Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Konf 40/2013 - 9

- 12

U S N E S E N Í

Zvláštní senát zřízený podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Romana Fialy, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl o návrhu České správy sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 25, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi tímto úřadem a Městským soudem v Brně, a dalších účastníků řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dědictví po B. H., o nároku na jednorázovou peněžní částku podle , ve věci v úvahu přicházejících dědiců: A. H., Z. H., D. H., A. M., M. H., B. H., R. H., B. H., B. H., J. H., J. K., E. D., M. H., B. H., S. H., Z. H., V. K.

t a k t o :

I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí o tom, kdo jsou dědici nároku na jednorázovou peněžní částku podle po zemřelé B. H., r. č. X, a v jakém poměru, j e s o u d .

II. Usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2013, čj. - 119, s e z r u š u j e .

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem doručeným dne 29. 11. 2013 se Česká správa sociálního zabezpečení (dále též „navrhovatelka“) domáhala, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále také jen „“), mezi ním a Městským soudem v Brně ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. .

Z předloženého správního spisu a z podání navrhovatelky vyplynuly následující skutečnosti:

Dne 11. 11. 2002 u České správy sociálního zabezpečení uplatnila B. H., nar. X (dále též „žadatelka“), žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle , o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů, jako osoba uvedená v tohoto zákona. Tato žádost byla rozhodnutím navrhovatelky ze dne 15. 9. 2005 zamítnuta. Dne 5. 5. 2009 žadatelka zemřela. Dne 1. 7. 2009 uplatnil pozůstalý manžel „žádost o přešetření“ žádosti žadatelky o poskytnutí jednorázové peněžní částky, kterou navrhovatelka posoudila jako žádost o provedení nového řízení a vydání nového rozhodnutí ve smyslu . V novém řízení dospěla navrhovatelka k závěru, že žadatelkou uplatněný nárok je možno považovat za prokázaný, takže by jí náležela částka 60 000 Kč.

Podle včas uplatněný nárok, pokud o něm nebylo rozhodnuto nebo pokud nedošlo k výplatě jednorázové peněžní částky, přechází v případě úmrtí oprávněné osoby na její dědice.

Dopisem ze dne 15. 9. 2010 přihlásila navrhovatelka u Městského soudu v Brně nárok na jednorázovou peněžní částku ve výši 60 000 Kč do dědictví po žadatelce a požádala o zaslání rozhodnutí o ukončení dědického řízení.

Dne 25. 1. 2011 navrhovatelka usnesením řízení o poskytnutí předmětné jednorázové částky přerušila do doby, než jí bude doručeno rozhodnutí soudu o skončení řízení o dědictví zůstavitelky. Přerušení řízení navrhovatelka odůvodnila tak, že přiznání jednorázové peněžní částky a rozdělení této částky mezi dědice závisí na řešení předběžné otázky, jíž je určení okruhu dědiců a jejich dědických podílů. K rozhodování o této otázce je příslušný okresní soud, v jehož obvodu měla zůstavitelka poslední bydliště.

Přípisem doručeným 29. 12. 2011 informoval navrhovatelku Mgr. Pavel Vrba jako soudní komisař pověřený Městským soudem v Brně projednáním dědictví po žadatelce, že dědické řízení bylo skončeno usnesením Městského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2011, č.j. - 94, které nabylo právní moci dne 22. 12. 2011. Uvedl, že na žádost navrhovatelky Městský soud v Brně zahájil dodatečné dědické řízení, které podle zastavil, neboť se neobjevil žádný nový majetek ve smyslu ; v přípisu byly dále uvedeny osoby, které přicházejí v úvahu jako dědici zůstavitelky. Tento postup byl zdůvodněn tím, že soud se neztotožnil s argumentací uvedenou v žádosti navrhovatelky ze dne 15. 9. 2010, s odkazem na „změnu judikatury“ Nejvyššího správního soudu, podle které užití pojmu „dědic“ v znamená, že na nárok podle uvedeného zákona se použijí ustanovení upravující dědění, a to nejen pro vymezení okruhu osob, na které včas uplatněný nárok přechází, ale i pro určení poměru, v jakém jim bude jednorázová částka vyplacena. Soud naopak přijal za svou argumentaci uvedenou v rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 10. 1998, sp. zn. , a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 9. 2001, sp. zn. , v jímž smyslu jde o zákonný přechod nároku úmrtím oprávněné osoby na dědice a tento nárok není předmětem dědictví, ale stává se samostatným právním nárokem, jehož uplatnění je možné přímo u České správy sociálního zabezpečení, která je dědicem ve smyslu .

Navrhovatelka dopisem ze dne 4. 7. 2013 opětovně přihlásila nárok na jednorázovou peněžní částku ve výši 60 000 Kč do řízení o dědictví. Řízení bylo opět zastaveno podle ustanovení usnesením Městského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2013, čj. - 119 se stejnou argumentací jako při předchozím zastavení řízení.

Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem se zvláštní senát řídil následující úvahou:

S účinností od 1. 1. 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů.

Kladným (pozitivním) kompetenčním sporem je dle spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí; záporným (negativním) sporem je podle téhož ustanovení spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků.

Městský soud v Brně v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc rozhodnout věc a navrhovatel popírá svou pravomoc rozhodnout po postoupení věci; zvláštní senát konstatuje, že se ve věci jedná o negativní (záporný) kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí je povolán zákonem o některých kompetenčních sporech.

Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (srov. č. NSS).

Podle včas uplatněný nárok, pokud o něm nebylo rozhodnuto nebo pokud nedošlo k výplatě jednorázové peněžní částky, přechází v případě úmrtí oprávněné osoby na její dědice.

Výkladem pojmu „dědic“, užitého v , se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 4. 5. 2010, čj. - 91. Rozšířený senát dospěl k závěru, že:

Užití pojmu „dědic“ v znamená, že na nárok podle uvedeného zákona se použijí ustanovení upravující dědění, a to nejen pro vymezení okruhu osob, na které včas uplatněný nárok přechází, ale i pro určení poměru, v jakém jim bude jednorázová peněžní částka vyplacena. Nezbytným podkladem pro rozhodování o včas uplatněném nároku, o němž nebylo za života oprávněné osoby rozhodnuto nebo nedošlo k jeho výplatě, je v případě jejího úmrtí pravomocné rozhodnutí soudu o dědictví.

Dozví-li se příslušný orgán podle , že zemřela oprávněná osoba, která uplatnila nárok podle tohoto zákona, o němž ještě nebylo rozhodnuto (tvrzený nárok) nebo sice rozhodnuto bylo, ale nedošlo k výplatě přiznané jednorázové peněžní částky (přiznaný, ale nevyplacený nárok), oznámí to dědickému soudu a spolu s tím mu sdělí informace o dosavadním stavu správního řízení. Řízení o nároku vždy přeruší. Po rozhodnutí o dědictví příslušný orgán dokončí správní řízení s dědicem či dědici nároku.

V odůvodnění předmětného usnesení rozšířený senát Nejvyššího správního soudu zejména uvedl:

Pravidla českého dědického práva vycházejí z toho, že dědění je klíčovým rodinněprávním a majetkověprávním institutem s ústavní dimenzí sloužícím k zachování podstaty majetku mezi generacemi a přispívajícím k vytváření společenského blahobytu tím, že umožní zůstaviteli předat následujícím generacím jím nabyté majetkové hodnoty. Zákonná úprava tedy musí uvedená pravidla respektovat, anebo je ve zvláštních případech nahradit dostatečně určitě a jednoznačně formulovanými pravidly speciálními. Nelze-li v konkrétním případě taková zvláštní pravidla vysledovat, je nutno dospět k závěru, že odkaz na „dědice“ neznamená nic jiného než odkaz na komplexní pravidla dědického práva, včetně pravidla o prioritě dědění ze závěti před děděním ze zákona, o podmínkách vydědění a ustanovení o nepominutelných dědicích a včetně pravidel o tom, že za určitých okolností se výše podílů jednotlivých dědiců liší s ohledem na režim dědické posloupnosti (tj. že se uplatní pravidlo zakotvené v o. z., podle něhož [n]edědí-li některé dítě, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti. Jestliže nedědí ani tyto děti nebo některé z nich, dědí stejným dílem jejich potomci).

