Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 A 10/2013 - 114

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudkyň JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a Mgr. Barbory Berkové v právní věci žalobce L. K., v řízení zastoupeného Mgr. Barborou Kubinovou, advokátkou se sídlem Praha 3, Milešovská 6, proti žalovanému Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy se sídlem Praha 1, Karmelitská 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25.7.2012 č.j. MSMT-31538/2012-30/300, ve věci uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání,

t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo v odvolacím řízení zrušeno rozhodnutí Univerzity Palackého v Olomouci (dále jen „UP“) ze dne 28.4.2011 č.j. 109/2011, jímž byla zamítnuta žalobcova žádost o uznání vysokoškolského vzdělání a kvalifikace získaného v oboru Právo (Právo a právní věda) na Zakarpatské státní univerzitě (Закарпатський Державний Університет) v Užhorodě, resp. jeho organizační složky Mezinárodní institut podnikatelství a práva, s.r.o. (dále jen „ЗДУ“), a řízení zastaveno pro překážku věci zahájené, když žalované zjistilo, že žalobce se se svými žádostmi obrátil nejen na UP, ale i na Západočeskou univerzitu v Plzni (dále jen „ZčU“), Univerzitu Kalovu v Praze (dále jen „UK“) a Masarykovu univerzitu v Brně (dále jen „MU“), kdy prvá z těchto žádostí byla podána u ZčU.

Namítá, že:

1) napadené rozhodnutí je překvapivé, neboť UP žádost zamítla, když po porovnání zahraničního a vlastního studijního programu dospěla k závěru, že mezi těmito studijními programy jsou podstatné rozdíly, přičemž za celé správní řízení nikdo netvrdil překážku zahájené věci. Žalobce se o této skutečnosti nikterak v řízení nedozvěděl, nemohl se k této skutečnosti vyjádřit a byla mu tak odňata možnost jakékoli obrany. K tomuto žalobnímu bodu odkazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu ve věcech sp. zn. a a na nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. , a . Překvapivým rozhodnutím tak dle žalobce došlo k porušení práva na spravedlivý proces [ d č. 2/2003 Sb., , , ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „spr. ř.“)], přičemž žalované nedalo žalobci ani možnost vyjádřit se před svým rozhodnutím k jeho podkladům, čímž porušilo spr. ř.;

2) v posuzované věci nemůže být ani řeči o překážce zahájené věci ve smyslu § 48 odst. 1 spr. ř., když aby tomu tak bylo, muselo by se jednat o stejné věci se stejným skutkovým základem (zde se žalobce dovolává rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. ). Ve věcech žádosti o uznání zahraničního vzdělání se však podle a , o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), porovnávají vždy dva konkrétní programy vysokých škol. Jakkoli absolvovaný studijní program ЗДУ je ve všech řízeních totožný, na každé vysoké škole v České republice je každý studijní program jedinečný, proto musí být vždy rozhodováno ve vztahu k tomuto jedinečnému studijnímu programu konkrétní české vysoké školy. Tak také studijní program ЗДУ porovnávaly se svými studijními programy v prvostupňových rozhodnutích ZčU, UK, MU i UP. Každé z těchto řízení je tak tvořeno odlišným skutkovým základem.

Žalované navrhuje zamítnutí žaloby. K jednotlivým žalobním bodům uvádí:

1) podle § 36 odst. 3 spr. ř. se postupuje jen, jde-li o podklady rozhodnutí pořízené nově odvolacím správním orgánem. Žalované však nové podklady nepořizovalo – vycházelo jen z prvostupňových rozhodnutí ZčU, UK, MU a UP a ze skutečnosti, že žalobce požádal o uznání vysokoškolského vzdělání a kvalifikace na všech těchto školách, kdy časově prvá z žádostí byla podána k ZčU. To muselo být známo i žalobci, když tyto žádosti sám podal, a to třem z nich (UK, MU a UP) dokonce ve stejný den. Sám žalobce přitom porušil § 8 odst. 1 spr. ř., když o podání ostatních žádostí vysoké školy neinformoval. Jednotlivé školy neměly prostředky, jak se dozvědět o ostatních žádostech. Skutečnost, že žalobce podal žádosti jak k ZčU, tak k UK, MU i UP zjistilo až žalované, když se u něj setkaly s žalobcovými odvoláními spisy všech těchto vysokých škol;

2) z důvodu překážky zahájené věci nebylo možno odvolací řízení ukončit vydáním meritorního rozhodnutí. Ve všech řízeních je totiž dán stejný předmět řízení, stejný důvod a stejný žadatel. Ze srovnávání studijních programů ( ) nelze dovozovat rozdílnost předmětu řízení o žádostech téhož žadatele o uznání téhož vzdělání (kvalifikace), byť podaných u různých vysokých škol. Konkrétní zahraniční vzdělání (kvalifikace) je podle výsledku řízení v České republice buď uznáno, nebo nikoli; je vyloučeno, aby bylo současně uznáno vícekrát.

Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce podáním ze dne 20.8.2013, v němž k vyjádření žalovaného, že nepořizoval nové podklady, uvedl, že závěry žalovaného musejí být opřeny o důkazy. Není-li snad ve správním spise , která prokazuje existenci řízení u ZčU, pak je napadené rozhodnutí v rozporu s obsahem spisu (non est in acta, non est in mundo) - zde se dovolává rozsudku Krajského soudu v Plzni ve věci sp. zn. . Je-li naopak ve spise taková , pak byl porušen spr. ř.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)] a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Namítá-li žalobce překvapivost rozhodnutí a nemožnost seznámit se s novými podklady rozhodnutí, krajský soud z obsahu správních spisů zjistil, že žalobcova žádost podaná k ZčU je obsahem správních spisů, jak byly soudu předloženy. Zabýval se proto dále otázkou porušení § 36 odst. 3 spr. ř.

Z již uvedeného je nepochybné, že správní spis byl v odvolacím řízení doplněn o nový podklad – žádost žalobce podanou k ZčU, přičemž tento podklad se ukázal být stěžejním pro následné rozhodnutí žalovaného. Lze tak bez dalšího konstatovat, že rozhodlo-li žalované bez toho, že by dalo žalobci možnost seznámit se s tímto novým podkladem rozhodnutí, k porušení § 36 odst. 3 spr. ř. došlo.

Krajský soud se proto dále zabýval otázkou, zda tato procesní vada může mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí [ ].

Je nepochybné, že žalobci musela být existence žádosti podané k ZčU, jakož i její obsah, známy, když to byl právě on sám, kdo žádost k ZčU podal. Z obsahu spisu, obsahu napadeného rozhodnutí a z podání účastníků v nynějším soudním řízení je zjevné, že žalobce nehodlal namítat a nikdy (ani v tomto soudním řízení) nenamítal, že by předmětnou žádost k ZčU nepodal. Z uvedeného krajský soud uzavírá, že jakkoli žalované porušilo spr. ř., což obecně bývá vada způsobilá přivodit nezákonné rozhodnutí o věci samé [ ], nelze odhlížet od specifických okolností tohoto konkrétního případu, tj. že žalobce způsobil celou situaci pouze sám a vlastním jednáním (podáním žádosti o nostrifikaci téhož studia u 4 českých vysokých škol), o všech podaných žádostech věděl, přičemž byl detailně informován i o jejich obsahu. Kategorický závěr žalovaného o tom, že zahájení řízení o uznání téhož vzdělání téhož žadatele u jedné vysoké školy brání vedení řízení o uznání téhož vzdělání téhož žadatele u jiné vysoké školy, pak vylučuje, že by vůbec mohl žalobce jakýmkoli svým stanoviskem tento závěr žalovaného zvrátit. Krajský soud proto uzavírá, že jakkoli došlo k porušení práva žalobce na seznámení se s podklady rozhodnutí ( , 2 , spr. ř.), tato procesní vada není v tomto konkrétním posuzovaném případě nijak způsobilá ovlivnit zákonnost napadeného rozhodnutí, pročež podle nemůže být důvodem pro jeho zrušení.

Jediné, co za situace, kdy týž žadatel – žalobce sám podal žádost u uznání téhož zahraničního studia u čtyř vysokých škol, mohlo být pro žalobce překvapivé, je, že tento jeho postup byl žalovaným odhalen. Každý, kdo činí jakékoli jednání, však musí počítat i s tou eventualitou, že toto jednání bude odhaleno a v takovém případě bude muset nést jeho negativní následky. Pokud se tak stalo žalobci v důsledku jeho vlastního jednání, není, čím by mohl být jiným, než odhalením tohoto jednání, překvapen.

Nepřípadné jsou proto žalobcovy odkazy na stávající judikaturu k zákazu překvapivých rozhodnutí, když uvedená judikatura se vyjadřovala k otázkám skutečností účastníku vskutku neznámých (a v důsledku porušení § 36 odst. 3 spr. ř. vskutku účastníku zatajených), nikoli k obsahu podání účastníka samotného.

Nehledě k předepsané formě napadeného aktu – rozhodnutí, nelze odhlížet ani od materiální povahy tohoto aktu. Jeho předmětem je totiž zastavení řízení pro překážku věci zahájené dle § 48 odst. 1 spr. ř., kdy pro takový akt – byl-li by žalobce odhalen již správním orgánem I. stupně – je obecně předepsána forma usnesení (§ 66 odst. 1 spr. ř.), a to právě proto, že se jedná nikoli o rozhodnutí ve věci ve smyslu § 67 odst. 1 spr. ř. (zakládá, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá), ale o akt řešící otázku procesní. Odvolací orgán musel tento akt učinit formou rozhodnutí jen proto, že nutným obsahem jím vydaného aktu bylo i zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

Pro účely vydání usnesení pak spr. ř. povinnost správních orgánů seznámit účastníky s jeho podklady nepředepisuje. Rozdílnost v právech a povinnostech účastníků řízení pak nemůže být podle krajského soudu dána jen tím, zda je překážka věci zahájené odhalena správním orgánem I. stupně či až v odvolacím řízení.

