Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Ads 46/2014 - 30

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: K. G., zastoupeného JUDr. Tomášem Kapounem, advokátem se sídlem Havlenova 75/22, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2014, č. j. - 7, ve znění usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2014, č. j. - 9,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2014, č. j. - 7, ve znění usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2014, č. j. – 9, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í krajskému soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I. Průběh dosavadního řízení

[1.] Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“). Tímto usnesením krajský soud odmítl žalobu, která směřuje proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „žalovaný“) ze dne 12. 12. 2013, č. j. MPSV-UM/18481/13/4S-JMK, sp. zn. SZ/2643/2013/4S-JMK, a kterou se současně stěžovatel domáhal zaplacení částky 35 000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění.

[2.] Výše uvedeným rozhodnutím žalovaného bylo k odvolání zemřelé manželky stěžovatele p. Kt. G. (zesnulé dne 15. 11. 2013) změněno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Brně ze dne 18. 9. 2013, č.j. MPSV- UP/842240/13/AIS-ZDP, tak, že se s platností od 1. 8. 2013 do 31. 12. 2015 přiznává příspěvek na mobilitu ve výši 400 Kč a ve zbytku bylo napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno. Rozhodnutím Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Brně ze dne 18. 9. 2013 nebyl manželce stěžovatele přiznán příspěvek na mobilitu.

[3.] Stěžovatel rozhodnutí žalovaného napadl žalobou, v níž především namítal opakované průtahy a nedostatečné a opožděné rozhodnutí a žádal přehodnocení napadeného rozhodnutí žalovaného a přiznání nemajetkové újmy ve výši 35 000 Kč za průtahy ve správním řízení.

[4.] Krajský soud žalobu odmítl, když z napadeného rozhodnutí žalovaného vzal za prokázáno, že účastníkem správního řízení byla manželka stěžovatele, paní Kt. G., proto stěžovateli v projednávané věci nesvědčí legitimace k podání žaloby ve smyslu ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Krajský soud uvedl, že stěžovateli musí svědčit právo, o němž bylo ve správním řízení rozhodováno, tedy, že musí být tou osobou, které se rozhodnutí přímo dotýká. Zjištění nedostatku aktivní legitimace je soud přitom povinen zohlednit v každé fázi řízení až do vydání rozhodnutí ve věci samé. Krajský soud proto žalobu podle ustanovení odmítl, neboť byla podána osobou zjevně neoprávněnou.

[5.] V usnesení o odmítnutí žaloby krajský soud stěžovatele také poučil, že pokud jde o jeho nárok na zaplacení částky 35 000 Kč jako náhrady za nemajetkovou újmu, uvedený nárok musí uplatnit v občanském soudním řízení, neboť soudy rozhodující ve správním soudnictví nejsou nadány pravomocí k rozhodování o takovém nároku.

II. Obsah kasační stížnosti

[6.] Stěžovatel ve své kasační stížnosti uvedl, že žalobu za zemřelou manželku podal na základě doporučení Veřejného ochránce práv a současně Nejvyšší správní soud požádal o ustanovení právního zástupce a o osvobození od soudních poplatků.

[7.] Stěžovateli ustanovený zástupce dne 13. 5. 2014 doplnil kasační stížnost o rozsah napadeného usnesení a o konkrétní důvody, pro které je usnesení krajského soudu napadeno. Jedná se o důvod ve smyslu ustanovení , tedy o tvrzenou nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí žaloby.

[8.] V kasační stížnosti stěžovatel především namítá, že krajský soud zaujal stanovisko ohledně nedostatku aktivní legitimace stěžovatele předčasně, když žalobu odmítl, aniž by zkoumal, zda napadeným rozhodnutím nedošlo k zásahu do právní sféry stěžovatele, a to zvláště s ohledem na to, že stěžovatel již v žalobě uvedl, že nemá potřebnou právní kvalifikaci, je nemajetný starobní důchodce, a proto žádá o ustanovení právního zástupce. Pokud by krajský soud stěžovatelův návrh ihned neodmítl a právního zástupce mu ustanovil, byl by stěžovatel schopen kvalifikovaně podat tvrzení ohledně své aktivní legitimace z důvodu zásahu do jeho právní sféry.

