Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Ad 1/2014 - 27

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobce: J. Z., , proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované o námitkách ze dne 9.12.2013, o starobní důchod, t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Včasnou žalobou se žalobce domáhá přezkoumání výše uvedeného rozhodnutí žalované, jímž zamítla námitky žalobce a potvrdila své rozhodnutí prvního stupně ze dne 16.10.2013, kterým zamítla žádost žalobce o starobní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zdp), a to z důvodu nedosažení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod. Prvoinstanční rozhodnutí žalované napadl žalobce včas podanými námitkami, v nichž požadoval zohlednění péče o tři děti, požádal o nové posouzení stanovení jeho důchodového věku a přiznání starobního důchodu.

V odůvodnění rozhodnutí ze dne 9.12.2013 o zamítnutí námitek žalovaná uvedla, že přezkoumala napadené rozhodnutí v celém rozsahu a po provedeném dokazování zjistila, že žalobce má tři děti, o které osobně pečoval a které mu byly po rozvodu manželství s jejich matkou svěřeny do výchovy (doloženo rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem, č.j. -9 ze dne 20.1.1987). Žalobce pak požadoval zohlednění této skutečnosti ve formě snížení důchodového věku stejně, jako je tomu u žen.

Při posuzování nároku žalobce žalovaná v souladu s § 28 zdp zkoumala, zda žalobce splnil ke dni přiznání starobního důchodu podmínku získání potřebné doby pojištění a zda dosáhl stanoveného věku. Žalovaná dále citovala ustanovení § 32 odst. 1 písm. a) zdp, podle kterého činí důchodový věk mužů 60 let, jde-li o pojištěnce narozeného před rokem 1936. Podle odst. 2 se u pojištěnců narozených v období let 1936-1977 důchodový věk stanoví podle přílohy k zdp. U žalobce, narozeného v roce 1953, činí důchodový věk 63 let, kterého dosáhne až dne 21.12.2016. Podle § 32 odst. 1 písm. b) platí, že důchodový věk žen se stanoví v závislosti na počtu vychovaných dětí. Pro ženu narozenou před rokem 1936 by při výchově 3 dětí činil důchodový věk 54 let. Podle odst. 2 by žena narozená v roce 1953, která vychovala 3 děti, dosáhla důchodového věku v 58 letech. Žalovaná odůvodnila, že možnost zhodnocení výchovy dětí pro důchodové pojištění formou snížení důchodového věku platí pouze pro ženy. To vyplývá z ustanovení § 32 odst. 4 zdp, kdy podmínka výchovy dítěte pro nárok ženy na starobní důchod je splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu deseti roků. Zákon muže pečující o děti nezvýhodňuje možností snížení důchodového věku. Péči o děti lze ve prospěch muže zhodnotit pouze jako dobu pojištění podle zákonem stanovených podmínek, pokud tato doba není pokryta např. zaměstnáním. Žalobce nesplnil podmínky ustanovení § 28 zdp, neboť dosud nedosáhl potřebného důchodového věku pro přiznání řádného starobního důchodu, proto byla jeho žádost zamítnuta. Námitky proto shledala jako nedůvodné a potvrdila rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

V podané žalobě žalobce zopakoval, že pečoval o tři nezletilé děti od jejich raného věku až do jejich plnoletosti. Nesouhlasí s odůvodněním žalované, že zákon nezvýhodňuje muže pečující o děti. S rozhodnutím žalované proto nesouhlasí, domáhá se jeho zrušení a žádá soud, aby zohlednil jeho péči o nezletilé děti a snížení důchodového věku pod zákonnou hranici 63 let.

Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě odkázala na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a zdůraznila, že zhodnocení výchovy dětí pro důchodové pojištění formou snížení důchodového věku platí pouze pro ženy, jak vyplývá z ust. zdp, když zákon tuto možnost u mužů pečujících o děti neumožňuje. Žalovaná poznamenala, že žalobce využil možnosti požádat ministra práce a sociálních věcí o odstranění tvrdosti zákona, který na základě ust. a , svým rozhodnutím ze dne 27.1.2014 jeho žádosti nevyhověl. Žalovaná uvedla, že postupovala v souladu se zákonnými předpisy, od kterých nemá možnost se odchýlit. Navrhla zamítnutí žaloby.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo podle , (dále jen „ “) v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ). O žalobě rozhodl bez jednání za presumovaného souhlasu žalobce i žalované v souladu s ustanovením , kdy na výzvu krajského soudu účastníci nevyjádřili ve stanovené lhůtě s takovým postupem výslovný nesouhlas, a proto se má podle citovaného ustanovení za to, že s takovým postupem souhlasí.

V přezkumném řízení provedl soud důkaz podstatným obsahem dávkového (správního) spisu, který ohledně žalobce vede žalovaná, zejména žádostí žalobce o starobní důchod ze dne 25.9.2013, v níž žádal zohlednění výchovy dětí J., nar., L., nar. a L., nar., o které pečoval od 22.4. 1987 až do jejich zletilosti; výše citovaným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20.1.1987, kterým byly svěřeny děti do výchovy po rozvodu manželství; osobním listem důchodového pojištění ze dne 12.12.2013 s uvedením vykázaných dob pojištění; rozhodnutím ministra práce a sociálních věcí ze dne 27.1.2014 ve věci nevyhovění o odstranění tvrdosti zákona.

Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy provedenými v řízení před správním orgánem ( ) a po provedeném dokazování v návaznosti na příslušná zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žaloba n e n í d ů v o d n á.

V projednávané věci se jedná o posouzení správnosti postupu žalované při posouzení nároku žalobce na starobní důchod. Jedná se o aplikaci ustanovení § 28 a 32 zdp, které jsou podrobně citovány výše.

Soud konstatuje, že již ministr práce a sociálních věcí ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2014, kterým nevyhověl žádosti žalobce o odstranění tvrdosti zákona, uvedl a odůvodnil, že „Problematikou rozdílného důchodového věku mužů a žen pro nárok na starobní důchod se zabýval i Ústavní soud, který ve svém nálezu sp. zn. ze dne 16.10.2007 konstatoval, že ustanovení § 32 zdp, které upravuje otázku důchodového věku, sice zakládá nerovnost mužů a žen, ale současně konstatoval, že ne každé nerovné zacházení znamená porušení principu rovnosti. Takové porušení principu rovnosti je legitimní, pokud je vedeno objektivními a rozumnými důvody a není projevem libovůle zákonodárce. Podle Ústavního soudu nelze nerovné postavení mužů a žen v rámci důchodového pojištění řešit bez komplexně a odpovědně načasované úpravy celého důchodového systému“. Návrhu na zrušení ustanovení § 32 zákona o důchodovém pojištění Ústavní soud nevyhověl. Ministr práce a sociálních věcí dále odůvodnil, že rozdílným věkem mužů a žen, který zakotvuje zákon o důchodovém pojištění, se zabýval i Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku na základě stížnosti č. 6268/08 - v rozsudku ze dne 17.2.2011 (Věc Anderle proti České republice, tato věc byla řešena před Ústavním soudem výše citovaným nálezem sp. zn. ), který dospěl k jednomyslnému závěru, že „nedošlo k porušení zákazu diskriminace zaručené článkem 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. České republice nelze vytknout, že by v daném případě nezajistila rozumný poměr přiměřenosti mezi napadeným rozdílným zacházením a sledovaným legitimním cílem“. Ministr shrnul, že se stanovisky citovaných soudů je v souladu i dlouhodobý vývoj, pokud jde o rozdílný důchodový věk mužů a žen pro nárok na starobní důchod. Postupné zvyšování důchodového věku bylo zavedeno již od roku 1996, a to výrazněji u žen (o 4 měsíce ročně) ve srovnání s muži (o 2 měsíce ročně) a v důsledku toho dochází k postupnému sbližování obou věkových hranic, přičemž cílovým stavem je jejich úplné sjednocení bez ohledu na počet vychovaných dětí.

Krajskému soudu vzhledem k výše citovaným závěrům Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, které ještě dříve, před žalobcem podanou žádostí o zohlednění péče o nezletilé děti, a tím snížení důchodového věku jako u žen, řešily skutkově a právně totožnou věc, nezbývá, že daná rozhodnutí respektovat. Krajský soud by pak jinými slovy opakoval totéž, co již bylo vysloveno v předmětných rozhodnutích těchto soudů, proto na jejich učiněné závěry odkazuje.

Po provedeném přezkumném řízení má soud za prokázané, že žalovaná při posuzování nároku žalobce na starobní důchod postupovala v souladu s ustanovením § 28 zdp, když zkoumala, zda žalobce získal potřebnou dobu pojištění a dosáhl stanoveného věku. Obě podmínky přitom musejí být splněny současně. Podle § 32 odst. 2 zdp se u pojištěnců narozených v období let 1936-1977 důchodový věk stanoví podle přílohy k zdp. V případě žalobce, který se narodil 21.12.1953, činí důchodový věk 63 let, kterého dosáhne až dne 21.12.2016. V případě mužů pak nelze aplikovat pravidlo nižšího důchodového věku jako u žen podle § 32 odst. 1 písm. b) zdp v závislosti na počtu vychovaných dětí, neboť to zákon o důchodovém pojištění neumožňuje. Soud pak není nadán pravomocí rozhodnout o nároku žalobce odchylně od platné právní úpravy a ustálené soudní judikatury.

Žalovaná je při svém rozhodování povinna dbát zásady dobré správy, která vyplývá z , , v platném znění, tedy, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.

Krajský soud neshledal pochybení žalované v postupu při posouzení nároku žalobce na starobní důchod ani při aplikaci hmotného práva. Nezbylo mu proto, než v souladu s ustanovením žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodňuje ustanovením , když žalobce nebyl ve věci úspěšný a správnímu orgánu, který měl ve věci úspěch, toto právo nenáleží dle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Hradci Králové dne 28. srpna 2014

JUDr. Ivona Šubrtová, v.r.

samosoudkyně