Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 35/2014 - 21

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: F. A., zastoupeného JUDr. Jiřím Císařem, advokátem se sídlem Hrnčířská 55/14, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2013, čj. MV-139097-7/SO-2012, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 12. 2. 2014, čj. - 14,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Žalobci se v r a c í zaplacený soudní poplatek ve výši 3000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jeho zástupce do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

I.

[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky rozhodnutím ze dne 10. 11. 2012, čj. OAM-12971-14/TP-2012, zamítlo žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu podle a g) , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů.

[2] Žalovaný zamítl odvolání žalobce proti uvedenému rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

II.

[3] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 12. 2. 2014, čj. - 14, řízení o žalobě zastavil dle ve spojení s , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Učinil tak z důvodu, že žalobce ani přes výzvu krajského soudu nezaplatil za podanou žalobu soudní poplatek.

III.

[4] Usnesení krajského soud napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností z důvodu podle , neboť podle něj bylo vydáno nezákonně a předčasně.

[5] Stěžovatel v kasační stížnosti zdůraznil, že spolu s jejím podáním zaplatil i soudní poplatek za žalobu. Proto by mělo být usnesení krajského soudu zrušeno. V dané věci došlo k porušení , jelikož stěžovatel podal žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, ale k zaplacení soudního poplatku jej vyzval Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci. Za této situace měl být stěžovatel vyrozuměn o tom, že jeho věc byla postoupena Krajským soudem v Ústí nad Labem k pobočce tohoto soudu v Liberci. To se však nestalo. K zaplacení soudního poplatku byl též překvapivě vyzván pobočkou Krajského soudu v Ústí nad Labem v Liberci, a to na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem, nikoliv na účet jeho pobočky v Liberci.

[6] Stěžovatel dále namítl, že před vydáním napadeného usnesení o zastavení řízení nebyl vyrozuměn o možnosti namítat podjatost soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci dle

IV.

[7] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

V.

[8] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( , 4 ).

[9] Kasační stížnost není důvodná.

[10] Nejvyšší správní soud nejprve konstatuje, že zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu společně s podáním kasačním stížnosti nemohlo mít za následek zrušení usnesení krajského soudu čj. - 14. Podle § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci. Ve věcech správního soudnictví neplatí § 9 odst. 7 věta první in fine zákona o soudních poplatcích, podle kterého lze soudní poplatek v ostatních (tedy jiných než správních) věcech zaplatit nejpozději do konce lhůty k odvolání proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku.

[11] Stěžovatel podal žalobu dne 13. 1. 2014. Soudní poplatek byl splatný samotným podáním žaloby [viz § 7 odst. 1. ve spojení s § 4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích]. Jelikož však stěžovatel soudní poplatek neuhradil společně s podáním žaloby, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jej usnesením ze dne 20. 1. 2014, čj. - 10, vyzval, aby tak učinil ve lhůtě 5 dnů od doručení tohoto usnesení. Stěžovatel ovšem soudní poplatek v určené lhůtě nezaplatil a neuhradil jej ani do okamžiku vydání usnesení o zastavení řízení o žalobě a ani do okamžiku nabytí právní moci tohoto usnesení.

[12] V posuzované věci nabylo rozhodnutí o zastavení řízení o žalobě právní moci dne 12. 2. 2014. Nejpozději tedy v tento ten mohl stěžovatel dodatečně uhradit soudní poplatek. Učinil-li tak až vylepením kolkových známek na kasační stížnost podanou dne 25. 2. 2014 a doručenou krajskému soudu následujícího dne, učinil tak zjevně opožděně. Za takové situace neměl ani krajský soud ani Nejvyšší správní soud možnost usnesení krajského soudu o zastavení řízení s ohledem na § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích zrušit a v této věci vydávat další rozhodnutí o věci.

[13] Na zákonnost usnesení o zastavení řízení nemá vliv ani skutečnost, že Krajský soud v Ústí nad Labem žalobu stěžovatele postoupil k vyřízení pobočce tohoto soudu v Liberci a ani to, že byl touto pobočkou vyzván k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu, a to na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem.

