Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nad 250/2014 - 29

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu, složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína, v právní věci žalobce: L. B., zastoupeného Mgr. Michalem Chuchútem, LL. M., advokátem se sídlem náměstí Junkových 2772/1, Praha 5, proti žalovanému: Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 2, Praha 2, ve věci žaloby na ochranu proti nečinnosti žalovaného, o návrhu na přikázání věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. jinému krajskému soudu,

t a k t o :

Návrh Městského soudu v Praze na přikázání věci jinému krajskému soudu s e z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se správní žalobou ze dne 2. 4. 2014 domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného, neboť ve lhůtách dle , o svobodném přístupu k informacím nebyla vyřízena jeho žádost o informaci týkající se soudních sporů, v nichž u Městského soudu v Praze vystupuje jako účastník OSA - Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, o. s.

Městský soud v Praze věc předložil zdejšímu soudu s návrhem na její přikázání jinému krajskému soudu podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále „ “). Tento návrh odůvodnil tím, že žaloba směřuje proti nečinnosti městského soudu, respektive jeho předsedy, a vzhledem k tomu, že by o ní měli rozhodovat soudci tohoto soudu, mohlo by to zavdat důvodné pochybnosti o jejich nepodjatosti. Uvedený názor podpořil i judikaturou Nejvyššího správního soudu (rozhodnutí ze dne 30. 9. 2005, č. j. – 70, a ze dne 12. 12. 2012, č. j. Nad 101/2012 – 18). Žalobce ve vyjádření k návrhu uvedl, že navrhuje věc přikázat Krajskému soudu v Ústí nad Labem, popřípadě Krajskému soudu v Praze.

Nejvyšší správní soud vycházel při posouzení návrhu z předpokladu, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování konkrétní věci představuje na jedné straně zásah do ústavního práva účastníků na zákonného soudce, na druhé může jistě přispět k zachování ústavně zajištěného práva na řádný proces. V kontextu úvah o existenci důvodu pro upřednostnění jednoho z uvedených principů nelze přehlédnout, že vyloučení soudce může být založeno nejen na skutečně prokázané podjatosti konkrétního soudce, nýbrž také tehdy, jestliže lze mít o nepodjatosti soudce rozumnou pochybnost (blíže k tomu nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. , in http://nalus.ussoud.cz, rovněž rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2005, č. j. – 79, in http://nssoud.cz).

Pouhá skutečnost, že žalovaným je soud, jehož soudci mají ve věci rozhodovat, ještě automaticky neznamená, že by všichni soudci specializovaných senátů tohoto soudu byli vyloučeni z jejího projednávání a rozhodnutí (viz například usnesení zdejšího soudu ze dne 23. 8. 2006, č. j. Nad 35/2006 - 12). Nicméně důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců příslušného soudu lze zvažovat v případech, kdy je předmětem řízení rozhodnutí funkcionářů krajského soudu (Městského soudu v Praze) v postavení správního orgánu. To je dáno především tím, že soudní funkcionáři mohou v zákonem stanovených případech a při výkonu justiční správy vystupovat vůči soudcům v hierarchickém postavení. Právě na takovou situaci dopadá městským soudem uváděný rozsudek zdejšího soudu ze dne 30. 9. 2005, č. j. - 70. V daném případě jsou však rozhodné okolnosti jiné. Nejvyšší správní soud totiž z předloženého spisu městského soudu zjistil, že dne 13. 5. 2014 bylo tomuto soudu doručeno podání, v němž žalobce bere nečinnostní žalobu zpět. Důvodem pro takový postup byla skutečnost, že žalovaný v mezidobí požadovanou informaci částečně poskytl a částečně žádost odmítl.

V předmětné věci zbývá toliko rozhodnout o zastavení řízení v důsledku zpětvzetí žaloby. V takovém případě neposuzuje soud věc meritorně; zkoumá pouze podmínky pro zastavení řízení ve smyslu (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2012, č. j. - 18). Zpětvzetím žaloby (návrhu na zahájení řízení) se posuzování věci přesouvá do čistě procesní roviny. V usnesení o zastavení řízení se tedy městský soud nemůže zabývat věcným posouzením důvodu nečinnosti žalovaného. Předmětem přezkumu tak již není činnost soudních funkcionářů, a nelze proto argumentovat hierarchickým vztahem mezi funkcionáři a soudci, který by mohl založit důvodné pochybnosti o jejich nepodjatosti. Vzhledem k uvedenému na věc nedopadá ani rozsudek zdejšího soudu ze dne 30. 9. 2005, č. j. - 70, ani usnesení ze dne 12. 12. 2012, č. j. Nad 101/2012 – 18, jimiž městský soud svůj návrh podpořil.

Za popsané situace odpadá důvod poměřovat význam uvedených ústavních principů (zákonný soudce a právo na řádný proces), tudíž rozhodování o delegaci věci, opřené právě o toto zdůvodnění, ztrácí smysl. Návrh na přikázání věci jinému krajskému soudu, pro které neexistuje žádný zákonem předvídaný důvod, proto Nejvyšší správní soud jako bezdůvodný zamítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 10. července 2014

Mgr. Radovan Havelec

předseda senátu