o ni nemůže ani celodenně pečovat. V rámci doplňujícího pohovoru sám uvedl, že matčin zdravotní stav se zlepšil, může se za opory hole sama pohybovat a vycházet ven z bytu. Kdyby se jí přitížilo, mohou ji pomoci známí. Krajský soud uzavřel, že závěr žalovaného, který neshledal existenci nových skutečností ve smyslu , tedy skutečností, které by měly dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele, koresponduje s ustanovením .

II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného

[4] Proti rozsudku krajského soudu brojí stěžovatel kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod ustanovení

[5] Uvádí, že jádrem jeho argumentace v žalobním řízení byla tvrzená nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného. Tento se vůbec nezabýval, resp. neprovedl správní uvážení ve vztahu k ne/udělení humanitárního azylu ve smyslu . V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, sp. zn. , a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 6. 2006, sp. zn. . Je třeba pečlivě rozlišovat mezi nárokem na udělení humanitárního azylu (právní nárok neexistuje; jsou zde dány široké meze správního uvážení) a procesním nárokem na to, aby správní orgán takové uvážení provedl, byť třeba se zamítavým výsledkem.

[6] Touto hlavní žalobní námitkou se krajský soud vůbec nezabýval a v odůvodnění rozsudku se s ní nikterak nevypořádal (namísto toho sám posuzoval odůvodněnost skutečností uváděných stěžovatelem ve vztahu ke splnění podmínek pro meritorní přezkum žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle ), tudíž ve světle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 4. 2004, sp. zn. , zatížil svůj rozsudek nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů.

[7] Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

[8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že žádost byla shledána nepřípustnou jak z hlediska azylu (, , ), tak z hlediska doplňkové ochrany (, ) a řízení bylo v souladu s zastaveno. Zastavuje-li správní orgán řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany, nemůže zároveň rozhodovat o věci samé, tzn. ani o azylu ani o doplňkové ochraně. Důvody, kterými se stěžovatel snaží odůvodnit udělení humanitárního azylu, není možné považovat za tzv. nové skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení stěžovatele a které by odůvodnily nové meritorní posouzení jeho žádosti.

[9] Žalovaný navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[10] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas a stěžovatel je zastoupen advokátem ( ).

[11] Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž vyložil neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“.

[12] Kasační stížnost obsahuje jedinou kasační námitku a to námitku nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu, který se dle tvrzení stěžovatele nevypořádal s jeho žalobní námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného (neboť tento neprovedl správní uvážení ve vztahu k případnému udělení humanitárního azylu). K této námitce Nejvyšší správní soud v prvé řadě uvádí, že eventuální nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu může za určitých okolností naplnit důvody přijatelnosti kasační stížnosti, a to dokonce i za situace, kdy to stěžovatel ani výslovně nenamítne. Ve smyslu usnesení č. j. - 39 totiž bude kasační stížnost posouzena jako přijatelná tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2010, č. j. - 238).

[13] V daném případě však Nejvyšší správní soud v této rovině posuzování napadený rozsudek nepřezkoumatelným neshledal. Krajský soud se v napadeném rozsudku na stranách 5 až 7 podrobně zabýval opakovanou žádostí o udělení mezinárodní ochrany a její nepřípustností ve smyslu . Mimo jiné konstatoval následující: „Z dikce citovaného ustanovení lze přitom dovodit nutnost kumulativního splnění dvou podmínek pro to, aby bylo možné opakovanou žádost věcně projednat: 1) je nutno uvést nové skutečnosti nebo zjištění; 2) musí se přitom jednat o takové skutečnosti či zjištění, jež nebyly bez vlastního zavinění žadatele zkoumány v předchozím řízení.“ Dále uvedl, že „ust. představuje jistý filtr, jehož prostřednictvím je možné propustit do dalšího opakovaného řízení o udělení mezinárodní ochrany již jednou rozhodnutou věc. Jedná se přitom o výjimku, kterou je třeba vykládat restriktivně tak, aby byl respektován jeden ze základních principů rozhodování ve veřejném právu, a sice princip právní jistoty, jehož výrazem je i překážka věci pravomocně rozhodnuté, tzv. res iudicata, resp. v daném případě res administrata. Při opakovaném podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je proto nutno důsledně dbát na splnění obou výše uvedených podmínek, které mají na straně jedné garantovat určitou přidanou hodnotu nové žádosti, jež může vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí a na straně druhé zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí tak, jako tomu svědčí skutkové okolnosti projednávané věci.“ Následně krajský soud přezkoumal uvedené důvody k podání žádosti o mezinárodní ochranu a ztotožnil se se žalovaným, že stěžovatel neuvedl nové důvody nebo zjištění ve smyslu . Zároveň se krajský soud podrobně vyjádřil k údajné nové skutečnosti – nepříznivému zdravotnímu stavu matky stěžovatele (strana 7 napadeného rozsudku).

[14] Z výše citovaných závěrů krajského soudu je zřejmé, že se s žalobní námitkou vypořádal, neboť uvedl, že aby bylo možné opakovanou žádost věcně projednat (tedy i ve smyslu případného udělení humanitárního azylu dle ), musí být splněny dvě výše citované podmínky, jejichž naplnění v posuzovaném případě shledáno nebylo.

[15] Nad rámec kasační námitky považuje Nejvyšší správní soud za nutné konstatovat, že se se závěrem krajského soudu ztotožňuje. V rámci předchozí stěžovatelovy žádosti o mezinárodní ochranu byla tato žádost posouzena z hlediska všech důvodů pro udělení azylu a doplňkové ochrany (včetně humanitárního azylu dle ). Při podání opakované žádosti je nejprve třeba posoudit, zda stěžovatel uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany. Pokud tomu tak není, je taková žádost shledána nepřípustnou ve smyslu a řízení o udělení mezinárodní ochrany se podle zastaví. K věcnému posouzení opakované žádosti o mezinárodní ochranu (včetně posouzení případného udělení humanitárního azylu) může správní orgán přistoupit pouze v případě, že žadatel uvedl relevantní nové skutečnosti nebo zjištění, resp. v případě, že se zásadním způsobem změnila situace v zemi původu (k tomu srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012, č. j. – 96, publ. pod č. 2642/2012 Sb. NSS).

IV. Závěr a náklady řízení

[16] Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal žádného důvodu pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji ve smyslu ustanovení shledal nepřijatelnou a odmítl ji.

[17] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , větu první, , ve spojení s ustanovením , dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

[18] Podle , ve spojení s , zástupci stěžovatele, který mu byl soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Ustanovená zástupkyně stěžovatele, JUDr. Leona Grumlíková, advokátka se sídlem Údolní 61, Brno, provedla ve věci jeden úkon právní služby ve smyslu ustanovení , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „“) v hodnotě 3 100 Kč spočívající v sepsání doplnění kasační stížnosti. Podle ustanovení advokátního tarifu náleží ustanovenému zástupci stěžovatele i náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. Celková částka odměny za zastupování tak činí 3 400 Kč. S ohledem na skutečnost, že JUDr. Leona Grumlíková je plátcem DPH, zvyšuje se částka přiznané odměny podle ustanovení o DPH ve výši 21 %, tj. o částku 714 Kč. Celková výše odměny ustanoveného zástupce tak činí 4 114 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. října 2014

JUDr. Barbara Pořízková

předsedkyně senátu