Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 As 53/2014 - 26

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického, v právní věci žalobce: Ing. J. H., proti žalovanému: Generální finanční ředitelství, se sídlem Lazarská 15/7, Praha 1, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného z 26. 7. 2013, č. j. 34183/13/7001-41000-050167, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 2. 2014, č. j. - 32,

t a k t o:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) usnesením z 14. 2. 2014, č. j. - 32, zčásti přiznal žalobci (dále též „stěžovatel“) osvobození od soudních poplatků, a to ve výši 80 % z každé jemu vzniklé poplatkové povinnosti podle , o soudních poplatcích (výrok I.). Výrokem II. krajský soud současně stěžovateli neustanovil zástupce k ochraně jeho práv ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného, který zastavil řízení o žádosti o vyslovení neúčinnosti doručení.

Krajský soud shrnul, že stěžovatel v této věci požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů, přičemž pouze v obecné rovině poukázal na splnění zákonných předpokladů, jakož i na to, že stejným žádostem již bylo opakovaně vyhověno.

Porovnáním doložených majetkových a výdělkových poměrů stěžovatele s povahou řízení o meritu věci dospěl krajský soud k závěru, že ve vztahu k soudnímu poplatku za podanou žalobu ve výši 3.000 Kč nepředstavují výdělkové a další majetkové a sociální poměry stěžovatele zvlášť závažné důvody pro úplné osvobození, ale lze z nich dovodit potřebu částečného osvobození ve významné výši 80 % z každé vzniklé poplatkové povinnosti. V případě soudního poplatku za žalobu se jedná o částku ve výši 600 Kč odpovídající jeho poměrům doloženým krajskému soudu. S ohledem na podstatu merita věci rovněž krajský soud uzavřel, že se jedná o nijak právně složitou kauzu primárně procesního charakteru, která nezbytně nevyžaduje kvalifikovanou právní pomoc.

Usnesení krajského soudu napadl stěžovatel kasační stížností z důvodů podle -e) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), kterou se domáhal změny usnesení tak, že se „přiznává osvobození od soudních poplatků v plné výši, a to i se zpětnou účinností a k ochraně jeho zájmů v této věci mu soud ustanovuje soudem určeného právního zástupce“.

Stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu na výzvu k odstranění vad kasační stížnosti z 20. 3. 2014, č. j. – 4, sdělil, že „úplným obsahem listin předmětného soudního a správního spisu je objektivně prokazatelné, že předmětná kasační stížnost ze dne 17. 3. 2014 byla a je podána řádně, důvodně a včas (s výhradou doplnění, upřesnění a odstranění formálních vad soudem důvodně žalobci k jeho žádosti ustanoveným advokátem) z důvodů uvedených v -e) a že byla porušena práva žalobce/stěžovatele na spravedlivý proces a na právní pomoc v řízení před soudy zaručená mu články 36 odst. 1 a 36 odst. 2 d, aniž by jím byl respektován zájem na zjištění objektivní pravdy jako jednoho z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování“. Stěžovatel současně požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad kasační stížnosti podle o další měsíc.

Návrhy stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a ustanovení advokáta pro toto řízení zamítl Nejvyšší správní soud usnesením z 11. 6. 2014, č. j. – 21. V tomto usnesení dospěl Nejvyšší správní soud k tomu, že ve věci stěžovatele není nezbytné jeho zastoupení advokátem, přičemž podle judikatury Nejvyššího správního soudu takové zastoupení není ani třeba vyžadovat; je v možnostech samotného stěžovatele hájit svá práva v předmětu řízení, spočívající zejména v řádném vylíčení důvodů kasační stížnosti, kterými napadá dle jeho názoru nezákonné rozhodnutí krajského soudu ve věci částečného osvobození od soudního poplatku.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel již k předchozí výzvě k odstranění vad kasační stížnost také sám doplnil, Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro další prodloužení lhůty k odstranění vad kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v souladu s a 4 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti; neshledal přitom vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že ji stěžovatel podal z důvodu podle

Podle kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.

Podle „[ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti“.

Základní podmínku pro osvobození od soudních poplatků tvoří povinnost žadatele doložit, že nemá dostatečné prostředky. Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu totiž „[p]ovinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození od soudních poplatků ( ). Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje“ (srov. usnesení tohoto soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. - 50, publ. pod č. NSS).

Ze spisu krajského soudu vyplývá, že stěžovatel doložil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrů: počet osob v domácnosti 2 (manželka J. H.), potvrzený průměrný měsíční výdělek ze zaměstnání (zaměstnavatel A. H.) za období čtvrtletí I-2012 až IV-2013 0 Kč, výše dávky nemocenského pojištění v období 2011 a 2012 denně 246 Kč, s tím, že mu tato dávka nemocenského pojištění dále nenáleží již od 1. 10. 2012. Majetkové poměry manželky J. H. činí 11.155 Kč z dávky invalidního důchodu, další příjem je nemožný z důvodu zhoršujícího se a dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Závazky stěžovatel nespecifikoval, obecně poukázal na „sporné a již exekuované pohledávky údajných věřitelů“ ve výši cca 10mil Kč. V bodu 36 stěžovatel slovně obecně zhodnotil svou životní situaci i situaci svých blízkých s tím, že na ochranu sebe a svého majetku je nucen vynakládat řádné i mimořádné opravné prostředky.

Nejvyšší správní soud z takto zjištěného skutkového stavu zaujal k možnostem osobních, majetkových a výdělkových poměrů stěžovatele shodný názor jako před ním krajský soud a nemá k jeho závěru žádné výtky.

Nejvyšší správní soud při rozhodování o osvobození od soudních poplatků opakovaně dle dikce konstatuje, že úplné přiznání osvobození je institutem zcela výjimečným, jsou-li pro to u žadatele zvlášť závažné důvody. V případě stěžovatele však krajský soud takové důvody neshledal a neshledal je nyní ani Nejvyšší správní soud. Již jen pravidelné prokázané příjmy, kterými disponuje domácnost stěžovatele ve výši 11.155 Kč měsíčně a které přesahují, jak přiléhavě konstatoval krajský soud, částku životního minima rodiny, nepochybně stěžovateli umožňují vynaložit určitou částku, tím spíše jednorázově. Pokud krajský soud poté s ohledem na situaci stěžovatele osvobodil od soudních poplatků v takovém rozsahu, že z částky 3.000 Kč za soudní poplatek spojený se správní žalobou pro stěžovatele nakonec zbývá tato povinnost v rozsahu 600 Kč, učinil tak podle Nejvyššího správního soudu v dostatečné míře.

Pokud stěžovatel napadl výrok II. usnesení, kterým krajský soud stěžovateli neustanovil zástupce k ochraně jeho práv v této věci, Nejvyšší správní soud rovněž pochybení krajského soudu neshledal. V souladu s je podle názoru Nejvyššího správního soudu nezbytnou podmínkou pro ustanovení zástupce splnění předpokladů pouze pro úplné osvobození od soudních poplatků, což v případě stěžovatele bylo splněno jen v části 80 %. S ohledem na meritum žaloby - proti rozhodnutí žalovaného o odvolání proti rozhodnutí o zastavení žádosti o vyslovení neúčinnosti doručení z důvodu nezaplacení správního poplatku ve výši 300 Kč - se Nejvyšší správní soud také ztotožnil s názorem krajského soudu, že ustanovení zástupce pro řízení před soudem v této záležitosti není nezbytné pro ochranu práv stěžovatele. Stěžovatelovy žádosti, návrhy a opravné prostředky sice vykazují značnou míru nekonkrétnosti, přesto z nich lze srozumět důvody těchto podání stěžovatele, jakož i vědomí stěžovatele o smyslu těchto podání a jejích právních účincích.

Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou, a proto ji zamítl ( in fine).

Výroky o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti vycházejí z ustanovení ve spojení s Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto podle právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud nerozhodoval o nákladech žalovaného v řízení o kasační stížnosti, neboť v řízení před krajským soudem v té části řízení, v níž se teprve řešil vztah stěžovatele a státu ve věci soudního poplatku a ustanovení zástupce nebyl žalovaný účastníkem zmíněného právního vztahu mezi stěžovatelem (navrhovatelem jako poplatníkem) a státem (srov. stanovisko Nejvyššího soudu z 29. 9. 1988, sp. zn. , zveřejněno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. 2/1989), obdobné tedy platí i pro řízení o kasační stížnosti stěžovatele proti uvedenému usnesení krajského soudu.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 10. července 2014

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu