Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

60 Az 2/2014 - 31

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobce: M. S., státní příslušnost Ukrajina, v České republice pobytem P., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM (dále jen MV), v řízení o žalobě ze dne 28.5.2014 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24.4.2014 č.j. X o udělení mezinárodní ochrany

t a k t o :

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Včasnou žalobou ze dne 28.5.2014 s připojenou kopií napadeného rozhodnutí se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24.4.2014 č.j. X, E.č.: X, jímž bylo rozhodnuto o jeho žádosti tak, že žádost o mezinárodní ochranu je nepřípustná podle , o azylu ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), řízení o udělení mezinárodní ochrany se zastavuje podle zákona o azylu a státem příslušným k posouzení podané žádosti podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen Nařízení) je Polská republika s odůvodněním, že na základě posouzení údajů v cestovním dokladu žalobce, že byl dne 11.3.2014, kdy učinil prohlášení o mezinárodní ochraně na území České republiky (dále jen ČR) , držitelem platného národního dlouhodobého víza č. 003215002 vydaného dne 27.3.2013 Polskou republikou (dále jen Polsko) v Kijowe s platností ode dne 8.4.2013 do dne 15.3.2014 s vícenásobným vstupem a počtem pobytu 342 dní, tudíž je tak nezbytné aplikovat kritérium dané článkem 12 Nařízení, proto správní orgán požádal dne 28.3.2014 Polsko o převzetí příslušnosti k posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu, kterou podal v ČR a dne 18.4.2014 obdržel správní orgán informaci, že Polsko uznalo svou příslušnost k posouzení předmětné žádosti, proto je Polsko povinno převzít žalobce na své území a posoudit jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany.

V žalobě napadenému rozhodnutí žalobce vytýká, že žalovaný nesprávným způsobem zjistil a hodnotil skutkový stav, v důsledku čehož došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci, jakož i k nesprávné aplikaci zákonných ustanovení zákona. Žalobce spatřuje žalobní body ve smyslu , (dále jen ) v pochybení žalovaného správního orgánu v následujícím směru: porušení ( ), když správní orgán nepostupoval v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, porušení , když nezjistil všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu, porušení , neboť nepoužil všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy, porušení , neboť napadené rozhodnutí v odůvodnění žalobce nepřesvědčilo o jeho správnosti a postupu správního orgánu, když tento se v odůvodnění rozhodnutí zcela nevypořádal se všemi důkazy a jeho tvrzeními. Žalobce je přesvědčen, že žalovaný nesprávným způsobem aplikoval kritérium Nařízení, neboť jeho matka pobývá v ČR na základě povolení k trvalému pobytu a citované ustanovení lze extenzivně vykládat tak, že se vztahuje i na rodinné příslušníky, kteří v členském státě žijí i z jiných důvodů než na základě udělení mezinárodní ochrany. Žalobce je přesvědčen, že žalovaný měl správně použít na jeho případ ustanovení a nikoliv Nařízení a dále ani ve správním řízení nezkoumal, z jakých důvodů byl jeho matce udělen trvalý pobyt v ČR a zda tato v ČR žádala o mezinárodní ochranu či nikoliv; rozhodnutí je tedy založeno na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že popírá oprávněnost námitek uvedených žalobcem a současně s nimi nesouhlasí, neboť neprokazují, že by žalovaný porušil některé ustanovení zákona, či bezprostředně závazného právního předpisu EU. Žalovaný odkázal na obsah správního spisu a na vydané rozhodnutí správního orgánu při setrvání na svém správním rozhodnutí, které je dle jeho názoru plně v souladu se zákonem a řádně odůvodněno. Dále uvedl, že Nařízení se vztahuje na rodinné příslušníky osoby, požívající mezinárodní ochrany, což není případ žalobce, a jakákoliv rozšiřující analogie nepřipadá v úvahu. Stejně tak není pochyb o tom, že státem příslušným k posouzení žádosti jmenovaného o udělení mezinárodní ochrany je Polsko, které svou příslušnost v souladu s Nařízením akceptovalo. Žalovaný je tudíž přesvědčen o tom, že jeho rozhodnutí je zákonné, řádně odůvodněné, vychází ze zjištěného skutečného stavu věci a odpovídá bezprostředně závaznému Nařízení.

Ze správního spisu bylo zjištěno, že jeho obsah odpovídá údajům uvedeným v napadeném rozhodnutí i ve vyjádření žalovaného a ze založených písemností vyplývají mimo jiné následující skutečnosti:

* Žalobce, který dne 11.3.2014 učinil prohlášení o mezinárodní ochraně v přijímacím středisku Zastávka u Brna, je držitelem ukrajinského cestovního pasu č. X vydaného dne 3.2.2011 s platností do 3.2.2021 a víza č. X vydaného dne 27.3.2013 Polskem republikou v Kijowe platného od 8.4.2013 do 15.3.2014. Dne 18.3.2014 podal žalobce (za přítomnosti tlumočníka) žádost o udělení mezinárodní ochrany (ev.č. X), v níž mimo jiné uvedl, že je svobodný bez jakékoli vyživovací povinnosti k jiným osobám, o azyl nežádá jménem žádných dětí do 18 let, o azyl s ním současně nežádají žádní rodinní příslušníci, mimo území ČR se zdržuje jeho sestra R. V., která žije u babičky na Ukrajině. Z Ukrajiny vycestoval dne 7.3.2014 přes Polsko do ČR, kde žije jeho matka se svým manželem a Ukrajinu opustil kvůli obavě z obvinění ze strany policie z narušování veřejného pořádku, žhářství a výtržnictví v Kyjevě na Majdanu a z důvodu mobilizace. Ve vlastnoručně psaném prohlášení doplnil, že se bojí návratu na Ukrajinu, protože jej tam mohou zavřít do vězení, zabít nebo odvést do armády.

* Dne 28.3.2014 byla ČR podána žádost adresovaná Polsku o převzetí příslušnosti k posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu, Polsko následně svou příslušnost v této věci uznalo.

* Dne 24.4.2014 žalovaný pod č.j. X rozhodl o žádosti žalobce výše popsaným způsobem. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný mimo jiné uvedl, že nejprve zkoumal, zda je ve smyslu Nařízení dána příslušnost ČR k posouzení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný následně postupně posuzoval jednotlivá kritéria dle čl. 8 až 12 Nařízení k určení státu příslušného k rozhodnutí o žádosti žalobce. Aplikaci čl. 8 Nařízení vyloučil s odůvodněním, že žalobce je zletilý. K čl. 9 Nařízení, dle kterého pokud má žadatel rodinného příslušníka, který může pobývat jako osoba požívající mezinárodní ochrany v některém členském státě, bez ohledu na to, zda tato rodina vznikla již dříve v zemi původu, je tento členský stát příslušný k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu za předpokladu, že dotčené osoby vyjádřily své přání písemně, žalovaný uvedl, že ze samotné žádosti o mezinárodní ochranu a pohovoru provedeného k žádosti vyplývá, že na území členských států nepobývají žádní členové rodiny žalobce požívající mezinárodní ochrany, a proto není kritérium uvedené v čl. 9 Nařízení aplikovatelné. Stran čl. 10 a 11 Nařízení žalovaný uvedl, že ze samotné žádosti o mezinárodní ochranu a pohovoru provedeného k žádosti vyplývá, že na území členských států EU nepobývají a) žádní členové rodiny žalobce, kteří by na území takového státu byli oprávněni pobývat jako žadatelé o mezinárodní ochranu a o jejichž žádostech dosud nebylo přijato první rozhodnutí ve věci samé požívající mezinárodní ochrany, b) žádní rodinní příslušníci žalobce nebo jeho svobodní nezletilí sourozenci, a proto nelze kritéria uvedená v předmětných článcích Nařízení aplikovat. K aplikaci čl. 12 Nařízení, dle kterého pokud je žadatel držitelem platného povolení k pobytu, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný členský stát, který toto povolení vydal (odst. 1), pokud je žadatel držitelem platného víza, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný členský stát, který toto vízum udělil, ledaže bylo vízum uděleno jménem jiného členského státu v rámci ujednání o zastupování podle článku 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech, v tom případě je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný zastupovaný členský stát (odst. 2), žalovaný konstatoval, že na základě posouzení údajů v cestovním dokladu žalobce, že tento byl dne 11.3.2014, kdy učinil prohlášení o mezinárodní ochraně na území ČR, držitelem platného národního dlouhodobého víza č. X vydaného dne 27.3.2013 Polskem v Kijowe s platností ode dne 8.4.2013 do dne 15.3.2014 s vícenásobným vstupem a počtem pobytu 342 dní, je nezbytné aplikovat kritérium dané článkem 12 Nařízení. S ohledem na výše uvedené správní orgán požádal dne 28.3.2014 Polsko o převzetí příslušnosti k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu, kterou jmenovaný podal v ČR a dne 18.4.2014 informaci, že Polsko uznalo svou příslušnost k posouzení žádosti o mezinárodni ochranu. Podle čl. 18 Nařízení je členský stát příslušný k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu podle tohoto nařízení povinen převzít žadatele o mezinárodní ochranu, který podal žádost v jiném členském státě a dokončit posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Polsko je tak povinno převzít žalobce na své území a posoudit jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany. Dále žalovaný uvedl, že byly naplněny podmínky stanovené v § 10a písm. b) zákona, a žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany na území ČR je proto nepřípustná, proto správní řízení o této žádosti v souladu s § 25 písm. i) zákona o azylu zastavil. Žalobce rozhodnutí převzal dne 15.5.2014.

Na zaslané vyjádření žalovaného žalobce žádným způsobem nereagoval.

Dle soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen „správní orgán“). Specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu ( , 3 ), rozhoduje ve věcech mezinárodní ochrany.

V § 10a písm. b) zákona je stanoveno, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, je-li k posuzování žádosti o udělení mezinárodní ochrany příslušný jiný členský stát Evropské unie (tj. dle Nařízení). Podle § 25 písm. i) zákona řízení se zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.

Podanou žalobou se domáhal žalobce z důvodů shora uvedených zrušení napadeného rozhodnutí ze dne 24.4.2014 (právní moc dne 15.5.2014) a soud při přezkoumání rozhodnutí žalovaného vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (24.4.2014) a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů ( , 2 ).

Napadené rozhodnutí žalovaného splňuje podmínky stanovené v (náležitosti rozhodnutí), dostatečně se žalovaný vypořádal s tím, z jakých důvodů považuje napadené rozhodnutí za přiměřené a vyhovující nárokům zákona i a rovněž se vyjádřil ke všem námitkám žalobce uvedeným v žalobě, z nichž žádnou neshledal důvodnou.

Vzhledem ke všem shora zjištěným skutečnostem v této věci soudu nezbylo, než žalobu zamítnout ve smyslu (výrok I. rozsudku), dle něhož soud zamítne žalobu, není-li důvodná. Dle názoru soudu žalovaný totiž postupoval zcela v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o azylu, i Nařízení, řádně zjistil skutkový stav, žádným způsobem nezkrátil žalobce v jeho právech, a to ani před či při vydání napadeného rozhodnutí a byly dány podmínky pro zastavení řízení po zjištění, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, přičemž určování podmínek pro udělení mezinárodní ochrany spočívá na příslušném státu a nikoli na osobě, která o tuto ochranu žádá. Žalovaný správně aplikoval příslušné články Nařízení, i když žalobce je jiného názoru, když matka žalobce nepobývá na území ČR jako žadatelka o mezinárodní ochranu či ji požívající a není rozhodující ani důvod, pro který jí byl udělen trvalý pobyt v ČR. Žalobní body obsažené v žalobě nebyly shledány důvodnými, neboť napadené rozhodnutí soud neshledal nepřezkoumatelným, když v jeho odůvodnění v souladu s žalovaný uvedl srozumitelně důvody výroků rozhodnutí i s citací příslušných ustanovení předpisů, dle nichž bylo rozhodnuto, podklady pro jeho vydání i úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, rovněž i informace o vypořádání se se skutečnostmi uvedenými žalobcem. Jelikož se soud plně ztotožnil s obsahem odůvodnění napadeného rozhodnutí, pro stručnost na něj odkazuje, neboť je znám všem účastníkům.

Součástí žaloby žalobce učinil i návrh na přiznání odkladného účinku ve smyslu , který však nesplňoval zákonné podmínky, proto byl vyzván usnesením zdejšího soudu ze dne 9.6.2014 k odstranění jeho vad ve lhůtě do jednoho týdne, ale žalobce na toto usnesení žádným způsobem nereagoval. Vzhledem k tomu, že návrh na přiznání odkladného účinku je návrh, který sdílí osud žaloby napadající rozhodnutí ve věci samé a i vzhledem k tomu, že o podané žalobě rozhodl soud neprodleně a žalobu ve věci zamítl, nerozhodoval již souběžně o uplatněném návrhu na přiznání odkladného účinku.

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. a vychází ze skutečnosti, že žalovaný, který dosáhl ve věci procesního úspěchu náhradu nákladů řízení neuplatnil (výrok II.)

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení ve dvou písemných vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o této stížnosti rozhoduje.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Plzni dne 15. srpna 2014

JUDr. Alena Hocká

samosoudkyně