Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
29 Af 64/2012 - 147.pdf
PDF · 0 B
No categories available
29 Af 64/2012 - 147
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické
a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Kateřiny Mrázové, Ph.D., v právní věci žalobce:
BEST, a. s., se sídlem Rybnice 148, IČ 25201859, zastoupeného Mgr. Janem Hrazdirou,
advokátem se sídlem Praha 1, Na Příkopě 583/15, proti žalovanému Úřadu pro ochranu
hospodářské soutěže, se sídlem Brno, tř. Kpt. Jaroše 7, o žalobě proti rozhodnutí předsedy
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 9. 3. 2012, č. j. ÚOHS-R 72/2011/HS-
4719/2012/320,
t a k t o :
I. Žaloba s e z a m í t á .
II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
I. Vymezení věci
[1] V záhlaví označeným rozhodnutím předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
(dále též „předseda Úřadu“) změnil rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2011, č. j. ÚOHS-
S029/2010/KS-3707/2011/840/LBř. Tímto rozhodnutím žalovaný uložil žalobci pokutu dle
§ 22a odst. 1 písm. d) zákona č. 143/2001 Sb. , o ochraně hospodářské soutěže, ve znění
2
pokračování 29 Af 64/2012
účinném pro projednávanou věc (dále též zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve výši
517 000 Kč, za to, že disponuje jednou akcií představující 50% podíl na základním kapitálu a
hlasovacích právech ve společnosti BETA Olomouc a. s., se sídlem Olomouc, Balbínova 15,
IČ: 45192308 (dále též „BETA Olomouc“), v období od 5. 11. 2008 žalobce vykonával na
valných hromadách svá hlasovací práva a rozhodující vliv na činnost společnosti BETA
Olomouc a v období ode dne 8. 10. 2009 do dne 6. 7. 2010 disponuje dvěma akciemi
představujícími 100% podíl na základním kapitálu a hlasovacích právech ve společnosti
BETA Olomouc, vykonával svá hlasovací práva, odvolal dosavadní představenstvo, zvolil
nové představenstvo, rozhodl o změně firmy a sídla společnosti a o uzavření provozních
kapacit a zákaznických nevýrobních center společnosti. Výše popsanou činností uskutečnil
spojení soutěžitelů před podáním návrhu na zahájení řízení o povolení spojení soutěžitelů a
před právní mocí rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, kterým se spojení
povoluje, čímž porušil § 18 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže.
[2] Předseda Úřadu se v napadeném rozhodnutí o rozkladu ze dne 9. 3. 2012 ztotožnil
s většinou závěrů žalovaného. Ve výroku nahradil ustanovení zákona o ochraně hospodářské
soutěže, dle kterého byla uložena pokuta, a to z „§ 22a odst. 1 písm. d)“ na „§ 22a odst. 2“.
Dále měl za to, že prvostupňový orgán pochybil, pokud nezohlednil jako přitěžující okolnost,
že deliktní jednání bylo jednáním úmyslným. Úmysl účastníka byl zjevný ze skutkových
zjištění týkajících se výkonu kontroly. Správní orgán prvního stupně dále pochybil, pokud
zohlednil jako polehčující okolnost, že účastník řízení v době výkonu své negativní kontroly
ve společnosti BETA Olomouc nemusel vědět, že takový způsob výkonu kontroly je
považován za uskutečňování spojení soutěžitelů. Výkon negativní kontroly nepředstavuje
žádné novum v oblasti spojování soutěžitelů. S polehčující okolností, že se v případě daného
spojení soutěžitelů jednalo o nepřátelské převzetí, proto účastník řízení v době vzniku své
notifikační povinnosti neměl k dispozici aktuální informace rozhodné pro posouzení splnění
obratových notifikačních kritérií dle § 13 zákona o ochraně hospodářské soutěže a nemohl tak
ověřit, zda byla tato obratová notifikační kritéria splněna, se předseda Úřadu ztotožnil.
[3] S přihlédnutím k výše uvedené jedné polehčující a jedné přitěžující skutečnosti výslednou částku pokuty předseda Úřadu zvýšil na 617 000 Kč.
II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě
[4] Ve včas podané žalobě měl žalobce za to, že rozhodnutí správních orgánů spočívají na
nesprávném skutkovém a právním posouzení věci a že jsou z podstatné části
nepřezkoumatelná. Konkrétně namítal následující skutečnosti.
[5] Žalovaný ve výroku ani jednoho z rozhodnutí, jimiž je konstatováno porušení § 18
odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže, neuvádí, jakého přesně správního deliktu se
žalobce měl dopustit, podle jakého ustanovení právního předpisu a v účinnosti k jakému dni.
Jde přitom o rozhodnutí o vině a trestu, pro jehož obsahové náležitosti je nutná analogická
aplikace § 77 zákona č. 200/1990 Sb. , o přestupcích, a § 120 zákona č. 141/1961 Sb.,
o trestním řízení soudním (trestní řád).
3
pokračování 29 Af 64/2012
[6] Žalobce nabyl dne 22. 9. 2008 od Ing. J. T. jednu akcii představující 50% podíl na
základním kapitálu a hlasovacích právech společnosti BETA Olomouc. Zda bylo nutno
takové spojení soutěžitelů ve smyslu zákona o ochraně hospodářské soutěže notifikovat, je
nutno posoudit podle právní úpravy ve znění účinném ke dni nabytí této akcie žalobcem.
Žalovaný však na nabytí první akcie ve svých rozhodnutích aplikoval zákon o ochraně
hospodářské soutěže ve znění účinném od 1. 9. 2009. Tím retroaktivně zasáhl do práv
a oprávněných zájmů žalobce, což je v rámci veřejnoprávního trestání zcela nepřípustné.
[7] Předpokladem porušení § 18 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže je naplnění
dvou kumulativních podmínek, a to existence povinnosti soutěžitele podat návrh na povolení
spojení soutěžitelů ve smyslu § 13 zákona o ochraně hospodářské soutěže, a uskutečňování
spojení soutěžitelů před podáním návrhu na zahájení řízení podle § 15 odst. 1 zákona
o ochraně hospodářské soutěže a před právní mocí rozhodnutí Úřadu, kterým se spojení
povoluje.
[8] Žalobce nenaplnil ani jednu z těchto podmínek, na nichž je založena notifikační
povinnost. Nabytí jediné akcie společnosti BETA Olomouc žalobcem od původního
akcionáře Ing. T. bylo posouzeno jako spojení soutěžitelů podle § 12 odst. 3 písm. a) zákona o
ochraně hospodářské soutěže, ačkoli tato akcie představovala účast na společnosti jen ve výši
50 %, přičemž společnost měla druhého 50% akcionáře, který ji fakticky plně ovládal.
Rozhodující vliv na postavení společnosti na trhu vykonával druhý akcionář a člen
představenstva Ing. O.
[9] Z logiky věci vyplývá, že pokud jeden ze dvou proti sobě stojících akcionářů se stejným
podílem vykonává ve společnosti rozhodující vliv, nemůže takový vliv už vykonávat akcionář
druhý. Závěr o nabytí a výkonu kontroly žalobcem při nabytí první akcie společnosti BETA
Olomouc nemá oporu v obsahu spisu (skutkových zjištěních), ani v právních předpisech.
