Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
11 A 65/2011 - 28.pdf
PDF · 0 B
No categories available
11 A 65/2011 - 28
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové
a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci žalobce: P. S., bytem
L, S, v řízení zastoupeného Rudolfem Skoupým, advokátem se sídlem Svitavy, Soudní 1 proti
žalovanému: Ministerstvo životního prostředí se sídlem Praha 10, Vršovická 65, v řízení o
žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27.1.2011, čj: 90/550/11, 5631/ENV/11
t a k t o :
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá přezkoumání a zrušení
rozhodnutí žalovaného ze dne 27.1.2011, kterým bylo změněno rozhodnutí České inspekce
životního prostředí, oblastního inspektorátu v Hradci Králové, čj:
45/OOH/0625194,10/07/KJD/018 ze dne 12.1.2007 tak, že uložená pokuta 280.000,- byla
snížena na částku 120.000,- a výrok rozhodnutí ČIŽP byl změněn tak, že původní část věty
byla nahrazena větou „… za porušení ustanovení § 18 odst. 1 písm. i) a § 19 odst. 1 písm. d)
zákona o odpadech, kterého se pan P. S. dopustil tím, že při provozování zařízení ke sběru
výkupu a využívání odpadů….“ . V ostatním prvoinstanční rozhodnutí potvrdil.
Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 12. 1. 2007 uložila Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Hradec Králové (dále též „inspekce“), žalobci pokutu ve výši
pokračování 2 11A 65/2011
280 000 Kč za porušení § 18 odst. 1 písm. i) zákona č. 185/2001 Sb. , o odpadech, kterého se
měl žalobce dopustit tím, že při provozování zařízení ke sběru, výkupu a využití odpadů na
základě souhlasu Krajského úřadu Pardubického kraje v provozovně Průmyslová 933/47,
Svitavy, nezabezpečil odpady před nežádoucím únikem nebezpečných složek z těchto odpadů
do životního prostředí. Následkem úniku nebezpečných složek došlo k znečištění vod, které
se následně přes dešťovou kanalizaci dostaly až do přilehlého lačnovského poldru, jehož
znečištění bylo nahlášeno dne 26. 3. 2006 na Městskou policii ve Svitavách.
Žalobce považuje napadené rozhodnutí ve vztahu k vyměřené pokutě 120.000,-Kč za
nezákonné a věcně nesprávné a vyměřenou pokutu za nepřiměřeně vysokou a
neodůvodněnou. Napadené rozhodnutí bylo vydáno po zrušení předchozího rozhodnutí
ministerstva o odvolání žalobce rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25.8.2010, čj: 5
Ca 186/2007-34-37. Žalobce připouští, že se dopustil pochybení při skladování a zabezpečení
odpadů. Napadené rozhodnutí ale považuje za nepřezkoumatelné, neboť není možno zjistit,
jakými kritérii se žalovaný při stanovení výše pokuty řídil. Z rozhodnutí je patrné, že vycházel
pouze z množství a charakteru nezabezpečeně uložených odpadů, nikoliv z míry zavinění
žalobce na tvrzené kontaminaci půdy ropnými látkami. Oproti tomu ale žalovaný ve druhém
odstavci na straně 6 napadeného rozhodnutí uzavírá, že způsob skladování odpadů žalobcem
(a dále i společností SD Kovošrot s.r.o.) vyústil v poškození životního prostředí kontaminací
půdy. Není proto zřejmé z těchto rozporných závěrů, jakými kritérii se při stanovení výše
pokuty řídil. Navíc v průběhu celého řízení nebyl obstarán použitelný důkaz, který by
prokázal příčinnou souvislost mezi způsobem skladování odpadů žalobcem a tvrzeným
poškozením životního prostředí kontaminací půdy. Není patrné, že by se žalobce na tvrzené
kontaminaci podílel a v jakém rozsahu. Ve vztahu k uložení pokuty tak nelze přihlížet k míře
poškození životního prostředí a proto považuje pokutu za nepřiměřeně vysokou.
Žalobce dále namítá, že žalovaný nedostatečně objasnil závažnost ohrožení životního
prostředí jednáním žalobce, prakticky se pouze omezil na obecné konstatování, že způsob
skladování odpadů žalobcem dlouhodobě znamenal závažné ohrožení životního prostředí.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí pouze vyplývá, že při stanovení výše uložené pokuty
120.0 ,-Kč vycházel žalovaný při popisu situace v areálu žalobce z protokolu ČIŽP
z kontroly na místě samém ze dne 30.3.2006, který byl zapsán na základě vizuální prohlídky
areálu žalobce. Tento protokol obsahuje obecný druhový popis odpadů uložených na místě
samém, bez uvedení jejich přesného množství, pouze s řádovým označením výměry plochy,
na které jsou tyto odpady uloženy s tím, že se tam nacházejí i odpady nebezpečné. Z toho ale
nelze zjistit, jak toto zákonné hledisko pro výši pokuty zhodnotil. Z rozhodnutí také
nevyplývá, jaké druhy odpadů a v jakém množství a jakým způsobem skladovala společnost
SD Kovošrot s.r.o., která se měla dopustit porušení zákona o odpadech. Přesto napadené
rozhodnutí žalovaného a společnost SD Kovošrot s.r.o. srovnává a dochází k nijak
neodůvodněnému závěru, že u žalobce se jednalo o větší množství nezabezpečených odpadů
s větším podílem odpadů nebezpečných, a je tak třeba mu uložit pokutu alespoň ve výši
pokuty uložené SD Kovošrot s.r.o. Výši pokuty uloženou společností SD Kovošrot s.r.o.
žalovaný fakticky používá jako měřítko pro stanovení výše pokuty žalobci. Tento postup
žalobce považuje za nepřípustný, když výši pokuty má stanovit pouze s přihlédnutím ke
konkrétnímu jednání či opomenutí žalobce, nikoli porovnáním s jednáním další osoby.
Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě odkázal na odůvodnění žalobou napadeného
rozhodnutí a uvedl, že zjištěný únik ropných látek byl důsledkem nesprávného nakládání
s odpady (nezabezpečeného skladování odpadů znečištěných ropnými produkty) dvou
subjektů podnikajících v areálu, a to SD Kovošrot s.r.o. a fyzické osoby podnikající pana S.
V rozhodnutí jsou podrobně popsány druhy a způsoby skladování odpadů obou subjektů, je
pokračování 3 11A 65/2011
uvedeno i odhadované množství odpadů (u pana S. se jednalo o stovky m3, u SD Kovošrot o
cca 75m3 odpadů). Vzhledem k důkazní nouzi nebyla posuzována míra poškození životního
prostředí, ani míra zavinění jednotlivými subjekty, výše pokuty nemohla být diferencována
ani vzhledem k množství nezabezpečeně skladovaných odpadů, jejichž důsledkem byl v obou
případech únik nebezpečných složek do životního prostředí a jeho znečištění (poškození), a
proto bylo v případě žalobce přistoupeno k uložení pokuty ve stejné výši jako u SD Kovošrot,
ačkoliv rozsah jeho protiprávního jednání byl bezesporu podstatně vyšší. Jedná se o závažné
porušení povinností na úseku nakládání s odpady s přímým dopadem do životního prostředí,
na jehož potrestání žalovaný trvá. Navrhl zamítnutí podané žaloby.
U jednání soudu setrvali účastníci na svých dosavadních stanoviscích.
Ze správního spisu předloženého žalovaným správním orgánem zjistil soud, že dne
27.3.2006 informovala Městská policie Svitavy Městský úřad Svitavy, odbor životního
prostředí, o podezření na únik ropných látek do Lačnovského poldru z blízkých provozoven
kovošrotu. Následujícího dne o tom městský úřad uvědomil Českou inspekci životního
prostředí a Krajský úřad Pardubického kraje.
Ve spise je založeno sdělení společnosti AQUA ENVIRO ze dne 28. 3. 2006, která
provádí v areálu SD KOVOŠROT (provozovna Svitavy) sousedícím se žalobcovou
provozovnou pravidelný monitoring kvality podzemních a odpadních vod. Dne 27. 3. 2006
byla tato společnost požádána společností SD KOVOŠROT o posouzení příčin úniku ropných
látek do dešťové kanalizace.
Podle protokolu z kontroly provedené inspekcí za přítomnosti žalobce dne 30. 3. 2006
byl žalobce seznámen s podklady souvisejícími se zjištěným únikem ropných látek včetně
fotografické dokumentace. Při kontrole bylo zjištěno, že v areálu jsou uloženy stovky metrů
krychlových odpadů, včetně obalů od olejů, zbytků olejových filtrů a jiných nebezpečných
složek. Vpravo od drticí linky bylo uloženo v desítkách metrů krychlových již podrcené
množství odpadů – alternativní palivo pro cementárny, k jehož výrobě se používají i odpady
kategorie nebezpečné. Veškeré odpady byly uloženy na nezpevněné ploše, která byla
v některých místech pouze vysypána hrubým štěrkem; odpady nebyly nijak zabezpečeny proti
dešti a sněhu. Vlivem rychlého tání došlo k výplachu nebezpečných látek z odpadů, a vody
smíšené s ropnými látkami se následně dostaly do kanalizační vpusti na dešťovou vodu, která
se nachází v těsné blízkosti uložených odpadů. Tento únik vod – jak inspekce v protokolu
uvedla – byl zdokumentován společností AQUA ENVIRO dne 27. 3. 2006 za přítomnosti Ing.
P. Č. a rovněž byly odebrány vzorky znečištěných vod.
Dne 31. 3. 2006 provedla inspekce kontrolu i u společnosti SD KOVOŠROT; i zde
byla zjištěna některá pochybení. Dne 18. 8. 2006 byl sepsán závěrečný protokol z kontroly.
Ten se zmiňuje i o souhrnné zprávě společnosti AQUA ENVIRO ze dne 28. 4. 2006, která
obsahuje i výsledky laboratorních měření vzorků znečištěných vod odebraných dne
27. 3. 2006 a kontrolních vzorků odebraných dne 11. 4. 2006 (měření prováděla akreditovaná
laboratoř Zdravotního ústav u v Brně). Souhrnná zpráva je založena ve spisu; podle ní byly
vzorky vod odebrány dne 27. 3. 2006 jednak na vtoku do kanalizační vpusti u drticí linky při
vjezdu do areálu provozovny SCHWÄKOV, jednak v místě přítoku dešťových vod do
suchého poldru u propustku přes železniční trať. Obsah nepolárních extrahovatelných látek
(NEL) ve vzorku odpadní dešťové vody odtékající ze severní části provozovny dosáhl podle
měření laboratoře 78 mg/l a i jiné hodnoty byly zvýšeny nad normu; na vtoku do poldru byla
zjištěna koncentrace NEL 3,9 mg/l. Dne 11. 4. 2006 dosahovala hodnota NEL na vtoku do
vpusti (v severní části provozovny) 61 mg/l. Ve spisu je založeno i CD s fotografiemi
pokračování 4 11A 65/2011
žalobcovy provozovny (disk je označen datem „27. 3. 2006“; fotografie na něm uložené byly
podle elektronických údajů pořízeny buď dne 26. 3. 2006, nebo dne 28. 3. 2006).
Dne 6. 12. 2006 bylo žalobci oznámeno zahájení správního řízení ve věci uložení
pokuty za správní delikt podle § 66 odst. 2 písm. b) zákona o odpadech a zároveň mu byla
stanovena desetidenní lhůta pro seznámení s podklady. Zásilku doručovanou do místa
podnikání převzala jako zmocněnec D. D., stejně jako na to navazující rozhodnutí o pokutě ze
dne 12.1.2007, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 280.000,- Kč. V něm inspekce
uvedla, že podkladem pro zahájení řízení byly skutečnosti zjištěné při místním šetření dne
30. 3. 2006. Dodala, že únik znečištěných vod byl fotograficky zdokumentován společností
AQUA ENVIRO, jejíž oprávněný pracovník také za dohledu zástupce odboru životního
prostředí Městského úřadu Svitavy provedl odběry odpadních vod v areálu; koncentrace
škodlivin v těchto vzorcích mnohonásobně překračovaly normu. Při stanovení výše pokuty
přihlédla inspekce k tomu, že žalobce skladoval stovky m3 odpadů (včetně nebezpečných –
výslovně inspekce uvedla čtyři sudy s olejovými filtry) na nezpevněné ploše; s pomocí vzorků
odebraných společností AQUA ENVIRO bylo prokázáno, že největší díl odpovědnosti za
únik ropných látek do kanalizace nese právě žalobce. Žalovaný ve svém rozhodnutí odmítl
domněnku, podle níž rozhodujícím důkazem byla zpráva společnosti AQUA ENVIRO:
zásadní totiž byla vlastní zjištění inspekce. Zmíněná zpráva pouze kvantitativně vyjádřila
složení odpadních vod; není navíc na místě zpochybňovat provedené analýzy, neboť odběru
vzorků byl přítomen zástupce Městského úřadu Svitavy a analýzy prováděla akreditovaná
laboratoř Zdravotního ústav u v Brně. Míra zavinění jednotlivých subjektů byla podle
žalovaného zhodnocena řádně: v žalobcově provozovně se nacházelo obrovské množství
odpadů, z nichž prokazatelně vytékaly kontaminované vody; to prokazuje pořízená
fotodokumentace. Za protiprávní jednání byl potrestán jak žalobce, tak společnost SD
KOVOŠROT (ta pokutou 120 000 Kč).
