Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
57 A 51/2013 - 56.pdf
PDF · 0 B
No categories available
57 A 51/2013 - 56
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra
Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové, v právní věci
žalobce JUDr. Ing. J.P., proti žalovanému Policejnímu prezidentu Policie České
republiky, se sídlem Praha, Strojnická 27, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
5.4.2013 , č.j. PPR-1477-6/ČJ-2013-990131,
t a k t o:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 5.4.2013, č.j. PPR-1477-6/ČJ-2013-990131, se
z r u š u j e a věc se v r a c í k dalšímu řízení žalovanému.
II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 3.000 Kč do
třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
O d ů v o d n ě n í
I. Napadené rozhodnutí.
Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 5.4.2013, č.j. PPR-
1477-6/ČJ-2013-990131 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho
odvolání proti rozhodnutí Ředitele Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje Policie
České republiky (dále jen „prvoinstanční orgán“) ze dne 17.12.2012, č.j. 3759/2012(dále jen
„prvoinstanční rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.
II.
pokračování 2 57 A 51/2013
Žaloba.
Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne 31.12.1010 vydal ředitel KŘP Plzeňského kraje
rozhodnuti ve věcech služebního poměru č. 4986/2010, kterým je nadále přiznáván osobní
příplatek podle § 122 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků
bezpečnostních sborů, (dále jen „zákon o služebním poměru“) ve výši 6000 Kč. Rozhodnutí
bylo vydáno na základě nařízení vlády č. 374/2010 Sb., kterým došlo ke změně stupnice
základních tarifů. Dne 29.9.2011 pod číslem 6234/2011 bylo vydáno rozhodnutí ředitele KŘP
Plzeňského kraje ve věcech služebního poměru, kterým byl žalobce dne 30.9.2011 vyjmut
podle § 34 odst. 2 zákona o služebním poměru ze zálohy pro přechodně nezařazené a dne
1.10.2011 ustanoven podle § 20 odst. 1 písm. b) zákona o služebním poměru na služební
místo vrchní komisař KŘP Plzeňského kraje, náměstek ředitele krajského ředitelství pro
vnější službu, odbor služby pro zbraně a bezpečnostní materiál s místem služebního působiště
v Plzni, kde v odstavci 3 je přiznán osobní příplatek podle § 122 zákona o služebním poměru
ve výši 3000 Kč. Z důvodu rušení některým služebních míst na KŘP Plzeňského kraje v
Plzni, kdy žalobci bylo dne 24.10.2012 vedoucím odboru služby pro zbraně a bezpečností
materiál, plk. M.S. oznámeno, že služební místo v osmé tarifní třídě, které bude na uvedeném
odboru zrušeno, je tabulkové místo žalobce, podal žalobce dne 24.10.2012 žádost o převedení
na jiné služební místo ve stejné služební hodnosti podle § 25 odst. 4 zákona o služebním
poměru, organizační jednotku, odbor hospodářské kriminality služby kriminální policie a
vyšetřování útvaru KŘP Plzeňského kraje s místem služebního působiště v Plzni (místo, kde
byl v minulosti služebně zařazen). V požadovaném zařazení žalobce uvedl osobní příplatek
podle § 122 zákona o služebním poměru: 6.000 Kč. Rozhodnutím ředitele KŘP Plzeňského
kraje ve věcech služebního poměru ze dne 17.12.2012, čj. 3759/2012 byl dne 31.12.2012
žalobce odvolán podle § 25 odst. 4 zákona o služebním poměru ze služebního místa vrchní
komisař KŘP Plzeňského kraje, náměstek ředitele krajského ředitele pro vnější službu, odbor
služby pro zbraně a bezpečnostní materiál a dnem 1.1.2013 ustanoven podle § 20 odst. 3
písm. a) zákona o služebním poměru na služební místo vrchní komisař KŘP Plzeňského kraje,
náměstek ředitele krajského ředitelství pro službu kriminální policie a vyšetřování, odbor
hospodářské kriminality s místem služebního působiště v Plzni, kde v odstavci 2) uvedeného
rozhodnutí byla podle § 117 zákona o služebním poměru započtena doba praxe v rozsahu 25
let a 122 dnů a nebyl přiznán podle § 122 zákona o služebním poměru osobni příplatek. Proti