Nabytím 50% podílu ve společnosti BETA Olomouc žalobcem nebylo naplněno notifikační
kritérium dle § 12 zákona o ochraně hospodářské soutěže. Žalobce tak neměl povinnost podat
návrh na povolení spojení soutěžitelů.
[10] Naplnění obratového kritéria bylo konstatováno dle § 13 písm. a) zákona o ochraně
hospodářské soutěže, avšak na základě nesprávného a nezákonného výpočtu. Žalovaný při
výpočtu čistého obratu jednak nesprávně aplikoval § 14 odst. 1 až 3 zákona o ochraně
hospodářské soutěže, a jednak vůbec neaplikoval § 14 odst. 4 citovaného zákona.
Nepostupoval navíc ani v souladu s vlastní metodikou uvedenou v Oznámení o výpočtu
obratu pro účely kontroly spojování soutěžitelů.
[11] Žalovaný do obratových hledisek zahrnul i ty ekonomické parametry, které by při
respektování jeho vlastní metodiky zahrnovány být neměly. Žalobce k této otázce
v proběhlém řízení již blíže argumentoval. Jako příklad lze uvést, že do obratu na straně
žalobce byl zahrnován oběh obalů (palet), na nichž žalobce dodává své zboží odběratelům,
a které poté zase přebírá zpět. Ačkoli je jejich hodnota samozřejmě vyjádřena určitou cenou,
a to i v rámci oběhu, ve skutečnosti jejich oběh není předmětem podnikání žalobce, a neměla
by proto být pro účely obratového kritéria v rámci hospodářské soutěže kalkulována.
4
pokračování 29 Af 64/2012
[12] Žalovaný nezohlednil, že nabývána byla jen část soutěžitele. Žalobce nabyl pouze část
společnosti BETA Olomouc (1 akcie = 50% podíl). Dalších 50 % vlastnil Ing. O., tedy osoba
stojící zcela mimo skupinu BEST. Proto nebylo správné do čistého obratu pro účely výpočtu
zahrnout celý čistý obrat společnosti BETA Olomouc za rok 2007, ale správně měla být
zahrnuta jen odpovídající část, tedy 50 %.
[13] Ze správně provedeného výpočtu by jednoznačně vyplynulo, že spojující se soutěžitelé
nedosáhli na trhu v České republice obratu přesahující zákonem stanovenou hranici 1,5 mld.
Kč a nebyla ani naplněna druhá podmínka § 13 písm. a) zákona o ochraně hospodářské
soutěže, aby alespoň dva ze spojujících se soutěžitelů dosáhli každý za účetní období roku
2007 na trhu v České republice čistého obratu vyššího než 250 mil. Kč. Nebylo naplněno ani
obratové kritérium dle § 13 písm. b) zákona o ochraně hospodářské soutěže, protože nebylo
jedním ze soutěžitelů dosaženo obratové hranice alespoň ve výši 1,5 mld. Kč na trhu v České
republice a zároveň dalším soutěžitelem stejné obratové hranice celosvětově.
[14] Sdělením ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. ÚOHS-P185/2009KS-6557/2009/840‚ žalovaný
informoval žalobce o tom, že nabytí první akcie společnosti BETA Olomouc žalobcem
nepodléhá povolení žalovaného. Až do zahájení řízení o správním deliktu (tj. do dne 27. 1.
2010), ale spíše až do právní moci rozhodnutí, kterým bylo ve věci rozhodnuto, byl tedy
žalobce v dobré víře, že nabytí jedné akcie společnosti BETA Olomouc nepodléhá povolení
žalovaného. Žalovaný tak v rozporu s § 2 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád , ve
znění účinném pro projednávanou věc, nešetřil práv žalobce nabytých v dobré víře.
[15] Podle § 13 zákona o ochraně hospodářské soutěže je nutno při posuzování (ne)naplnění
notifikačního kritéria čistého obratu vycházet z čistého obratu dosaženého za poslední účetní
období. Účetní období žalobce odpovídá kalendářnímu roku, je proto nutno vycházet
z finančních výkazů za rok 2007. Účetní období společnosti BETA Olomouc trvalo od
1. 4. do 31. 3., je proto nutné v souladu se zákonem i výkladovými pravidly žalovaného
vycházet z výkazů, které byly poslední k dispozici v okamžiku nabytí akcie společnosti
BETA Olomouc žalobcem, tedy za období 1. 4. 2006 – 31. 3. 2007.
[16] Předseda Úřadu svým rozhodnutím o rozkladu změnil výrok rozhodnutí žalovaného
mimo jiné tak, že původně uloženou pokutu ve výši 517 000 Kč zvýšil na 617 000 Kč.
Předseda Úřadu nepřihlížel k zásadě zákazu změny napadeného rozhodnutí v neprospěch
odvolatele (reformatio in peius), která je mimo jiné zakotvena v § 90 odst. 3 správního řádu .
Předseda Úřadu odkázal na § 25a zákona o ochraně hospodářské soutěže, který aplikaci
ustanovení o nemožnosti změnit rozhodnutí v neprospěch odvolatele pro řízení před
žalovaným vylučuje.
[17] Část ustanovení § 25a zákona o ochraně hospodářské soutěže, a to „ustanovení o zákazu
změny napadeného rozhodnuti v neprospěch odvolatele, ustanovení o lhůtách pro vydání
rozhodnutí, dále z ustanovení o zvláštnostech řízení o rozkladu, ustanovení o složení
rozkladové komise a o možném způsobu ukončení řízení o rozkladu“, je však v rozporu s čl. 1,
čl. 3 odst. 3 , čl. 4 odst. 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d a čl. 6 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod. Krajský soud by měl věc předložit Ústavnímu
soudu dle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republik y.
5
pokračování 29 Af 64/2012
[18] Materiální podmínka pro konstatování porušení § 18 odst. 1 zákona o ochraně
hospodářské soutěže je naplněna, jen pokud dojde ze strany prošetřovaného účastníka řízení
k jednání tak závažnému, že jím je citelně narušena či ovlivněna hospodářská soutěž na
relevantním trhu. Uložení pokuty za údajné uskutečňování spojení žalobce a společnosti
BETA Olomouc ve výši 617 000 Kč je značně nepřiměřené a nezákonné s ohledem na
skutečnost, že takovým spojením nedošlo k narušení hospodářské soutěže, ani k jejímu
negativnímu ovlivnění. V případě, že žalovaný rozhodne o povolení spojení, je takovým
rozhodnutím principiálně vyloučena možnost rozhodnutí o porušení § 18 odst. 1 zákona
o ochraně hospodářské soutěže, jelikož toto ustanovení má právě sloužit jen k ochraně
hospodářské soutěže na relevantním trhu.
[19] V průběhu předmětné věci žalovaný nejprve konstatoval, že nabytí akcie žalobcem ve
společnosti BETA Olomouc nepodléhá jeho povolení. Následně na podkladě blíže neurčených
nových skutečností žalovaný dne 8. 9. 2009 vyžadoval další informace (ke sp. zn. ÚOHS-
P185/2009/KS). Teprve několik měsíců poté zahájil s žalobcem dne 27. 1. 2010 toto správní
řízení (sp. zn. ÚOHS-S29/2010/KS), které se však víceméně shodovalo s šetřením již
uzavřeným. Následně žalovaný po žalobci požadoval další doplňující podklady a informace,
které se k vymezenému předmětu řízení vztahovaly buď v omezené míře, anebo vůbec. To
vše i přesto, že dikce § 21e odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže pro oprávněnost
požadavku žalovaného k poskytnutí informací a podkladů výslovně předpokládá již zahájené
správní řízení s přesně vymezeným předmětem.
[20] Ke změně názoru žalovaný přistoupil na základě nově předloženého výkazu zisku a ztrát
společnosti BETA Olomouc ke dni 31. 12. 2008. Tento výkaz však nemůže mít žádnou právní
relevanci vzhledem k tomu, že žalobce nabyl akcii společnosti BETA Olomouc již před tím,
a to dne 22. 9. 2008.
[21] Úřad tak několikrát překročil svou pravomoc, protože mohl požadovat jen informace
a podklady, které mohou mít význam pro objasnění předmětu řízení. Až po několikerých
urgencích žalobce žalovaný přípisem ze dne 14. 10. 2010, upřesnil a rozšířil předmět
správního řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S029/2010/KS. Takový úkon však učinil bez
jakéhokoli odůvodnění. Popsaný postup žalovaného zcela nabourává právní jistotu účastníka
řízení, je v rozporu se zákonem o ochraně hospodářské soutěže a správním řádem .
[22] Žalovaný po celou dobu postupoval zcela mimo rámec zahájeného řízení (a jeho
předmětu) a v rozporu se základními zásadami správního práva a správního trestání. Nadto je
postup žalovaného v rozporu s Ústavou České republik y a Úmluvou o ochraně lidských práv
a základních svobod, zejména zásadou, že státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích
a způsoby, které stanoví zákon a zásadou presumpce neviny.
[23] Z výše uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí předsedy Úřadu, stejně jako rozhodnutí žalovaného, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalovaného k žalobě
[24] Ve vyjádření k žalobě žalovaný především odkázal na odůvodnění napadených
rozhodnutí a setrval na své předchozí argumentaci. Dále uvedl, že absence ustanovení § 22a
6
pokračování 29 Af 64/2012
odst. 1 písm. d) zákona o ochraně hospodářské soutěže ve výroku napadeného rozhodnutí
nezpůsobuje jeho nepřezkoumatelnost či neurčitost. Odkaz na ustanovení, které stanovuje
zákaz jednání, které bylo deliktem naplněno a současně na ustanovení, dle kterého se ukládá
pokuta, lze považovat za dostačující, když je z něj zřetelně seznatelná vůle správního orgánu.
[25] Z ustálené judikatury plyne, že ve správním trestání nelze platnost zákazu reformatio in
peius bez výslovného ustanovení pozitivního práva dovodit. Tam, kde tento zákaz
zákonodárce zavést chtěl, výslovně tak učinil. Rozhodování předsedy Úřadu o rozkladech
podaných proti rozhodnutím přijatým správním orgánem prvního stupně je řádným
rozhodováním vyšší instance o opravném prostředku proti rozhodnutím instance nižší.
Působnost i pravomoc jak rozkladové komise, tak i předsedy Úřadu, jsou řádně stanoveny
zákonem, tak jak je tomu i v případě jiných řízení, jejichž předmětem je rovněž rozhodování
o rozkladu.
[26] Skutečnost, zda zbylých 50 % podílu (kromě 50 % podílu žalobce) na společnosti
BETA Olomouc je v držení jednoho nebo vícero společníků, resp. akcionářů, nemá vzhledem
k podstatě věci žádnou relevanci. Případy, na které odkazoval žalovaný, tak dopadají i na nyní
přezkoumávanou věc.
[27] Námitka žalobce, že „dikce ust. § 21e odst. 1 Zákona [o ochraně hospodářské soutěže –
pozn. soudu] pro oprávněnost požadavku Úřadu k poskytnutí informací a podkladů výslovně
předpokládá již zahájené správní řízení s přesně vymezeným předmětem“, je nepravdivá
a právně nesprávná. Ustanovení § 21e odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže se
přiměřeně aplikuje i pro situace před zahájením správního řízení.
[28] K námitce, že žalovaný 10 měsíců od zahájení řízení upřesnil a rozšířil předmět
správního řízení, žalovaný odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne
11. 12. 1997, sp. zn. 2 A 10/97 .
[29] S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.
IV. Právní hodnocení soudu
[30] Soud, v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. bez nařízení jednání, přezkoumal v mezích
žalobních bodů napadené rozhodnutí předsedy Úřadu, jakož i předcházející rozhodnutí
žalovaného včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, že žaloba není důvodná.
[31] Zdejší soud má za to, že není pochyb o tom, že výrok rozhodnutí o jiném správním
deliktu musí obsahovat popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě
i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. Musí
proto být formulován tak, aby z něho bylo zcela jednoznačně patrno, jakého správního deliktu
se delikvent dopustil a podle jakého ustanovení zákona mu byla uložena správní sankce.
[32] Žalovaný ve svém rozhodnutí detailně popsal jednotlivé úkony žalobce spojené
s držením akcií ve společnosti BETA Olomouc uvedením místa, času i způsobu provedení.
Měl za to, že těmito úkony žalobce porušil § 18 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže
7
pokračování 29 Af 64/2012
a za to mu uložil pokutu dle § 22a odst. 1 písm. d) citovaného zákona. Předseda Úřadu ve
výroku nahradil ustanovení zákona o ochraně hospodářské soutěže, dle kterého byla uložena
pokuta, a to z „§ 22a odst. 1 písm. d)“ na „§ 22a odst. 2“.
[33] Je nutno konstatovat, že ani jeden z výroků správních orgánů nebyl zcela bezvadný.
V daném případě měl daný výrok znít tak (mimo ostatních náležitostí), že žalobce
uskutečňoval spojení soutěžitelů před podáním návrhu na zahájení řízení o povolení spojení
soutěžitelů a před právní mocí rozhodnutí Úřadu, kterým se spojení povoluje, čímž porušil
§ 18 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže, tím se dopustil správního deliktu dle
§ 22a odst. 1 písm. d) citovaného zákona, a za to mu Úřad ukládá pokutu dle § 22a odst. 2
citovaného zákona.
[34] Přestože nebylo ve výroku napadeného rozhodnutí předsedy Úřadu výslovně uvedeno
ustanovení § 22a odst. 1 písm. d) zákona o ochraně hospodářské soutěže, tato vada není
natolik intenzivní, aby nebyla seznatelná vůle správního orgánu. Skutek žalobce byl ve
výroku detailně popsán, bylo řečeno, jaké ustanovení zákona žalobce porušil a dle jakého
ustanovení je mu ukládána pokuta. S přihlédnutím k prvostupňovému rozhodnutí (kde bylo
předmětné chybějící ustanovení uvedeno) i ke kontextu celého výroku je zřejmé, jakého
správního deliktu se žalobce měl dopustit. Výrok napadeného rozhodnutí je srozumitelný,
slovně je spáchaný správní delikt popsán, pouze chybí konkrétní zákonné ustanovení.
[35] Co se týče použitého znění zákona, soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, že se
v dané věci jednalo o trvající správní delikt – uskutečňování spojení bez povolení Úřadu.
Trvajícím jiným správním deliktem je takový správní delikt, jímž pachatel vyvolá protiprávní
stav, který posléze udržuje, popřípadě jímž udržuje protiprávní stav, aniž jej vyvolal. Jednání,
jímž pachatel udržuje protiprávní stav, závadný z hlediska správního práva, tvoří jeden skutek
a jeden správní delikt až do okamžiku ukončení deliktního jednání. Předmětný delikt byl
prokazatelně ukončen po dni 1. 9. 2009 a přede dnem 15. 7. 2011, tudíž bylo na místě použít
pro posouzení protiprávnosti jednání žalobce zákon č. 143/2001 Sb. , o ochraně hospodářské
soutěže, ve znění zákona č. 155/2009 Sb. Nutno poukázat i na to, že sankcionované chování
žalobce postihoval stejně i zákon ve znění dřívějším, pouze byla rozhodná ustanovení zákona
číslována jinak (viz § 22 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb. , o ochraně hospodářské soutěže, ve
znění zákona č. 296/2007 Sb. , kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech
jeho řešení (insolvenční zákon ), ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s
jeho přijetím.
[36] Podle § 12 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže dochází ke spojení soutěžitelů
fúzí dvou nebo více na trhu dříve samostatně působících soutěžitelů. Podle odstavce třetího
§ 12 zákona o ochraně hospodářské soutěže se za spojení soutěžitelů podle tohoto zákona
rovněž považuje, jestliže jedna nebo více osob, které nejsou podnikateli, ale kontrolují již
alespoň jednoho soutěžitele, anebo jestliže jeden nebo více podnikatelů získá možnost přímo
nebo nepřímo kontrolovat jiného soutěžitele, zejména a) nabytím účastnických cenných
papírů, obchodních nebo členských podílů, nebo b) smlouvou nebo jinými způsoby, které jim
umožňují jiného soutěžitele kontrolovat. Předmětem sporu v nyní přezkoumávané věci bylo,
zda žalobce nabytím 50 % akcií společnosti BETA Olomouc získal možnost přímo nebo
nepřímo kontrolovat tuto společnost, a zda tedy toto nabytí bylo možné považovat za spojení
ve smyslu zákona o ochraně hospodářské soutěže.
8
pokračování 29 Af 64/2012
[37] Důvodová zpráva k novele zákona o ochraně hospodářské soutěže provedené zákonem
č. 361/2005 Sb. , k bodům 10 a 11 [§ 12 odst. 3 písm. b) , odst. 4] uvádí, že z důvodu
výkladových problémů, které se v aplikační praxi vyskytovaly, bylo zavedeno vymezení
pojmu kontrola, které je plně v souladu nejen se zněním Nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze
dne 20. 1. 2004, o kontrole spojování podniků (dále též „nařízení o spojování“), ale i s dalšími
právními úpravami jednotlivých členských států EU. Kontrolou se rozumí možnost vykonávat
rozhodující vliv na jiném soutěžiteli, přičemž kontrola může být založena mnoha různými
způsoby (například držením účastnických cenných papírů, obchodních nebo členských podílů,
personálním propojením soutěžitelů apod.).
[38] Jelikož evropské nařízení o spojování bylo vzorem pro předmětnou zákonnou úpravu je
pro vymezení a bližší pochopení pojmu kontrola vhodné přihlédnout k evropskému právu,
a to zejména ke zmiňovanému nařízení. Obdobně se evropskou praxí ostatně inspiruje ve své
rozhodovací a výkladové praxi i žalovaný.
[39] Článek 3 nařízení o spojování považuje spojení za vzniklé, jestliže dojde ke změně
kontroly na trvalém základě v důsledku a) fúze dvou či více původně nezávislých podniků
nebo částí podniků, nebo b) získáním, jednou či více osobami již kontrolujícími nejméně
jeden podnik nebo jedním či více podniky, ať již na základě koupě cenných papírů nebo
majetku, smlouvy či jiným způsobem, přímé nebo nepřímé kontroly nad celkem nebo částmi
jednoho či více podniků.
[40] O pojmech spojování a plně funkčního společného podniku, dotčených podnicích
a výpočtu obratu podle ustanovení článků 1, 3 a 5 nařízení o spojování pojednává
Konsolidované sdělení Komise k otázkám příslušnosti podle nařízení Rady (ES) č. 139/2004
o kontrole spojování podniků (dále též „konsolidované sdělení“). Toto sdělení má posloužit
jako vodítko při určování příslušnosti podle nařízení o spojování a současně jako formální
vodítko umožňující obchodním společnostem rychle zjistit, zda a do jaké míry bude jejich
postup podléhat dozoru Evropské unie nad fúzemi.
[41] Nařízení o spojování ani zákon o ochraně hospodářské soutěže blíže jednotlivé způsoby
získání kontroly ve smyslu příslušných ustanovení neobsahují, ale v rozhodovací praxi a teorii
se ustálilo několik kategorií, v jejichž rámci jsou příslušné způsoby nabytí kontroly
popisovány. Jedná se o získání výlučné (samostatné) kontroly (sole control), získání společné
kontroly (joint control) a změny ve struktuře či kvalitě kontroly. Existují ale i specifické
případy, mezi které dle zdejšího soudu patří i nyní přezkoumávaná věc.
[42] Blíže k jednotlivým způsobům nabytí kontroly soud uvádí následující. Výlučné kontroly
je nabyto tehdy, je-li určitý podnik s to sám vykonávat rozhodující vliv na jiný podnik.
Obecně lze vytknout dvě situace, za nichž má určitý podnik výlučnou kontrolu. V první z nich
může podnik vykonávající výlučnou kontrolu činit strategická podnikatelská rozhodnutí
jiného podniku (pozitivní výlučná kontrola). Této schopnosti se typicky nabývá získáním
většiny hlasů v určité obchodní společnosti. O získání výlučné kontroly se jedná i tehdy,
může-li určitý společník výkonem práva veta sám zabránit strategickým rozhodnutím
podniku, aniž je naopak schopen takováto rozhodnutí prosadit (negativní výlučná kontrolu).
Za uvedených okolností má jediný společník stejný vliv, jaký mívá společník, který určitý
podnik ovládá v součinnosti s jinými subjekty, to znamená, že může zablokovat přijetí
9
pokračování 29 Af 64/2012
strategických rozhodnutí. Na rozdíl od situace ve společně kontrolovaném podniku nejsou
v tomto případě žádní další společníci nadaní rovnocennou možností vykonávat vliv
a společník, který vykonává negativní kontrolu, nemusí nutně při určování strategického
chování ovládaného podniku spolupracovat s ostatními společníky. Jelikož však může
blokovat rozhodnutí, získává rozhodující vliv ve smyslu čl. 3 odst. 2 nařízení o spojování,
a tudíž i kontrolu ve smyslu nařízení o spojování podniků. Jelikož tento vlastník podílů je
jediným subjektem, který získává rozhodující vliv, má oznamovací povinnost podle nařízení
o spojování podniků pouze on [viz odstavec (54) konsolidovaného sdělení].
[43] Výlučnou kontrolu lze získat na právním i skutkovém základě. Z právního hlediska
získává podnik výlučnou kontrolu nad určitou společností zpravidla tím, že v ní získá většinu
hlasů. Nepřipojí-li se k tomu další faktory, nevede nabytí podílu, které nabyvateli neposkytne
většinu hlasů, zpravidla k převzetí kontroly, a to ani v případě, že získá většinu podílů. Je-li
podle stanov společnosti pro strategická rozhodnutí nutná jednomyslnost, nestačí v určitých
případech většina hlasů k jejich ovlivnění, může však nabyvateli postačovat k blokování
strategických rozhodnutí, a tím mu umožňuje vykonávat negativní kontrolu. I menšinový
podíl může někdy zakládat výlučnou kontrolu, je-li podíl spojen se zvláštními právy. Může se
jednat o přednostní akcie, které jsou spojeny se zvláštními právy, jež menšinovému
společníkovi umožňují určovat podnikatelskou strategii cílové společnosti, například
s právem jmenovat více než polovinu členů dozorčí rady nebo představenstva. Výlučnou
kontrolu může mít též menšinový společník, který má z důvodu organizační struktury
(například jako komplementář komanditní společnosti, který často ani nevlastní podíl ve
společnosti) právo řídit záležitosti podniku a určovat jeho obchodní politiku. O typický případ
negativní výlučné kontroly se jedná tehdy, vlastní-li společník 50 % podílů v určité
společnosti a zbylých 50 % je rozděleno mezi vícero společníků (za předpokladu, že toto
nevede fakticky k pozitivní výlučné kontrole) nebo je-li pro strategická rozhodnutí předepsána
jednomyslnost, což v praxi nastoluje stav, kdy jeden ze společníků může sám vykonávat
právo veta bez ohledu na rozsah svého podílu. Taková osoba tedy musí být jen jedna, jinak by
se jednalo o společnou kontrolu [viz odstavce (55) – (58) konsolidovaného sdělení].
[44] O společnou kontrolu se jedná tam, kde mají dva či více podniků či osob možnost
vykonávat rozhodující vliv na jiný podnik. Rozhodující vliv v tomto kontextu znamená
zpravidla možnost blokovat akcie, které určují strategické hospodářské chování určitého
podniku. K založení společné kontroly však nestačí pouhá majetková účast více podniků
v dotčeném soutěžiteli, ale její existence předpokládá určitou nutnou míru koordinace či
alespoň srozumění mezi příslušnými společně kontrolujícími soutěžiteli. Na rozdíl od výlučné
kontroly, při níž má jeden ze společníků možnost činit strategická rozhodnutí, mohou při
společné kontrole nastat patové situace, jelikož jedna či více mateřských společností
disponuje možností blokovat strategická rozhodnutí. Společníci musí tudíž určovat obchodní
politiku společného podniku ve vzájemné shodě a musí spolupracovat [viz odstavec (62)
konsolidovaného sdělení].
[45] V nyní souzené věci držel 50 % akcií společnosti BETA Olomouc žalobce (společnost
BEST, a. s.) a 50 % Ing. O. Jednalo se tak o situaci, kdy 50 % společnosti držel podnikatel
a 50 % osoba, která nebyla podnikatelem a která ani nekontrolovala již alespoň jednoho
soutěžitele (jiného než společnost BETA Olomouc, nad kterou byla kontrola získávána).
10
pokračování 29 Af 64/2012
V případě Ing. O. tak ustanovení o spojení soutěžitelů nebylo možné aplikovat a o spojení
bylo možné uvažovat jen v případě žalobce.
[46] Důkaz existence spojení závisí do značné míry spíše na kvalitativních faktorech, než na
faktorech kvantitativních. Dle stanov společnosti BETA Olomouc byl nejvyšší orgán
společnosti – valná hromada způsobilá usnášení, byli-li přítomni akcionáři, kteří mají akcie
se jmenovitou hodnotou představující více než 30 % základního kapitálu společnosti. V tomto
případě tedy postačovalo, aby byl přítomen jeden ze dvou akcionářů (každý vlastnil 50 %).
Valná hromada rozhodovala prostou většinou hlasů přítomných akcionářů. V nyní
přezkoumávané věci by v případě, že by byli přítomni oba akcionáři, museli pro přijetí návrhu
hlasovat oba. Pokud by byl přítomen pouze jeden akcionář, mohl by sám prosadit potřebná
rozhodnutí. Postavení valné hromady je pro potřeby posouzení existence kontroly považovat
za rozhodující, i vzhledem k tomu, že do její působnosti náležela volba a odvolání členů
představenstva a členů dozorčí rady. Představenstvo sice zabezpečovalo obchodní vedení
společnosti a řídilo běžnou činnost, nicméně o strategických rozhodnutích rozhoduje vždy
valná hromada. Po podstatnou dobu byl navíc Ing. O. jediným členem představenstva, tudíž
po tuto dobu nebylo s ohledem na čl. 18 stanov společnosti BETA Olomouc představenstvo
způsobilé usnášení (potřeba přítomnosti nadpoloviční většiny ze tří členů).
[47] Žalobce mohl vzhledem ke svému 50% podílu ve společnosti blokovat veškerá
rozhodnutí valné hromady a vykonávat tak negativní kontrolu. Eventuálně mohl rozhodovat
sám, pokud by se druhý akcionář na valnou hromadu nedostavil. Bez jeho vůle nemohlo být
prosazeno žádné rozhodnutí, a docházelo tím k faktickému paralyzování činnnosti společnosti
BETA Olomouc. Pojetí kontroly v sobě obsahuje prvek potenciality (viz § 12 odst. 4 zákona
o ochraně hospodářské soutěže). Není nutné, aby rozhodující vliv na činnost soutěžitele byl
skutečně uplatňován, postačí, že je tu dána možnost jej uplatnit.
[48] V dané věci se jednalo o specifický případ, kdy žalobce nezískal výlučnou kontrolu nad
kontrolovanou osobou (druhý akcionář měl stejnou pozici), ani se nejednalo o společnou
kontrolu. Přesto získal možnost přímo nebo nepřímo kontrolovat společnost BETA Olomouc.
Poté co získal druhou akcii, a tím 100 % společnosti, již o získání kontroly žalobcem nebylo
pochyb.
[49] Poté co soud dospěl k závěru, že žalovaný správně kvalifikoval jednání žalobce jako
spojení soutěžitelů, bylo nutné posoudit, zda toto spojení podléhalo povolení Úřadu.
[50] Podle ustanovení § 13 zákona o ochraně hospodářské soutěže podléhá spojení soutěžitelů povolení Úřadu, jestliže:
a) celkový čistý obrat všech spojujících se soutěžitelů dosažený za poslední účetní období na
trhu České republiky je vyšší než 1,5 miliardy Kč a alespoň dva ze spojujících se soutěžitelů
dosáhli každý za poslední účetní období na trhu České republiky čistého obratu vyššího než
250 milionů Kč, nebo
b) čistý obrat dosažený za poslední účetní období na trhu České republiky
1. v případě spojení podle § 12 odst. 1 alespoň jedním z účastníků fúze,
2. v případě spojení podle § 12 odst. 2 nabývaným podnikem nebo jeho podstatnou částí,
11
pokračování 29 Af 64/2012
3. v případě spojení podle § 12 odst. 3 soutěžitelem, nad nímž je získávána kontrola, nebo
4. v případě spojení podle § 12 odst. 5 alespoň jedním ze soutěžitelů zakládajících společně kontrolovaný podnik
je vyšší než 1 500 000 000 Kč a zároveň celosvětový čistý obrat dosažený za poslední účetní
období dalším spojujícím se soutěžitelem je vyšší než 1 500 000 000 Kč.
[51] Pravidla výpočtu obratu uvádí § 14 zákona o ochraně hospodářské soutěže:
(1) Čistým obratem10) spojujících se soutěžitelů se rozumí čistý obrat dosažený jednotlivými
soutěžiteli pouze při činnosti, která je předmětem jejich podnikání. Nejsou-li soutěžitelé
podnikateli, rozumí se čistým obratem pouze obrat dosažený při činnosti, k níž byli založeni
nebo kterou běžně vykonávají.
Poznámka pod čarou: 10) § 20 odst. 2 písm. a) zákona č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.
(2) Do společného čistého obratu se zahrnují čisté obraty dosažené a) všemi spojujícími se
soutěžiteli, b) osobami, které budou spojující se soutěžitele kontrolovat po uskutečnění
daného spojení, a osobami, které jsou spojujícími se soutěžiteli kontrolovány, c) osobami,
které kontroluje osoba, která bude spojující se soutěžitele kontrolovat po uskutečnění daného
spojení, a d) osobami, které jsou kontrolovány společně dvěma či více osobami uvedenými v
písmenech a) až c).
(3) Do společného čistého obratu spojujících se soutěžitelů se nezahrnuje ta část obratu, která
byla dosažena prodejem zboží mezi spojujícími se soutěžiteli a osobami uvedenými v odstavci
2 písm. b), c) a d).
(4) Spojuje-li se pouze část soutěžitele, do čistého obratu se zahrnuje pouze ta část obratu,
kterého dosáhla spojující se část soutěžitele.
[52] Žalovaný v prvostupňovém rozhodnutí (bod 23.) uvedl, že při výpočtu obratu žalobce
postupoval tak, že u žalobce a dalších subjektů, které jsou žalobcem kontrolovány, a dále
u subjektů kontrolujících žalobce, sečetl údaj o jejich tržbách za prodej zboží s údajem
o jejich tržbách za prodej vlastních výrobků a služeb, od tohoto součtu pak odečetl údaj
o obratu dosaženém žalobcem prodejem zboží a vlastních výrobků a služeb mimo území
České republiky. Od takto vypočteného údaje Úřad odečetl dle 14 odst. 3 zákona o ochraně
hospodářské soutěže interní obraty dosažené v rámci skupiny společnosti BEST, a. s.
[53] Součástí tržeb z prodeje zboží byly i obaly (palety). Námitce žalobce, že do obratu
nemůže být oběh palet zahrnován a že není předmětem podnikání, nelze přisvědčit.
Předmětem podnikání žalobce byla dle výpisu z obchodního rejstříku výroba cementového
zboží a umělého kamene a koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej. Obrat
vzniklý při prodeji zboží včetně obalů (palet) byl prokazatelně dosažen při činnosti, která byla
předmětem podnikání žalobce – prodej zboží. Balení včetně palety je součástí prodávaného
zboží a zákazník je musí uhradit spolu se zakoupeným výrobkem, tudíž je nutno jeho cenu
započítat do obratu. Povinnost palety vracet není právními předpisy stanovena.
[54] Ustanovení § 14 odst. 4 zákona o hospodářské soutěže se aplikuje, pokud se předmětné
spojení týká jen části soutěžitele. Lze jej tedy užít ve vztahu ke spojením soutěžitelů dle § 12
12
pokračování 29 Af 64/2012
odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže, kdy předmětem akvizice je jen část podniku
ve smyslu předmětného ustanovení zákona, ale i ve vztahu k jakýmkoli spojením soutěžitelů,
jichž se na jedné či druhé straně neúčastní soutěžitel (hospodářská jednotka) jako celek, ale
jen jeho část.
[55] V dané věci však Úřad uzavřel (a zdejší soud mu dal za pravdu), že spojení se účastnil
žalobce (jako celek), který nabytím 50% podílu ve společnosti získal možnost přímo nebo
nepřímo kontrolovat společnost BETA Olomouc, taktéž jako celek. Ani na jedné straně se
tedy spojení neúčastnila pouze část soutěžitele, a proto se § 14 odst. 4 zákona o ochraně
hospodářské soutěže v dané věci neaplikoval. Lze podotknout, že i menšinový podíl může
někdy zakládat výlučnou kontrolu. Rovněž v takovém případě by bylo nutné do celkového
obratu započítat celý obrat kontrolujícího i kontrolovaného subjektu. I v takovém případě totiž
kontrolující osoba získá možnost druhý subjekt zcela kontrolovat. Výše podílu v kontrolované
společnosti v tomto ohledu není rozhodná.
[56] Dále žalobce uvedl, že žalovaný postupoval v rozporu s § 14 odst. 1 až 3 zákona o ochraně hospodářské soutěže s tím, že k této otázce blíže argumentoval v proběhlém řízení.
[57] Ustanovení § 71 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , ve znění
pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s. “), ukládá žalobci povinnost uvést v žalobě konkrétní
skutková tvrzení a nepostačí proto, vytýká-li žaloba obecně, že zákon byl porušen a obecně
odkazuje k zákonným ustanovením, nebo vytýká-li vadnost řízení, aniž by zároveň
poukazovala na konkrétní skutečnosti, z nichž je takové tvrzení dovozováno. Uvedení
konkrétních žalobních námitek nelze nahradit zopakováním námitek uplatněných
v předchozím řízení, či snad pouhým odkazem na takové námitky, již proto, že předchozí
argumentace směřovala proti jinému rozhodnutí (proti rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně), než které je předmětem přezkumu krajským soudem (rozhodnutí předsedy Úřadu).
Žalobce je povinen jím spatřované důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí správního
orgánu v žalobě explicitně uvést a vymezit tak rozsah soudní kontroly správního rozhodnutí
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2008, č. j. 8 Afs 98/2007 -73;
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Soud nesmí
nahrazovat žalobcův projev vůle a vyhledávat možné vady napadeného správního aktu.
Žalobce neuvedl žádné objektivní okolnosti, které by mu zabránily předmětnou námitku
v žalobě formulovat konkrétněji, a proto se jí soud zabýval pouze v rozsahu plynoucím ze
žaloby.
[58] Oznámení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o výpočtu obratu pro účely kontroly
spojování soutěžitelů uvádí obecná pravidla pro výpočet obratu. V souladu s § 13 zákona
o ochraně hospodářské soutěže je za notifikační kritérium považován obrat dosažený
spojujícími se soutěžiteli za poslední ukončené období, tj. za nejbližší účetní období, jež
předchází účetnímu období, v němž došlo nebo má dojít k právní či jiné skutečnosti, v jejímž
důsledku dochází ke spojení soutěžitelů. Při určení pojmu „účetní období“ je přitom nutno
vycházet z definice obsažené v § 3 odst. 2 zákona o účetnictví, podle níž se účetním období
rozumí dvanáct nepřetržitě po sobě jdoucích měsíců. Obvykle se účetní období shoduje
s kalendářním rokem, může být však určeno též hospodářským rokem, který začíná prvním
dnem jiného měsíce než leden. Poslední ukončené účetní období se přitom určuje u každého
spojujícího se soutěžitele zvlášť (viz body 20. a 21. Oznámení).
13
pokračování 29 Af 64/2012
[59] U společnosti BETA Olomouc bylo účetní období hospodářským rokem začínajícím dne
1. 4. a končícím dne 31. 3. Žalobce nabyl první akcii představující 50% podíl na základním
kapitálu a hlasovacích právech společnosti dne 22. 9. 2008. Účetní období předcházející
období, ve kterém došlo ke skutečnosti, v jejímž důsledku došlo ke spojení soutěžitelů, tedy
v případě společnosti BETA Olomouc bylo ode dne 1. 4. 2007 do dne 31. 3. 2008. Žalovaný
tak pro výpočet použil toto období plně v souladu se zákonem i vlastní metodikou.
[60] V tomto bodě lze tedy uzavřít, že žalovaný vypočítal čistý obrat spojujících se
soutěžitelů správně a předmětné spojení tak podléhalo povolení Úřadu ve smyslu § 13 zákona
o ochraně hospodářské soutěže.
[61] Sdělením ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. ÚOHS-P185/2009/KS-6557/2009/840, žalovaný
informoval žalobce o tom, že nabytí první akcie společnosti BETA Olomouc žalobcem
nepodléhá povolení Úřadu, jelikož spojující se soutěžitelé nedosáhli na trhu České republiky
čistého obratu přesahujícího hranici 1,5 miliardy Kč. Od tohoto dne tedy byl žalobce v dobré
víře, že předmětné spojení notifikaci Úřadu nepodléhá.
[62] Přípisem žalovaného ze dne 8. 9. 2009, sp. zn. ÚOHS-P185/2009/KS-11550/2009/840,
byl žalobce informován, že se objevily nové skutečnosti, které mají vliv na posouzení, zda
svým jednáním žalobce porušil zákaz dle § 18 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže.
Od doručení tohoto „sdělení podezření“ již žalobce v dobré víře být nemohl a nemůže se jí
tedy dovolávat. Předseda Úřadu správně přehodnotil posouzení žalovaného a při ukládání
sankce nezahrnul období od 28. 5. 2009 do 15. 9. 2009 (doručení přípisu nebylo prokázáno,
proto předseda Úřadu vycházel z data doručení odpovědi žalobce na zmíněný přípis) do délky
trvání deliktu.
[63] Žalobce měl za to, že část ustanovení § 25a zákona o ochraně hospodářské soutěže
porušuje zásadu zákazu reformatio in peius, a je proto v rozporu s Listino u základních práv
a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto navrhl, aby zdejší
soud věc předložil Ústavnímu soudu dle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republik y.
[64] S ohledem na dosavadní rozhodovací praxi zdejší soud nedospěl k závěru, že zákon,
jenž byl při řešení věci použit, je v rozporu s ústavním pořádkem a že by proto bylo nutné věc
předložit Ústavnímu soudu. Lze odkázat především na usnesení samotného Ústavního soudu
ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. III. ÚS 880/08 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na
http://nalus.usoud.cz): „Pro oblast správního trestání nelze z ústavněprávních předpisů
dovodit všeobecný zákaz změny rozhodnutí v neprospěch odvolatele (zákaz reformationis in
peius). Takový zákaz nelze odvodit ani z práva na spravedlivý proces, zakotveného v článku 6
odst. 1 Úmluvy, ani z článku 36 odst. 1 Listin y, ani z článku 2 odst. 1 Dodatkového protokolu
č. 7 k Úmluvě. […] Ani na úrovni obyčejného práva takový všeobecný a bezvýjimečný zákaz
neplatí. Správní řád č. 71/1967 Sb. , aplikovaný v době, kdy v této věci bylo rozhodováno,
takové pravidlo neobsahoval. Za zmínku stojí, že nynější správní řád č. 500/2004 Sb. sice
v ustanovení § 90 odst. 3 praví, že ‚odvolací správní orgán nemůže změnit napadené
rozhodnutí v neprospěch odvolatele‘, avšak zároveň obsahuje výjimky pro případy, kdy
‚odvolání podal také jiný účastník, jehož zájmy nejsou shodné, anebo je napadené rozhodnutí
v rozporu s právními předpisy nebo jiným veřejným zájmem‘. Zákaz reformationis in peius
mohou ovšem upravovat speciální normy, jako tak činí např. ustanovení § 82 zákona
14
pokračování 29 Af 64/2012
č. 200/1990 Sb. , o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, které se však na jiné správní
delikty nevztahuje.“ Tuto tezi Ústavní soud potvrdil usnesením ze dne 23. 2. 2011, sp. zn.
I. ÚS 2252/10 , i pro oblast ochrany hospodářské soutěže a konkrétně pro předmětné
ustanovení § 25a zákona o ochraně hospodářské soutěže, podle kterého se neuplatní zákaz
změny napadeného rozhodnutí v neprospěch odvolatele garantovaný správním řádem .
[65] Ve stejném duchu již dříve argumentoval i Nejvyšší správní soud, např. v rozsudku ze
dne 18. 6. 2008, č. j. 1 As 26/2008 -69, uvedl, že „nesdílí názor žalobkyně, že by zákaz změny
k horšímu byl v rozporu s principem právní jistoty a ve svém důsledku i v rozporu s principem
spravedlivého procesu ve smyslu čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod (sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb.). Z tohoto článku
ani z jiného článku Evropské úmluvy nelze dovodit, že by členské státy úmluvy měly aplikovat
zákaz změny k horšímu v řízení o správních deliktech. Ani dosavadní rozhodovací činnost
Evropského soudu pro lidská práva nesvědčí takovému výkladu.“
[66] Zdejší soud se s výše uvedenou argumentací ztotožnil a nenašel důvod, proč se od ní
v předmětné věci odchylovat. Obecnou platnost zákazu reformace in peius ve správním
trestání bez výslovného ustanovení zákona nelze z pozitivního práva dovodit.
[67] Pokud jde o námitku žalobce týkající se rozhodování předsedy Úřadu o rozhodnutích
přijatých správním orgánem prvního stupně, soud uvádí, že se jedná o řádné rozhodování
vyšší instance o opravném prostředku proti rozhodnutím nižší instance. Rozklad je opravný
prostředek proti rozhodnutí ústředního orgánu státní správy, ministra, státního tajemníka
ministerstva nebo vedoucího jiného ústředního správního úřadu v prvním stupni. Protože
takovému úřadu z definice není nikdo nadřazen, o rozkladu rozhoduje osoba stojící v jeho
čele, a to na návrh rozkladové komise. Pravomoci rozkladové komise i předsedy Úřadu, jsou
řádně stanoveny právními předpisy, především zákonem o ochraně hospodářské soutěže
a § 152 správního řádu .
[68] Pro naplnění skutkové podstaty předmětného deliktu stačí, pokud je před podáním
návrhu na zahájení řízení podle § 15 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže a před
právní mocí rozhodnutí Úřadu, kterým se spojení povoluje, soutěžiteli spojení uskutečňováno.
Zda je toto spojení prospěšné či škodlivé pro hospodářskou soutěž na relevantním trhu není
rozhodné. Stejně tak není podstatné, zda posléze Úřad spojení povolí. Sankcionováno je
jednání osoby, která uskutečňuje spojení bez vědomí a povolení Úřadu.
[69] Při určení výše pokuty právnické osobě se v souladu s § 22b odst. 2 zákona o ochraně
hospodářské soutěže přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho
spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Ke skutečnosti, že
uskutečnění spojení nevedlo k podstatnému narušení hospodářské soutěže, žalovaný přihlédl
a snížil výchozí podíl pro stanovení základní částky pokuty (bod 176. rozhodnutí žalovaného).
S tímto postupem se předseda Úřadu ztotožnil (bod 109. napadeného rozhodnutí).
[70] Co se týče námitek vůči průběhu řízení, je nutno podotknout, že žalovaný před
zahájením správního řízení ze dne 27. 1. 2010, č. j. ÚOHS-S29/2010/KS-1281/2010/840,
postupoval podle § 20 odst. 1 písm. a) a odst. 3 ve spojení s § 21e zákona o ochraně
hospodářské soutěže. Šetření podle § 20 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně hospodářské
15
pokračování 29 Af 64/2012
soutěže je svou povahou specifickým postupem, jehož účelem je dozor nad dodržováním
povinností, které soutěžitelům vyplývají ze zákona o hospodářské soutěži, případně ze
soutěžního práva Evropské unie nebo z rozhodnutí Úřadu a slouží k předběžnému posouzení,
zda zahájit řízení. Nejedná se o správní řízení, jehož výsledkem by mělo být závazné správní
rozhodnutí, ale o kontrolní postup, v rámci něhož jsou Úřadu svěřeny relativně rozsáhlé
pravomoci (včetně postupu podle § 21e, § 21f a § 21g zákona o ochraně hospodářské
soutěže), které mu umožňují provádění efektivního dozoru.
[71] Účelem šetření je kontrola dodržování povinností soutěžitelů, zjištění nebo prověření
případných skutečností, které by mohly odůvodňovat podezření (ať už na základě vlastních
poznatků Úřadu, nebo – častěji – na základě stížnosti nebo návrhu jiného soutěžitele), že se
konkrétní soutěžitel mohl dopustit porušení uvedených povinností, a shromáždění prvotních
informací a podkladů, o něž se takové podezření opírá. Šetření není zahajováno ani
ukončováno správním rozhodnutím ani jiným formálním úkonem, probíhá mimo řízení.
[72] Vyjdou-li v průběhu šetření najevo skutečnosti, které zakládají podezření, že se
konkrétní soutěžitel mohl dopustit protisoutěžního deliktu, může Úřad z moci úřední zahájit
správní řízení ve věci možného porušení soutěžních předpisů (§ 20 odst. 3 ve spojení s § 21
zákona o ochraně hospodářské soutěže). V takovém správním řízení, které již není součástí
předběžné kontroly, pak zpravidla bude vydáno rozhodnutí o tom, zda se soutěžitel dopustil
protisoutěžního deliktu či nikoliv.
[73] V dané věci žalovaný v rámci předběžného šetření prověřoval podnět jiného soutěžitele
a zjišťoval, zda se v dané věci jednalo o spojení a zda podléhalo povolení Úřadu. Na základě
dodaných podkladů nejprve dospěl k závěru, že se o spojení jedná, nicméně pro nedosažení
obratového kritéria nepodléhá povolení Úřadu. Jelikož se poté objevily nové skutečnosti
mající na věc vliv, žalovaný znovu požádal žalobce o poskytnutí informací na základě § 20
odst. 1 písm. a) a odst. 3 ve spojení s § 21e zákona o ochraně hospodářské soutěže. Tato
žádost o poskytnutí doplňujících informací nemusela být ze strany žalovaného nějakým
vyčerpávajícím způsobem odůvodněna, stačilo, že uvedl právní důvod a účel šetření (srov.
§ 21e odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže). V rámci předběžného šetření žalovaný
dospěl k názoru, že by ještě přeci jen potřeboval určité informace, a proto je po žalobci
v souladu s pravomocemi dle § 20 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 21e zákona o ochraně
hospodářské soutěže požadoval. Po doplněném šetření žalovaný shledal, že notifikační
kritérium obratu bylo naplněno, zahájil správní řízení a začal již v rámci správního řízení
prošetřovat podstatné okolnosti případu. Postup žalovaného byl logický a v souladu s účelem
institutu dozoru ve smyslu § 20 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně hospodářské soutěže.
[74] Je třeba vzít v úvahu, že na samém počátku řízení není možné jeho předmět zcela přesně
vymezit. V této fázi má správní orgán pouze informace plynoucí z jeho postupu před
samotným zahájením správního řízení a z případných vnějších podnětů. Nicméně předmět
jakéhokoliv zahajovaného řízení musí být identifikován dostatečně určitě tak, aby účastníkovi
řízení bylo zřejmé, jaké jeho jednání bude posuzováno, a aby bylo zaručeno jeho právo účinně
se v daném řízení hájit.
[75] V daném případě nelze o nevědomosti žalobce o předmětu řízení a z toho vyplývající
újmě na možnosti se v řízení účinně hájit hovořit. Žalobci bylo z oznámení o zahájení
16
pokračování 29 Af 64/2012
správního řízení ze dne 27. 1. 2010, č. j. ÚOHS-S29/2010/KS-1281/2010/840, a i z dalšího
průběhu řízení zřejmé, o čem se bude řízení vést a o čem se v něm bude rozhodovat. Pro
posouzení upřesnění a rozšíření předmětu správního řízení ze dne 14. 10. 2010, č. j. ÚOHS-
S029/2010/KS-15392/2010/840/LBř, je podstatný jeho obsah. Nemělo by jím totiž dojít
k zásadní změně předmětu řízení, musí být zachována totožnost skutku. Procesní předpisy
sice takový institut výslovně neupravují, v daném případě je však podstatné, že jím nedošlo
k žádné procesní újmě na straně žalobce. Fakticky došlo k rozšíření vymezeného předmětu
řízení, a to ve vztahu k jednání žalobce po nabytí druhé akcie společnosti BETA Olomouc.
Touto změnou žalovaný nevybočil z vymezení předmětu řízení stanoveného v oznámení
o zahájení správního řízení, pouze jej na základě získaných podkladů rozšířil na následné
obdobné jednání žalobce. Žalovaný zároveň žalobce s upřesněním předmětu řízení řádně
seznámil a dal mu možnost se k němu vyjádřit.
[76] V této souvislosti lze též odkázat na právní názor uvedený v rozsudku Vrchního soudu
v Olomouci ze dne 11. 12. 1997, sp. zn. 2 A 10/97 . V něm vrchní soud konstatoval, že pokud
nedošlo k zásadní změně vymezení předmětu řízení, která by si vyžádala zastavení původního
řízení a eventuální zahájení řízení nového, tak „není chybou, jestliže žalovaný v průběhu
správního řízení upřesňoval předmět řízení, neboť k tomu nepochybně správní řízení slouží.
Stěží si lze představit, jak by mohl žalovaný bez provedení důkazů přesně definovat předmět
řízení před jeho zahájením, jestliže teprve řádně provedené důkazy mu umožní učinit si závěr
o porušení zákona, o němž získal vědomost do zahájení toliko z podnětů, které nemusí exaktně
vyjadřovat objektivní skutečnost.“
[77] Konstatováním, že žalobce přesně věděl, jaké porušení zákona je mu žalovaným
kladeno za vinu a kterými jednáními se takového porušení měl dopustit, nesvědčí o tom, že
k němu bylo od počátku přistupováno jako k delikventovi, a že nebyla dodržena zásada
presumpce neviny, ale o tom, že byla dodržena procesní práva žalobce a že tak měl možnost
účinně hájit svá práva a dokázat svoji nevinu.
V. Závěr a náklady řízení
[78] Krajský soud v Brně tedy shledal námitky žalobce nedůvodnými. Jelikož v řízení nevyšly
najevo ani žádné vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žalobu jako
nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s.
[79] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , podle něhož
nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu
nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch
neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a nemá proto
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto
úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad
rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne
jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu.
17
pokračování 29 Af 64/2012
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to
neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo
jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních
zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Brně dne 26. června 2014
JUDr. Zuzana Bystřická, v. r.
předsedkyně senátu