Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Af 64/2012 - 147

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické

a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Kateřiny Mrázové, Ph.D., v právní věci žalobce:

BEST, a. s., se sídlem Rybnice 148, IČ 25201859, zastoupeného Mgr. Janem Hrazdirou,

advokátem se sídlem Praha 1, Na Příkopě 583/15, proti žalovanému Úřadu pro ochranu

hospodářské soutěže, se sídlem Brno, tř. Kpt. Jaroše 7, o žalobě proti rozhodnutí předsedy

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 9. 3. 2012, č. j. ÚOHS-R 72/2011/HS-

4719/2012/320,

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I. Vymezení věci

[1] V záhlaví označeným rozhodnutím předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

(dále též „předseda Úřadu“) změnil rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2011, č. j. ÚOHS-

S029/2010/KS-3707/2011/840/LBř. Tímto rozhodnutím žalovaný uložil žalobci pokutu dle

, o ochraně hospodářské soutěže, ve znění

2

pokračování

účinném pro projednávanou věc (dále též zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve výši

517 000 Kč, za to, že disponuje jednou akcií představující 50% podíl na základním kapitálu a

hlasovacích právech ve společnosti BETA Olomouc a. s., se sídlem Olomouc, Balbínova 15,

IČ: 45192308 (dále též „BETA Olomouc“), v období od 5. 11. 2008 žalobce vykonával na

valných hromadách svá hlasovací práva a rozhodující vliv na činnost společnosti BETA

Olomouc a v období ode dne 8. 10. 2009 do dne 6. 7. 2010 disponuje dvěma akciemi

představujícími 100% podíl na základním kapitálu a hlasovacích právech ve společnosti

BETA Olomouc, vykonával svá hlasovací práva, odvolal dosavadní představenstvo, zvolil

nové představenstvo, rozhodl o změně firmy a sídla společnosti a o uzavření provozních

kapacit a zákaznických nevýrobních center společnosti. Výše popsanou činností uskutečnil

spojení soutěžitelů před podáním návrhu na zahájení řízení o povolení spojení soutěžitelů a

před právní mocí rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, kterým se spojení

povoluje, čímž porušil § 18 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže.

[2] Předseda Úřadu se v napadeném rozhodnutí o rozkladu ze dne 9. 3. 2012 ztotožnil

s většinou závěrů žalovaného. Ve výroku nahradil ustanovení zákona o ochraně hospodářské

soutěže, dle kterého byla uložena pokuta, a to z „§ 22a odst. 1 písm. d)“ na „§ 22a odst. 2“.

Dále měl za to, že prvostupňový orgán pochybil, pokud nezohlednil jako přitěžující okolnost,

že deliktní jednání bylo jednáním úmyslným. Úmysl účastníka byl zjevný ze skutkových

zjištění týkajících se výkonu kontroly. Správní orgán prvního stupně dále pochybil, pokud

zohlednil jako polehčující okolnost, že účastník řízení v době výkonu své negativní kontroly

ve společnosti BETA Olomouc nemusel vědět, že takový způsob výkonu kontroly je

považován za uskutečňování spojení soutěžitelů. Výkon negativní kontroly nepředstavuje

žádné novum v oblasti spojování soutěžitelů. S polehčující okolností, že se v případě daného

spojení soutěžitelů jednalo o nepřátelské převzetí, proto účastník řízení v době vzniku své

notifikační povinnosti neměl k dispozici aktuální informace rozhodné pro posouzení splnění

obratových notifikačních kritérií dle § 13 zákona o ochraně hospodářské soutěže a nemohl tak

ověřit, zda byla tato obratová notifikační kritéria splněna, se předseda Úřadu ztotožnil.

[3] S přihlédnutím k výše uvedené jedné polehčující a jedné přitěžující skutečnosti výslednou částku pokuty předseda Úřadu zvýšil na 617 000 Kč.

II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě

[4] Ve včas podané žalobě měl žalobce za to, že rozhodnutí správních orgánů spočívají na

nesprávném skutkovém a právním posouzení věci a že jsou z podstatné části

nepřezkoumatelná. Konkrétně namítal následující skutečnosti.

[5] Žalovaný ve výroku ani jednoho z rozhodnutí, jimiž je konstatováno porušení § 18

odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže, neuvádí, jakého přesně správního deliktu se

žalobce měl dopustit, podle jakého ustanovení právního předpisu a v účinnosti k jakému dni.

Jde přitom o rozhodnutí o vině a trestu, pro jehož obsahové náležitosti je nutná analogická

aplikace , o přestupcích, a § 120 zákona č. 141/1961 Sb.,

o trestním řízení soudním (trestní řád).

3

pokračování

[6] Žalobce nabyl dne 22. 9. 2008 od Ing. J. T. jednu akcii představující 50% podíl na

základním kapitálu a hlasovacích právech společnosti BETA Olomouc. Zda bylo nutno

takové spojení soutěžitelů ve smyslu zákona o ochraně hospodářské soutěže notifikovat, je

nutno posoudit podle právní úpravy ve znění účinném ke dni nabytí této akcie žalobcem.

Žalovaný však na nabytí první akcie ve svých rozhodnutích aplikoval zákon o ochraně

hospodářské soutěže ve znění účinném od 1. 9. 2009. Tím retroaktivně zasáhl do práv

a oprávněných zájmů žalobce, což je v rámci veřejnoprávního trestání zcela nepřípustné.

[7] Předpokladem porušení § 18 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže je naplnění

dvou kumulativních podmínek, a to existence povinnosti soutěžitele podat návrh na povolení

spojení soutěžitelů ve smyslu § 13 zákona o ochraně hospodářské soutěže, a uskutečňování

spojení soutěžitelů před podáním návrhu na zahájení řízení podle § 15 odst. 1 zákona

o ochraně hospodářské soutěže a před právní mocí rozhodnutí Úřadu, kterým se spojení

povoluje.

[8] Žalobce nenaplnil ani jednu z těchto podmínek, na nichž je založena notifikační

povinnost. Nabytí jediné akcie společnosti BETA Olomouc žalobcem od původního

akcionáře Ing. T. bylo posouzeno jako spojení soutěžitelů podle § 12 odst. 3 písm. a) zákona o

ochraně hospodářské soutěže, ačkoli tato akcie představovala účast na společnosti jen ve výši

50 %, přičemž společnost měla druhého 50% akcionáře, který ji fakticky plně ovládal.

Rozhodující vliv na postavení společnosti na trhu vykonával druhý akcionář a člen

představenstva Ing. O.

[9] Z logiky věci vyplývá, že pokud jeden ze dvou proti sobě stojících akcionářů se stejným

podílem vykonává ve společnosti rozhodující vliv, nemůže takový vliv už vykonávat akcionář

druhý. Závěr o nabytí a výkonu kontroly žalobcem při nabytí první akcie společnosti BETA

Olomouc nemá oporu v obsahu spisu (skutkových zjištěních), ani v právních předpisech.

Nabytím 50% podílu ve společnosti BETA Olomouc žalobcem nebylo naplněno notifikační

kritérium dle § 12 zákona o ochraně hospodářské soutěže. Žalobce tak neměl povinnost podat

návrh na povolení spojení soutěžitelů.

