Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Azs 69/2014 - 38

- 39

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: N. K., zast. JUDr. Annou Doležalovou, MBA, advokátkou se sídlem Jablonského 604/7, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2013, č. j. OAM-49/LE-LE05-2013, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 2. 2014, č. j. -53,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovené zástupkyni stěžovatelky JUDr. Anně Doležalové, MBA, advokátce se sídlem Jablonského 604/7, Plzeň, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 6800 Kč, která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

[1] Rozhodnutím ze dne 16. 4. 2013, č. j. OAM-49/LE-LE05-2013, Ministerstvo vnitra (dále jen „žalovaný“) zastavilo řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobkyni dle , o azylu (dále jen „ “), pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany dle . Žalovaný uvedl, že se jednalo již o čtvrtou žádost žalobkyně (řízení o první z nich bylo zastaveno, zbylé dvě byly neúspěšné). Jejími tvrzeními, že se v zemi původu obává výhružek policisty, proti němuž měla svědčit v trestní věci kuplířství, že se nemůže vrátit na Ukrajinu proto, že ji ukrajinské úřady odmítají ztotožnit, pročež by do země svého původu musela vstoupit nelegálně, i tvrzenými vazbami na Českou republiku (a naopak jejich absenci na Ukrajině) se žalovaný zabýval již v předcházejících řízeních. Nynější opakovaná žádost neobsahovala žádné nové skutečnosti odůvodňující její nové meritorní posouzení.

[2] Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) názoru žalovaného přisvědčil a žalobu proti jeho rozhodnutí rozsudkem napadeným kasační stížností zamítl. Potvrdil splnění podmínek stanovených pro nepřípustnost návrhu.

[3] V kasační stížnosti (resp. v jejím doplnění) proti tomuto rozsudku žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) uvedla, že „dříve se domnívala, že překážkou vycestování je ukrajinský zastupitelský úřad, který ji odmítá potvrdit totožnost.“ Avšak nyní jako hlavní důvod žádosti o mezinárodní ochranu uplatnila skutečnost, že v důsledku nesrovnalostí „v zákonech bývalého SSSR“ nemá žádné státní občanství. „Důsledkem jejího bezdomovectví je nemožnost návratu na Ukrajinu, opakované zajišťování a věznění žalobkyně v ČR s ohledem na její nelegální pobyt.“ Při nelegálním návratu na Ukrajinu jí přitom hrozí uvěznění. Absence státního občanství přitom představuje mezinárodní závazek k řešení nastalé situace, případně i důvod pro udělení humanitárního azylu. Stěžovatelka dále nesouhlasila se závěrem krajského soudu o údajných administrativních obtížích žalobkyně s vyřízením dokladů a prokázáním státního občanství, neboť ten dle jejího názoru nevychází z informací, které v řízení vyšly najevo. „Je totiž zřejmé, že nevyhostitelnost žalobkyně neplyne z jejího laxního přístupu či administrativních problémů při vyřizování dokladů, ale ze skutečnosti, že žalobkyně ukrajinské občanství nikdy nenabyla.“ Pokud krajský soud dospěl k závěru, že žalobkyně uplatnila novou skutečnost (jak plyne z jeho tvrzení, že tato skutečnost není azylově relevantní), mělo být o žádosti stěžovatelky rozhodnuto meritorně.

[4] Žalovaný pochybil, jelikož neposuzoval podanou žádost z pohledu možných nových skutečností a zjištění jak pro udělení azylu, tak i pro udělení doplňkové ochrany. Žalovaný se dále nedostatečně a bez provedení dokazování vypořádal se změnou poměrů na Ukrajině, k čemuž pouze uvedl, že tato není natolik zásadní, aby mohla založit opodstatněnost nyní podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Napadený rozsudek je dále nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.

[5] Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[6] Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s rozsudkem krajského soudu a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou, případně ji zamítl.

[7] Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud po shledání přípustnosti kasační stížnosti v souladu s , (dále jen „ “), zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.

[8] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. -39, č. 933/2006 Sb. NSS (vyhledatelné též – stejně jako dále citovaná - na www.nssoud.cz), v němž vyložil neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. Závěry v tomto rozhodnutí traktované jsou zcela použitelné i v nyní projednávané věci; vzhledem k jejich všeobecné dostupnosti a četnou judikaturou Nejvyššího správního soudu podepřené ustálenosti postačí na ně odkázat.

[9] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu, jejíž důvodnost by ze své podstaty představovala pochybení způsobilé zasáhnout do hmotněprávního postavení stěžovatelky a založit tak přijatelnost kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud i s přihlédnutím ke své dřívější judikatuře konstatuje, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. -75, č. NSS). Absenci takto vytýčených požadavků Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí krajského soudu neshledal. Krajský soud naopak přehledně popsal rozhodný skutkový stav a s žalobními námitkami se řádně a srozumitelně vypořádal.

[10] Nejvyšší správní soud dále poznamenává, že v posuzované věci nevyvstala žádná právní otázka, která by doposud nebyla judikaturou Nejvyššího správního soudu řešena. Problematikou opakovaných žádostí o udělení mezinárodní ochranu se Nejvyšší správní soud zabýval již v řadě svých rozhodnutí (srov. např. rozsudek ze dne 30. 6. 2009, č. j. -64, rozsudek ze dne 11. 6. 2009, č. j. -65, či rozsudek rozšířeného senátu ze dne 6. 3. 2012, č. j. -96, č. 2642/2012 Sb. NSS). K otázce ochrany osob bez státní příslušnosti se dále Nejvyšší správní soud vyjádřil např. v rozsudku ze dne 10. 1. 2007, č. j. -64, č. 1659/2008 Sb. NSS, či rozsudku ze dne 25. 11. 2010, č. j. -85.

[11] Nejvyšší správní soud přitom nesdílí názor stěžovatelky, že se krajský soud (potažmo žalovaný) dopustil pochybení, jež mohlo mít dopad do jejího hmotněprávního postavení.

[12] K takovému pochybení zajisté by došlo v případě pravdivosti stěžovatelčiny argumentace, že se o neexistenci svého ukrajinského státního občanství dozvěděla až poté, kdy bylo předcházející (v pořadí třetí) řízení o udělení mezinárodní ochrany ukončeno, takže nyní tvrzenou apatriditu nemohla uplatnit dříve. Bylo-li by tomu tak, nemohlo by obstát ani rozhodnutí žalovaného a přirozeně ani napadený rozsudek, neboť je vyloučeno [pro rozpor s ], aby relevance nově uvedených a dříve stěžovatelce neznámých, tudíž bez vlastního zavinění neuplatněných, skutečností nebyla v důsledku rozhodnutí o zastavení řízení vůbec zkoumána.

[13] To však není – jak vyplývá z obsahu vyžádaných spisů – případ stěžovatelky. Z protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany vedeném dne 4. 9. 2007 je zjevné, že stěžovatelka jako jeden z důvodů podání (tehdy třetí) žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedla následující: „21. 2. 2006 jsem obdržela na konzulátu potvrzení, že nejsem občankou Ukrajiny.“ Nikdy v průběhu správních řízení, případně v řízeních před soudem, přitom stěžovatelka netvrdila, že by byla občankou některého jiného státu. Je tedy zjevné, že nyní uplatněné tvrzení o stěžovatelčině bezdomovectví právem žalovaný za nově uplatněnou skutečnost nepovažoval, pročež jeho rozhodnutí obstojí; za skutkového stavu takto existujícího nelze za nezákonný považovat ani napadený rozsudek, jímž byly závěry žalovaného aprobovány.

[14] Nedůvodná je i námitka stěžovatelky, dle které žalovaný neposuzoval podanou žádost z pohledu možných nových skutečností a zjištění jak pro udělení azylu, tak pro udělení doplňkové ochrany. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí, výslovně konstatoval, že stěžovatelka neuvedla „žádnou novou skutečnost ve smyslu .“ Je zřejmé, že tento závěr žalovaného se vztahuje ke všem formám mezinárodní ochrany, přičemž z obsahu spisu nevyplývá nic, co by bylo s takto shrnutým zjištěním v rozporu.

[15] Nelze přehlédnout obecně známou skutečnost, že situace na Ukrajině se v posledních měsících dramaticky vyvíjí. Žalovanému však nelze vytýkat, že v době vydání svého rozhodnutí (16. 4. 2013) tento vývoj nevyhodnotil jako zásadní a nepovažoval za nutné v této souvislosti provádět další dokazování.

[16] Pro shora uvedené Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, neboť kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky; proto ji dle odmítl.

[17] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o , větu první, , ve spojení s

[18] Ustanovené advokátce se dle s přihlédnutím k bodu 5., , a d) a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, přiznává odměna za zastupování 2krát 3100 Kč za dva úkony právní služby (první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a sepsání doplnění kasační stížnosti) a 2krát paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč, celkem částka 6800 Kč, která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. června 2014

Daniela Zemanová

předsedkyně senátu