Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
11 Af 55/2011 - 27.pdf
PDF · 0 B
No categories available
11 Af 55/2011 - 27
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové
a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci žalobce : M. M.,
bytem V. n.,, P. 6, zastoupen společností Auditorská a daňová kancelář s.r.o. se sídlem
Husitská 344/63, Praha 3 proti žalovanému: Finanční úřad pro hlavní město Prahu se
sídlem Štěpánská 28, Praha 1 (dříve Finanční úřad pro Prahu 6) v řízení o žalobě proti
rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 6 ze dne 29.6.2011 čj: 324480/11/006915105070
t a k t o :
I. Rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 6 ze dne 29.6.2011 čj: :
324480/11/006915105070 se z r u š u j e a věc se vrací žalovanému
k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši
5.267 ,-Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal zrušení rozhodnutí
Finančního úřadu pro Prahu 6 ze dne 29.6.2011 čj: 324480/11/006915105070 , kterým nebylo
vyhověno jeho žádosti o prominutí penále. Žalobce namítal, že v žádosti o prominutí
příslušenství podle § 55a zákona o správě daní a poplatků uvedl dva důvody, které měly být
při posuzování jeho žádosti zkoumány, a to jednak bezdlužnost žalobce u finančních orgánů a
celních orgánů a jednak dobrou úroveň spolupráce žalobce se správcem daně při plnění
nepeněžitých povinností. Učinil tak v návaznosti na pokyn Ministerstva financí D-330, který
oba důvody shledává relevantními pro prominutí příslušenství daně. Podle článku III.
pokračování 2 11Af 55/2011
uvedeného pokynu mělo napadené rozhodnutí obsahovat odůvodnění, kterým je podle
judikatury vyložení skutkových i právních důvodů, které správní orgán vedly k vydání
rozhodnutí. Z napadeného rozhodnutí je patrno, že se finanční úřad důvody, které žalobce
uvedl ve své žádosti, nezabýval. Proto je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Z těchto
důvodů navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Finanční úřad pro Prahu 6 ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že v daňové věci
žalobce byla otázka prominutí daně rozdělena na dvě části. V oblasti příslušenství daně
nesouvisející s dodatečným daňovým přiznáním bylo příslušenství částečně prominuto,
v oblasti dodatečných daňových tvrzení nebylo žádosti vyhověno, když tvrzená daň, včetně
příslušenství, musí byt uhrazena. Poukázal na to, že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání,
podle pokynu Ministerstva financí D-330 je v takových případech prominutí daně vyloučeno.
Má za to, že posoudil všechny rozhodné skutečnosti.
Žalobce v replice k vyjádření finančního úřadu uvedl, že žalobce byl zproštěn
obžaloby, je tedy beztrestný. Vyjádření k žalobě nemůže nahradit nedostatky odvolání.
Soud se v prvé řadě zabýval postavením žalovaného správního orgánu, a to zejména
s přihlédnutím k zákonu č. 456/2011 Sb. , o Finanční správě České republiky, který nabyl
účinnosti dnem 1.1.2013. Podle tohoto zákona byla zrušena dosavadní struktura územních
finančních orgánů a nahrazena novou soustavou orgánů finanční správy. Finanční úřad pro
Prahu 6 byl zrušen a bylo třeba posoudit, na který orgán jeho působnost přešla, a to i s
přihlédnutím k tomu, že dne 1.1.2011 nabyl účinnosti zákon č. 280/2009 , daňový řád (dále jen
„daňový řád“), který upravuje otázky možného prominutí daně odlišně od dosavadní úpravy ,
provedené zákonem č. 337/1992 Sb. , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „ zákon o správě daní a poplatků“).
Soud vycházel z ustanovení § 264 odst. 6 daňového řádu, podle něhož se žádosti o
prominutí příslušenství daně, podané do 31.12.2010 a nerozhodnuté ke dni účinnosti
daňového řádu (1.1.2011) vyřizují podle dosavadních právních předpisů. To znamená, že je
nutno posuzovat žalobou napadené rozhodnutí z pohledu zákonem stanovených podmínek,
uvedených v § 55a zákona o správě daní a poplatků. Podle § 55a odst. 1 zákona o správě daní
a poplatků bylo k rozhodování o prominutí daně věcně příslušné Ministerstvo financí. Podle §
55a odst. 2 zákona o správě daní a poplatků bylo ministerstvo oprávněno zmocnit k provádění
tohoto oprávnění správce daně, a to obecně závazným právním předpisem. Tímto právním
předpisem byla vyhláška Ministerstva financí č. 299/1993 Sb. , kterou Ministerstvo financí
zmocnilo finanční úřady k rozhodování o promíjení daně a k promíjení příslušenství daně do
výše, jež byla vyhláškou stanovena. Proto byl příslušným k rozhodování o žádosti žalobce o
prominutí příslušenství daně v této věci příslušný Finanční úřad pro Prahu 6. Vzhledem
k tomu, že působnost Finančního úřadu pro Prahu 6 přešla v důsledku účinnosti zákona č.
