Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 As 136/2014 - 15

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: Mgr. M. Š., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2010, č. j. MV–33956–25/KM-2008, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2014, č. j. – 70,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2014, č. j. – 70,

se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), odmítnuta jako opožděná žaloba, kterou se stěžovatel domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného.

I. Vymezení věci

[2] Předmětem sporu je posouzení včasnosti stěžovatelem podané žaloby.

[3] Městský soud konstatoval, že žalobou napadené rozhodnutí žalovaného se podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), považuje za doručené stěžovateli dne 3. 5. 2010, tj. posledním dnem desetidenní lhůty počítané ode dne, kdy byla písemnost obsahující žalobou napadené rozhodnutí připravena k vyzvednutí, a adresát si ji v této lhůtě nevyzvedl.

[4] Poslední den pro podání žaloby tak podle městského soudu připadl na pondělí 5. 7. 2010. Žaloba byla podána až dne 7. 7. 2010, a to osobně na podatelně městského soudu. Městský soud tedy dospěl k závěru, že byla žaloba podána opožděně, a proto ji podle odmítl.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti

[5] Proti usnesení městského soudu brojí stěžovatel kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod Stěžovatel nezpochybňuje závěr městského soudu, že se žalobou napadené rozhodnutí žalovaného považuje za doručené stěžovateli dne 3. 5. 2010. Stěžovatel nezpochybňuje ani závěr městského soudu, že žaloba byla podána k soudu ve středu 7. 7. 2010.

[6] Stěžovatel však rozporuje závěr městského soudu, že posledním dnem pro podání žaloby bylo pondělí 5. 7. 2010. Stěžovatel namítá, že v pondělí dne 5. 7. 2010 byl státní svátek a stejně tak byl státní svátek i v úterý 6. 7. 2010. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), tak byla posledním dnem pro podání žaloby středa 7. 7. 2010, kdy byla žaloba skutečně podána. Žaloba proto byla podána včas.

[7] Nad rámec nosných důvodů kasační stížnosti stěžovatel vyjadřuje své znepokojení nad skutečností, že k vydání usnesení o odmítnutí žaloby došlo až za 3 a půl roku od podání žaloby. Včasnost podání žaloby patří mezi podmínky řízení, které soud zkoumá kdykoliv za řízení a které by z povahy věci měl zkoumat mezi prvními, již na začátku řízení. Dobu 3 a půl roku od podání žaloby do vydání rozhodnutí soudu považuje stěžovatel za nepřiměřenou. O to více je taková doba nepřiměřená ve věci, jejímž předmětem je soudní přezkum rozhodnutí o odepření poskytnutí informací podle , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Poskytnutí informace má pro žadatele praktický význam jen tehdy, je-li jeho žádost vyřízena a informace poskytnuta bez prodlení. Informace poskytnutá po letech trvání soudního sporu má už jenom historickou, nikoliv praktickou hodnotu.

[8] S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení městského soudu pro nezákonnost.

[9] Žalovaný se k podané kasační stížnosti ve stanovené lhůtě nevyjádřil.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[10] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie ( ). Poté přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů ( a 4 ), ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

[11] V posuzované věci je nesporné, že se žalobou napadené rozhodnutí žalovaného považuje podle za doručené stěžovateli dne 3. 5. 2010. Rovněž je nesporné, že stěžovatel podal žalobu proti napadenému rozhodnutí žalovaného osobně na podatelně městského soudu dne 7. 7. 2010.

[12] Lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu je upravena v Podle tohoto ustanovení lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou.

[13] Podle lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.

[14] Podle připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

[15] Podle , o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění rozhodném pro posuzovanou věc (dále jen „ “), se dny 1. leden - Den obnovy samostatného českého státu, 8. květen - Den vítězství, 5. červenec - Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje, 6. červenec - Den upálení mistra Jana Husa, 28. září - Den české státnosti, 28. říjen - Den vzniku samostatného československého státu a 17. listopad - Den boje za svobodu a demokracii prohlašují za státní svátky České republiky.

[16] Podle § 3 zákona o státních svátcích jsou státní svátky a ostatní svátky dny pracovního klidu, kromě dnů nepřetržitého odpočinku zaměstnance v týdnu.

[17] Z výše uvedeného je zřejmé, že podle by poslední den lhůty pro podání žaloby připadl na sobotu 3. 7. 2010. Podle je však posledním dnem pro podání žaloby nejblíže následující pracovní den. S ohledem na skutečnost, že dne 4. 7. 2010 byla neděle, dne 5. 7. 2010 a 6. 7. 2010 státní svátky, jakožto dny pracovního klidu, tak poslední den pro podání žaloby připadá na středu 7. 7. 2010. Žaloba tedy byla podána včas.

[18] Nejvyšší správní soud nad rámec rozhodovacích důvodů považuje za nutné se pozastavit nad skutečností, že k odmítnutí žaloby pro opožděnost došlo až 3 a půl roku po jejím podání. Je obtížně pochopitelné, proč městskému soudu trvalo odmítnutí žaloby pro opožděnost tak dlouho. Včasnost podané žaloby by měla být jednou z prvních věcí, kterou by měl správní soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu zkoumat.

IV. Závěr

[19] Nejvyšší správní soud shledal naplnění důvodu kasační stížnosti podle , neboť v posuzovaném případě nebyly splněny podmínky pro odmítnutí žaloby podle Proto kasační stížností napadené usnesení městského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V tomto řízení je městský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku.

[20] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí, jak je stanoveno v

Poučení : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. června 2014

JUDr. Barbara Pořízková

předsedkyně senátu