[10] Naplnění obratového kritéria bylo konstatováno dle § 13 písm. a) zákona o ochraně

hospodářské soutěže, avšak na základě nesprávného a nezákonného výpočtu. Žalovaný při

výpočtu čistého obratu jednak nesprávně aplikoval § 14 odst. 1 až 3 zákona o ochraně

hospodářské soutěže, a jednak vůbec neaplikoval § 14 odst. 4 citovaného zákona.

Nepostupoval navíc ani v souladu s vlastní metodikou uvedenou v Oznámení o výpočtu

obratu pro účely kontroly spojování soutěžitelů.

[11] Žalovaný do obratových hledisek zahrnul i ty ekonomické parametry, které by při

respektování jeho vlastní metodiky zahrnovány být neměly. Žalobce k této otázce

v proběhlém řízení již blíže argumentoval. Jako příklad lze uvést, že do obratu na straně

žalobce byl zahrnován oběh obalů (palet), na nichž žalobce dodává své zboží odběratelům,

a které poté zase přebírá zpět. Ačkoli je jejich hodnota samozřejmě vyjádřena určitou cenou,

a to i v rámci oběhu, ve skutečnosti jejich oběh není předmětem podnikání žalobce, a neměla

by proto být pro účely obratového kritéria v rámci hospodářské soutěže kalkulována.

4

pokračování

[12] Žalovaný nezohlednil, že nabývána byla jen část soutěžitele. Žalobce nabyl pouze část

společnosti BETA Olomouc (1 akcie = 50% podíl). Dalších 50 % vlastnil Ing. O., tedy osoba

stojící zcela mimo skupinu BEST. Proto nebylo správné do čistého obratu pro účely výpočtu

zahrnout celý čistý obrat společnosti BETA Olomouc za rok 2007, ale správně měla být

zahrnuta jen odpovídající část, tedy 50 %.

[13] Ze správně provedeného výpočtu by jednoznačně vyplynulo, že spojující se soutěžitelé

nedosáhli na trhu v České republice obratu přesahující zákonem stanovenou hranici 1,5 mld.

Kč a nebyla ani naplněna druhá podmínka § 13 písm. a) zákona o ochraně hospodářské

soutěže, aby alespoň dva ze spojujících se soutěžitelů dosáhli každý za účetní období roku

2007 na trhu v České republice čistého obratu vyššího než 250 mil. Kč. Nebylo naplněno ani

obratové kritérium dle § 13 písm. b) zákona o ochraně hospodářské soutěže, protože nebylo

jedním ze soutěžitelů dosaženo obratové hranice alespoň ve výši 1,5 mld. Kč na trhu v České

republice a zároveň dalším soutěžitelem stejné obratové hranice celosvětově.

[14] Sdělením ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. ÚOHS-P185/2009KS-6557/2009/840‚ žalovaný

informoval žalobce o tom, že nabytí první akcie společnosti BETA Olomouc žalobcem

nepodléhá povolení žalovaného. Až do zahájení řízení o správním deliktu (tj. do dne 27. 1.

2010), ale spíše až do právní moci rozhodnutí, kterým bylo ve věci rozhodnuto, byl tedy

žalobce v dobré víře, že nabytí jedné akcie společnosti BETA Olomouc nepodléhá povolení

žalovaného. Žalovaný tak v rozporu s , , ve

znění účinném pro projednávanou věc, nešetřil práv žalobce nabytých v dobré víře.

[15] Podle § 13 zákona o ochraně hospodářské soutěže je nutno při posuzování (ne)naplnění

notifikačního kritéria čistého obratu vycházet z čistého obratu dosaženého za poslední účetní

období. Účetní období žalobce odpovídá kalendářnímu roku, je proto nutno vycházet

z finančních výkazů za rok 2007. Účetní období společnosti BETA Olomouc trvalo od

1. 4. do 31. 3., je proto nutné v souladu se zákonem i výkladovými pravidly žalovaného

vycházet z výkazů, které byly poslední k dispozici v okamžiku nabytí akcie společnosti

BETA Olomouc žalobcem, tedy za období 1. 4. 2006 – 31. 3. 2007.

[16] Předseda Úřadu svým rozhodnutím o rozkladu změnil výrok rozhodnutí žalovaného

mimo jiné tak, že původně uloženou pokutu ve výši 517 000 Kč zvýšil na 617 000 Kč.

Předseda Úřadu nepřihlížel k zásadě zákazu změny napadeného rozhodnutí v neprospěch

odvolatele (reformatio in peius), která je mimo jiné zakotvena v .

Předseda Úřadu odkázal na § 25a zákona o ochraně hospodářské soutěže, který aplikaci

ustanovení o nemožnosti změnit rozhodnutí v neprospěch odvolatele pro řízení před

žalovaným vylučuje.

[17] Část ustanovení § 25a zákona o ochraně hospodářské soutěže, a to „ustanovení o zákazu

změny napadeného rozhodnuti v neprospěch odvolatele, ustanovení o lhůtách pro vydání

rozhodnutí, dále z ustanovení o zvláštnostech řízení o rozkladu, ustanovení o složení

rozkladové komise a o možném způsobu ukončení řízení o rozkladu“, je však v rozporu s čl. 1,

, a d a Úmluvy

o ochraně lidských práv a základních svobod. Krajský soud by měl věc předložit Ústavnímu

soudu dle y.

5

pokračování

[18] Materiální podmínka pro konstatování porušení § 18 odst. 1 zákona o ochraně

hospodářské soutěže je naplněna, jen pokud dojde ze strany prošetřovaného účastníka řízení

k jednání tak závažnému, že jím je citelně narušena či ovlivněna hospodářská soutěž na

relevantním trhu. Uložení pokuty za údajné uskutečňování spojení žalobce a společnosti

BETA Olomouc ve výši 617 000 Kč je značně nepřiměřené a nezákonné s ohledem na

skutečnost, že takovým spojením nedošlo k narušení hospodářské soutěže, ani k jejímu

negativnímu ovlivnění. V případě, že žalovaný rozhodne o povolení spojení, je takovým

rozhodnutím principiálně vyloučena možnost rozhodnutí o porušení § 18 odst. 1 zákona

o ochraně hospodářské soutěže, jelikož toto ustanovení má právě sloužit jen k ochraně

hospodářské soutěže na relevantním trhu.

[19] V průběhu předmětné věci žalovaný nejprve konstatoval, že nabytí akcie žalobcem ve

společnosti BETA Olomouc nepodléhá jeho povolení. Následně na podkladě blíže neurčených

nových skutečností žalovaný dne 8. 9. 2009 vyžadoval další informace (ke sp. zn. ÚOHS-

P185/2009/KS). Teprve několik měsíců poté zahájil s žalobcem dne 27. 1. 2010 toto správní

řízení (sp. zn. ÚOHS-S29/2010/KS), které se však víceméně shodovalo s šetřením již

uzavřeným. Následně žalovaný po žalobci požadoval další doplňující podklady a informace,

které se k vymezenému předmětu řízení vztahovaly buď v omezené míře, anebo vůbec. To

vše i přesto, že dikce § 21e odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže pro oprávněnost

požadavku žalovaného k poskytnutí informací a podkladů výslovně předpokládá již zahájené

správní řízení s přesně vymezeným předmětem.