tomuto rozhodnutí podal žalobce podle § 190 odst. 1 zákona o služebním poměru dne
27.12.2012 odvolání, které bylo dne 28.1.2013 postoupeno odvolacímu orgánu, policejnímu
prezidentovi. Dne 23.1.2013 žalobce podal žádost o doplněni senátu poradní komise
policejního prezidenta a doplnil podle § 174 zákona o služebním poměru odvolání ze dne
27.12.2012. Policejní prezident vrchní státní rada plk. Mgr. M. Č. rozhodnutím ze dne
5.4.2013 pod čj. PPR-1477/ČJ 2013-990131 zamítl odvolání žalobce ve věci rozhodnutí
ředitele Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje ve věcech služebního poměru číslo
3759/2012 ze dne 17.12.2012, kterým nebyl v odstavci 2 uvedeného rozhodnutí od 1.1.2013
při ustanovení na služební místo přiznám osobní příplatek ve výši 3000 Kč. Žalobce dále
uvedl, že důvod, proč nebyl žalobci přiznán osobní přípatek podle § 122 zákona o služebním
poměru, odůvodnil žalovaný takto: „Osobní příplatek není možno přiznat, neboť popis
služební činnosti na systemizovaném služebním místě, na které je jmenovaný tímto
rozhodnutím ve věcech služebního poměru v souladu s ustanovením § 25 odst. 1 písm. a)
zákona o služebním poměru ustanoven, je zcela odlišný od jeho původního popisu služebních
pokračování 3 57 A 51/2013
činností, které jmenovaný vykonával do 31.12.2012. V daném případě není dostatečně
odůvodněn závěr, že výkon služby na novém služebním místě bude jmenovaný od prvopočátku
plněn v mimořádném rozsahu a kvalitě, tak, jak vyžaduje ustanovení § 122 odst. 1 zákona o
služebním poměru“. Stejné odůvodnění použil na straně 3 žalovaný v odůvodnění napadeného
rozhodnutí, aniž se zabýval odůvodněním odvolání žalobce. Žalobci byla ke dni 1.10.2011
započítaná praxe v rozsahu 24 let a 30 dnů, kterou získal působením na pracovištích, které se
zabývalo vyšetřováním. Ať již to bylo ve funkci vyšetřovatele Městského úřadu vyšetřování v
Plzni, od roku 1994 vyšetřovatel Odboru hospodářské kriminality krajského úřadu
vyšetřování v Plzni, od roku 1998 byl ustanoven do funkce zástupce vedoucího Odboru
hospodářské kriminality krajského úřadu vyšetřování v Plzni. V roce 2002 s sebou přinesla
změna trestního řádu i sloučení služby kriminální policie s úřadem vyšetřování, pracoval
žalobce jako vedoucí jednoho z oddělení služby kriminální policie a vyšetřování, tehdy
Západočeského kraje. Od 1.1.2009 byl ustanoven do funkce vedoucího Odboru hospodářské
kriminality služby kriminální policie a vyšetřování Západočeského kraje v Plzni, kde mu byl
přiznán podle § 122 zákona o služebním poměru osobní příplatek ve výši 6000 Kč. Služební
funkcionář ve svých rozhodnutích (ředitel KŘP Plzeňského kraje a policejní prezident)
konstatují stav, který nenastal, vyslovují domněnku, že žalobcem po více jak dvacetileté praxi
při vyšetřování hospodářské trestné činnosti nebude výkon služby plněn v mimořádném
rozsahu a kvalitě ve smyslu ustanovení § 122 odst. 1 zákona o služebním poměru. Ustanovení
§ 122 Osobní příplatek, odst. 1, zákona o služebním poměru zní: „Osobní příplatek je
nenárokovou složkou služebního příjmu, kterou lze ocenit výkon služby v mimořádné kvalitě
nebo rozsahu. Rozhodnutí o přiznání, změně nebo odejmutí osobního příplatku musí být
písemně odůvodněno“. Pokud tedy žalovaný nepřiznal žalobci osobní příplatek, měl o
odejmutí osobního příplatku zahájit řízení ve věcech služebního poměru podle části dvanácté
zákona o služebním poměru, vydat odůvodněné rozhodnutí o odejmutí osobního příplatku, k
čemuž však nedošlo. O odejmutí osobního příplatku tak bylo rozhodnuto v rozporu se
zákonem o služebním poměru. Ze soudní praxe, např. z judikátu Nejvyššího soudu, sp. zn. 21
Cdo 3488/2006 ze dne 20.12.2007 plyne, že nenároková složka platu se může stát nárokovou,
když soud konstatuje, že osobní příplatek jako nenároková složka plat se v důsledku
rozhodnutí zaměstnavatele o jeho přiznání a výši stává složkou platu nárokovou.