Namítá-li dále žalobce, že tu překážka věci zahájené vůbec nebyla, nutno mu vytknout, že – jakkoli se dovolává judikatury soudů vyšších stupňů – vychází pouze z jazykového výkladu dotčených zákonných ustanovení. Přitom podle bohaté, dlouhodobé a konstantní judikatury soudů vyšších stupňů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 20.11.2012 sp. zn. , nalus.usoud.cz) představuje jazykový výklad toliko prvotní přiblížení se k zákonu. Nelze pomíjet především účel a smysl příslušné právní úpravy.

Právní úprava obsažená v a násl. navazuje na Úmluvu o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu, podepsanou dne 11. dubna 1997 v Lisabonu (publ. pod č. m.s.), přičemž jak z uvedené mezinárodní úmluvy, tak z předmětné vnitrostátní úpravy, je zřejmé, že jejím účelem a smyslem je umožnit absolventu zahraniční vysoké školy uznání jeho vzdělání a kvalifikace v České republice tak, aby mu právě toto jeho zahraniční vzdělání (kvalifikace) umožnilo stejný přístup k zaměstnání jako tomu, kdo obdobné vzdělání (kvalifikaci) získal v České republice. Z tohoto účelu zákonné úpravy pak implicitně plyne, že takového uznání zahraničního vzdělání se dosahuje v České republice jen jednou, nikoli vícekrát. Jedním uznáním je totiž smysl a účel zákonné úpravy naplněn, je zcela beze smyslu, aby pro Českou republiku bylo totéž vzdělání (kvalifikace) uznáno vícekrát, stejně jako se vnitrostátní vzdělání neuznává navzájem mezi vnitrostátními vysokými školami s obdobnými studijními programy.

Na tomto místě je třeba zdůraznit, že provozování vysokoškolského studia je v České republice podmíněno akreditací ( a násl. ), která zajišťuje vzájemnou kompatibilnost obdobných studijních programů poskytovaných vysokými školami v České republice. Účelem akreditace je zajistit, aby tyto programy byly – při současném respektování jejich jedinečnosti – shodné alespoň v hrubých rysech tak, aby na absolventy obdobných studijních programů (zpravidla s týmž názvem – zde Právo, resp. Právo a právní věda), mohlo být nahlíženo stejně při jejich přístupu k zaměstnání, jak u oboru Právo (Právo a právní věta) předvídají i právní předpisy upravující přístup k právnickým profesím [ , o soudech a soudních, ve znění pozdějších předpisů, , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, , o notářích a jejich činnosti (notářského řádu), ve znění pozdějších předpisů, etc.].

Právě tyto hrubé rysy jsou totiž tím, co musí být obdobným studijním programům společné, aby na absolventy obdobných studijních programů mohlo být nahlíženo stejně při jejich přístupu k zaměstnání.

Při odhlédnutí od jiných možností nostrifikace zahraničního vzdělávání, které v posuzovaném případě evidentně nepřipadaly v úvahu ( ), jsou to právě tyto hrubé rysy studijního programu, které v případě jejich odlišnosti vedou vysokou školu podle k zamítnutí žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání (kvalifikace). Neuznáno tak zůstane zahraniční vzdělání (kvalifikace), které je se vzděláním dosaženým v České republice zcela inkompatibilní – na toho, kdo dosáhl takového zahraničního vzdělání, proto nelze při přístupu k zaměstnání hledět stejně jako na toho, kdo obdobného vzdělání dosáhl v akreditovaném studijním programu v České republice.

Po zhodnocení shora uvedeného smyslu a účelu právní úpravy dospěl soud k závěru, že předmětem nostrifikačního řízení dle a násl. není srovnání studijních programů zahraniční a tuzemské vysoké školy ve všech směrech, ale toliko v hrubých rysech, jimiž jsou právě ty prvky tuzemského akreditovaného studia, které jsou v obdobných studijních programech všem těmto studijním programům, které byly v České republice akreditovány, společné.

Z uvedeného vyplývá, že ať už byla žádost žalobce podána u ZčU, UK, MU či UP, všechna řízení měla stejný skutkový základ – srovnání společných prvků všech obdobných studijních programů uskutečňovaných v České republice (na nichž je třeba trvat) se studijním programem oboru Právo (Právo a právní věda), jak jej uskutečňuje ЗДУ.

Z uvedeného je pak evidentní, že předmět a skutkový základ všech řízení zahájených žalobcovými žádostmi je týž, proto soud zcela aprobuje závěr žalovaného, že podání jedné žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání (kvalifikace) v České republice vytváří podle § 48 odst. 1 spr. ř. překážku vedení jakéhokoli jiného řízení o uznání téhož vzdělání (kvalifikace) na území České republiky.

S ohledem na to, že oba uplatněné žalobní body byly shledány nedůvodnými, byla žaloba podle zamítnuta.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle , když procesně plně úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení podle obsahu spisu žádné náklady, které by přesahovaly jeho běžnou úřední činnost.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je m o ž n o podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Ostravě dne 15. května 2014

Mgr. Jiří Gottwald

předseda senátu