Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Azs 92/2014 - 54

pokračování - 55

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: H. N. J. S., zast. JUDr. Stanislavem Grossem, advokátem se sídlem Lidická 292/38, Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2013, č. j. OAM-96/LE-BE02-ZA14-2013, ve věci mezinárodní ochrany, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2014, č. j. - 79,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Stanislavu Grossovi, advokátu se sídlem Lidická 292/38, Praha 5, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 3 400 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 6. 2013, č. j. OAM – 96/LE-BE02-ZA14-2013, rozhodl tak, že sedmá žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle , o azylu (dále jen „ “), a proto řízení zastavil podle .

[2] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové, který ji rozsudkem označeným v záhlaví zamítl z důvodu, že žalovaný správně zjistil, že žádost žalobce byla nepřípustná, neboť žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany opakovaně a neuvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které bez jeho vlastního zavinění nebyly předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení.

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů vymezených v , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). V kasační stížnosti namítl, že sice opakovaně žádal o udělení mezinárodní ochrany, ale v Íránu nežije již šestnáct let a předpokládá, že by tam byl politicky pronásledován pro své členství v organizaci Mashrute Chahan, pokud by se tam nyní vrátil. Dále v žádosti o vydání cestovního dokladu na íránské ambasádě uvedl, že nesouhlasí s politickým režimem v Íránu, což je též důvod pro jeho pronásledování. V řízení před žalovaným také uvedl nový důvod pro udělení azylu, a to sociální situaci. V Íránu nemá rodinné či jiné zázemí, ani finanční prostředky. Žádost o udělení mezinárodní ochrany tedy měla být projednána věcně, neměla být shledána nepřípustnou.

[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se ztotožňuje s posouzením soudu a setrvává na závěrech žalobou napadeného rozhodnutí. V posuzované žádosti o mezinárodní ochranu stěžovatel uvedl zcela totožné důvody jako dříve, kterými se žalovaný v předchozím řízení podrobně zabýval, takže se žádného pochybení ani nezákonnosti nedopustil. Také uvedl, že informace stěžovatele poprvé uplatněné v kasační stížnosti jsou bezpředmětné.

[5] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany je její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu nepřijatelnosti a demonstrativním výčtem jejích typických kritérií se Nejvyšší správní soud zabýval např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, na jehož odůvodnění na tomto místě devátý senát pro stručnost odkazuje.

[6] Z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že správní orgán má povinnost o žádosti o uložení mezinárodní ochrany věcně rozhodnout, pokud obsahuje nové skutečnosti nebo zjištění, která jsou významná pro udělení azylu či doplňkové ochrany. V opačném případě řízení o žádosti zastaví pro její nepřípustnost (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 6. 3. 2012, č. j. - 96, publikovaný pod č. 2642/2012 Sb. NSS, či rozsudky NSS ze dne 30. 6. 2009, č. j. - 64, a ze dne 11. 6. 2009, č. j. - 65).

[7] Námitku pronásledování z politických důvodů stěžovatel před žalovaným uplatnil opakovaně, avšak ani v nyní projednávaném případě nepředložil žádnou novou skutečnost ve smyslu výše citované judikatury. Na tomto místě lze odkázat i na usnesení ze dne 7. 5. 2014, č. j. - 55, v němž Nejvyšší správní soud dospěl ke stejnému závěru ve vztahu k již šesté žádosti stěžovatele o mezinárodní ochranu. Sociálními důvody, které stěžovatel výslovně označuje za novou skutečnost, ani tvrzením, že v žádosti o vydání cestovního dokladu na íránské ambasádě uvedl, že nesouhlasí s politickým režimem v Íránu, se Nejvyšší správní soud nezabýval, protože je stěžovatel neuplatnil v řízení o žalobě před krajským soudem (dle Nejvyšší správní soud nepřihlíží ke skutečnostem uplatněným po vydání napadeného soudního rozhodnutí).

[8] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení. Ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou dle

[8] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o , větu první, ve spojení s , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

[9] Stěžovateli byl usnesením ze dne 28. 3. 2014, č. j. - 28, ustanoven zástupcem pro řízení o kasační stížnosti advokát JUDr. Stanislav Gross. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( ve spojení s ). Nejvyšší správní soud určil odměnu advokáta částkou 3 100 Kč za jeden úkon právní služby (podání kasační stížnosti) a paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč v souladu s , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), celkem tedy 3 400 Kč. Za úkon dle advokátního tarifu soud odměnu nepřiznal, protože ze soudního spisu neplyne porada s klientem. Částka v celkové výši 3 400 Kč bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 22. května 2014

JUDr. Radan Malík

předseda senátu