III.
Vyjádření žalovaného k žalobě.
Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že z ustanovení § 122
zákona vyplývá, že osobní příplatek je nenárokovou složkou služebního příjmu, kterou lze
ocenit výkon služby v mimořádné kvalitě nebo rozsahu. V daném případě není sporu o tom,
že osobní příplatek se jakožto fakultativní složka platu v důsledku rozhodnutí služebního
funkcionáře stává složkou platu nárokovou a takto vzniklý nárok na plat lze odebrat pouze v
případě, jestliže to umožňuje příslušný právní předpis a pouze budou-li splněny podmínky v
něm stanovené. V žalobcově případě se ovšem nejedná o snížení popř. odebrání osobního
příplatku, ale o stanovení osobního příplatku na novém služebním místě. Žalobcův služební
poměr trval, došlo však ke změně některých jeho prvků. Prvostupňovým rozhodnutím byly
žalobci nově stanoveny složky služebního příjmu. Stran osobního příplatku je nutné uvést, že
prokazatelně došlo ke změně v předpokladech a podmínkách, za nichž byt osobní příplatek
žalobci přiznán. Z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí vyplývá, že popis služební činnosti
pokračování 4 57 A 51/2013
žalobce na současném služebním místě, je zcela odlišný od popisu služebních činností, které
žalobce vykonával do 31.12.2012. Výše osobního příplatku na žalobcově předchozím
pracovišti není pro určení výše osobního příplatku na novém pracovišti rozhodná, stanovená
výše vyjadřuje spíše očekávání velmi dobrých výsledků služby. Prvostupňový služební
funkcionář může v daném případě provést úvahu o výkonu služby v mimořádné kvalitě nebo
rozsahu až po posouzení žalobcem vykonané služby. Žalobcova argumentace, že výše
osobního příplatku má reflektovat dosavadní výkon služby i při převedení na jiné služební
místo, nemá oporu v ustanovení zákona. V dané věci byl zjištěn stav věci, o němž nejsou
důvodné pochybností, a to v rozsahu nezbytném pro napadené rozhodnutí.
IV.
Vyjádření účastníků při jednání.
Účastníci při jednání setrvali na svých dosavadních tvrzeních.
V.
Posouzení věci soudem.
V souladu s § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.),
vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který
tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích
žalobních bodů uplatněných v žalobě.
Podle § 122 odst. 1 věta druhá zákona o služebním poměru rozhodnutí o přiznání,
změně nebo odejmutí osobního příplatku musí být písemně odůvodněno.
Prvoinstanční orgán svým rozhodnutím ze dne ze dne 29.9.2011, č.j. 6234/2011, žalobci „přiznal osobní příplatek podle § 122 zákona ve výši 3.000 Kč“.
Pokud chtěl prvoinstanční orgán přiznaný osobní příplatek následně odejmout, bylo
jeho povinností, v souladu s ustanovením § 122 odst. 1 věta druhá zákona o služebním
poměru, o odejmutí osobního příplatku rozhodnout. Výrok, kterým by byl žalobci osobní
příplatek „odejmut“ nebo „nově stanoven ve výši 0 Kč“ však součástí výroku prvoinstančního
rozhodnutí není.