456/2011 Sb. na Finanční úřad pro hlavní město Prahu (§ 19 odst. 1 , § 8 odst. 2 uvedeného
zákona), považoval soud Finanční úřad pro hlavní město Prahu za správní orgán, na který
přešla působnost správního orgánu, který ve věci rozhodl v posledním stupni. Proto podle
ustanovení § 69 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s.ř.s“) jednal jako se žalovaným s Finančním úřadem pro hlavní město Prahu.
Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že žalobce požádal podáním ze dne 29.12.2010
správce daně, Finanční úřad pro Prahu 6, s odkazem na § 55a zákona o správě daní a poplatků
o prominutí příslušenství daně k dani z přidané hodnoty, které bylo vyměřeno patnácti
platebními výměry, jejichž označení je v této žádosti uvedeno. Uvedl, že o prominutí
pokračování 3 11Af 55/2011
příslušenství žádá jednak z důvodu bezdlužnosti žadatele u územních finančních orgánů a
celních orgánů a jednak s přihlédnutím k dobré úrovni spolupráce žadatele se správcem daně
při plnění nepeněžitých povinností.
Rozhodnutím Finančního úřadu pro Prahu 6 ze dne 29.6.2011 čj:
324480/11/006915105070 bylo rozhodnuto o žádosti o prominutí penále tak, že žádost se
zamítá. V odůvodnění správní orgán uvedl, že celkový průběh daňového řízení a podstata
vzniku příslušenství daně na základě platebních výměrů, v rozhodnutí uvedených, nezakládá
důvod pro jeho prominutí. Vzniklé sankce z podaných dodatečných přiznání k dani z přidané
hodnoty byly za období 1.5.2004 do 31.12.2004 byly prominuty.
Proti tomuto rozhodnutí směřuje žaloba.
Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí z hlediska námitek
v žalobě uvedených, neboť jejich rozsahem je soud vázán (§ 75 s.ř.s. ), po posouzení věci
dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Podle § 76 odst.1 s.ř.s. rozhodl soud bez nařízení
jednání, když shledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů.
Je vhodné předeslat, že podle již ustálené judikatury rozhodnutí o prominutí daně a
rozhodnutí o prominutí příslušenství daně je považováno za rozhodnutí, které je
přezkoumatelné ve správním soudnictví, při přezkoumání takového rozhodnutí soud posuzuje,
zda obsahuje toto rozhodnutí správní uvážení o tom, proč došlo či nedošlo k prominutí
příslušenství daně částečně či zcela podle žádosti daňového subjektu, a to i přesto, že na
prominutí příslušenství daně není právní nárok (viz např. nález Ústavního soudu ze dne
22.7.2009 sp.zn. III.ÚS 2556/07 , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4.2.2010 čj. 7
Afs 15/2007 -106).
Z výše uvedeného obsahu spisového materiálu je zřejmé, že žalobce požádal o
prominutí příslušenství daně podle § 55a zákona o správě daní a poplatků. Jak již bylo výše
uvedeno, podle ustanovení § 264 odst. 6 daňového řádu se žádosti o prominutí příslušenství
daně, podané do 31.12.2010 a nerozhodnuté ke dni účinnosti daňového řádu (1.1.2011)
vyřizují podle dosavadních právních předpisů
Z ustanovení § 55a zákona o správě daní a poplatků vyplývá, že příslušný správní orgán
může zcela nebo částečně prominout příslušenství daně buď z důvodů nesrovnalostí,
vyplývajících z uplatňování daňových zákonů, nebo tak může učinit z důvodu odstranění
tvrdosti. Ministerstvo financí pokynem D-330, jehož se žalobce dovolává, vymezilo
nejčastější důvody pro prominutí příslušenství daně z důvodu tvrdosti podle § 55a zákona o
správě daní a poplatků. V článku II. tohoto pokynu jsou vymezeny důvody a skutečnosti, jež
jsou posuzovány v rámci rozhodování o žádostech daňových subjektů o prominutí
příslušenství daní z důvodů tvrdosti. Pod písmenem A) tohoto článku jsou uvedeny
skutečnosti, které vydání rozhodnutí, jimiž by bylo prominuto příslušenství daně z důvodu
tvrdosti vylučují. Pod písmenem B) tohoto článku jsou naopak uvedeny důvody, při jejichž
naplnění lze usuzovat na naplnění zákonného důvodu tvrdosti. Pod písmenem C) uvedeného
článku jsou pak uvedeny důvody, které je správce daně oprávněn zohlednit a zvýšit promíjené
příslušenství daně z důvodu tvrdosti, pod písmenem D) tohoto článku jsou pak naopak
uvedeny důvody, které je správce daně oprávněn zohlednit a snížit promíjené příslušenství
daně z důvodu tvrdosti.
Žalobce v podané žalobě namítal, že v žádosti o prominutí příslušenství daně uvedl dva důvody, které by měly být při posuzování jeho žádosti zkoumány. Správní orgán tak
pokračování 4 11Af 55/2011
neučinil, proto je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Tuto námitku shledal soud
důvodnou.
Z obsahu žádosti o prominutí penále je patrno, že žalobce žádal o prominutí penále
jednak z důvodu bezdlužnosti u územních finančních orgánů a celních orgánů a jednak
z důvodu dobré úrovně spolupráce se správcem daně při plnění nepeněžitých povinností.
Z napadeného rozhodnutí není zřejmé, že by správní orgán důvody v žádosti uvedené
hodnotil. Z již zmíněného obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že správní
orgán v podstatě zcela obecně uvedl, že dosavadní průběh daňového řízení nezakládá důvod
pro jeho prominutí. To, zda a jakým způsobem správní orgán hodnotil žalobcem tvrzené
skutečnosti v odůvodnění napadeného rozhodnutí obsaženo není. Nezbývá tedy než učinit
závěr o tom, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
Z výše uvedených důvodů soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil
žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 , odst. 4 s.ř.s. ). Na žalovaném bude, aby znovu
posoudil důvody, které žalobce v žádosti o prominutí příslušenství daně uplatnil, přihlédne
přitom ke skutečnosti, že žalobce uplatňoval důvody, které jsou v pokynu Ministerstva financí
D-330 uvedeny v článku II pod písmenem C), tedy důvody, které je správce daně oprávněn
zohlednit při úvaze o zvýšení promíjeného příslušenství daně z důvodů tvrdosti.
Žalobce měl ve věci úspěch, proto mu přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Při
úvaze o konkrétní výši náhrady těchto nákladů přihlédl soud k ustanovení § 60 odst. 1 a odst.
7 s.ř.s. Podle § 60 odst. 1 s.ř.s. má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu
nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch
neměl. Podle § 60 odst. 7 s.ř.s. jsou-li proto důvody zvláštního zřetele hodné, může soud
výjimečně rozhodnout, že se náhrada nákladů řízení účastníkům zcela nebo z části
nepřiznává.
Z ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. vyplývá, že lze přiznat náklady řízení před soudem,
které byly vynaloženy účelně a důvodně. Tomuto závěru koresponduje ustanovení § 60 odst.
7 s.ř.s. , které umožňuje, aby soud zohlednil konkrétní okolnosti konkrétního případu, aniž by
musel mechanicky vycházet z jednotlivých úkonů, které byly účastníkem řízení učiněny.
Žalobce byl v této věci zastoupen společností, která vykonává daňové poradenství,
přísluší mu proto právo na náhradu nákladů řízení za toto zastoupení, a to podle vyhlášky č.
177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů. V daném případě by měl žalobce právo na
náhradu nákladů řízení za zastoupení daňovým poradcem za dva úkony právní služby, a to za
přípravu a převzetí zastoupení a za podání žaloby, každý úkon po 2.100,-Kč (§ 7, § 9, § 11
vyhl. č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů). Soud však v této věci přihlédl ke
konkrétním podmínkám podané žaloby, když je soudu z úřední činnosti známo, že žalobce
podal zcela obsahově shodnou žalobu, která je u městského soudu vedena pod sp.zn. 11 Af
59/2011 a která směřuje proti rozhodnutí téhož správního orgánu rovněž ve věci prominutí
příslušenství daně, byť ve vztahu k jiné dani, k dani z příjmů fyzických osob. Soud přihlédl
ke skutečnosti, že jde o shodný předmět řízení, zcela shodný obsah žalob, které podal shodný
zástupce žalobce. Z toho je nutno dovodit, že úkon přípravy a převzetí zastoupení ani úkon
podání žaloba nelze považovat za plnohodnotné právní úkony, neboť zástupce žalobce sice
zpracoval dvě žaloby, ale se shodnou problematikou a shodným obsahem. Tyto skutečnosti je
nutno dle názoru soudu považovat za důvody zvláštního zřetele hodné podle ustanovení § 60
odst. 7 s.ř.s. , které opravňuje soud rozhodnout o tom, že se účastníkovi řízení náhrada nákladů
z části nepřiznává. Proto soud rozhodl tak, že se žalobci přiznává právo na náhradu nákladů
pokračování 5 11Af 55/2011
řízení jen z části a to ve výši 1/2 k uvedeným dvěma úkonům právní služby. Žalobci by
příslušelo právo na náhradu nákladů řízení za 2 úkony právní služby po 2.100,-Kč, celkem
tedy 4.200,-Kč. Soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1/2 z této
částky, tedy částku 2.100,-Kč. K uvedené částce přísluší žalobci právo na paušální náhradu
300,-Kč za 2 úkony právní služby ( § 13 odst.3 vyhl. č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších
předpisů - celkem 600,-Kč) a daň z přidané hodnoty z částky 2.700,-Kč ve výši 567,-Kč.
Celkem odměna za zastupování představuje částku 3.267,-Kč. Žalobci dále přísluší právo na
náhradu nákladů řízení spočívající v zaplacení soudního poplatku ve výši 2.000,-Kč. Celkem
tedy přísluší žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 5.267,-Kč.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.
Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se
sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se
dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na
sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě
obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,
v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo
rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li
stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro
zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho
internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 23.července 2014
JUDr. Hana Veberová
předsedkyně senátu