Rozhodnutí žalovaného ze dne 4.4.2007, čj: 95/550/07-TRO bylo zrušeno rozsudkem
Městského soudu v Praze ze dne 25.8.2010, čj: 5 Ca 186/2007-34 -37. Městský soud
konstatoval, že znakem skutkových podstat podle § 18 odst. 1 písm. i) a § 19 odst. 1 písm. d)
je skutková podstata naplněná už samotným opomenutím zabezpečit odpady před nežádoucím
znehodnocením, odcizením nebo únikem, znakem skutkové podstaty není až následek
v podobě škody či újmy na životním prostředí. Konstatoval, že samotné uložení
nezabezpečených odpadů v žalobcově provozovně zpochybněno nebylo. Městský soud
konstatoval, že nelze připustit, aby důkazní prostředky rozhodné pro stanovení výše pokuty
samostatně obstarával soukromý subjekt, aniž by tento postup byl procesně zachycen a
zdokumentován. Městský soud akceptoval, že prvotní odběr vzorků provedla soukromá
společnost, ale konstatoval, že další odběr vzorků po té, co již inspekce byla o věci
informována, mohl proběhnout již formálně procesním způsobem. Prováděla-li inspekce
šetření na místě, mohly být přítomny i osoby dotčené, tedy žalobce a společnost SD Kovošrot.
Dne 30.3.2006, kdy se inspekce dostavila na šetření do žalobcovy provozovny, ale žádné
vzorky odebrány nebyly. Dne 31.3.2006 proběhlo šetření v provozovně SD Kovošrot, kde
byla odběrem opět pověřena společnost AQUA ENVIRO. Ta vzorky odebrala opět bez
úředního dohledu, dne 11.4.2006. Způsob zjišťování obsahu škodlivých látek, resp. způsob
odběru vzorků, který v této věci zvolila inspekce, je pro účely správního řízení nesprávný a
procesně nepřípustný. Navíc žalobce jako jediný ze všech zainteresovaných osob nebyl
šetření konanému dne 31.3.2006 přítomen. Městský soud konstatoval, že je tedy patrné, že
žalobce je vinen uvedeným správním deliktem, ale napadené rozhodnutí nemůže obstát, neboť
při stanovení výše pokuty rozhodující roli hrály analýzy vzorků odebraných společností
AQUA ENVIRO bez přítomnosti správního orgánu (s pomocí těchto analýz ilustrovaly
správní orgány intenzitu úniku nebezpečných látek z žalobcovy provozovny a míru
pokračování 5 11A 65/2011
kontaminace vody a půdy, která byla hlavním kritériem pro určení výše pokuty). Městský
soud tak uložil žalovanému, aby zvážil, na kolik je s ohledem na velký časový odstup možné
shromáždit další skutková zjištění a na kolik bude nutné přidržet se jen těch zjištění, která si
inspekce obstarala vlastní péčí a řádným procesním postupem.
Žalovaný v novém správním řízení vyzval zástupce žalobce k vyjádření k věci
v souvislosti se závěry rozsudku soudu. Žalobce dne 4.1.2011 sdělil, že podle něj nebylo
prokázáno, že by v důsledku jeho činnosti došlo k zamoření vody a půdy a má tedy za to, že
nedošlo k naplnění znaku skutkové podstaty přestupku a skutek tak, jak je popsán
v rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu, nebyl prokázán. Žalobce připustil, že by byl
ochoten akceptovat pokutu do výše 10.000,-Kč.
