Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

62 A 96/2012 - 48

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida

Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní

věci žalobkyně: V. F., bytem Z., P. IV 5302, proti žalovanému: Státní úřad inspekce

práce, se sídlem Opava, Horní náměstí 103/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze

dne 7.9.2012, č.j. 2901/1.03/12/14.3,

t a k t o :

I. Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 7.9.2012, č.j. 2901/1.03/12/14.3,

a rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj

se sídlem v Brně ze dne 20.6.2012, č.j. 7721/9.30/12/14.3-RZ, se zrušují a věc se

vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 000 Kč do třiceti

dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

[OBRÁZEK]pokračování - 2 - 62A 96/2012

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu proti rozhodnutí Státního úřadu

inspekce práce ze dne 7.9.2012, č.j. 2901/1.03/12/14.3, kterým jí byla snížena pokuta

uložená předcházejícím prvostupňovým rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce

pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj se sídlem v Brně č.j. 7721/9.30/12/14.3-RZ ze

dne 20.6.2012; ve zbytku bylo prvostupňové rozhodnutí napadeným rozhodnutím

potvrzeno a odvolání zamítnuto.

I. Podstata věci

Žalovaný potvrdil závěr Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a

Zlínský kraj se sídlem v Brně a uznal žalobkyni vinnou ze spáchání správního deliktu

podle , o zaměstnanosti, ve znění

pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), tím, že umožnila výkon

nelegální práce, jak ji definuje § 5 písm. e) bod 1 tohoto; žalobkyně podle žalovaného

dne 23.4.2012 umožnila A. B. vykonávat závislou práci v prodejně textilu „Vanessa“

na adrese T.G.Masaryka 6, Zlín bez řádně uzavřeného pracovněprávního vztahu.

Žalovaný v napadeném rozhodnutí původní výši uložené pokuty snížil z částky 300 000 Kč na částku 250 0000 Kč.

II. Shrnutí žaloby

Žalobkyně namítá, že závěr žalovaného nemá oporu v provedeném dokazování,

neboť ze zjištěného skutkového stavu pouze vyplývá, že nedošlo po příchodu na

pracoviště dne 23.4.2012 k podpisu písemné dohody o provedení práce. Rovněž

odmítá závěr, že by byla dohoda sepsána účelově. Poukazuje na to, že ještě v týž den

tato dohoda podepsána byla. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že by umožňovala nelegální

práci. Nepředložení požadované smlouvy (dohody) na výkon práce A. B. tak mohlo

být podle žalobkyně sankcionováno jen pořádkovou pokutou podle zákona č.

, o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o

inspekci práce“).

Další argumentace žalobkyně směřuje k výši ukládané pokuty. Žalobkyně má

za to, že pokuta uložená ve výši 250 000 Kč za formální pochybení je protiústavní a

navrhuje, aby soud tuto otázku předložil Ústavnímu soudu k posouzení. Ve své

argumentaci dále odkazuje na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního

soudu ze dne 20.4.2010 ve věci sp. zn. , podle něhož je správní orgán

povinen přihlédnout k osobním a majetkovým poměrům pachatele i tehdy, pokud je

podle osoby pachatele zřejmé, že by pokuta mohla mít likvidační charakter, ačkoli

zákon tento požadavek výslovně nestanovuje.

[OBRÁZEK]pokračování - 3 - 62A 96/2012

Z výše uvedených důvodů se žalobkyně domáhá zrušení napadeného

rozhodnutí. Žalobkyně setrvala na svém procesním postoji po celou dobu řízení před

zdejším soudem.

III. Shrnutí procesního stanoviska žalovaného

Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na obsah napadeného rozhodnutí a

rekapituluje zjištěný skutkový stav. Spolu s tím poukazuje na to, že podle § 77 zákona

č. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník

práce“), musí být dohoda o provedení práce uzavřena písemně pod sankcí její

neplatnosti. V době provádění kontroly však podle žalovaného tato dohoda

neexistovala.

K výši ukládané pokuty žalovaný uvádí, že přihlédl k osobním a majetkovým

poměrům žalobkyně a snížil tak výši ukládané pokuty na spodní hranici.

Žalovaný navrhuje, aby soud tuto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Taktéž

žalovaný setrval na svém procesním stanovisku po celou dobu řízení před soudem.

IV. Posouzení věci

Žaloba byla podána včas ( , soudní řád

správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen ), osobou k tomu oprávněnou (

odst. 1 ), žaloba je přípustná ( , a ).

Napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno v rámci žalobních bodů, jak je

uplatnila žalobkyně v podané žalobě ( ), podle skutkového a právního

stavu ke dni rozhodování žalovaného ( ).

Soud rozhodoval bez jednání za splnění podmínek podle

Pokud jde o absenci písemné smlouvy či dohody, jež by byla mezi žalobkyní a

A. B. v době zahájení kontroly uzavřena, tu má zdejší soud za prokázanou. Podstatný

je v této otázce pro soud obsah záznamu o zahájení kontroly ze dne 23.4.2012, kde je

v bodě VI. uvedeno, že v místě kontroly nebyly předloženy kopie dokladů prokazující

existenci pracovněprávního vztahu, což ani žalobkyně zpětně nezpochybňovala (ani ve

správním řízení, ani nyní v řízení před zdejším soudem), přitom ani A. B. se

nedovolávala skutečnosti, že by takové y (ve formě smlouvy či dohody)

existovaly mimo místo kontroly. Jestliže A. B. podle jejího vyjádření zachyceného v

záznamu o skutečnostech zjištěných při kontrole totožnosti fyzických osob ze dne

23.4.2012 „…momentálně nemá se žalobkyní uzavřenou pracovní smlouvu ani dohodu

o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti…“, pak tomu zdejší soud rozumí

právě tak, že žádné takové písemné ujednání (ať už ve formě pracovní smlouvy či ve

pokračování - 4 - 62A 96/2012

formě dohody o pracovní činnosti nebo o provedení práce) do té doby mezi žalobkyní

a A. B. nevzniklo. Přestože soud může chápat okolnosti prováděné kontroly, přitom

vnímat může i význam „momentu překvapení“, není rozumného důvodu, aby

v případě, že by A. B. se žalobkyní písemnou pracovní smlouvu nebo dohodu, na

jejímž základě práci pro žalobkyni vykonávala, uzavřenu měla, tuto skutečnost

zřetelně popírala.

Skutečnost, že žádná taková písemná smlouva nebo dohoda v době provádění

kontroly účinná nebyla, potvrzuje i vyjádření A. B. zachycené v bodu 15. („Doplňující

dotazy“), z něhož se podává, že až v okamžiku zahájení kontroly si A. B. povšimla, že

„dohoda je vypsána na období od 11.4.2012 do 18.4.2012“ a ona „sama nechápe,

proč je dohoda vyplněna na tak krátkou dobu“.

Dalším podkladem rozhodnutí, z něhož lze v kontextu s právě uvedenými

skutečnostmi bezpečně učinit skutkové zjištění, že v době zahájení kontroly žádná

taková písemná smlouva či dohoda účinná nebyla, je poskytnutí informací žalobkyní

coby zaměstnavatelkou ve smyslu § 7 odst. 1 písm. c) zákona o inspekci práce ze dne

27.4.2012, kde žalobkyně sama připustila, že s A. B. neměla v době kontroly „zcela

vypsanou“ dohodu o provedení práce, a to ani tu, která se týkala období od 11.4.2012

do 18.4.2012.

Za situace, kdy v době zahájení kontroly (dne 23.4.2012) byla A. B.

„vyplňována“ dohoda týkající se období od 11.4.2012 do 18.4.2012, pak lze uzavřít, že

A. B. neměla se žalobkyní řádně uzavřenou písemnou smlouvu ani dohodu nejen

v době kontroly, kdy činnost pro žalobkyni v prodejně nepochybně vykonávala (tj. dne

23.4.2012 ), ale ani v období předešlém (od 11.4.2012 do 18.4.2012), ve vztahu

k němuž lze z kontextu vyjádření A. B. a žalobkyně dovozovat, že A. B. obdobnou

činnost v prodejně pro žalobkyni vykonávala.

Pak tedy dává zdejší soud zapravdu žalovanému, že na dohodu, která je

uzavírána až v průběhu kontroly „narychlo“, lze hledět jako na dohodu účelově

„vyplňovanou“ (z pohledu jejího vzniku tím ovšem nikoli „uzavíranou“, což je však

z pohledu posouzení věci bezvýznamné).

Potud tedy zdejší soud musí v podstatných otázkách zjištěného skutkového

stavu se žalovaným souhlasit. Pokud se však týká hodnocení takto zjištěného

skutkového stavu, tu již zdejší soud žalovanému zapravdu nedává.

Podle dohoda o provedení práce a dohoda o

pracovní činnosti musí být uzavřena písemně; jedno vyhotovení této dohody

zaměstnavatel vydá zaměstnanci.

pokračování - 5 - 62A 96/2012

tedy stanovuje obligatorní písemnou formu pro všechny druhy

smluv a dohod zakládajících pracovněprávní vztah. V případě vztahu žalobkyně a její

pracovnice (A. B.) tedy musely mít dohody o provedení práce písemnou formu.

Zároveň však zdejší soud poukazuje na znění , který

upravuje následky nedodržení písemné formy. Nebyl-li právní úkon učiněn ve formě,

kterou vyžaduje zákon nebo dohoda smluvních stran, je neplatný, ledaže smluvní

strany tuto vadu dodatečně odstraní.

Podle nebyl-li právní úkon, jímž vzniká nebo se

mění základní pracovněprávní vztah ( ), učiněn ve formě, kterou

vyžaduje zákon, je možné se neplatnosti dovolat, jen nebylo-li již započato s plněním.

Podle věty druhé jsou přitom základními pracovněprávními vztahy

pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo

pracovní poměr.

Ačkoli tedy právní úprava v obecně zakládá

absolutní neplatnost úkonu, který nesplňuje zákonem požadovanou formu, v § 20 odst.

2 je stanovena speciálně pro zákonem vyjmenované úkony, kterými

jsou mimo jiné úkony, jimiž vzniká nebo se mění základní pracovně právní vztah,

neplatnost relativní. Tato neplatnost je limitována počátkem plnění z takové smlouvy

či dohody. Pokud se v tomto případě jedna ze smluvních stran této neplatnosti

nedovolá ještě předtím, než je podle dohody plněno, hledí se na ni jako na smlouvu či

dohodu platnou, přestože tu existuje zákonný požadavek písemné formy.

V době konání kontroly dohoda o provedení práce písemně sepsána nebyla.

Tím, že žalobkyně neměla s A. B. uzavřenou dohodu v písemné formě, porušila § 77

odst. 1 .

Ze zjištěných skutečností totiž zdejší soud dovozuje, že A. B. pro žalobkyni

fakticky pracovala a že její práce měla charakter práce závislé.

Závislou práci definuje v ; jde o práci, která je

vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance,

jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro

zaměstnavatele vykonává osobně. Podle musí být závislá

práce vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost

zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném

dohodnutém místě.

Všechny tyto znaky závislé práce pokládá zdejší soud za prokázané, neboť A.

B. konstantně uváděla, že „…pro paní F. (tj. žalobkyni) pracuje…“ (bod 1. záznamu o

skutečnostech zjištěných při kontrole totožnosti fyzických osob ze dne 23.4.2012)

„…od začátku roku 2011…“ (bod 2. téhož záznamu) jako „…prodavačka textilu…“

pokračování - 6 - 62A 96/2012

(bod 3. téhož záznamu), přitom je „…v práci podřízená paní F., která jí také přiděluje

úkoly a kontroluje její práci…“ (bod 5. téhož záznamu), jíž také odpovídá za výsledek

své práce (bod 6. téhož záznamu), evidenci pracovní doby, kterou ji stanovuje

žalobkyně (bod 7. téhož záznamu), vede jak A. B., tak sama žalobkyně (bod 8. téhož

záznamu), přitom podkladem pro výplatu odměny v dohodnutém termínu (vždy na

konci pracovního dne) je evidence odpracované doby (body 9. a 10. téhož záznamu) a

v době, kdy v prodejně žalobkyně pracuje A. B. jako „…prodavačka textilu…“

(seznam kontrolovaných osob, jejichž totožnost byla ověřena – příloha k uvedenému

záznamu), tam nepracuje nikdo jiný (bod 12. uvedeného záznamu).

Takový způsob spolupráce potvrzuje i sama žalobkyně v poskytnutí informací

ze dne 27.1.2012; nepopírá, že by pravidla práce A. B. pro žalobkyni mezi nimi byla

sjednána, „dohodu“ pokládá za typ formuláře, který v té době nebyl „…úplně

vypsaný…“, přitom potvrzuje, že pracovní doba je zaznamenávána a mzda je

dohodnuta podle odpracovaných hodin (body 7. a 9.).

Žalovaný v napadeném rozhodnutí kvalifikoval skutek, jehož se měla žalobkyně

dopustit, podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti jako umožnění výkonu

nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bod 1 tohoto zákona.

