Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Azs 74/2014 - 36

- 37

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobce: M. M., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2013, č. j. OAM-323/ZA-ZA06-K01-2012, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2014, č. j. -51,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Rozhodnutím ze dne 6. 5. 2013, č. j. OAM-323/ZA-ZA06-K01-2012, Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“), rozhodlo o neudělení mezinárodní ochrany žalobci dle , , , a , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Tvrzení žalobce, že vyrůstal nikoli ve své vlasti, nýbrž v České republice spolu s matkou, starším bratrem a nevlastním otcem (českým občanem), dále že v průběhu tohoto pobytu se naučil česky, chodil zde do školy a jen a pouze v České republice má širší jak sociální tak rodinné zázemí, přičemž návrat na Ukrajinu by pro něj znamenal život bez práce a domova, shledal žalovaný pro udělení mezinárodní ochrany nedostatečnými. Ve vztahu k posouzení možného udělení humanitárního azylu a doplňkové ochrany dle a žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal především na skutečnost, že žalobce v letech 2007 až 2012 pobýval na Ukrajině, kterou opustil kvůli potížím s rodinou. S poukazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu žalovaný uvedl, že sama existence rodinných vazeb na území České republiky není důvodem pro udělení mezinárodního azylu ani doplňkové ochrany. Nadto žalobce v současné době se svým nevlastním otce a bratrem nesdílí společnou domácnost, po dobu svého pobytu na Ukrajině s nimi udržoval pouze sporadický kontakt a do České republiky přicestoval na pozvání přátel.

[2] Krajský soud v Praze (dále jen „krajský soud“) názoru žalovaného přisvědčil a žalobu proti jeho rozhodnutí rozsudkem napadeným kasační stížností zamítl.

[3] V kasační stížnosti, resp. v jejím doplnění, proti tomuto rozsudku žalobce (dále jen „stěžovatel“) předně uvedl, žalovaný v průběhu správního řízení nedostatečně zjistil skutkový stav, čímž porušil , , a „nepřihlédl k personálním charakteristikám stěžovatele a jeho neschopnosti přežít, či alespoň naprosto neživořit na území současné Ukrajiny“. V případě návratu na Ukrajinu hrozí stěžovateli vážná existenční krize hraničící s ohrožením života, přičemž situace na Ukrajině se setrvale zhoršuje a na východě země hrozí vypuknutí občanské války. Stěžovatel v řízení o udělení mezinárodní ochrany „netvrdil, že by byl přímo orgány státního aparátu pronásledován, nicméně uvedl, naprosto relevantní důvody zvláštního zřetele hodné pro udělení minimálně azylu z důvodu humanitárního.“ Krajský soud přitom dostatečně nezkoumal rozhodnutí žalovaného „právě ze stěžejního hlediska žaloby pokud tento neudělil stěžovateli azyl z humanitárních důvodů“ (pozn.: všechny citace uvedeny včetně pravopisných chyb). Krajský soud se totiž v této souvislosti zabýval pouze tím, zda ze strany žalovaného nedošlo k porušení procesních předpisů a zákazu libovůle, přičemž dle stěžovatele se žalovaný právě těchto pochybení dopustil.

[4] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[5] Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti zopakoval některé argumenty uvedené v jeho rozhodnutí, ztotožnil se závěry krajského soudu a navrhl její zamítnutí.

[6] Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud nejprve v souladu s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.

[7] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. -39, publikovaném pod č. 933/2006 Sb. NSS (vyhledatelné též – stejně jako dále citovaná rozhodnutí - na www.nssoud.cz), v němž vyložil neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. Závěry v tomto rozhodnutí traktované jsou zcela použitelné i v nyní projednávané věci; vzhledem k jejich všeobecné dostupnosti a četnou judikaturou Nejvyššího správního soudu podepřené ustálenosti postačí na ně odkázat.

[8] Stěžovatel výslovně neuvedl, v čem spatřuje důvody zakládající přijatelnost podané kasační stížnosti, avšak z jejího textu lze dovodit, že těmito důvody jsou nedostatečně zjištěný skutkový stav věci ve správním řízení, nesprávné posouzení otázky možného udělení humanitárního azylu a nepřezkoumatelnost rozhodnutí krajského soudu.

[9] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu, jejíž důvodnost by sama o sobě zakládala přijatelnost kasační stížnosti a postačovala by k jeho zrušení. Nejvyšší správní soud i s přihlédnutím ke své dřívější judikatuře konstatuje, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. Jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. -75, č. NSS). Absenci takto vytýčených požadavků Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí krajského soudu neshledal. Krajský soud naopak přehledně popsal rozhodný skutkový stav a s žalobními námitkami se řádně a srozumitelně vypořádal.

[10] Nejvyšší správní soud dále poznamenává, že v posuzované věci nevyvstala žádná právní otázka, která by doposud nebyla judikaturou Nejvyššího správního soudu řešena. Stěžovatel opíral svou žádost o udělení mezinárodní ochrany především o důvody ekonomické, které však z povahy věci k jejímu udělení nepostačují; k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2003, č. j. -54, a ze dne 30. 10. 2003, č. j. -43. Možností udělení doplňkové ochrany z důvodu ochrany soukromého a rodinného života se Nejvyšší správní soud zabýval např. v rozsudcích ze dne 28. 11. 2008, č. j. -71, a ze dne 25. 1. 2013, č. j. -28, č. 2836/2013 Sb. NSS.

[11] K otázce udělení humanitárního azylu se pak Nejvyšší správní soud vyjádřil např. v rozsudcích ze dne 15. 10. 2003, č. j. -38, ze dne 22. 1. 2004, č. j. -48, a ze dne 11. 3. 2004, č. j. -55, ve kterých zdůraznil, že posouzení této otázky spadá do správního uvážení žalovaného a je přezkoumatelné toliko z pohledu dodržení procesního postupu a případného porušení zákazu libovůle. Nejvyšší správní soud přitom nesdílí názor stěžovatele, že se žalovaný právě těchto pochybení dopustil. Žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav, na jehož základě přehledným, srozumitelným a velmi podrobným způsobem vyložil, proč stěžovatel podmínky pro udělení mezinárodní ochrany včetně humanitárního azylu nesplňuje.

[12] Pro shora uvedené Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, neboť kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele; proto ji dle odmítl.

[13] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o ustanovení , větu první, , ve spojení s ustanovením

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. června 2014

Zdeněk Kühn

předseda senátu