Dne 27.1.2011 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, kterým snížil žalobci pokutu na
částku 120.000,-Kč. Část věty nahradil tak, že nyní zní „ za porušení ustanovení § 18 odst. 1
písm. i) a § 19 odst. 1 písm. d) zákona o odpadech, kterého se pan P. S. dopustil tím, že při
provozování zařízení ke sběru, výkupu a využívání odpadů….“. V ostatním uvedl, že se
prvoinstanční rozhodnutí nemění. V odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že při vlastní
obhlídce provozovny bylo zjištěno, že je zde uloženo velké množství odpadu (stovky m3 ),
jednalo se převážně o směsné plasty, PET lahve, pneumatiky, dále pak televizory, monitory,
počítače, části dalších elektropřístrojů, a to včetně obalů od olejů, olejových filtrů, hadic od
hydrauliky a jiných nebezpečných složek. V pravé části vedle drtící linky bylo uloženo velké
množství již podrceného odpadu (tj. tuhé alternativní palivo, do kterého se zpracovávaly
ostatní i nebezpečné odpady), nacházely se zde dokonce nezakryté sudy s oleji a olejovými
filtry. Veškeré tyto odpady byly uloženy na nezpevněné ploše, která byla pouze na některých
místech vysypána hrubým štěrkem, odpady nebyly žádným způsobem zabezpečeny proti
povětrnostním vlivům, zejména dešti a sněhu. Vlivem velkého množství sněhu a rychlého tání
došlo k intenzivnímu vyplachování nebezpečných složek odpadů (i vizuálně zřejmé znečištění
průsakových vod z deponií odpadů ropnými látkami ), oleje z umístěných sudů volně vytékaly
na terén. Takto znečištěné vody odtékaly do kanalizační výpusti na dešťovou vodu, která se
nacházela v těsné blízkosti uložených odpadů. Proti těmto zjištěním žalobce ve vyjádření ze
dne 31.3.2006 nic nenamítal, resp. reagoval pouze na sudy s oleji a olejovými filtry, připustil
podíl viny na zjištěném znečištění, ale poukázal na stejný podíl zavinění společností SD
Kovošrot. Žalovaný tak konstatoval, že popsané skutečnosti jsou bez jakýchkoliv pochybností
porušením uvedených ustanovení zákona o odpadech. Konkrétní požadavky na
shromažďování a skladování odpadů jsou pak stanoveny ve vyhlášce č. 383/2001 Sb.
V daném případě to znamená, že oleje, resp. olejové filtry je třeba skladovat v odpovídajících
nádobách, v zastřešeném skladu opatřeném záchytnou vanou s bezodtokovou jímkou, odpady,
ze kterých se mohou vymývat ropné látky a tedy i zmiňované alternativní palivo, je třeba
ukládat na izolované zpevněné ploše vybavené jímkou na zachycování průsakových vod.
Uložení pokuty proto bylo namístě.
Při stanovení výše pokuty vycházel žalovaný z toho, že dne 30.3.2006 u pana S.
zaznamenala také nesprávné skladování odpadů v prostoru, který již provozovala společnost
SD Kovošrot. Na ploše v zadní (severní) části areálu byly uloženy odpady, které evidentně
obsahovaly nebezpečné složky, popř. jimi byly znečištěné – jednalo se o demontované motory
z automobilů, větší znečištěné olejové filtry, zaolejované pružiny z automobilů, elektromotory
s obsahem mazacích tuků. Tato plocha nebyla zpevněna ani nijak odkanalizována a odpady na
ní uložené nebyly zabezpečeny před vlivem povětrnostních podmínek, tedy ani před únikem
nebezpečných složek z těchto odpadů do životního prostředí. V blízkosti těchto odpadů bylo
na zpevněné ploše umístěno cca 75 m3 odpadů pocházejících z úpravy odpadů, při kontrole
bylo zjištěno, že z těchto odpadů vytékalo nepatrné množství vod s viditelným znečištěním
pokračování 6 11A 65/2011
olejovými látkami, které vtékaly do kanalizační vpusti pro srážkovou vodu. Oba způsoby
skladování odpadů (u obou jmenovaných subjektů) jsou porušením požadavků na ochranu
životního prostředí. Výše pokuty by se tak v obou případech měla odvíjet zejména od
množství a charakteru takto nesprávně skladovaných odpadů. V případě společnosti SD
Kovošrot inspekce uvážila zejména množství a charakter nesprávně skladovaných odpadů,
když podíl viny společnosti na zjištěném znečištění s odkazem na zprávu společnosti AQUA
ENVIRO označila za minimální a uložila pokutu 120.000,-. Žalovaný konstatoval, že
stanovené závěry AQUA ENVIRO nelze použít, ale vzhledem k velkému časovému odstupu
nelze pořídit žádné nové podklady pro hodnocení podílu viny na zjištěné kontaminaci, a proto
od tohoto faktoru žalovaný ustoupil. V případě žalobce hodnotil také zejména množství a
charakter nezabezpečeně uložených odpadů a konstatoval, že v porovnání se společností SD
Kovošrot se jednalo o větší množství nezabezpečených odpadů s větším podílem odpadů
nebezpečných, ale že není schopen určit (např. šetření na místě) o jak zásadní podíl
v množství odpadů by se mohlo jednat, a proto přistoupil k uložení pokuty ve stejné výši, tj.
120.000,-Kč. Uloženou pokutu považuje za dostatečnou pro splnění funkce trestu a přihlédl
také k tomu, že žalobce byl za porušení zákona o odpadech při podnikatelské činnosti již
několikrát potrestán, opakovaně byl na plnění povinností upozorňován a požadavky na
nápravu byly z jeho strany většinou akceptovány teprve pod hrozbou sankce. V tomto
konkrétním případě pak vyzdvihl aktivní přístup podnikatele ke vzniklé situaci a provedení
účinných opatření (vybudování norných stěn, zamezení vstupu vod do kanalizačních vpustí a
zapuštění absorpčního filtru v areálu provozovny).
Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející
řízení v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a
právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného správního orgánu (ustanovení §
75 s.ř.s. ). Přitom dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Věc posoudil následovně:
Žalobou napadeným rozhodnutím bylo pravomocně rozhodnuto o uložení pokuty za
porušení ustanovení § 18 odst. 1 písm. i) a § 19 odst. 1 písm. d) zákona o odpadech, kterého
se dopustil tím, že při provozování zařízení ke sběru, výkupu a využívání odpadů
nezabezpečil odpady před nežádoucím únikem nebezpečných složek z těchto odpadů do
životního prostředí a následkem úniku nebezpečných složek došlo k znečištění vod, které se
následně přes dešťovou kanalizaci dostaly až do přilehlého lačnovského poldru.
Po té, co předchozí rozhodnutí, kterým žalovaný potvrdil uložení pokuty ve výši
280.0 ,- Kč, zrušil Městský soud v Praze z důvodu procesních pochybení při opatřování
důkazů, směřují nyní žalobcovy námitky zejména proti výši a způsobu odůvodnění uložené
pokuty.
Dle soudu je při posouzení přiměřenosti výše uložené pokuty nutno vycházet
z ustanovení § 66 odst. 2 písm. b) zákona o odpadech, ve znění platném v době spáchání
deliktu, dle kterého lze fyzické osobě oprávněné k podnikání nebo právnické osobě, která
nezabezpečí odpady před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem, uložit
pokutu až do výše 300 000 Kč. Z tohoto pohledu se pokuta snížená žalovaným v napadeném
rozhodnutí na částku 120.000,- Kč, jeví spíše jako mírná, uložená v podstatě v jedné třetině
stanovené hranice zákonného rozmezí
Při posouzení důvodnosti námitek směřujících proti nedostatečnému odůvodnění uložené pokuty, je nutno vycházet z ustanovení § 67 odst. 2 zákona o odpadech, dle kterého
pokračování 7 11A 65/2011
se při stanovení výše pokuty přihlíží zejména k závažnosti ohrožení životního prostředí,
popřípadě k míře jeho poškození.
