Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 As 160/2014 - 8

pokračování - 9

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2013, č. j. MPSV-UM/12236/13/4S-JČK, o návrhu žalobce ze dne 2. 1. 2014 na vyslovení neúčinnosti doručení písemnosti, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 4. 2014, č. j. - 46,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalobou podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal přezkumu a zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Českých Budějovicích (dále jen „úřad práce“) ze dne 19. 7. 2013, č. j. MPSV-UP/4150600/13/HMN, jímž úřad práce stěžovateli nepřiznal dávku mimořádné okamžité pomoci – jednorázového výdaje.

[2] Podáním ze dne 2. 1. 2014 se stěžovatel domáhal prohlášení neúčinnosti doručení zásilky krajského soudu, jejímž obsahem bylo poučení o procesních právech a povinnostech účastníků řízení a vyjádření žalovaného k žalobě, a kterou si stěžovatel nevyzvedl u poskytovatele poštovních služeb, tudíž byla vrácena soudu. Současně nedal souhlas v zahájeném řízení k ničemu, a to oprávněně bez odůvodnění, a namítl strannost všech soudců krajského soudu. O námitce podjatosti bylo rozhodnuto Nejvyšším správním soudem usnesením ze dne 17. 1. 2014, č. j. – 22, tak, že soudkyně určená k projednání věci podle rozvrhu práce není vyloučena.

[3] Usnesením ze dne 12. 3. 2014, č. j. – 30, uložil krajský soud stěžovateli, aby odstranil vady podání ze dne 2. 1. 2014 a uvedl toto podání do souladu s platnou právní úpravou. Proti tomuto usnesení, které bylo vydáno asistentkou soudce JUDr. T. P., podal stěžovatel dne 24. 3. 2014 námitky podle ustanovení , o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). O námitce dle zákona o vyšších soudních úřednících nebylo nakonec rozhodováno, když stěžovatel, přestože byl k tomu vyzván, neodstranil vady podání ze dne 24. 3. 2014, a toto podání bylo proto odmítnuto.

[4] Jelikož na usnesení ze dne 12. 3. 2014, č. j. – 30, dále stěžovatel nijak nereagoval, krajský soud usnesením ze dne 28. 4. 2014, č. j. - 46, podání ze dne 2. 1. 2014 odmítl, protože nebyly odstraněny vady tohoto podání.

[5] Stěžovatel nesouhlasí s odmítnutím jeho podání a proti usnesení krajského soudu specifikovanému v bodě [4] tohoto usnesení podal kasační stížnost. V ní zejména vytýkal soudu, že usnesení není řádně a přesvědčivě odůvodněno ani výrok není dostatečně určitý, přičemž poukazoval i na předchozí nesprávný postup krajského soudu.

[6] Podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), „kasační stížnost je dále nepřípustná proti rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení.“

[7] Vzhledem k tomu, že stěžovatel napadá usnesení krajského soudu ze dne 28. 4. 2014, č. j. - 46, je pro posouzení přípustnosti kasační stížnosti nutno uvést, že tímto usnesením bylo rozhodnuto o odmítnutí podání, kterým se stěžovatel domáhal prohlášení neúčinnosti doručení, nedal souhlas v zahájeném procesu k ničemu a namítl podjatost soudců.

[8] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že usnesení o návrhu na prohlášení doručení rozhodnutí za neúčinné je nutno považovat pouze za rozhodnutí upravující vedení řízení. Takovými rozhodnutími jsou v zásadě usnesení vydávaná v průběhu řízení, nemající vliv na rozhodnutí ve věci samé (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2010, č. j. – 109).

[9] V odmítnutém podání stěžovatel dále nedal souhlas v zahájeném procesu k ničemu, což je požadavek natolik obecný, že z něj není seznatelné, co jím zamýšlel vyjádřit, proto k němu nebylo zdejším soudem přihlédnuto, když ani odmítnutí podání v tomto směru nemůže mít vliv na rozhodnutí o věci samé. O podjatosti soudců krajského soudu již bylo v rámci soudního řízení rozhodnuto, proto odmítnutí podání v tomto ohledu nezasáhne do stěžovatelových práv.

[10] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospívá k názoru, že je na místě kasační stížnost proti usnesení krajského soudu ze dne 28. 4. 2014, č. j. - 46, odmítnout, neboť je nepřípustná podle ustanovení Nejvyšší správní soud v nyní posuzované věci neshledal důvod odchýlit se od judikatury citované v bodě [8] tohoto usnesení, přičemž argumentaci stěžovatele nepřisvědčil. Dále se již nezabýval odstraňováním nedostatků podmínek řízení, a tedy nerozhodoval o žádosti o ustanovení zástupce, neboť při odmítnutí kasační stížnosti je odstraňování nedostatků podmínek řízení nadbytečné.(k tomu blíže rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. – 48).

[11] Stěžovatel se v kasační stížnosti domáhá i přezkumu všech aktů krajského soudu, které předchází těm napadeným. Takový požadavek je však naprosto neurčitý, není z něj zřejmé, jakého výsledku se snaží stěžovatel dosáhnout, a tedy ani tento požadavek zdejšímu soudu nebrání rozhodnout tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

[12] Skutečnost, že v napadeném usnesení byl stěžovatel nesprávně poučen o přípustnosti kasační stížnosti, na závěrech Nejvyššího správního soudu o nutnosti odmítnutí kasační stížnosti ničeho nemění – srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2004, č. j. - 36.

[13] Jelikož kasační stížnosti byla odmítnuta, podle ustanovení , věty prvé, za použití nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. června 2014

JUDr. Barbara Pořízková

předsedkyně senátu