[9.] Stěžovatel v kasační stížnosti poukazuje na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2008, č. j. - 97, dle kterého „nejde o to, zda úkon správního orgánu založil, změnil či zrušil práva a povinnosti žalobce, nýbrž o to, zda se podle tvrzení žalobce v žalobě negativně projevil v jeho právní sféře.“ Odmítnutí žaloby by bylo možné pouze tehdy, pokud by stěžovatel pojmově vůbec nemohl být nositelem práva, o němž je v řízení rozhodováno (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2004, č. j. - 79).

[10.] Jelikož stěžovatel jako osoba práva neznalá zásah do svých subjektivních práv v žalobě popsal pouze okrajově a krajský soud žalobu odmítl, aniž by stěžovatele poučil o tom, že nezákonné zkrácení na svých právech musí tvrdit, bylo stěžovateli upřeno právo na přístup k soudu, právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci a na ochranu zdraví ve smyslu , 31 a 36 d. Tento postup proto považuje stěžovatel za nezákonný.

[11.] Opožděné a nesprávné rozhodnutí žalovaného mělo přímý dopad do subjektivních práv stěžovatele, protože dávka, která měla být vyplacena manželce stěžovatele, by spadala do společného jmění manželů a s ohledem na jejich poměry by zajistila důstojnější dožití manželky stěžovatele a celkově by zvedla životní úroveň obou manželů. Pokud by dávka byla přiznána v požadovaném rozsahu a bez prodlev, neměla by situace stěžovatele a jeho manželky vliv na jejich fyzické a psychické zdraví.

[12.] S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti

[13.] Žalovaný se ke kasační stížnosti stěžovatele nevyjádřil.

IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[14.] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného usnesení ( ), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo ( ) a stěžovatel je zastoupen advokátem ( ).

[15.] Nejvyšší správní soud poté přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s) a zkoumal při tom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

[16.] Kasační stížnost soud shledal důvodnou.

[17.] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tvrzeným pochybením krajského soudu, který měl žalobu odmítnout, aniž by stěžovateli ustanovil právního zástupce za situace, kdy tento v v žalobě o jeho ustanovení požádal.

[18.] Z obsahu žaloby plyne, že se stěžovatel v jejím závěru obrátil na krajský soud s prosbou, aby mu jako osobě bez právní kvalifikace „v případě, že to bude nutné z hlediska věcné správnosti, přidělil advokáta.“ Současně stěžovatel soudu sdělil, že je nemajetný starobní důchodce a je aktuálně povinen uhradit zbývající část pohřebních výloh manželčina pohřbu.

[19.] Ze soudního spisu je však zřejmé, že krajský soud o ustanovení zástupce stěžovateli pro řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného nerozhodoval a v usnesení o odmítnutí žaloby ze dne 3. 3. 2014, č. j. – 7, takto zvolený postup ani nijak nezdůvodnil.

[20.] Ve výše uvedeném postupu krajského soudu shledává Nejvyšší správní soud vadu řízení, která mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí žaloby ve smyslu ustanovení Obdobnou otázkou se Nejvyšší správní soud již zabýval ve svém rozsudku ze dne 30. 1. 2006, č. j. – 114, kde dospěl k závěru, že pokud krajský soud nerozhodl o nové opakovaně urgované žádosti o ustanovení zástupce žalobkyni a vynesl rozsudek ve věci samé, je takový postup vadou řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé.

[21.] Krajský soud žalobu odmítl podle ustanovení z důvodu, že stěžovatel k podání žaloby zjevně nebyl oprávněn, neboť účastníkem správního řízení byla manželka žalobce, p. Kt. G., aniž by svůj závěr po právní stránce blíže zdůvodnil. Krajský soud se zejména nevypořádal s ustanovením a , o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Dle ustanovení citovaného zákona je účastníkem řízení pouze žadatel o dávku nebo osoby uvedené v . Ustanovení pak stanoví, že zemřela-li oprávněná osoba po uplatnění nároku na dávku, nabývají nárok na částky, na něž vznikl nárok do dne smrti oprávněné osoby, postupně manžel, děti a rodiče, jestliže žili s oprávněnou osobou v době její smrti ve společné domácnosti. Podmínka společné domácnosti nemusí být splněna u dětí, které mají nárok na sirotčí důchod po zemřelém.

[22.] Za této situace tedy nelze mít bez dalšího za to, že stěžovatel je osobou zjevně neoprávněnou ve smyslu , nejde o případ, kdy by stěžovatel pojmově vůbec nemohl být nositelem práva, o němž je v řízení rozhodováno (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2004, č. j. - 79).

[23.] Vada řízení před krajským soudem spočívající v tom, že krajský soud o žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě nerozhodl, a nezákonnost spočívající v tom, že nebyly ani splněny předpoklady pro odmítnutí žaloby podle , nepochybně měly za následek nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí žaloby.

[24.] Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2010, č. j. – 42, lze dovodit, že v dalším řízení o žalobě před krajským soudem poté, co bylo původní rozhodnutí krajského soudu Nejvyšším správním soudem zrušeno, zastupuje účastníka advokát již ustanovený v řízení o kasační stížnosti. Za této situace krajský soud v dalším řízení o žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce nebude rozhodovat.

[25.] Soud je povinen se v každé fázi řízení zabývat také tím, zda jsou splněny podmínky řízení, za nichž může ve věci samé rozhodnout. Mezi podmínky řízení náleží také existence včasné a úplné žaloby a pravomoc soudu jednajícího a rozhodujícího ve správním soudnictví ( ).

[26.] Z obsahu podání stěžovatele ze dne 13. 2. 2014 Nejvyšší správní soud zjistil, že ve vztahu k žalobě proti rozhodnutí žalovaného stěžovatel podrobně popisuje zdravotní stav své manželky, ale žaloba neobsahuje žádný konkrétní žalobní bod. Podle ustanovení přitom žaloba musí kromě obecných náležitostí podání ( a 3 ) obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné.

[27.] Z tohoto důvodu tedy krajský soud v dalším řízení vyzve podle zástupce stěžovatele k odstranění uvedených vad žaloby v přiměřené lhůtě, kterou krajský soud určí. S ohledem na specifické okolnosti dané věci přitom nelze aplikovat ust. , podle kterého musí být nedostatek žaloby spočívající v chybějících žalobních bodech odstraněn ve lhůtě pro podání žaloby. Napadené rozhodnutí správního orgánu totiž bylo stěžovateli doručeno dne 17. 12. 2013 a stěžovatel žalobu osobně podal u krajského soudu dne 14. 2. 2014. Stěžovateli by tedy k odstranění vad žaloby zbývaly pouhé 3 dny, a to i s přihlédnutím k ust. (předposlední věta) , v důsledku kterého po dobu od podání žádosti o ustanovení zástupce do právní moci rozhodnutí o ní neběží lhůta stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení. Za situace, kdy zástupce byl stěžovateli ustanoven zdejším soudem až v řízení o kasační stížnosti, přičemž současně zdejší soud doručuje účastníkům (jejich zástupcům) i rozhodnutí o kasační stížnosti, je zřejmé, že v době návratu spisu krajskému soudu, který teprve poté může přistoupit k výzvě k odstranění vad žaloby, by bylo dodržení lhůty dle zhola nemožné a rozhodnutí o kasační stížnosti by tak mělo jen akademický charakter. Takovýto přístup by tedy byl nepřípustně formalistický a ve svém důsledku by představoval odepření spravedlnosti stěžovateli. Proto s ohledem na povahu věci stěžovatel splní svou povinnost včas vady žaloby odstranit ve lhůtě, kterou stanoví krajský soud v usnesení, kterým jej vyzve k odstranění vad žaloby.

[28.] Nejvyšší správní soud v řízení před krajským soudem shledal i další vadu, která měla za následek nezákonné rozhodnutí o odmítnutí žaloby. Krajský soud ohledně nároku stěžovatele na zaplacení částky 35 000 Kč jako náhrady za nemajetkovou újmu stěžovatele pouze poučil, že uvedený nárok musí uplatnit v občanském soudním řízení, neboť soudy rozhodující ve správním soudnictví nejsou nadány pravomocí k rozhodování o takovém nároku. Dle ustanovení však „Soud návrh odmítne také tehdy, domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, anebo domáhá-li se návrhem přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci. V usnesení o odmítnutí návrhu musí být navrhovatel poučen o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu.“

[29.] Krajský soud však napadeným usnesením žalobu odmítl jako celek jen z důvodu dle (o odmítnutí žaloby stěžovatele o zaplacení částky 35 000 Kč jako náhrady za nemajetkovou újmu podle tedy nerozhodl) a stěžovatele taktéž v rozporu s ustanovením nepoučil o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu. Bude na straně krajského soudu, aby i toto pochybení v dalším řízení odstranil.

V. Závěr

[30.] Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto napadené usnesení krajského soudu podle v celém rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[31.] Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán názorem vysloveným ve zrušovacím rozhodnutí ( ) a v novém rozhodnutí rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. září 2014

JUDr. Jakub Camrda

předseda senátu