[14] Stěžovatel podal dne 13. 1. 2014 žalobu u Krajského soudu v Ústí nad Labem, který ji postoupil následující den na pobočku krajského soudu v Liberci. Dle přílohy č. 5 bod 1 k , o soudech a soudcích, byla v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem zřízena pobočka v Liberci. To ale neznamená, že by se jednalo o dva samostatné soudy, ale naopak jde stále o tentýž soud – Krajský soud v Ústí nad Labem. Otázka, který senát bude konkrétní věc posuzovat, pak závisí na rozvrhu práce pro tento soud, který je uveřejněn mj. na webových stránkách www.justice.cz. Nejvyšší správní soud z rozvrhu práce Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec pro rok 2014 ověřil, že senát 59 A této pobočky je povolán k rozhodování ve věcech, v nichž je žalovaným Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců z obvodu Ústeckého a Libereckého kraje.

[15] Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že tento postup není možné považovat za případ (nutné či vhodné) delegace ve smyslu Krajskému soudu v Ústí nad Labem nevznikla povinnost stěžovatele informovat o tom, že věc postupuje, a to v souladu s rozvrhem práce, na svou pobočku, příp. mu umožnit se vyjádřit k tomuto postupu ve smyslu Z téhož důvodu se zde nejedná ani o otázku místní příslušnosti správních soudů ve smyslu , jak se domnívá stěžovatel.

[16] Postoupil-li Krajský soud v Ústí nad Labem, u něhož byla podána žaloba bez zaplacení soudního poplatku, věc pobočce tohoto soudu v Liberci, musela právě tato pobočka vyřešit jednu z podmínek meritorního posouzení věci, tj. zaplacení soudního poplatku. Nejvyšší správní soud v uvedeném postupu neshledal žádné pochybení. Stejně tak pobočka Krajského soudu v Ústí nad Labem v Liberci nepostupovala v rozporu se zákonem, pokud stěžovatele vyzvala k zaplacení soudního poplatku na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem, jelikož se stále jedná o tentýž krajský soud. Z výzvy ze dne 20. 1. 2014 zřetelně vyplývá, kterému soudu a na jaký účet má být soudní poplatek zaplacen a zejména jaké důsledky bude pro stěžovatele mít nesplnění poplatkové povinnosti. Ze soudního spisu nevyplývá, že by stěžovatel v průběhu soudního řízení vyjádřil (jakkoliv nedůvodné) pochybnosti či výhrady proti uvedené výzvě krajského soudu.

[17] Důvodnou není ani námitka, podle které stěžovatel nebyl před vydáním napadeného usnesení čj. - 14 vyrozuměn o možnosti namítat podjatost soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. Stěžovatel byl již doručením výzvy k zaplacení soudního poplatku ze dne 20. 1. 2014, čj. - 10, obeznámen s tím, že ve věci bude rozhodovat senát 59 A, jehož složení i projednávaná agenda je zjistitelná z veřejně přístupného rozvrhu práce. Stěžovatel po celou dobu řízení před krajským soudem ani Nejvyšším správním soudem nenamítl podjatost některého z členů rozhodujícího senátu (Mgr. Lucie Trejbalová, Mgr. Karolína Tylová a JUDr. Pavel Vacek), přestože je takovou námitku třeba uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se účastník řízení o podjatosti dozvěděl ( věta druhá ). Za takové situace nemohla mít skutečnost, že krajský soud stěžovatele výslovně nepoučil o možnosti vznést námitku podjatosti, vliv na zákonnost kasační stížnosti napadeného usnesení.

[18] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že důvody podle nejsou dány a kasační stížnost není důvodná. Jelikož v řízení o kasační stížnosti nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti ( ), Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl ( ).

[19] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle za použití Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

[20] Protože soudní poplatek za podanou žalobu zaplatil stěžovatel v době, kdy již k tomu nebyl povinen, stěžovateli se podle § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích vrací částka, kterou vynaložil na jeho zaplacení. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 30. června 2014

JUDr. Michal Mazanec

předseda senátu