Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 As 12/2014 - 43

2 As 12/2014 -

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, se sídlem Ostrava – Poruba, 17. listopadu 15/2172, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Praha 1, Karmelitská 7, proti oznámením žalovaného ze dne 30. 9. 2013, č. j. MSMT-38871/2013 a ze dne 7. 11. 2013 č. j. MSMT-38871/2013-2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 1. 2014, č. j. - 42,

t a k t o :

Řízení s e p ř e r u š u j e .

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) se domáhala žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) zrušení v záhlaví označených oznámení žalovaného, jimiž ji jako příjemkyni dotace vyrozuměl žalovaný jako poskytovatel dotace o pozastavení plateb dotace poskytnuté rozhodnutím ze dne 30. 6. 2011 č. 0070/02/01, a to v částce 23.436.947,44 Kč. Oznámením žalovaného ze dne 7. 11. 2013 bylo dle údajů obsažených v jeho textu nahrazeno oznámení vydané dne 30. 9. 2013, neboť v pořadí první oznámení obsahovalo chybné údaje (scházelo zvýšení o DPH). Obsahem obou těchto oznámení je vyrozumění žalobkyně o tom, že byla zadržena platba přiznané dotace v určité výši pro přesvědčení žalovaného, že jednáním popsaným v odůvodnění oznámení došlo k porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie.

Městský soud žalobu odmítl s odkazem na ustanovení , o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), které opatření podle odstavce 1 až 3 téhož ustanovení (tedy žalobou napadená oznámení) výslovně vylučuje ze soudního přezkumu. Jelikož shledal žalobu nepřípustnou podle , (dále jen „“), tzn. kvůli absenci podmínek pro vedení řízení ve věci samé, odmítl také návrh na přiznání odkladného účinku žalobě.

Proti tomuto usnesení městského soudu podala stěžovatelka včasnou kasační stížnost, jíž namítala jeho nezákonnost a předestřela řadu argumentů, pro něž by měla být žaloba posouzena věcně. Soud se podle ní měl zabývat otázkou zákonnosti postupu žalovaného při pozastavení platby ve smyslu dodržení základních zásad činnosti správních orgánů, jež žalovaného zavazují přesto, že se na předmětné opatření nevztahují obecné předpisy o správním řízení (§ 14e odst. 4 zákona o rozpočtových pravidlech). Stěžovatelka poukázala na to, že další postup žalovaného je díky nedostatečnosti právní úpravy nevyplacení části dotace nepředvídatelný a ze znění zákona nelze ani dovodit dočasnost předmětného opatření, jehož dopad na sféru práv stěžovatelky je srovnatelný s odnětím dotace (§ 15 zákona o rozpočtových pravidlech), kde je soudní přezkum naopak přípustný.

Nejvyšší správní soud při projednávání věci zaujal názor, že ustanovení § 14e odst. 4 zákona o rozpočtových pravidlech, jehož je třeba ve věci použít, je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, pokud stanoví, že opatření o neproplacení části dotace je ze soudního přezkumu vyloučeno. V daném případě totiž nelze § 14e odst. 4 zákona o rozpočtových pravidlech vyložit tak, aniž by tím stěžovatel nebyl zkrácen na svém právu na soudní ochranu.

O neústavnosti platného zákonného ustanovení si Nejvyšší správní soud nemůže učinit právní závěr sám, protože je jím vázán. V takovém případě však předloží věc Ústavnímu soudu a řízení podle přeruší. Nejvyšší správní soud proto v souladu s y podal Ústavnímu soudu návrh na zrušení ustanovení zákona o rozpočtových pravidlech v části „a je vyloučeno jeho soudní přezkoumání“ pro jeho rozpor s d a z těchto důvodů řízení o kasační stížnosti přerušil.

Po odpadnutí překážky předseda senátu i bez návrhu usnesením vysloví, že se v řízení pokračuje ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. května 2014

JUDr. Vojtěch Šimíček

předseda senátu