Teprve v odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí bylo uvedeno, že „osobní příplatek
není možno přiznat, neboť popis služební činnosti na systematizovaném služebním místě, na
které je jmenovaný tímto rozhodnutím ve věcech služebního poměru v souladu s ustanovením
§ 25 odst. 1 písm. a) zákona ustanoven, je zcela odlišný od jeho původního popisu služebních
činností, které jmenovaný vykonával do 31.12.2012. V daném případě není dostatečně
odůvodněn závěr, že výkon služby na novém služebním místě jmenovaný od prvopočátku plněn
v mimořádném rozsahu a kvalitě, tak jak vyžaduje ustanovení § 122 odst. 1 zákona“.
V odůvodnění napadeného rozhodnutí pak žalovaný uvedl, že „ve věci samotného
odvolání proti předmětnému rozhodnutí, kterým nebyl odvolateli přiznán osobní příplatek
podle § 122 služebního zákona, odvolací orgán konstatuje, že ředitel krajského ředitelství
pokračování 5 57 A 51/2013
posoudil před jeho vydáním průběh služby odvolatele, vzhledem k popisu služební činnosti na
systemizovaném služebním místě, na které je odvolatel napadeným rozhodnutím ustanoven, je
zcela odlišný od popisu služebních činností, které odvolatel vykonával do 31.12.2012.
Služební funkcionář nemůže předem předpokládat, jak bude odvolatel plnit služební úkoly
odlišné od těch, které plnil do převedení na jiné služební místo. Osobní příplatek by měl být
dle služebního zákona přiznán, až bude prokázáno, že je služba vykonávána v mimořádné
kvalitě nebo v mimořádném rozsahu i na tomto novém místě“.
Podle § 122 odst. 1 věta první zákona o služebním poměru je osobní příplatek
nenárokovou složkou služebního příjmu, kterou lze ocenit výkon služby v mimořádné kvalitě
nebo rozsahu.
Z právě citovaného ustanovení vyplývá, že osobním příplatkem je oceňován „výkon
služby“ v mimořádné kvalitě nebo rozsahu nikoli „výkon služebního místa“ v této kvalitě a
rozsahu. Co je nutné rozumět pod pojmem „výkon služby“ pak vymezuje ustanovení § 1 odst.
4 zákona o služebním poměru.
Z tohoto důvodu je nutné dospět k závěru, že toliko změna služebního místa nemůže
mít sama o sobě vliv na přiznanou výši osobního příplatku. „Výkon služby“ je pojmem
nadřazeným pojmu „výkon služebního místa“, tj. pojmu definovanému v ustanovení § 19 odst.
1 zákona o služebním poměru. Změnou služebního místa tak bez dalšího nedochází ke změně
kvality nebo rozsahu výkonu služby. Je-li příslušník v souvislosti s přiznaným osobním
ohodnocením kvalifikován jako osoba vykonávající službu v mimořádné kvalitě nebo
rozsahu, nepřestává takovou osobou být toliko z toho důvodu, že je ustanoven na jiné služební
místo.
Ke stejnému závěru lze dospět i na základě systematiky zákona o služebním poměru.
Změny služebního poměru jsou uvedeny v části druhé hlavě II zákona o služebním poměru,
zatímco služební příjem a odměna za služební pohotovost, když podle § 113 písm. e) zákona
o služebním poměru služební příjem tvoří také osobní příplatek, až v části osmé téhož zákona.
Z žádného ustanovení zákona o služebním poměru přitom nevyplývá, že by v případě
odvolání příslušníka z dosavadního služebního místa a jeho ustanovení na jiné služební místo
automaticky ze zákona docházelo k odnětí již přiznané výše osobního příplatku. Zákon o
služebním poměru tak ve své podstatě nestaví do přímé souvislosti „změnu služebního místa“
a „změnu výše osobního příplatku“, naopak vychází z kontinuity přiznané výše osobního
příplatku.
Pokud by chtěl správní orgán přesto v souvislosti se změnou služebního místa
přistoupit ke změně výše osobního příplatku, nemohl by pro tento účel zvolit kritérium, které
v případě žalobce zvolily správní orgány, tj. kritérium „prosté odlišnosti popisu služebních
činností na původním a novém služebním místě“.
Je-li pro přiznání osobního příplatku ve smyslu ustanovení § 122 odst. 1 věta první
zákona o služebním poměru rozhodný „výkon služby v mimořádné kvalitě nebo rozsahu“,
bylo by lze učinit závěr, že výkon služby na jiném služebním místě již nebude umožňovat
pokračování 6 57 A 51/2013
„výkon služby v mimořádné kvalitě nebo rozsahu“, resp. v takové kvalitě nebo rozsahu jako na dosavadním služebním místě.
V této souvislosti jistým výkladovým vodítkem pro zvolení správného kritéria může
být ustanovení § 112 odst. 3 věta druhá zákona o služebním poměru, podle kterého za stejnou
službu nebo službu stejné hodnoty se považuje služba stejné nebo srovnatelné složitosti,
odpovědnosti a namáhavosti, která je konána ve stejných nebo srovnatelných podmínkách
služby, při stejných nebo srovnatelných schopnostech a způsobilosti k výkonu služby, při
stejné nebo srovnatelné služební výkonnosti a výsledcích ve výkonu služby.
Tedy pokud by s novým služebním místem byla spojena služba „jiné nebo
nesrovnatelné složitosti, jiné odpovědnosti a namáhavosti, vykonávaná v jiných nebo
nesrovnatelných podmínkách služby, při jiných nebo nesrovnatelných schopnostech a
způsobilosti k výkonu služby, při jiné nebo nesrovnatelné služební výkonnosti a možných
výsledcích ve výkonu služby“ bylo by lze uvažovat o změně výše přiznaného osobního
příplatku, tedy o tom, že výkon služby na jiném služebním místě již nebude umožňovat
„výkon služby v mimořádné kvalitě nebo rozsahu“. Tímto směrem však správní orgány své
závěry nevedly.
Dlužno doplnit, že z prvoinstančního rozhodnutí vyplývá, že žalobce byl odvolán ze
služebního místa „vrchní komisař“ a ustanoven do služebního místa „vrchní komisař“, a to
vždy v pozici „náměstek ředitele KŘ“ pouze s tím rozdílem, že v dosavadním postavení „pro
VS, Odbor služby pro zbraně a bezp. materiál“ a v novém postavení „pro SKPV, Odbor
hospodářské kriminality“. Proč by nové služební místo mělo být „jiné nebo nesrovnatelné
složitosti, jiné odpovědnosti a namáhavosti, vykonávané v jiných nebo nesrovnatelných
podmínkách služby, při jiných nebo nesrovnatelných schopnostech a způsobilosti k výkonu
služby, při jiné nebo nesrovnatelné služební výkonnosti a výsledcích ve výkonu služby“ bez
dalšího zřejmé není.
VI. Rozhodnutí soudu.
Vzhledem k tomu, že žaloba byla důvodná, soud napadené rozhodnutí zrušil pro
nezákonnost (§ 78 odst. 1 s.ř.s.). S ohledem na zrušení napadeného rozhodnutí, soud současně
vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Správní orgán je
v dalším řízení vázán právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku (§ 78
odst. 5 s.ř.s.).
VII. Náklady řízení.
Žalobce měl ve věci samé plný úspěch, a proto mu soud přiznal v souladu s § 60 odst.
1 s.ř.s. právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Náklady řízení spočívají v zaplaceném
[OBRÁZEK]pokračování 7 57 A 51/2013
soudním poplatku ve výši 3.000 Kč. Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 odst. 1 zákona č.
99/1963 Sb. ve spojení s § 64 s.ř.s.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační
stížnost u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační
stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. O kasační stížnosti rozhoduje
Nejvyšší správní soud (§ 12 odst. 1, § 102, § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).
V Plzni dne 21. května 2014
Mgr. Alexandr Krysl,v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Lenka Kovandová