Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 As 163/2014 - 25

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: A. M., proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 28. 4. 2014, č. j. - 30,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 28. 4. 2014, č. j. -30, zastavil pro nezaplacení soudního poplatku řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 11. 2013, sp. zn. ., jímž žalovaný zamítl odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Chrastava, odbor výstavby a územní správy, ze dne 6. 9. 2013, sp. zn. Výst. 1959/2013/GB, č. j. OVUS/2689/GB.

[2] Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) dne 12. 8. 2014 u zdejšího soudu kasační stížnost odevzdanou k poštovní přepravě dne 11. 8. 2014, ve které žádá o přezkum napadeného usnesení, přidělení advokáta, na kterého podle svého tvrzení nemá finanční prostředky, a o osvobození od soudního poplatku.

[3] Nejvyšší správní soud po předběžném posouzení splnění zákonných náležitostí kasační stížnosti dospěl k závěru, že kasační stížnost byla podána opožděně.

[4] Podle věty první „[k]asační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení“. Podle poslední věty téhož ustanovení „[z]meškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout“. Podle odst. 4 téhož ustanovení „[k]asační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal“.

[5] Podle „[n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně“. Toto ustanovení je přitom podle třeba přiměřeně aplikovat i na řízení o kasační stížnosti.

[6] Podle věty první „[l]hůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek“. Podle věty první „[l]hůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty“. Podle „[l]hůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak“.

[7] Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadené usnesení krajského soudu bylo stěžovatelce uloženo a připraveno k vyzvednutí dne 7. 5. 2014, protože poštovní doručovatel stěžovatelku nezastihl. Stěžovatelka si následně usnesení vyzvedla dne 19. 5. 2014 a dne 20. 6. 2014 byla na napadeném usnesení vyznačena doložka o tom, že usnesení nabylo právní moci ke dni 19. 5. 2014.

[8] Napadené usnesení obsahuje řádné poučení o opravných prostředcích včetně lhůty k podání kasační stížnosti, když se v něm mj. uvádí, že „[p]roti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout“.

[9] Napadené usnesení bylo stěžovatelce doručeno v pondělí dne 19. 5. 2014. Zákonná lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti proto počala běžet dne 20. 5. 2014 a marně uplynula v pondělí dne 2. 6. 2014. K jejímu zachování by tedy bylo třeba, aby kasační stížnost byla stěžovatelkou nejpozději dne 2. 6. 2014 předána soudu nebo tomuto zaslána prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence anebo předána orgánu, který má povinnost podání doručit. Z razítka pošty Varnsdorf 1, vyznačené na obálce, v níž byla kasační stížnost podána, však vyplývá, že tato byla stěžovatelkou podána k poštovní přepravě teprve dne 11. 8. 2014, tedy více než dva měsíce po marném uplynutí zákonné lhůty k jejímu podání.

[10] Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost stěžovatelky byla ve smyslu podána opožděně, přičemž zmeškání lhůty nelze podle poslední věty téhož ustanovení prominout. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl podle ve spojení s

[11] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití ustanovení ve spojení s tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.

[12] Za těchto okolností již nebylo třeba samostatně rozhodovat o žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, neboť jak výše uvedeno, v důsledku zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti, které nelze prominout, nebyly splněny podmínky pro její věcné projednání; rozhodování o žádostech stěžovatelky by tudíž bylo bezúčelné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. září 2014

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu