Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 As 92/2014 - 26

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje JUDr. Karla Šimky a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: Ing. P. M., proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, obor živnostenský a občanskoprávní, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2014, č. j. – 13,

t a k t o :

I. Žalobci s e p ř i z n á v á osvobození od soudního poplatku za kasační stížnost.

II. Kasační stížnost se zamítá.

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Usnesením ze dne 26. 3. 2014, č. j. – 13, Městský soud v Praze nepřiznal žalobci (dále jen „stěžovatel“) osvobození od soudních poplatků a žalobě podané stěžovatelem nepřiznal odkladný účinek, neboť stěžovatel nereagoval na výzvu soudu v usnesení ze dne 26. 2. 2014, č. j. - 11, k doložení svých majetkových poměrů a doplnění návrhu na přiznání odkladného účinku.

[2] Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost spojenou s žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, kterou blíže neodůvodnil a pouze uvedl, že žádá z důvodů, „které uvedl v řízení u Městského soudu v Praze pod č. j. “. Dne 21. 7. 2014 bylo zdejšímu soudu doručeno další podání stěžovatele datované 1. 7. 2014, ve kterém stěžovatel k výše uvedené výzvě na doplnění kasační stížnosti k důvodům podání kasační stížnosti uvedl, že „kasační stížnost byla podána ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1) písm. a), b), c) a e). Podjatý soudce, nesprávně posoudil právní otázku, která je v rozporu se spisem a tím došlo i k nezákonnému rozhodnutí v řízení.“ K důvodům žádosti o přiznání odkladného účinku stěžovatel uvedl, že „odkladný účinek žaloby byl podán z důvodů, že vymáhání napadeného rozhodnutí dopadne na žalobce velmi tíživě, jak uvádí v prohlášení o příjmech. Již dnes někdy hladoví, protože nemá na jídlo, pokud mu nepomohou přátelé. Újma žalovanému pozastavením výkonu rozhodnutí nevznikne.“ Zároveň stěžovatel odkázal na prohlášení, které doložil městskému soudu a podle něhož jeho výdaje přesahují jeho příjmy. Podle názoru Nejvyššího správního soudu stěžovatel splňuje v tomto řízení podmínky pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu ust. § 36 odst. 3 s. ř. s, přičemž u případné budoucí žádosti stěžovatele by již bylo nutno posoudit, nakolik jsou jednotlivé v současnosti vysoké výdaje vynakládány stěžovatelem v delším časovém horizontu účelně a nakolik je jeho situace způsobena vlastním zapříčiněním. Zdejší soud tak přiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků, a to v plné míře, jež odpovídá jeho současným majetkovým poměrům. Netrval přitom na povinném zastoupení stěžovatele advokátem, neboť by to v posuzované věci nepřispělo k ochraně práv stěžovatele a trvání na této podmínce řízení by znamenalo jen další řetězení téhož problému (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. - 77).

[3] Nejvyšší správní soud se v návaznosti na kasační stížnost zabýval pouze důvody zastavení řízení. K tomu městský soud přistoupil poté, co stěžovatel nereagoval na výzvu k doložení svých majetkových poměrů. Ze soudního spisu, který zdejší soud vyžádal, je zřejmé, že stěžovatel současně s podáním žaloby navrhl, aby byl osvobozen od soudního poplatku a byl mu ustanoven právní zástupce. Tuto žádost však nijak neodůvodnil. Bylo tedy na místě, aby jej městský soud vyzval k doložení svých majetkových poměrů, neboť podle , , může být osvobozen od soudních poplatků pouze účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky. Takovou žádost městský soud stěžovateli zaslal dne 26. 2. 2014 a poučil ho, že nebudou-li potřebné doklady ve stanovené lhůtě doloženy, bude soud vycházet z předpokladu, že stěžovatel podmínky pro osvobození od soudních poplatků neprokázal. Na tuto výzvu stěžovatel v určené desetidenní lhůtě od doručení dne 10. 3. 2014 nereagoval a prohlášení o svých majetkových poměrech zaslal městskému soudu teprve poté, co městský soud dne 26. 3. 2014 o návrhu stěžovatele rozhodl tak, že jej napadeným usnesením zamítl.

[4] V postupu městského soudu neshledal Nejvyšší správní soud žádné pochybení. Nedoloží-li totiž žalobce přes výzvu soudu své majetkové poměry, je to důvodem pro zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků. V daném případě stěžovatel přes výzvu soudu své majetkové poměry doložil teprve po uplynutí poskytnuté lhůty, kterou lze považovat za dostatečně dlouhou, i po rozhodnutí soudu o návrhu. Napadené usnesení městského soudu proto netrpí nezákonností ani jinou namítanou vadou, a proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle in fine jako nedůvodnou zamítl.

[5] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení věta první ve spojení s , podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl a žalovanému žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. srpna 2014

JUDr. Karel Šimka

předseda senátu