Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 As 159/2014 - 8

pokračování - 9

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2013, č. j. MPSV-UM/12236/13/4S-JČK, o námitkách žalobce ze dne 24. 3. 2014 podaných podle ustanovení , v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 4. 2014, č. j. - 40,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalobou podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal přezkumu a zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Českých Budějovicích (dále jen „úřad práce“) ze dne 19. 7. 2013, č. j. MPSV-UP/4150600/13/HMN, jímž úřad práce stěžovateli nepřiznal dávku mimořádné okamžité pomoci – jednorázového výdaje.

[2] Podáním ze dne 2. 1. 2014 se stěžovatel domáhal prohlášení neúčinnosti doručení zásilky krajského soudu, jejímž obsahem bylo poučení o procesních právech a povinnostech účastníků řízení a vyjádření žalovaného k žalobě, a kterou si stěžovatel nevyzvedl u poskytovatele poštovních služeb, tudíž byla vrácena soudu. Současně nedal souhlas v zahájeném řízení k ničemu, a to oprávněně bez odůvodnění, a namítl strannost všech soudců krajského soudu. O námitce podjatosti bylo rozhodnuto Nejvyšším správním soudem usnesením ze dne 17. 1. 2014, č. j. – 22, tak, že soudkyně určená k projednání věci podle rozvrhu práce není vyloučena.

[3] Usnesením ze dne 12. 3. 2014, č. j. – 30, uložil krajský soud stěžovateli, aby odstranil vady podání ze dne 2. 1. 2014 a uvedl toto podání do souladu s platnou právní úpravou. Proti tomuto usnesení, které bylo vydáno asistentkou soudce JUDr. T. P., podal stěžovatel dne 24. 3. 2014 námitky podle ustanovení , o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

[4] Krajský soud usnesením předsedkyně senátu ze dne 27. 3. 2014, č. j. - 36, vyzval stěžovatele, aby odstranil vady podání (námitek) ze dne 24. 3. 2014 tak, aby obsahovalo všechny zákonné náležitosti námitky podle § 9 odst. 2 zákona o vyšších soudních úřednících. Na tuto výzvu stěžovatel nijak nereagoval.

[5] Krajský soud proto napadeným usnesením podání ze dne 24. 3. 2014 odmítl, protože nebyly odstraněny vady tohoto podání.

[6] Stěžovatel nesouhlasí s odmítnutím jeho podání a proti usnesení krajského soudu podal kasační stížnost. V ní zejména vytýkal soudu, že usnesení není řádně a přesvědčivě odůvodněno, ani výrok není dostatečně určitý, přičemž poukazoval i na předchozí nesprávný postup soudu.

[7] Podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), „kasační stížnost je dále nepřípustná proti rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení.“

[8] Přestože stěžovatel napadá usnesení krajského soudu ze dne 28. 4. 2014,

č. j. - 40, pro posouzení přípustnosti kasační stížnosti je nutno uvést, že tímto usnesením bylo rozhodnuto o odmítnutí podání, kterým stěžovatel vznášel námitky podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o vyšších soudních úřednících proti výzvě krajského soudu ze dne 12. 3. 2014, č. j. - 30. Nejvyšší správní soud přitom v usnesení ze dne 8. 2. 2012, č. j. - 12, dospěl k právnímu závěru, že „výzva k opravě, resp. k odstranění vad podání, vydaná podle je rozhodnutím, jímž se pouze upravuje vedení řízení. Kasační stížnost směřující proti této výzvě je ve smyslu nepřípustná.“

[9] Podstatou sporu je tedy to, že stěžovatel fakticky brojí proti výzvě krajského soudu, proti níž kasační stížnost není s ohledem na výše uvedené přípustná. Přípustnost kasační stížnosti je přitom nutné posuzovat právě ve vztahu k tomuto původnímu rozhodnutí krajského soudu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2014, č. j. – 11).

[10] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospívá k názoru, že je na místě kasační stížnost proti napadenému usnesení krajského soudu odmítnout, neboť je nepřípustná podle ustanovení Nejvyšší správní soud v nyní posuzované věci neshledal důvod odchýlit se od judikatury citované v bodech [8] a [9] tohoto usnesení, přičemž argumentaci stěžovatele nepřisvědčil. Dále se již nezabýval odstraňováním nedostatků podmínek řízení, a tedy nerozhodoval o žádosti o ustanovení zástupce, neboť při odmítnutí kasační stížnosti je odstraňování nedostatků podmínek řízení nadbytečné (k tomu blíže rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. – 48).

[11] Stěžovatel se v kasační stížnosti domáhá i přezkumu všech aktů krajského soudu, které předchází těm napadeným. Takový požadavek je však naprosto neurčitý, není z něj zřejmé, jakého výsledku se snaží stěžovatel dosáhnout, a tedy ani tento požadavek zdejšímu soudu nebrání rozhodnout tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

[12] Skutečnost, že v napadeném usnesení byl stěžovatel nesprávně poučen o přípustnosti kasační stížnosti, na závěrech Nejvyššího správního soudu o nutnosti odmítnutí kasační stížnosti ničeho nemění – srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2004, č. j. - 36.

[13] Jelikož kasační stížnost byla odmítnuta, nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení, a to podle ustanovení věty prvé za použití

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. června 2014

JUDr. Radan Malík

předseda senátu