Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Af 49/2012 - 31

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., v právní věci žalobce M. M., zastoupeného Mgr. Pavlem Švestákem, advokátem se sídlem Starobranská 4, Šumperk, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, Brno-střed, o přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě č. j. 1456/12-1500-807169 ze dne 19. 4. 2012, ve věci daně z převodu nemovitostí,

t a k t o :

I. Řízení o přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě č. j. 1456/12-1500-807169 ze dne 19. 4. 2012 vedené pod sp. zn. a řízení

o přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě č. j. 4115/12-1500-807169 ze dne 24. 7. 2012 vedené pod sp. zn. se spojují ke společnému projednání a rozhodnutí. Spojené řízení bude nadále vedeno pod sp. zn. .

II. Žaloby se zamítají.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se podanými žalobami domáhá přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě č. j. 1456/12-1500-807169 ze dne 19. 4. 2012, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu v Jeseníku č. j. 2384/12/399040805814 ze dne 17. 1. 2012, kterým bylo zamítnuto odvolání a zastaveno řízení, a dále rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě č. j. 4115/12-1500-807169 ze dne 24. 7. 2012, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí (exekuční příkaz) Finančního úřadu v Jeseníku č. j. 85209/11/399920804422 ze dne 6. 10. 2011.

Ve vztahu k oběma rozhodnutím žalobce namítal, že mylně vycházejí z předpokladu, že platební výměr č. j. 55192/06/399960/7660 ze dne 4. 10. 2006 je v právní moci. Uvedl, že předmětný platební výměr byl jeho právnímu zástupci platně doručen až 15. 12. 2011, a proti němu si žalobce podal odvolání, které doručil Finančnímu úřadu v Jeseníku dne 22. 12. 2011. Pokud se týče podpisu žalobce na doručence ze dne 7. 10. 2006, tento není jeho pravým podpisem a doručení Mgr. C. nemohlo vyvolat žádné účinky, neboť ke dni doručení platebního výměru nedisponovala Mgr. C. plnou mocí od žalobce pro daňové řízení. Žalobce pak v otázce doručování odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a na usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. . Ve vztahu k prvému rozhodnutí žalobce dále namítal, že z něj není patrno, postupoval-li žalovaný dle , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), či dle , daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Ve vztahu k druhému rozhodnutí žalobce dále namítal, že exekuční příkaz obsahoval chybu v čísle jednacím rozhodnutí, kterým je nedoplatek tvořen.

Žalovaný ve vyjádřeních k žalobám uvedl, že pokud se týče námitky nedoručení platebního výměru v roce 2006, pak vychází z materiálního pojetí doručování, kdy porušení formálních pravidel doručování nemůže být na závadu, jestliže příjemci písemnosti byla toto písemnost fakticky doručena a on měl možnost se s ní seznámit. V předmětné věci žalovaný usoudil faktické doručení z toho, že žalobce podal ještě v roce 2006 žádost o posečkání daně, kdy v uvedené žádosti žalobce jednoznačně identifikoval daňové přiznání, které vůči správci daně uplatnil. Platební výměr tak lze mít nejpozději ke dni podání žádosti o posečkání daně za doručený. K materiálnímu pojetí doručování žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -35 ze dne 6. 2. 2008. K námitce, že není patrno, podle jakého procesního předpisu bylo postupováno, žalovaný uvedl, že v prvém napadeném rozhodnutí je jasně uvedeno, že dle přechodného ustanovení zůstávají právní účinky doručení rozhodnutí, které nastalo před účinností , zachovány, a proto jsou podmínky doručení posouzeny dle .

Protože obě žaloby obsahují totožnou stěžejní námitku, vycházející ze stejného skutkového stavu, krajský soud podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), obě žaloby spojil ke společnému projednání a rozhodnutí.

K 31. 12. 2012 zanikly finanční ředitelství a finanční úřady zřízené podle , o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů a jejich působnost převzaly orgány finanční správy příslušné podle , o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Působnost Finančního ředitelství v Ostravě přešla v souladu s ustanoveními a 2 ve spojení s na Odvolací finanční ředitelství, které se stalo žalovaným v souladu s

Krajský soud přezkoumal napadená rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ), a dospěl k závěru, že žaloby nejsou důvodné.

Z obsahu správních spisů soud zjistil, že správce daně na základě daňového přiznání žalobce podaného dne 25. 8. 2003 a evidovaného pod č. j. 49598/03/399960/7660 a navazujícího vytýkacího řízení vydal dne 4. 10. 2006 platební výměr na daň z převodu nemovitostí č. j. 55192/06/399960/7660 ve výši 84 225,- Kč. Dne 11. 10. 2006 byla správci daně doručena žádost žalobce o povolení posečkání daně z převodu nemovitostí vyměřené správcem daně na základě jeho daňového přiznání č. j. 49598/03/399960/7660, a to do doby, než bude u civilního soudu vyřešen spor o určení majitele nemovitosti. Žádosti bylo vyhověno a žalobci bylo povoleno posečkání daně do 31. 12. 2007. Dne 6. 10. 2011 vydal správce daně za účelem vymožení nedoplatku na neuhrazené dani z převodu nemovitosti stanovené platebním výměrem č. j. 55192/06/399960/7660 (chybně označeném číslem 55192/06/399960/1578) ze dne 4. 6. 2006 (a současně nedoplatku na dani z přidané hodnoty stanovené rozhodnutím č. j. 32511/09/399920806166 ze dne 27. 4. 2009) exekuční příkaz č. j. 85209/11/399920804422. Žalobce se proti exekučnímu příkazu odvolal a z opatrnosti podal též odvolání proti platebnímu výměru. Argumentoval tím, že roku 2006 mu platební výměr nebyl řádně doručen, neboť Mgr. C. byl doručen, aniž tato byla zplnomocněna k zastupování žalobce v řízení, a žalobci rovněž nebyl doručen, kdy podpis na doručence označil za falešný a navrhl k důkazu grafologický posudek. Obě odvolání byla shora označenými napadenými rozhodnutími zamítnuta.

Pokud se týče námitek vznášených vůči doručení platebního výměru v roce 2006, soud se ztotožňuje se stanoviskem žalovaného. Z žádosti o povolení posečkání daně doručené správci daně dne 11. 10. 2006 zřejmě plyne, že nejpozději k tomuto dni byl žalobce obeznámen s platebním výměrem. Je tak irelevantní, že bylo doručováno nezmocněné zástupkyni, či že podpis žalovaného na doručence mohl být zfalšován. Koncepce materiálního doručení vyplývá z konstantní a dlouhodobé judikatury Nejvyššího správního soudu, navazující koncepčně na judikaturu meziválečnou (srov. např. rozhodnutí bývalého Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 1919, publ. pod č. Boh. A 171/1919). Nejvyšší správní soud prohlásil, že „[j]e-li adresát s obsahem písemnosti obeznámen, potom otázka, zda bylo doručení vykonáno předepsaným způsobem, nemá význam“ (rozsudek č. j. -73 ze dne 6. 3. 2009) a „[n]ámitka vznesená proti doručení je relevantní pouze tehdy, pokud je schopna reálně zpochybnit verzi reality, z níž vycházely finanční orgán“ (rozsudek č.j. -53 ze dne 26. 11. 2009). Námitky vznesené žalobcem však nikterak nezpochybňují skutkový závěr žalovaného, že ke dni podání žádosti o posečkání daně byl žalobce obeznámen s obsahem platebního výměru. Pokud se žalobce dovolával rozhodnutí Krajského soudu v Plzni sp. zn. ze dne 30. 11. 1995, pak toto rozhodnutí nemá pro projednávanou věc žádnou relevanci, neboť pouze deklaruje, že rozhodnutí, které nebylo doručeno, je nepravomocné, neřeší však, jak může k právně relevantnímu doručení dojít. Pokud se týče odkazu na civilní judikaturu, je třeba poznamenat, že tato byla již překonána. I Nejvyšší soud se totiž přiklonil ke koncepci materiálního doručení, a to s výslovným odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu, a to jak ve věcech trestních (srov. usnesení č. j. -60 ze dne 27. 3. 2013), tak i v civilních (srov. rozsudek sp. zn. ze dne 27. 3. 2013).

Neobstojí ani námitka, že z prvního napadeného rozhodnutí není patrno, zda bylo postupováno dle nebo dle . Na str. 5 rozhodnutí je objasněno, že dne 1. 1. 2011 vstoupil v účinnost , dle jehož zůstávají zachovány právní účinky doručení rozhodnutí, které nastaly před jeho účinností. Doručení platebního výměru v roce 2006 se proto posuzuje dle tehdy účinného .

Stejně tak se soud ztotožňuje s argumentací žalovaného v druhém z napadených rozhodnutí, že písařská chyba v čísle jednacím rozhodnutí, jež sloužilo jako exekuční titul, není důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí, zvláště bylo-li v tomto rozhodnutí k odvolací námitce žalobce uvedeno, jak zní správné číslo jednací rozhodnutí, které bylo chybně označeno v prvostupňové rozhodnutí; žalovaný tak onou písařskou chybou v prvostupňové rozhodnutí nebyl na svých právech nikterak zkrácen. (Srov. obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 6. 2012, č. j. -72.)

Proto krajský soud žaloby jako nedůvodné podle zamítl.

O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle , neboť procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu nevznikly v tomto řízení žádné náklady přesahující jeho obvyklou úřední činnost.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Krajský soud v Ostravě

dne 29. května 2014

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu