Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 As 161/2014 - 28

pokračování - 29

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: M. H., proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2010, č. j. 036862/2010/KUSK, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2014, č. j. – 34,

takto:

I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým městský soud odmítl stěžovatelčinu žalobu proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí žalovaného pro opožděnost.

[2] V kasační stížnosti stěžovatelka požádala o osvobození od soudních poplatků. V návaznosti na tuto podanou žádost Nejvyšší správní soud stěžovatelku vyzval, aby doložila osobní, majetkové a výdělkové poměry prostřednictvím formuláře Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka požadovaný formulář ve stanovené lhůtě nezaslala, zdejší soud zamítl její žádost o osvobození od soudních poplatků usnesením ze dne 10. 6. 2014, č. j. - 12, které stěžovatelce bylo doručeno dne 11. 6. 2014.

[3] Po lhůtě stanovené soudem k vyplnění zmíněného formuláře jej však stěžovatelka Nejvyššímu správnímu soudu doložila. Takový formulář pak zdejší soud posoudil jako novou žádost o osvobození od soudních poplatků. Šlo sice o opakovanou žádost o osvobození od soudních poplatků, tato žádost však oproti původní strohé žádosti neuvádějící žádné důvody byla více rozvedena, obsahovala tudíž nové skutečnosti a zdejší soud ji tak projednal. K tomu srov. např. rozsudek zdejšího soudu ze dne 17. 6. 2008, č. j. – 65, či rozsudek ze dne 3. 11. 2011, č. j. – 71.

[4] Při posuzování této žádosti o osvobození od soudních poplatků Nejvyšší správní soud vycházel ze shodných podkladů jako ve věci vedené pod sp. zn. , přičemž dospěl ke shodnému závěru ve vztahu k důvodnosti žádosti jako v usnesení ze dne 26. 2. 2014, č. j. – 36, jímž byla stěžovatelka částečně osvobozena od soudního poplatku za kasační stížnost. Osvobození jí bylo přiznáno ve výši 2 500 Kč. Shodným způsobem pak rozhodl Nejvyšší správní soud i v nynější věci stěžovatelky svým usnesením ze dne 19. 6. 2014, č. j. – 22. Kromě toho, že soud tímto usnesením stěžovatelku částečně osvobodil od soudního poplatku, vyzval ji také k tomu, aby do nově stanovené lhůty zaplatila soudní poplatek ve výši 2 500 Kč a předložila plnou moc udělenou jí advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo ve stejné lhůtě prokázala, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Usnesení bylo stěžovatelce doručeno dne 23. 6. 2013.

[5] Na toto usnesení stěžovatelka reagovala podáním ze dne 29. 6. 2014, soudu doručeným dne 2. 7. 2014, v němž požádala o osvobození od soudního poplatku ve stejné výši jako v řízení vedeném pod sp. zn. .

[6] Nejvyšší správní soud je toho názoru, že o podané žádosti o osvobození od soudního poplatku musí být rozhodnuto dříve, než soud pro nezaplacení soudního poplatku řízení zastaví. Toto obecné pravidlo však má své výjimky, neboť jeho mechanické uplatňování by mohlo v některých případech vést ke zbytečnému prodlužování řízení opakováním stále stejných žádostí a rozhodnutí o nich. O opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je tak soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení. Shodně se Nejvyšší správní soud vyslovil například ve svém rozsudku ze dne 17. 6. 2008, č. j. – 65.

[7] Z toho důvodu se Nejvyšší správní soud zabýval tím, zda žádost ze dne 29. 6. 2014 obsahuje nové skutečnosti, které by odůvodňovaly nové rozhodnutí o osvobození od soudního poplatku. V žádosti samé však nejsou uvedeny vůbec žádné důvody pro osvobození od soudního poplatku, stěžovatelka zde pouze vysvětluje, proč jí má být ustanoven právní zástupce. Jak navíc vyplývá z předchozích odstavců, stěžovatelce bylo částečné osvobození od soudního poplatku ve stejné výši jako v řízení vedeném pod sp. zn. přiznáno již usnesením ze dne 19. 6. 2014, č. j. – 22. Nejvyšší správní soud proto o této nové žádosti o osvobození od soudního poplatku nerozhodoval.

[8] V usnesení č. j. – 22 Nejvyšší správní soud stěžovatelku vyzval nejen k zaplacení sníženého soudního poplatku, ale zároveň ji též poučil, že nebude-li soudní poplatek zaplacen ve stanovené lhůtě, řízení o kasační stížnosti bude zastaveno. Stěžovatelka byla rovněž poučena o tom, že řízení nebude zastaveno v případě, je-li tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by stěžovatelce mohla vzniknout újma, jestliže stěžovatelka ve stanovené lhůtě sdělí soudu okolnosti, které takové nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny dosud nemohla soudní poplatek zaplatit. Uvedené usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku bylo stěžovatelce řádně doručeno dne 23. 6. 2013.

[9] Jelikož ani ke dni vydání tohoto usnesení o zastavení řízení o kasační stížnosti nebyl přes výzvu soudu požadovaný soudní poplatek stěžovatelkou zaplacen, Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti zastavil dle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), za použití téhož zákona.

[10] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, , ve spojení s , tak, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává, jelikož řízení bylo zastaveno.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 3. července 2014

JUDr. Radan Malík

předseda senátu