[20] Ke změně názoru žalovaný přistoupil na základě nově předloženého výkazu zisku a ztrát

společnosti BETA Olomouc ke dni 31. 12. 2008. Tento výkaz však nemůže mít žádnou právní

relevanci vzhledem k tomu, že žalobce nabyl akcii společnosti BETA Olomouc již před tím,

a to dne 22. 9. 2008.

[21] Úřad tak několikrát překročil svou pravomoc, protože mohl požadovat jen informace

a podklady, které mohou mít význam pro objasnění předmětu řízení. Až po několikerých

urgencích žalobce žalovaný přípisem ze dne 14. 10. 2010, upřesnil a rozšířil předmět

správního řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S029/2010/KS. Takový úkon však učinil bez

jakéhokoli odůvodnění. Popsaný postup žalovaného zcela nabourává právní jistotu účastníka

řízení, je v rozporu se zákonem o ochraně hospodářské soutěže a .

[22] Žalovaný po celou dobu postupoval zcela mimo rámec zahájeného řízení (a jeho

předmětu) a v rozporu se základními zásadami správního práva a správního trestání. Nadto je

postup žalovaného v rozporu s y a Úmluvou o ochraně lidských práv

a základních svobod, zejména zásadou, že státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích

a způsoby, které stanoví zákon a zásadou presumpce neviny.

[23] Z výše uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí předsedy Úřadu, stejně jako rozhodnutí žalovaného, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

[24] Ve vyjádření k žalobě žalovaný především odkázal na odůvodnění napadených

rozhodnutí a setrval na své předchozí argumentaci. Dále uvedl, že absence ustanovení § 22a

6

pokračování

odst. 1 písm. d) zákona o ochraně hospodářské soutěže ve výroku napadeného rozhodnutí

nezpůsobuje jeho nepřezkoumatelnost či neurčitost. Odkaz na ustanovení, které stanovuje

zákaz jednání, které bylo deliktem naplněno a současně na ustanovení, dle kterého se ukládá

pokuta, lze považovat za dostačující, když je z něj zřetelně seznatelná vůle správního orgánu.

[25] Z ustálené judikatury plyne, že ve správním trestání nelze platnost zákazu reformatio in

peius bez výslovného ustanovení pozitivního práva dovodit. Tam, kde tento zákaz

zákonodárce zavést chtěl, výslovně tak učinil. Rozhodování předsedy Úřadu o rozkladech

podaných proti rozhodnutím přijatým správním orgánem prvního stupně je řádným

rozhodováním vyšší instance o opravném prostředku proti rozhodnutím instance nižší.

Působnost i pravomoc jak rozkladové komise, tak i předsedy Úřadu, jsou řádně stanoveny

zákonem, tak jak je tomu i v případě jiných řízení, jejichž předmětem je rovněž rozhodování

o rozkladu.

[26] Skutečnost, zda zbylých 50 % podílu (kromě 50 % podílu žalobce) na společnosti

BETA Olomouc je v držení jednoho nebo vícero společníků, resp. akcionářů, nemá vzhledem

k podstatě věci žádnou relevanci. Případy, na které odkazoval žalovaný, tak dopadají i na nyní

přezkoumávanou věc.

[27] Námitka žalobce, že „dikce ust. § 21e odst. 1 Zákona [o ochraně hospodářské soutěže –

pozn. soudu] pro oprávněnost požadavku Úřadu k poskytnutí informací a podkladů výslovně

předpokládá již zahájené správní řízení s přesně vymezeným předmětem“, je nepravdivá

a právně nesprávná. Ustanovení § 21e odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže se

přiměřeně aplikuje i pro situace před zahájením správního řízení.

[28] K námitce, že žalovaný 10 měsíců od zahájení řízení upřesnil a rozšířil předmět

správního řízení, žalovaný odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne

11. 12. 1997, sp. zn. .

[29] S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení soudu

[30] Soud, v souladu s bez nařízení jednání, přezkoumal v mezích

žalobních bodů napadené rozhodnutí předsedy Úřadu, jakož i předcházející rozhodnutí

žalovaného včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, že žaloba není důvodná.

[31] Zdejší soud má za to, že není pochyb o tom, že výrok rozhodnutí o jiném správním

deliktu musí obsahovat popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě

i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. Musí

proto být formulován tak, aby z něho bylo zcela jednoznačně patrno, jakého správního deliktu

se delikvent dopustil a podle jakého ustanovení zákona mu byla uložena správní sankce.

[32] Žalovaný ve svém rozhodnutí detailně popsal jednotlivé úkony žalobce spojené

s držením akcií ve společnosti BETA Olomouc uvedením místa, času i způsobu provedení.

Měl za to, že těmito úkony žalobce porušil § 18 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže

7

pokračování

a za to mu uložil pokutu dle § 22a odst. 1 písm. d) citovaného zákona. Předseda Úřadu ve

výroku nahradil ustanovení zákona o ochraně hospodářské soutěže, dle kterého byla uložena

pokuta, a to z „§ 22a odst. 1 písm. d)“ na „§ 22a odst. 2“.

[33] Je nutno konstatovat, že ani jeden z výroků správních orgánů nebyl zcela bezvadný.

V daném případě měl daný výrok znít tak (mimo ostatních náležitostí), že žalobce

uskutečňoval spojení soutěžitelů před podáním návrhu na zahájení řízení o povolení spojení

soutěžitelů a před právní mocí rozhodnutí Úřadu, kterým se spojení povoluje, čímž porušil

§ 18 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže, tím se dopustil správního deliktu dle

§ 22a odst. 1 písm. d) citovaného zákona, a za to mu Úřad ukládá pokutu dle § 22a odst. 2

citovaného zákona.

[34] Přestože nebylo ve výroku napadeného rozhodnutí předsedy Úřadu výslovně uvedeno

ustanovení § 22a odst. 1 písm. d) zákona o ochraně hospodářské soutěže, tato vada není

natolik intenzivní, aby nebyla seznatelná vůle správního orgánu. Skutek žalobce byl ve

výroku detailně popsán, bylo řečeno, jaké ustanovení zákona žalobce porušil a dle jakého

ustanovení je mu ukládána pokuta. S přihlédnutím k prvostupňovému rozhodnutí (kde bylo

předmětné chybějící ustanovení uvedeno) i ke kontextu celého výroku je zřejmé, jakého

správního deliktu se žalobce měl dopustit. Výrok napadeného rozhodnutí je srozumitelný,

slovně je spáchaný správní delikt popsán, pouze chybí konkrétní zákonné ustanovení.

[35] Co se týče použitého znění zákona, soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, že se

v dané věci jednalo o trvající správní delikt – uskutečňování spojení bez povolení Úřadu.

Trvajícím jiným správním deliktem je takový správní delikt, jímž pachatel vyvolá protiprávní

stav, který posléze udržuje, popřípadě jímž udržuje protiprávní stav, aniž jej vyvolal. Jednání,

jímž pachatel udržuje protiprávní stav, závadný z hlediska správního práva, tvoří jeden skutek

a jeden správní delikt až do okamžiku ukončení deliktního jednání. Předmětný delikt byl

prokazatelně ukončen po dni 1. 9. 2009 a přede dnem 15. 7. 2011, tudíž bylo na místě použít

pro posouzení protiprávnosti jednání žalobce , o ochraně hospodářské

soutěže, ve znění Nutno poukázat i na to, že sankcionované chování

žalobce postihoval stejně i zákon ve znění dřívějším, pouze byla rozhodná ustanovení zákona

číslována jinak (viz , o ochraně hospodářské soutěže, ve

znění , kterým se mění , o úpadku a způsobech

jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s

jeho přijetím.