Zákon o zaměstnanosti „nelegální prací“ v § 5 písm. e) bodu 1 nově (od

1.1.2012) rozumí výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah.

Z důvodové zprávy k , kterým byl zákon o zaměstnanosti

s účinností od 1.1.2012 novelizován (www.psp.cz), přitom plyne následující

odůvodnění nově kodifikované definice nelegální práce: „…Práci, která má být podle

svých znaků závislé práce vykonávaná v pracovněprávním vztahu, vykonávají fyzické

osoby buď jako osoby samostatně výdělečně činné, nebo na základě většinou

písemných smluv podle občanského nebo obchodního zákoníku. Z tohoto důvodu

nepodléhají právní ochraně zaměstnanců podle , ,

ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a navíc v těchto případech

dochází k významným únikům v oblasti pojistného i daní…“. Cílem kodifikace nové

(ve vztahu k předchozí definici zpřesňující) definice nelegální práce tak zjevně bylo

zabránit obcházení zaměstnání formou výkonu samostatné výdělečné činnosti nebo

uzavíráním občanskoprávních smluv, aniž by jí nadále nebylo lze rozumět také „práci

načerno“.

Nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bodu 1 zákona o zaměstnanosti má být

tedy chápána jako práce, jež má ve skutečnosti charakter závislé práce ve smyslu § 2

odst. 1 a 2 , ovšem dochází k obcházení zákona, neboť mezi osobami,

jejichž vztah vykazuje znaky zaměstnávání (závislé práce), nevzniká pracovní poměr

či pracovněprávní vztah mimo pracovní poměr (na základě dohod o práci vykonávané

mimo pracovní poměr), nýbrž je takový vztah upravován ujednáními

občanskoprávními (obchodními), nikoli však ujednáními podle , popř.

pokračování - 7 - 62A 96/2012

není upraven nijak – a jde tak jednoduše o „práci načerno“ bez sjednání pravidel nesoucích znaky závislé práce.

V posuzované věci byl splněn první ze znaků nelegální práce, tj. závislá práce

A. B. pro žalobkyni. Podle zdejšího soudu lze ovšem za práci mimo pracovní poměr

považovat i práci konanou na základě (byť nesprávně) „ústní“ dohody o provedení

práce, na kterou musí být s ohledem na věty druhé nahlíženo jako

na dohodu platnou mající stejné účinky jako dohoda písemná. Pokud byl mezi

žalobkyní a A. B. vyjasněn jejich vztah coby výkon závislé práce včetně prvku

odměňování, přitom fakticita tohoto vztahu nebyla zpochybněna ani žalovaným, a

pokud na uzavření (nesprávně) „ústní“ dohody hledí jako na uzavření

dohody platné (není-li neplatnost namítána), pak zdejší soud nenalézá silný důvod, pro

který by se na vztah žalobkyně a A. B. mělo hledět jako na vztah nikoli

pracovněprávní. Jediným důvodem, kterým by závěr, že nejde o vztah pracovněprávní,

mohl být odůvodňován, je absence písemné formy dohody. Pokud však

nespojuje s absencí písemné formy dohody o provedení práce následek v podobě

absolutní neplatnosti, nelze ani dovozovat, že v případě (nesprávné) „ústní“ formy

dohody nevznikl pracovněprávní vztah.

Podle zdejšího soudu tedy žalobkyně svým jednáním nenaplnila znaky

správního deliktu, jehož spáchání bylo napadeným rozhodnutím deklarováno a za

jehož spáchání byla potrestána. Nelegální práci, jak byla shora vyložena, totiž

žalobkyně neumožnila.

, kterým byl s účinností od 1.1.2012 novelizován

zákon o zaměstnanosti, byl rovněž měněn zákon o inspekci práce. V § 25 zákona o

inspekci práce je „nově“ výslovně sankcionováno neuzavření písemné formy při

sjednávání pracovněprávního vztahu. Podle § 25 odst. 1 písm. b) zákona o inspekci

práce se právnická osoba dopustí správního deliktu na úseku pracovního poměru nebo

dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr tím, že neuzavře písemně pracovní

smlouvu, dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti, přitom podle

§ 35 odst. 2 zákona o inspekci práce se na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při

podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, vztahují ustanovení o

odpovědnosti a postihu právnické osoby.