Dozví-li se příslušný orgán, že oprávněná osoba, která uplatnila nárok podle , přičemž o tomto nároku ještě nebylo rozhodnuto nebo sice rozhodnuto bylo, ale nedošlo k výplatě na jeho základě přiznané jednorázové peněžní částky, zemřela, zjistí u dědického soudu oprávněné osoby [, ], zda již proběhlo podle dědické řízení; v případě, že neprobíhá, dá k jeho zahájení podnět podle spr. ř. Dědickému soudu (notáři) rovněž sdělí informace o dosavadním stavu správního řízení o nároku, zejména o výši přiznané jednorázové peněžní částky či o její uplatňované nebo pravděpodobné výši, nebyla-li zatím přiznána, a vždy přeruší správní řízení [ spr.ř.

Příslušný správní orgán nemá v řízení o nároku podle pravomoc rozhodnout, kdo je dědicem oprávněné osoby, a přerušit řízení musí, neboť ačkoli by jej ustanovení spr. ř. v tomto ohledu zmocňovalo k úvaze, zda tak učinit, anebo nikoli, nedostatek pravomoci k rozhodnutí mu jinou možnost než přerušit řízení do vyřešení otázky, kdo je dědicem nároku, nedává.

Poté, co dědický soud rozhodne o dědictví a v rámci něho o tom, komu z dědiců nárok podle připadá, příslušný orgán v závislosti na výsledcích dědického řízení pokračuje ve správním řízení s příslušným dědicem či dědici, zdědilo-li nárok vícero dědiců společně. Stěžovatelka je ve správním řízení v dalším vázána rozhodnutím dědického soudu o tom, komu z dědiců uplatněný nárok připadá (tj. je i vázána případně rozhodnutím o tom, v jakých podílech dědicové nárok nabývají, je-li jich více), a pokud uplatněný nárok přizná, musí to zohlednit ve výroku při určení, která osoba obdrží jakou část přiznané jednorázové peněžní částky.

Existence uplatněného nároku podle zpravidla vylučuje, že by dědictví mělo nepatrnou hodnotu, a proto zásadně bude vždy třeba jej v rámci dědictví projednat a zásadně nebude důvodu k zastavení dědického řízení podle či 2

S uvedeným závěrem i argumentací rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu se zvláštní senát v předmětné věci ztotožnil, a neshledal důvodu se od něj jakýmkoliv způsobem odchýlit. Bez významu není ani skutečnost, že tento právní názor rozšířeného senátu příslušné orgány správní orgány přejaly a promítly jej do své rozhodovací praxe.

Zvláštní senát z uvedených důvodů vyslovil, že k rozhodnutí o věci je dána pravomoc soudu ( , výrok I.).

Zvláštní senát podle zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí v předmětné věci v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2013, čj. - 119 (výrok II.).

Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány [ ] i soudy. Dále tedy bude řízení o tom, kdo jsou dědici nároku na jednorázovou peněžní částku podle po zemřelé B. H., r. č. X, a v jakém poměru, pokračovat Městský soud v Brně.

Zvláštní senát současně poznamenává, že kompetenční spor nastal již v situaci, kdy Městský soud v Brně zastavil dodatečné dědické řízení zahájené na základě dopisu navrhovatelky ze dne 15. 9. 2010. Navrhovatelka však podala žádost o, resp. návrh na, dodatečné dědické řízení opakovaně.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 25. června 2014

JUDr. Pavel Simon

předseda zvláštního senátu