[36] Podle § 12 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže dochází ke spojení soutěžitelů

fúzí dvou nebo více na trhu dříve samostatně působících soutěžitelů. Podle odstavce třetího

§ 12 zákona o ochraně hospodářské soutěže se za spojení soutěžitelů podle tohoto zákona

rovněž považuje, jestliže jedna nebo více osob, které nejsou podnikateli, ale kontrolují již

alespoň jednoho soutěžitele, anebo jestliže jeden nebo více podnikatelů získá možnost přímo

nebo nepřímo kontrolovat jiného soutěžitele, zejména a) nabytím účastnických cenných

papírů, obchodních nebo členských podílů, nebo b) smlouvou nebo jinými způsoby, které jim

umožňují jiného soutěžitele kontrolovat. Předmětem sporu v nyní přezkoumávané věci bylo,

zda žalobce nabytím 50 % akcií společnosti BETA Olomouc získal možnost přímo nebo

nepřímo kontrolovat tuto společnost, a zda tedy toto nabytí bylo možné považovat za spojení

ve smyslu zákona o ochraně hospodářské soutěže.

8

pokračování

[37] Důvodová zpráva k novele zákona o ochraně hospodářské soutěže provedené zákonem

č. , k bodům 10 a 11 [ , odst. 4] uvádí, že z důvodu

výkladových problémů, které se v aplikační praxi vyskytovaly, bylo zavedeno vymezení

pojmu kontrola, které je plně v souladu nejen se zněním Nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze

dne 20. 1. 2004, o kontrole spojování podniků (dále též „nařízení o spojování“), ale i s dalšími

právními úpravami jednotlivých členských států EU. Kontrolou se rozumí možnost vykonávat

rozhodující vliv na jiném soutěžiteli, přičemž kontrola může být založena mnoha různými

způsoby (například držením účastnických cenných papírů, obchodních nebo členských podílů,

personálním propojením soutěžitelů apod.).

[38] Jelikož evropské nařízení o spojování bylo vzorem pro předmětnou zákonnou úpravu je

pro vymezení a bližší pochopení pojmu kontrola vhodné přihlédnout k evropskému právu,

a to zejména ke zmiňovanému nařízení. Obdobně se evropskou praxí ostatně inspiruje ve své

rozhodovací a výkladové praxi i žalovaný.

[39] Článek 3 nařízení o spojování považuje spojení za vzniklé, jestliže dojde ke změně

kontroly na trvalém základě v důsledku a) fúze dvou či více původně nezávislých podniků

nebo částí podniků, nebo b) získáním, jednou či více osobami již kontrolujícími nejméně

jeden podnik nebo jedním či více podniky, ať již na základě koupě cenných papírů nebo

majetku, smlouvy či jiným způsobem, přímé nebo nepřímé kontroly nad celkem nebo částmi

jednoho či více podniků.

[40] O pojmech spojování a plně funkčního společného podniku, dotčených podnicích

a výpočtu obratu podle ustanovení článků 1, 3 a 5 nařízení o spojování pojednává

Konsolidované sdělení Komise k otázkám příslušnosti podle nařízení Rady (ES) č. 139/2004

o kontrole spojování podniků (dále též „konsolidované sdělení“). Toto sdělení má posloužit

jako vodítko při určování příslušnosti podle nařízení o spojování a současně jako formální

vodítko umožňující obchodním společnostem rychle zjistit, zda a do jaké míry bude jejich

postup podléhat dozoru Evropské unie nad fúzemi.

[41] Nařízení o spojování ani zákon o ochraně hospodářské soutěže blíže jednotlivé způsoby

získání kontroly ve smyslu příslušných ustanovení neobsahují, ale v rozhodovací praxi a teorii

se ustálilo několik kategorií, v jejichž rámci jsou příslušné způsoby nabytí kontroly

popisovány. Jedná se o získání výlučné (samostatné) kontroly (sole control), získání společné

kontroly (joint control) a změny ve struktuře či kvalitě kontroly. Existují ale i specifické

případy, mezi které dle zdejšího soudu patří i nyní přezkoumávaná věc.

[42] Blíže k jednotlivým způsobům nabytí kontroly soud uvádí následující. Výlučné kontroly

je nabyto tehdy, je-li určitý podnik s to sám vykonávat rozhodující vliv na jiný podnik.

Obecně lze vytknout dvě situace, za nichž má určitý podnik výlučnou kontrolu. V první z nich

může podnik vykonávající výlučnou kontrolu činit strategická podnikatelská rozhodnutí

jiného podniku (pozitivní výlučná kontrola). Této schopnosti se typicky nabývá získáním

většiny hlasů v určité obchodní společnosti. O získání výlučné kontroly se jedná i tehdy,

může-li určitý společník výkonem práva veta sám zabránit strategickým rozhodnutím

podniku, aniž je naopak schopen takováto rozhodnutí prosadit (negativní výlučná kontrolu).

Za uvedených okolností má jediný společník stejný vliv, jaký mívá společník, který určitý

podnik ovládá v součinnosti s jinými subjekty, to znamená, že může zablokovat přijetí

9

pokračování

strategických rozhodnutí. Na rozdíl od situace ve společně kontrolovaném podniku nejsou

v tomto případě žádní další společníci nadaní rovnocennou možností vykonávat vliv

a společník, který vykonává negativní kontrolu, nemusí nutně při určování strategického

chování ovládaného podniku spolupracovat s ostatními společníky. Jelikož však může

blokovat rozhodnutí, získává rozhodující vliv ve smyslu čl. 3 odst. 2 nařízení o spojování,

a tudíž i kontrolu ve smyslu nařízení o spojování podniků. Jelikož tento vlastník podílů je

jediným subjektem, který získává rozhodující vliv, má oznamovací povinnost podle nařízení

o spojování podniků pouze on [viz odstavec (54) konsolidovaného sdělení].

[43] Výlučnou kontrolu lze získat na právním i skutkovém základě. Z právního hlediska

získává podnik výlučnou kontrolu nad určitou společností zpravidla tím, že v ní získá většinu

hlasů. Nepřipojí-li se k tomu další faktory, nevede nabytí podílu, které nabyvateli neposkytne

většinu hlasů, zpravidla k převzetí kontroly, a to ani v případě, že získá většinu podílů. Je-li

podle stanov společnosti pro strategická rozhodnutí nutná jednomyslnost, nestačí v určitých

případech většina hlasů k jejich ovlivnění, může však nabyvateli postačovat k blokování

strategických rozhodnutí, a tím mu umožňuje vykonávat negativní kontrolu. I menšinový

podíl může někdy zakládat výlučnou kontrolu, je-li podíl spojen se zvláštními právy. Může se

jednat o přednostní akcie, které jsou spojeny se zvláštními právy, jež menšinovému

společníkovi umožňují určovat podnikatelskou strategii cílové společnosti, například

s právem jmenovat více než polovinu členů dozorčí rady nebo představenstva. Výlučnou

kontrolu může mít též menšinový společník, který má z důvodu organizační struktury

(například jako komplementář komanditní společnosti, který často ani nevlastní podíl ve

společnosti) právo řídit záležitosti podniku a určovat jeho obchodní politiku. O typický případ

negativní výlučné kontroly se jedná tehdy, vlastní-li společník 50 % podílů v určité

společnosti a zbylých 50 % je rozděleno mezi vícero společníků (za předpokladu, že toto

nevede fakticky k pozitivní výlučné kontrole) nebo je-li pro strategická rozhodnutí předepsána

jednomyslnost, což v praxi nastoluje stav, kdy jeden ze společníků může sám vykonávat

právo veta bez ohledu na rozsah svého podílu. Taková osoba tedy musí být jen jedna, jinak by

se jednalo o společnou kontrolu [viz odstavce (55) – (58) konsolidovaného sdělení].

[44] O společnou kontrolu se jedná tam, kde mají dva či více podniků či osob možnost

vykonávat rozhodující vliv na jiný podnik. Rozhodující vliv v tomto kontextu znamená

zpravidla možnost blokovat akcie, které určují strategické hospodářské chování určitého

podniku. K založení společné kontroly však nestačí pouhá majetková účast více podniků

v dotčeném soutěžiteli, ale její existence předpokládá určitou nutnou míru koordinace či

alespoň srozumění mezi příslušnými společně kontrolujícími soutěžiteli. Na rozdíl od výlučné

kontroly, při níž má jeden ze společníků možnost činit strategická rozhodnutí, mohou při

společné kontrole nastat patové situace, jelikož jedna či více mateřských společností

disponuje možností blokovat strategická rozhodnutí. Společníci musí tudíž určovat obchodní

politiku společného podniku ve vzájemné shodě a musí spolupracovat [viz odstavec (62)

konsolidovaného sdělení].

[45] V nyní souzené věci držel 50 % akcií společnosti BETA Olomouc žalobce (společnost

BEST, a. s.) a 50 % Ing. O. Jednalo se tak o situaci, kdy 50 % společnosti držel podnikatel

a 50 % osoba, která nebyla podnikatelem a která ani nekontrolovala již alespoň jednoho

soutěžitele (jiného než společnost BETA Olomouc, nad kterou byla kontrola získávána).

10

pokračování

V případě Ing. O. tak ustanovení o spojení soutěžitelů nebylo možné aplikovat a o spojení

bylo možné uvažovat jen v případě žalobce.

[46] Důkaz existence spojení závisí do značné míry spíše na kvalitativních faktorech, než na

faktorech kvantitativních. Dle stanov společnosti BETA Olomouc byl nejvyšší orgán

společnosti – valná hromada způsobilá usnášení, byli-li přítomni akcionáři, kteří mají akcie

se jmenovitou hodnotou představující více než 30 % základního kapitálu společnosti. V tomto

případě tedy postačovalo, aby byl přítomen jeden ze dvou akcionářů (každý vlastnil 50 %).

Valná hromada rozhodovala prostou většinou hlasů přítomných akcionářů. V nyní

přezkoumávané věci by v případě, že by byli přítomni oba akcionáři, museli pro přijetí návrhu

hlasovat oba. Pokud by byl přítomen pouze jeden akcionář, mohl by sám prosadit potřebná

rozhodnutí. Postavení valné hromady je pro potřeby posouzení existence kontroly považovat

za rozhodující, i vzhledem k tomu, že do její působnosti náležela volba a odvolání členů

představenstva a členů dozorčí rady. Představenstvo sice zabezpečovalo obchodní vedení

společnosti a řídilo běžnou činnost, nicméně o strategických rozhodnutích rozhoduje vždy

valná hromada. Po podstatnou dobu byl navíc Ing. O. jediným členem představenstva, tudíž

po tuto dobu nebylo s ohledem na čl. 18 stanov společnosti BETA Olomouc představenstvo

způsobilé usnášení (potřeba přítomnosti nadpoloviční většiny ze tří členů).

[47] Žalobce mohl vzhledem ke svému 50% podílu ve společnosti blokovat veškerá

rozhodnutí valné hromady a vykonávat tak negativní kontrolu. Eventuálně mohl rozhodovat

sám, pokud by se druhý akcionář na valnou hromadu nedostavil. Bez jeho vůle nemohlo být

prosazeno žádné rozhodnutí, a docházelo tím k faktickému paralyzování činnnosti společnosti

BETA Olomouc. Pojetí kontroly v sobě obsahuje prvek potenciality (viz § 12 odst. 4 zákona

o ochraně hospodářské soutěže). Není nutné, aby rozhodující vliv na činnost soutěžitele byl

skutečně uplatňován, postačí, že je tu dána možnost jej uplatnit.

[48] V dané věci se jednalo o specifický případ, kdy žalobce nezískal výlučnou kontrolu nad

kontrolovanou osobou (druhý akcionář měl stejnou pozici), ani se nejednalo o společnou

kontrolu. Přesto získal možnost přímo nebo nepřímo kontrolovat společnost BETA Olomouc.

Poté co získal druhou akcii, a tím 100 % společnosti, již o získání kontroly žalobcem nebylo

pochyb.

[49] Poté co soud dospěl k závěru, že žalovaný správně kvalifikoval jednání žalobce jako

spojení soutěžitelů, bylo nutné posoudit, zda toto spojení podléhalo povolení Úřadu.

[50] Podle ustanovení § 13 zákona o ochraně hospodářské soutěže podléhá spojení soutěžitelů povolení Úřadu, jestliže:

a) celkový čistý obrat všech spojujících se soutěžitelů dosažený za poslední účetní období na

trhu České republiky je vyšší než 1,5 miliardy Kč a alespoň dva ze spojujících se soutěžitelů

dosáhli každý za poslední účetní období na trhu České republiky čistého obratu vyššího než

250 milionů Kč, nebo

b) čistý obrat dosažený za poslední účetní období na trhu České republiky

1. v případě spojení podle § 12 odst. 1 alespoň jedním z účastníků fúze,

2. v případě spojení podle § 12 odst. 2 nabývaným podnikem nebo jeho podstatnou částí,

11

pokračování

3. v případě spojení podle § 12 odst. 3 soutěžitelem, nad nímž je získávána kontrola, nebo

4. v případě spojení podle § 12 odst. 5 alespoň jedním ze soutěžitelů zakládajících společně kontrolovaný podnik

je vyšší než 1 500 000 000 Kč a zároveň celosvětový čistý obrat dosažený za poslední účetní

období dalším spojujícím se soutěžitelem je vyšší než 1 500 000 000 Kč.

[51] Pravidla výpočtu obratu uvádí § 14 zákona o ochraně hospodářské soutěže:

(1) Čistým obratem10) spojujících se soutěžitelů se rozumí čistý obrat dosažený jednotlivými

soutěžiteli pouze při činnosti, která je předmětem jejich podnikání. Nejsou-li soutěžitelé

podnikateli, rozumí se čistým obratem pouze obrat dosažený při činnosti, k níž byli založeni

nebo kterou běžně vykonávají.