Vznikla-li tedy mezi žalobkyní a A. B. dohoda, jež zahrnovala všechny znaky

závislé práce, byť se jednalo o dohodu ústní, pak skutek (jednání), který spočíval v

nedodržení písemné formy dohody o provedení práce, nebylo možno sankcionovat

podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, neboť nedošlo k naplnění znaků

nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bodu 1 tohoto zákona. V úvahu v případě

jednání žalobkyně přichází naplnění znaků správního deliktu podle § 25 odst. 1 písm.

b) zákona o inspekci práce.

[OBRÁZEK]pokračování - 8 - 62A 96/2012

Podle § 25 odst. 2 písm. b) zákona o inspekci práce se správní delikt podle § 25

odst. 1 písm. b) téhož zákona uloží pokuta do výše 10 000 000 Kč (aniž by tu však

byla stanovena napevno její spodní hranice ve výši 250 000 Kč, jak je tomu v případě

správního deliktu, jehož spáchání žalovaný nesprávně dovodil).

Zdejší soud tedy dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nezákonné pro

nesprávnou aplikaci právního předpisu na zjištěný skutkový stav, a proto jej podle § 78

odst. 1 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení podle

Zrušeno bylo podle i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí,

neboť to je stiženo toutéž nezákonností. Za této procesní situace se již nezabýval

žalobní argumentací k uložené pokutě.

V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem zdejšího soudu

vysloveným v tomto rozhodnutí ( ). Žalovaný se tak bude muset znovu

zabývat jednáním žalobkyně a správně jej kvalifikovat, tj. na zjištěný skutkový stav

správně aplikovat správný právní předpis a v jeho rámci správnou právní normu.

Bude-li se žalovaný (a prvostupňový správní orgán) řídit shora vysloveným

právním názorem zdejšího soudu, pak úvahy o výši sankce, jejíž spodní hranice není

napevno stanovena, budou moci podle přesvědčení zdejšího soudu mnohem lépe

zohlednit materiální nebezpečnost jednání žalobkyně i její ekonomickou situaci, než

jak tomu bylo v napadeném a jemu předcházejícím rozhodnutí; tyto úvahy v rámci

zákonného rozpětí pro výši pokuty budou moci zabránit, aby výše pokuty byla ve

vztahu k jednání žalobkyně výší nepřiměřenou, popř. dokonce likvidační.

V. Náklady řízení

Podle nemá žalovaný právo na náhradu nákladů řízení, neboť

procesně úspěšnou byla žalobkyně, které soud přiznal náhradu nákladů řízení za

zaplacený soudní poplatek - za žalobu ve výši 3 000 Kč a za úspěšný návrh na přiznání

odkladného účinku při současném úspěchu žaloby ve výši 1 000 Kč. K zaplacení byla

procesně neúspěšnému žalovanému stanovena přiměřená lhůta.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne

jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího

správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje

Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým

označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí).

Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty

[OBRÁZEK]pokračování - 9 - 62A 96/2012

nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a

kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž

směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy

mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to

neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej

zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů

vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 3. dubna 2014

David Raus předseda senátu

Kancelář:

1. Proveď konečnou žurnalizaci spisu 2. Zalep protokol o hlasování

3. Zkrácené znění rozsudku vyvěs na úřední desce soudu

pokračování - 10 - 62A 96/2012

4. Rozsudek zašli

- žalobkyni

- žalovanému

- doručuj do datové schránky, pokud to nebude možné, poznač do spisu včetně důvodu a doručuj obálkou I DVR výhradně jen adresáta

5. Vyznač skončení věci zrušeno

6. Po návratu ZPL předlož k vyznačení PM

7. Po PM předlož k vypracování ELJ

8. Správní spis zašli zpět žalovanému nebo pošli na NSS, bude-li v mezidobí podána kasační stížnost

9. Založ

Děkuji. David Raus

Vykonává-li jedna osoba pro druhou činnost vykazující znaky závislé práce na základě

dohody, jež upravuje výkon takové činnosti jako práce závislé, avšak taková dohoda nebyla

uzavřena písemně, nedopouští se osoba v postavení zaměstnavatele správního deliktu

podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, neboť nejde o nelegální práci ve smyslu

§ 5 písm. e) bodu 1 tohoto zákona, nýbrž správního deliktu podle § 25 odst. 1 písm. b) zákona

o inspekci práce, neboť podstatou skutku je písemné neuzavření pracovní smlouvy, dohody o

provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti.