Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 A 118/2011 - 25

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce: A. S., zast. JUDr. Zdeňkem Navrátilem, advokátem se sídlem Bašty 416/8, Brno proti žalovanému: Magistrát města Brna, odbor územního a stavebního řízení, se sídlem Malinovského nám. 3, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10.8.2011, č.j. MMB/0300085/2011,

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává.

O d ů v o d n ě n í

I.

Vymezení věci

[1] Úřad městské části města Brna, Brno-Žebětín (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 13.6.2011, č.j. MCZRB 01249/2011/REF zamítl žádost žalobce o obnovu

řízení ve věci odstranění stavby objektu o zastavěné ploše 132 m² na pozemku p. č. 2308/4 v k.ú. Žebětín. Žalovaný odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.

II.

Podstatný obsah napadeného rozhodnutí žalovaného

[2] V rozhodnutí žalovaného je především uvedeno, že dne 29.4.2011 byla stavebnímu úřadu doručena žádost žalobce ve věci nařízení odstranění stavby, které bylo ukončeno rozhodnutím stavebního úřadu č.j. SU/08/1991/2/Vo RD ze dne 27.1.2009. Žalobce uplatnil tři důvody pro obnovu řízení.

a) V původním řízení o odstranění stavby nebylo jako s účastníkem řízení jednáno s Českou spořitelnou, a.s. Ta měla k pozemku, na kterých se nachází předmětná stavba, zřízeno zástavní právo smlouvou ze dne 19.10.2007 a smlouvou ze dne 28.6.2007. Žalovaný k tomu uvedl, že Česká spořitelna měla být dle ust. § 27 odst. 2 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) účastníkem řízení o odstranění stavby. Stavební úřad tedy nepostupoval v řízení v souladu se zákonem, což však nemůže být důvodem pro obnovu řízení. Žalobce jako účastník řízení a zároveň účastník smlouvy o zřízení zástavního práva musel již v době zahájení řízení o odstranění stavby vědět o skutečnosti, že Česká spořitelna měla být účastníkem takového řízení. To však neuplatnil v podaném odvolání. Žalobce ani nedodržel subjektivní 3 měsíční lhůtu, neboť tuto okolnost znal již v době zahájení řízení o odstranění stavby, tj. 6.9.2007.

b) Stavba není realizována v rozporu s územním plánem.

c) Stavba není v rozporu s požadavky dle ust. § 129 zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“). K bodu ad b) a c) žalovaný uvedl, že soulad s územním plánem a splnění i dalších předpokladů zakotvených v ust. § 129 odst. 2 stavebního zákona lze posuzovat v řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby, podá-li stavebník takovou žádost. Žalobce však žádost o dodatečné povolení stavby v řízení o nařízení odstranění stavby nepodal. V řízení o odstranění stavby se totiž rozhoduje pouze o odstranění stavby provedené bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu nebo v rozporu s ním. Posuzuje se jen to, zda absentuje vyžadované povolení či opatření nebo je-li stavba provedena v rozporu s ním. Žalobcem popsané důvody by případně mohly být podstatné pro rozhodnutí o odvolání a nikoliv pro obnovu řízení.

III.

Žalobní námitky

[3] Žalobce namítal, že i stavební úřad musel při zahájení řízení o odstranění stavby znát účastníka řízení Českou spořitelnu, a.s. V souladu s ust. § 2 a 3 správního řádu bylo totiž jeho povinností vycházet mj. i z platných údajů uvedených v katastru nemovitostí. Řízení o odstranění stavby bylo tedy postiženo vadou a rozhodnutí v něm přijatá nemohou být právně relevantní pro rozpor s právními předpisy. Správní orgány se ani dostatečně nevypořádaly s uplatněnými námitkami, neboť v rozhodnutí absentují důvody pro zamítnutí žádosti a následného odvolání. Dle žalovaného jediným důvodem pro odstranění stavby byla ta skutečnost, že žalobce nepodal žádost o dodatečné povolení stavby. Takovým jednáním si měl způsobit právem předpokládaný následek, jímž je rozhodnutí o odstranění stavby provedené bez příslušného povolení. S takovým tvrzením se však žalobce neztotožnil. Žádost o dodatečné povolení stavby dle ust. § 129 odst. 2 stavebního zákona totiž podal, ale jeho žádost byla zamítnuta. Žalobce se domáhal toho, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

IV.

Obsah vyjádření žalovaného k žalobě

[4] V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl obdobné skutečnosti, jako v napadeném rozhodnutí. Opomenutí účastníka České spořitelny, a.s. v řízení o odstranění stavby je procesní vadou řízení, kterou řeší ust. § 84 odst. 1 správního řádu. Žalobce sice podal žádost o dodatečné povolení stavby, avšak až dne 17.6.2009, tj. až po ukončení řízení o odstranění stavby vydáním rozhodnutí dne 27.1.2009. Proto byla jeho žádost zamítnuta rozhodnutím stavebního úřadu č.j. SU/1036/09/2 Vo ze dne 14.8.2009, které bylo potvrzeno rozhodnutím žalovaného č.j. MMB/0250146/2009 ze dne 10.11.2009.

V.

Právní hodnocení soudu

[6] Soud se předně vyjádřil k institutu obnovy řízení dle ust. § 100 a násl. správního řádu. Vyšel zde z nejnovější judikatury Nejvyššího správního soudu (rozhodnutí ze dne 6.12.2012, č.j. 1 As 130/2012-29), kde je i shrnuta dosavadní judikatura. V rozhodnutí je mj. uvedeno: „O podstatě institutu obnovy řízení konstantně judikuje jak zdejší soud (např. rozsudky ze dne 30. 9. 2003, č.j. 6 A 63/2002-40, č. 522/2005 Sb. NSS, ze dne 23. 8. 2005, č.j. 5 A 127/2002-42, č. 1343/2007 Sb. NSS, ze dne 13. 5. 2010, č.j. 6 As 39/2009-74, či ze dne 16. 11. 2006, č.j. 9 As 53/2010-81, přiměřeně též usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 17. 7. 2007, č.j. 2 Afs 51/2006-58, č. 1355/2007 Sb. NSS), tak Ústavní soud [např. nález sp. zn. III. ÚS 2959/10 ze dne 14. 4. 2011 (N 70/61 SbNU 89)]. Obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, jenž představuje průlom do principu nezměnitelnosti a závaznosti vydaných rozhodnutí. Účelem obnovy je odstranit nedostatky ve skutkových zjištěních pravomocného rozhodnutí v případech, kdy tyto vady vyšly najevo až po právní moci původního rozhodnutí. Obnova řízení umožňuje překonat překážku věci pravomocně rozhodnuté a znovu ve věci rozhodnout. Z tohoto důvodu je nutné přípustnost tohoto institutu vykládat restriktivně. Přestože se některá z uvedených rozhodnutí vztahují k předchozí právní úpravě obnovy řízení, lze učiněné závěry použít i na nyní posuzovanou věc, neboť úprava důvodu obnovy řízení podle písm. a) současně platného správního řádu vychází z obdobných podmínek. V řízení o povolení obnovy řízení se nepřezkoumává zákonnost a odůvodněnost původního rozhodnutí. Posuzuje se jen otázka, zda nové skutečnosti či důkazy dříve neznámé, ve spojení s důkazy již provedenými, a za splnění dalších zákonných podmínek, mohou odůvodnit jiné rozhodnutí, než které bylo dříve vydáno. Zákonná úprava taxativním výčtem stanoví, v jakých případech přichází v úvahu obnova řízení na žádost účastníka v § 100 odst. 1 správního řádu. Podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu. Podle tohoto ustanovení se řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci na žádost účastníka obnoví, jestliže vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. Jinými slovy k tomu, aby mohl být institut obnovy řízení aplikován, musí být splněny tyto podmínky: (1) právní moc rozhodnutí ve věci, jímž bylo ukončeno řízení před správním orgánem, (2) žádost účastníka, (3) zákonem stanovené důvody obnovy řízení, (4) zachování lhůty, a (5) „objevené skutečnosti“ mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, která byla předmětem rozhodování. Všechny tyto podmínky přitom musí být splněny současně a nesplnění byť i jen jediné z nich vylučuje možnost rozhodnout o povolení obnovy řízení. Základem důvodu podle písm. a) výše cit. ustanovení je existence tzv. dříve neznámých skutečností (novot) a jejich nezaviněné neuplatnění. Dříve neznámými (novými) skutečnostmi nebo důkazy ve smyslu § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu je třeba rozumět taková skutková zjištění (ať už jsou předmětem dokazování, nebo jejich existenci netřeba dokazovat), která v době rozhodování sice existovala, ale nemohla být v řízení uplatněna bez zavinění účastníka, který o obnovu žádá. Jinými slovy, tyto skutečnosti nebo důkazy v době řízení existovaly, ale účastník je buď neznal, nebo nemohl objektivně použít (typicky např. později objevený svědek události, či listina v době řízení považována za ztracenou, atp.). Řízením se má na mysli proces u obou instancí; účastník se tak nemůže úspěšně domáhat obnovy řízení v případě, že mohl skutečnost uplatnit v odvolacím řízení (řízení o rozkladu), pokud se uskutečnilo, jestliže v té době mu byla již skutečnost známa, popř. byla uplatnitelná, nebo se o ní dozvěděl v okamžiku, kdy mohl ještě odvolání (rozklad) podat (srov. Hendrych, D., a kolektiv, Správní právo, 7. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, s. 414 – 4).“

[7] Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobce požádal o obnovu řízení ze tří důvodů:

a) Nesprávným postupem stavebního úřadu byla České spořitelně, a.s. odňata možnost účastnit se řízení dle ust. § 109 stavebního zákona, neboť se jednalo o osobu, která má jiná práva k pozemkům dotčených stavbou.

b) Stavba RD není realizována v rozporu s územním plánem. Dle vyhlášky 501/2006 Sb. se na plochách pro rekreaci nachází stavby pro rodinnou rekreaci a další stavby s rekreací související, přičemž tato vyhláška je nadřazena obecně závazné vyhlášce statutárního města Brna č. 2/2004. Jde o předpis vyšší právní síly.

3) Stavba objektu (části stavby) není v rozporu s požadavky uvedenými v § 129 stavebního zákona.

[8] Jak plyne z výše citované judikatury, obnova řízení je vyhrazena pro dříve neznámá skutková zjištění. Dle názoru soudu důvodem obnovy řízení nemůže být to, že stavební úřad v původním řízení opomenul jednat s Českou spořitelnou, a.s. Takové pochybení správního orgánu nelze podřadit pod nová skutková zjištění, navíc se ani netýká žalobce, který byl účastníkem původního řízení o odstranění stavby. Soud nadto dodává, že nebyla splněna ani podmínka dodržení subjektivní 3 měsíční lhůty dle ust. § 100 odst. 2, věta první, správního řádu, neboť žalobce jako účastník smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 19.10.2007 tuto skutečnost znal již od této doby. Navíc žalobce mohl tento argument uplatnit v původním (řízení o odstranění stavby bylo zahájeno dne 6.9.2007, rozhodnutí vydáno až dne 27.1.2009) či v odvolacím řízení. Žalobce však proti rozhodnutí o odstranění stavby ani nepodal odvolání. Pokud by tato skutečnost mohla být brána jako důvod obnovy (soud se však s takovým závěrem neztotožnil), tak by obnova původního řízení z tohoto důvodu byla vyloučena tím, že mohl být uplatněn v původním řízení případně v podaném odvolání (§ 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, či § 100 odst. 2 věta druhá správního řádu).

[9] Soud se zabýval i dalšími žalobcem tvrzenými důvody obnovy řízení specifikovanými pod bodem 2 a 3. Pro svou argumentaci k těmto důvodům žádosti žalobce o obnovu řízení považoval soud za potřebné ocitovat ust. § 129 stavebního zákona.

[10] Podle ust. § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona stavební úřad nařídí odstranění stavby vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření nebo jiného úkonu vyžadovaného stavebním zákonem, anebo v rozporu s ním, a stavba nebyla dodatečně povolena.

[11] Podle ust. § 129 odst. 2 stavebního zákona stavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby uvedené v odstavci 1 písm. b). V oznámení zahájení řízení vlastníka nebo stavebníka poučí o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení žádost o dodatečné povolení stavby. Byla-li žádost o dodatečné povolení podána před zahájením řízení o odstranění stavby, má se za to, že byla podána v okamžiku zahájení řízení o odstranění stavby. Pokud stavebník nebo vlastník stavby požádá ve stanovené lhůtě o její dodatečné povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti. Jde-li o stavbu vyžadující stavební povolení, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o stavební povolení. Jde-li o stavbu vyžadující ohlášení, žadatel předloží podklady předepsané k ohlášení. Jde-li o stavbu vyžadující pouze územní rozhodnutí, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o územní rozhodnutí. V řízení o dodatečném povolení stavby stavební úřad postupuje přiměřeně podle § 90 a § 110 až 115; ohledání na místě je povinné. Účastníky řízení o dodatečném povolení stavby jsou osoby uvedené v § 109, a pokud je v řízení posuzováno umístění stavby nebo změna oproti územnímu rozhodnutí, rovněž osoby uvedené v § 85. Na uplatňování námitek účastníků řízení o dodatečném povolení stavby se obdobně použijí ustanovení o uplatňování námitek v územním a stavebním řízení.

[12] Podle odstavce 3 téhož ustanovení stavbu uvedenou v odstavci 1 písm. b) lze dodatečně povolit, pokud stavebník nebo její vlastník prokáže, že

a) není umístěna v rozporu s cíli a úkoly územního plánování, politikou územního rozvoje, s územně plánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanaci území nebo s předchozími rozhodnutími o území,

b) není prováděna či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje,

c) není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem.

[13] Bude-li stavba dodatečně povolena, stavební úřad řízení o odstranění stavby zastaví. Dodatečné povolení nahrazuje v příslušném rozsahu územní rozhodnutí. Bude-li předmětem dodatečného povolení rozestavěná stavba, stavební úřad stanoví podmínky pro její dokončení.

[14] Již z citace ust. § 129 je zřejmé, že důvody k obnově řízení uváděné žalobcem pod bodem b) a c) jeho žádosti jsou předpoklady posuzované v řízení o dodatečném povolení stavby, je-li v řízení o odstranění stavby podána žádost o její dodatečné povolení. Dle ust. § 129 odst. 2 stavebního zákona stavební úřad přeruší stavební řízení o odstranění stavby jen tehdy, pokud stavebník nebo vlastník stavby požádá o její dodatečné povolení a předloží doklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení. Řízení o dodatečném povolení stavby tedy nemůže být zahájeno z moci úřední (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8.9.2011, č.j. 9 As 51/2011-60). Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobce požádal o dodatečné povolení stavby až dne 17.6.2009, tedy poté, co mu bylo doručeno rozhodnutí stavebního úřadu o odstranění stavby dne 9.2. 2009, proti němuž odvolání nepodal. O možnosti podat žádost o dodatečné povolení stavby byl např. poučen v oznámení o pokračování řízení o nařízení odstranění stavby ze dne 21.10.2008, které mu bylo doručeno dne 3.11.2008. Pro posouzení věci je však podstatné, že žalobce ve své žádosti o obnovu řízení ve smyslu ust. § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu netvrdil, že vyšly najevo nové skutečnosti či důkazy existující v době původního řízení, které by žalobce bez svého zavinění nemohl v původním řízení uplatnit. Z obsahu jeho žádosti o obnovu řízení je zřejmé, že spíše směřuje ke snaze nikoliv obnovit řízení, ale dosáhnout dodatečného povolení stavby tvrzením splnění požadavků zakotvených v ust. § 129 odst. 3 stavebního zákona, tj. soulad s územním plánem a splnění obecných požadavků na výstavbu. Jeho tvrzení jsou i tak toliko v obecné rovině. Nelze ani dospět k závěru, že by tyto skutečnosti či důkazy uplatnil v souladu s ust. § 100 odst. 2 správního řádu, věta prvá, v subjektivní 3 měsíční lhůtě, neboť první žádost o dodatečné povolení stavby byla podána dne 17.6.2009, přičemž žádost byla doplněna i dokumentací ke skutečnému provedení stavby. Lze tak důvodně vyjít z toho, že tvrzené důvody obnovy řízení (soulad s územním plánem a splnění obecných požadavků na výstavbu) mu byly známy již v této době.

[15] Soud se tedy ztotožnil s žalovaným, že žalobcem uplatněné důvody nejsou důvodem k obnovení řízení. Soud pak neshledal, že by v rozhodnutí žalovaného chyběly důvody k zamítnutí odvolání a odůvodnění toho, proč žalobcem tvrzené skutečnosti ani nemohly vést k povolení obnovy řízení, jak namítal žalobce.

[16] Ze shora uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl postupem ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s.

VII.

Náklady řízení

[17] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 60 odst. 1 věta první s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V posuzované věci nebyl žalobce úspěšný, proto právo na náhradu nákladů řízení bylo možno přiznat žalovanému. Jelikož však nebylo zjištěno, že by v souvislosti s tímto řízením žalovanému náklady vznikly, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 25.9.2013

Mgr. Milan Procházka

předseda senátu