Poznámka pod čarou: 10) , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.

(2) Do společného čistého obratu se zahrnují čisté obraty dosažené a) všemi spojujícími se

soutěžiteli, b) osobami, které budou spojující se soutěžitele kontrolovat po uskutečnění

daného spojení, a osobami, které jsou spojujícími se soutěžiteli kontrolovány, c) osobami,

které kontroluje osoba, která bude spojující se soutěžitele kontrolovat po uskutečnění daného

spojení, a d) osobami, které jsou kontrolovány společně dvěma či více osobami uvedenými v

písmenech a) až c).

(3) Do společného čistého obratu spojujících se soutěžitelů se nezahrnuje ta část obratu, která

byla dosažena prodejem zboží mezi spojujícími se soutěžiteli a osobami uvedenými v odstavci

2 písm. b), c) a d).

(4) Spojuje-li se pouze část soutěžitele, do čistého obratu se zahrnuje pouze ta část obratu,

kterého dosáhla spojující se část soutěžitele.

[52] Žalovaný v prvostupňovém rozhodnutí (bod 23.) uvedl, že při výpočtu obratu žalobce

postupoval tak, že u žalobce a dalších subjektů, které jsou žalobcem kontrolovány, a dále

u subjektů kontrolujících žalobce, sečetl údaj o jejich tržbách za prodej zboží s údajem

o jejich tržbách za prodej vlastních výrobků a služeb, od tohoto součtu pak odečetl údaj

o obratu dosaženém žalobcem prodejem zboží a vlastních výrobků a služeb mimo území

České republiky. Od takto vypočteného údaje Úřad odečetl dle 14 odst. 3 zákona o ochraně

hospodářské soutěže interní obraty dosažené v rámci skupiny společnosti BEST, a. s.

[53] Součástí tržeb z prodeje zboží byly i obaly (palety). Námitce žalobce, že do obratu

nemůže být oběh palet zahrnován a že není předmětem podnikání, nelze přisvědčit.

Předmětem podnikání žalobce byla dle výpisu z obchodního rejstříku výroba cementového

zboží a umělého kamene a koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej. Obrat

vzniklý při prodeji zboží včetně obalů (palet) byl prokazatelně dosažen při činnosti, která byla

předmětem podnikání žalobce – prodej zboží. Balení včetně palety je součástí prodávaného

zboží a zákazník je musí uhradit spolu se zakoupeným výrobkem, tudíž je nutno jeho cenu

započítat do obratu. Povinnost palety vracet není právními předpisy stanovena.

[54] Ustanovení § 14 odst. 4 zákona o hospodářské soutěže se aplikuje, pokud se předmětné

spojení týká jen části soutěžitele. Lze jej tedy užít ve vztahu ke spojením soutěžitelů dle § 12

12

pokračování

odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže, kdy předmětem akvizice je jen část podniku

ve smyslu předmětného ustanovení zákona, ale i ve vztahu k jakýmkoli spojením soutěžitelů,

jichž se na jedné či druhé straně neúčastní soutěžitel (hospodářská jednotka) jako celek, ale

jen jeho část.

[55] V dané věci však Úřad uzavřel (a zdejší soud mu dal za pravdu), že spojení se účastnil

žalobce (jako celek), který nabytím 50% podílu ve společnosti získal možnost přímo nebo

nepřímo kontrolovat společnost BETA Olomouc, taktéž jako celek. Ani na jedné straně se

tedy spojení neúčastnila pouze část soutěžitele, a proto se § 14 odst. 4 zákona o ochraně

hospodářské soutěže v dané věci neaplikoval. Lze podotknout, že i menšinový podíl může

někdy zakládat výlučnou kontrolu. Rovněž v takovém případě by bylo nutné do celkového

obratu započítat celý obrat kontrolujícího i kontrolovaného subjektu. I v takovém případě totiž

kontrolující osoba získá možnost druhý subjekt zcela kontrolovat. Výše podílu v kontrolované

společnosti v tomto ohledu není rozhodná.

[56] Dále žalobce uvedl, že žalovaný postupoval v rozporu s § 14 odst. 1 až 3 zákona o ochraně hospodářské soutěže s tím, že k této otázce blíže argumentoval v proběhlém řízení.

[57] Ustanovení , , ve znění

pozdějších předpisů (dále též „ “), ukládá žalobci povinnost uvést v žalobě konkrétní

skutková tvrzení a nepostačí proto, vytýká-li žaloba obecně, že zákon byl porušen a obecně

odkazuje k zákonným ustanovením, nebo vytýká-li vadnost řízení, aniž by zároveň

poukazovala na konkrétní skutečnosti, z nichž je takové tvrzení dovozováno. Uvedení

konkrétních žalobních námitek nelze nahradit zopakováním námitek uplatněných

v předchozím řízení, či snad pouhým odkazem na takové námitky, již proto, že předchozí

argumentace směřovala proti jinému rozhodnutí (proti rozhodnutí správního orgánu prvního

stupně), než které je předmětem přezkumu krajským soudem (rozhodnutí předsedy Úřadu).

Žalobce je povinen jím spatřované důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí správního

orgánu v žalobě explicitně uvést a vymezit tak rozsah soudní kontroly správního rozhodnutí

(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2008, č. j. -73;

rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Soud nesmí

nahrazovat žalobcův projev vůle a vyhledávat možné vady napadeného správního aktu.

Žalobce neuvedl žádné objektivní okolnosti, které by mu zabránily předmětnou námitku

v žalobě formulovat konkrétněji, a proto se jí soud zabýval pouze v rozsahu plynoucím ze

žaloby.

[58] Oznámení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o výpočtu obratu pro účely kontroly

spojování soutěžitelů uvádí obecná pravidla pro výpočet obratu. V souladu s § 13 zákona

o ochraně hospodářské soutěže je za notifikační kritérium považován obrat dosažený

spojujícími se soutěžiteli za poslední ukončené období, tj. za nejbližší účetní období, jež

předchází účetnímu období, v němž došlo nebo má dojít k právní či jiné skutečnosti, v jejímž

důsledku dochází ke spojení soutěžitelů. Při určení pojmu „účetní období“ je přitom nutno

vycházet z definice obsažené v § 3 odst. 2 zákona o účetnictví, podle níž se účetním období

rozumí dvanáct nepřetržitě po sobě jdoucích měsíců. Obvykle se účetní období shoduje

s kalendářním rokem, může být však určeno též hospodářským rokem, který začíná prvním

dnem jiného měsíce než leden. Poslední ukončené účetní období se přitom určuje u každého

spojujícího se soutěžitele zvlášť (viz body 20. a 21. Oznámení).

13

pokračování

[59] U společnosti BETA Olomouc bylo účetní období hospodářským rokem začínajícím dne

1. 4. a končícím dne 31. 3. Žalobce nabyl první akcii představující 50% podíl na základním

kapitálu a hlasovacích právech společnosti dne 22. 9. 2008. Účetní období předcházející

období, ve kterém došlo ke skutečnosti, v jejímž důsledku došlo ke spojení soutěžitelů, tedy

v případě společnosti BETA Olomouc bylo ode dne 1. 4. 2007 do dne 31. 3. 2008. Žalovaný

tak pro výpočet použil toto období plně v souladu se zákonem i vlastní metodikou.

[60] V tomto bodě lze tedy uzavřít, že žalovaný vypočítal čistý obrat spojujících se

soutěžitelů správně a předmětné spojení tak podléhalo povolení Úřadu ve smyslu § 13 zákona

o ochraně hospodářské soutěže.

[61] Sdělením ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. ÚOHS-P185/2009/KS-6557/2009/840, žalovaný

informoval žalobce o tom, že nabytí první akcie společnosti BETA Olomouc žalobcem

nepodléhá povolení Úřadu, jelikož spojující se soutěžitelé nedosáhli na trhu České republiky

čistého obratu přesahujícího hranici 1,5 miliardy Kč. Od tohoto dne tedy byl žalobce v dobré

víře, že předmětné spojení notifikaci Úřadu nepodléhá.

[62] Přípisem žalovaného ze dne 8. 9. 2009, sp. zn. ÚOHS-P185/2009/KS-11550/2009/840,

byl žalobce informován, že se objevily nové skutečnosti, které mají vliv na posouzení, zda

svým jednáním žalobce porušil zákaz dle § 18 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže.

Od doručení tohoto „sdělení podezření“ již žalobce v dobré víře být nemohl a nemůže se jí

tedy dovolávat. Předseda Úřadu správně přehodnotil posouzení žalovaného a při ukládání

sankce nezahrnul období od 28. 5. 2009 do 15. 9. 2009 (doručení přípisu nebylo prokázáno,

proto předseda Úřadu vycházel z data doručení odpovědi žalobce na zmíněný přípis) do délky

trvání deliktu.

[63] Žalobce měl za to, že část ustanovení § 25a zákona o ochraně hospodářské soutěže

porušuje zásadu zákazu reformatio in peius, a je proto v rozporu s u základních práv

a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto navrhl, aby zdejší

soud věc předložil Ústavnímu soudu dle y.

[64] S ohledem na dosavadní rozhodovací praxi zdejší soud nedospěl k závěru, že zákon,

jenž byl při řešení věci použit, je v rozporu s ústavním pořádkem a že by proto bylo nutné věc

předložit Ústavnímu soudu. Lze odkázat především na usnesení samotného Ústavního soudu

ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na

http://nalus.usoud.cz): „Pro oblast správního trestání nelze z ústavněprávních předpisů

dovodit všeobecný zákaz změny rozhodnutí v neprospěch odvolatele (zákaz reformationis in

peius). Takový zákaz nelze odvodit ani z práva na spravedlivý proces, zakotveného v článku 6

odst. 1 Úmluvy, ani z článku 36 odst. 1 y, ani z článku 2 odst. 1 Dodatkového protokolu

č. 7 k Úmluvě. […] Ani na úrovni obyčejného práva takový všeobecný a bezvýjimečný zákaz

neplatí. č. , aplikovaný v době, kdy v této věci bylo rozhodováno,

takové pravidlo neobsahoval. Za zmínku stojí, že nynější č. sice

v ustanovení § 90 odst. 3 praví, že ‚odvolací správní orgán nemůže změnit napadené

rozhodnutí v neprospěch odvolatele‘, avšak zároveň obsahuje výjimky pro případy, kdy

‚odvolání podal také jiný účastník, jehož zájmy nejsou shodné, anebo je napadené rozhodnutí

v rozporu s právními předpisy nebo jiným veřejným zájmem‘. Zákaz reformationis in peius

mohou ovšem upravovat speciální normy, jako tak činí např. ustanovení § 82 zákona

14

pokračování

č. , o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, které se však na jiné správní

delikty nevztahuje.“ Tuto tezi Ústavní soud potvrdil usnesením ze dne 23. 2. 2011, sp. zn.

, i pro oblast ochrany hospodářské soutěže a konkrétně pro předmětné

ustanovení § 25a zákona o ochraně hospodářské soutěže, podle kterého se neuplatní zákaz

změny napadeného rozhodnutí v neprospěch odvolatele garantovaný .

[65] Ve stejném duchu již dříve argumentoval i Nejvyšší správní soud, např. v rozsudku ze

dne 18. 6. 2008, č. j. -69, uvedl, že „nesdílí názor žalobkyně, že by zákaz změny

k horšímu byl v rozporu s principem právní jistoty a ve svém důsledku i v rozporu s principem

spravedlivého procesu ve smyslu čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních

svobod (sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb.). Z tohoto článku

ani z jiného článku Evropské úmluvy nelze dovodit, že by členské státy úmluvy měly aplikovat

zákaz změny k horšímu v řízení o správních deliktech. Ani dosavadní rozhodovací činnost

Evropského soudu pro lidská práva nesvědčí takovému výkladu.“

[66] Zdejší soud se s výše uvedenou argumentací ztotožnil a nenašel důvod, proč se od ní

v předmětné věci odchylovat. Obecnou platnost zákazu reformace in peius ve správním

trestání bez výslovného ustanovení zákona nelze z pozitivního práva dovodit.

[67] Pokud jde o námitku žalobce týkající se rozhodování předsedy Úřadu o rozhodnutích

přijatých správním orgánem prvního stupně, soud uvádí, že se jedná o řádné rozhodování

vyšší instance o opravném prostředku proti rozhodnutím nižší instance. Rozklad je opravný

prostředek proti rozhodnutí ústředního orgánu státní správy, ministra, státního tajemníka

ministerstva nebo vedoucího jiného ústředního správního úřadu v prvním stupni. Protože

takovému úřadu z definice není nikdo nadřazen, o rozkladu rozhoduje osoba stojící v jeho

čele, a to na návrh rozkladové komise. Pravomoci rozkladové komise i předsedy Úřadu, jsou

řádně stanoveny právními předpisy, především zákonem o ochraně hospodářské soutěže

a .

[68] Pro naplnění skutkové podstaty předmětného deliktu stačí, pokud je před podáním

návrhu na zahájení řízení podle § 15 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže a před

právní mocí rozhodnutí Úřadu, kterým se spojení povoluje, soutěžiteli spojení uskutečňováno.

Zda je toto spojení prospěšné či škodlivé pro hospodářskou soutěž na relevantním trhu není

rozhodné. Stejně tak není podstatné, zda posléze Úřad spojení povolí. Sankcionováno je

jednání osoby, která uskutečňuje spojení bez vědomí a povolení Úřadu.

[69] Při určení výše pokuty právnické osobě se v souladu s § 22b odst. 2 zákona o ochraně

hospodářské soutěže přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho

spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Ke skutečnosti, že

uskutečnění spojení nevedlo k podstatnému narušení hospodářské soutěže, žalovaný přihlédl

a snížil výchozí podíl pro stanovení základní částky pokuty (bod 176. rozhodnutí žalovaného).

S tímto postupem se předseda Úřadu ztotožnil (bod 109. napadeného rozhodnutí).

[70] Co se týče námitek vůči průběhu řízení, je nutno podotknout, že žalovaný před

zahájením správního řízení ze dne 27. 1. 2010, č. j. ÚOHS-S29/2010/KS-1281/2010/840,

postupoval podle § 20 odst. 1 písm. a) a odst. 3 ve spojení s § 21e zákona o ochraně

hospodářské soutěže. Šetření podle § 20 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně hospodářské

15

pokračování

soutěže je svou povahou specifickým postupem, jehož účelem je dozor nad dodržováním

povinností, které soutěžitelům vyplývají ze zákona o hospodářské soutěži, případně ze

soutěžního práva Evropské unie nebo z rozhodnutí Úřadu a slouží k předběžnému posouzení,

zda zahájit řízení. Nejedná se o správní řízení, jehož výsledkem by mělo být závazné správní

rozhodnutí, ale o kontrolní postup, v rámci něhož jsou Úřadu svěřeny relativně rozsáhlé

pravomoci (včetně postupu podle § 21e, § 21f a § 21g zákona o ochraně hospodářské

soutěže), které mu umožňují provádění efektivního dozoru.

[71] Účelem šetření je kontrola dodržování povinností soutěžitelů, zjištění nebo prověření

případných skutečností, které by mohly odůvodňovat podezření (ať už na základě vlastních

poznatků Úřadu, nebo – častěji – na základě stížnosti nebo návrhu jiného soutěžitele), že se

konkrétní soutěžitel mohl dopustit porušení uvedených povinností, a shromáždění prvotních

informací a podkladů, o něž se takové podezření opírá. Šetření není zahajováno ani

ukončováno správním rozhodnutím ani jiným formálním úkonem, probíhá mimo řízení.

[72] Vyjdou-li v průběhu šetření najevo skutečnosti, které zakládají podezření, že se

konkrétní soutěžitel mohl dopustit protisoutěžního deliktu, může Úřad z moci úřední zahájit

správní řízení ve věci možného porušení soutěžních předpisů (§ 20 odst. 3 ve spojení s § 21

zákona o ochraně hospodářské soutěže). V takovém správním řízení, které již není součástí

předběžné kontroly, pak zpravidla bude vydáno rozhodnutí o tom, zda se soutěžitel dopustil

protisoutěžního deliktu či nikoliv.

[73] V dané věci žalovaný v rámci předběžného šetření prověřoval podnět jiného soutěžitele

a zjišťoval, zda se v dané věci jednalo o spojení a zda podléhalo povolení Úřadu. Na základě

dodaných podkladů nejprve dospěl k závěru, že se o spojení jedná, nicméně pro nedosažení

obratového kritéria nepodléhá povolení Úřadu. Jelikož se poté objevily nové skutečnosti

mající na věc vliv, žalovaný znovu požádal žalobce o poskytnutí informací na základě § 20

odst. 1 písm. a) a odst. 3 ve spojení s § 21e zákona o ochraně hospodářské soutěže. Tato

žádost o poskytnutí doplňujících informací nemusela být ze strany žalovaného nějakým

vyčerpávajícím způsobem odůvodněna, stačilo, že uvedl právní důvod a účel šetření (srov.

§ 21e odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže). V rámci předběžného šetření žalovaný

dospěl k názoru, že by ještě přeci jen potřeboval určité informace, a proto je po žalobci

v souladu s pravomocemi dle § 20 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 21e zákona o ochraně

hospodářské soutěže požadoval. Po doplněném šetření žalovaný shledal, že notifikační

kritérium obratu bylo naplněno, zahájil správní řízení a začal již v rámci správního řízení

prošetřovat podstatné okolnosti případu. Postup žalovaného byl logický a v souladu s účelem

institutu dozoru ve smyslu § 20 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně hospodářské soutěže.

[74] Je třeba vzít v úvahu, že na samém počátku řízení není možné jeho předmět zcela přesně

vymezit. V této fázi má správní orgán pouze informace plynoucí z jeho postupu před

samotným zahájením správního řízení a z případných vnějších podnětů. Nicméně předmět

jakéhokoliv zahajovaného řízení musí být identifikován dostatečně určitě tak, aby účastníkovi

řízení bylo zřejmé, jaké jeho jednání bude posuzováno, a aby bylo zaručeno jeho právo účinně

se v daném řízení hájit.

[75] V daném případě nelze o nevědomosti žalobce o předmětu řízení a z toho vyplývající

újmě na možnosti se v řízení účinně hájit hovořit. Žalobci bylo z oznámení o zahájení

16

pokračování

správního řízení ze dne 27. 1. 2010, č. j. ÚOHS-S29/2010/KS-1281/2010/840, a i z dalšího

průběhu řízení zřejmé, o čem se bude řízení vést a o čem se v něm bude rozhodovat. Pro

posouzení upřesnění a rozšíření předmětu správního řízení ze dne 14. 10. 2010, č. j. ÚOHS-

S029/2010/KS-15392/2010/840/LBř, je podstatný jeho obsah. Nemělo by jím totiž dojít

k zásadní změně předmětu řízení, musí být zachována totožnost skutku. Procesní předpisy

sice takový institut výslovně neupravují, v daném případě je však podstatné, že jím nedošlo

k žádné procesní újmě na straně žalobce. Fakticky došlo k rozšíření vymezeného předmětu

řízení, a to ve vztahu k jednání žalobce po nabytí druhé akcie společnosti BETA Olomouc.

Touto změnou žalovaný nevybočil z vymezení předmětu řízení stanoveného v oznámení

o zahájení správního řízení, pouze jej na základě získaných podkladů rozšířil na následné

obdobné jednání žalobce. Žalovaný zároveň žalobce s upřesněním předmětu řízení řádně

seznámil a dal mu možnost se k němu vyjádřit.

[76] V této souvislosti lze též odkázat na právní názor uvedený v rozsudku Vrchního soudu

v Olomouci ze dne 11. 12. 1997, sp. zn. . V něm vrchní soud konstatoval, že pokud

nedošlo k zásadní změně vymezení předmětu řízení, která by si vyžádala zastavení původního

řízení a eventuální zahájení řízení nového, tak „není chybou, jestliže žalovaný v průběhu

správního řízení upřesňoval předmět řízení, neboť k tomu nepochybně správní řízení slouží.

Stěží si lze představit, jak by mohl žalovaný bez provedení důkazů přesně definovat předmět

řízení před jeho zahájením, jestliže teprve řádně provedené důkazy mu umožní učinit si závěr

o porušení zákona, o němž získal vědomost do zahájení toliko z podnětů, které nemusí exaktně

vyjadřovat objektivní skutečnost.“

[77] Konstatováním, že žalobce přesně věděl, jaké porušení zákona je mu žalovaným

kladeno za vinu a kterými jednáními se takového porušení měl dopustit, nesvědčí o tom, že

k němu bylo od počátku přistupováno jako k delikventovi, a že nebyla dodržena zásada

presumpce neviny, ale o tom, že byla dodržena procesní práva žalobce a že tak měl možnost

účinně hájit svá práva a dokázat svoji nevinu.

V. Závěr a náklady řízení

[78] Krajský soud v Brně tedy shledal námitky žalobce nedůvodnými. Jelikož v řízení nevyšly

najevo ani žádné vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žalobu jako

nedůvodnou podle

[79] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , podle něhož

nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu

nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch

neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a nemá proto

právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto

úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad

rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne

jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu.

17

pokračování

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to

neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo

jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních

zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 26. června 2014

JUDr. Zuzana Bystřická, v. r.

předsedkyně senátu