Při uložení pokuty vycházel žalovaný ze zjištění, že k ohrožení životního prostředí
došlo. Proti tomuto závěru žalobce v průběhu správního řízení nic nenamítal a to ani tehdy,
když se vyjadřoval ke zjištění, která provedla inspekce. Ta konstatovala, že „v areálu jsou
uloženy stovky metrů krychlových odpadů, včetně obalů od olejů, zbytků olejových filtrů a
jiných nebezpečných složek. Vpravo od drticí linky bylo uloženo v desítkách metrů
krychlových již podrcené množství odpadů – alternativní palivo pro cementárny, k jehož
výrobě se používají i odpady kategorie nebezpečné. Veškeré odpady byly uloženy na
nezpevněné ploše, která byla v některých místech pouze vysypána hrubým štěrkem; odpady
nebyly nijak zabezpečeny proti dešti a sněhu. Vlivem rychlého tání došlo k výplachu
nebezpečných látek z odpadů, a vody smíšené s ropnými látkami se následně dostaly do
kanalizační vpusti na dešťovou vodu, která se nachází v těsné blízkosti uložených odpadů“.
Ve svém vyjádření ze dne 31.3.2006 žalobce připustil, že „nezodpovědnou obsluhou zařízení
došlo k vytřídění olejových filtrů do sudů umístněných v blízkosti kanalizačních vpustí
dešťové kanalizace v areálu společnosti SD KOVOŠROT – provozovna Svitavy“ Žalobce
také připustil, že k rozsáhlé kontaminaci došlo, ale k ní nemohlo dojít pouze zaviněním jeho
společnosti. Podíl zavinění společnosti žalobce na tomto havarijním stavu žalobce nepopřel,
ale zdůraznil, že stejný podíl viny má na vzniklé situaci i společnost SD Kovošrot.
V dané věci již Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 25.8.2010, čj: 5 Ca
186/2007-34-37 konstatoval, že znakem skutkových podstat podle § 18 odst. 1 písm. i) a § 19
odst. 1 písm. d) je skutková podstata naplněná už samotným opomenutím zabezpečit odpady
před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem, znakem skutkové podstaty není až
následek v podobě škody či újmy na životním prostředí a že samotné uložení
nezabezpečených odpadů v žalobcově provozovně zpochybněno nebylo a ani soud o něm
nepochyboval. Dospěl tak k jednoznačnému závěru, že žalobce je vinen správním deliktem
podle § 18 odst. 1 písm. i) a § 19 odst. 1 písm. d) zákona o odpadech. Z tohoto závěru nyní
soud vychází, když neshledal žádný důvod pro to, aby se od něho odchýlil.
Městský soud citovaným rozsudkem zrušil napadené rozhodnutí proto, že při stanovení
výše pokuty hrály rozhodující roli analýzy vzorků odebraných společností AQUA ENVIRO
bez přítomnosti správního orgánu (s pomocí těchto analýz ilustrovaly správní orgány intenzitu
úniku nebezpečných látek z žalobcovy provozovny a míru kontaminace vody a půdy, která
byla hlavním kritériem pro určení výše pokuty) a uložil žalovanému aby zvážil, nakolik je
s ohledem na velký časový odstup možné shromáždit další skutková zjištění a nakolik bude
nutné přidržet se jen těch zjištění, která si inspekce obstarala vlastní péčí a řádným procesním
postupem.
Z odůvodnění napadaného rozhodnutí je patrné, že žalovaný vázán právním názorem
soudu vyšel při uložení pokuty z vlastních při obhlídce provozovny pořízených zjištění, která
již soud shora konstatoval, a z vlastní pořízené fotodokumentace, která mu sloužila jako
podklad pro konstatování naplnění skutkových podstat podle § 18 odst. 1 písm. i) a § 19 odst.
1 písm. d) zákona o odpadech. Je tak patrné, že žalovaný ve svých úvahách akceptoval názor
soudu, že nemůže vycházet z podkladů, které pořídila soukromá společnost.
. Podle ustanovení § 67 odst. 2 zákona o odpadech přihlíží správní orgán při stanovení
výše pokuty zejména k závažnosti ohrožení životního prostředí, případně k míře jeho
poškození. Těmito kritérii však s ohledem na jejich demonstrativní formulaci není správní
orgán vázán. Vzhledem k tomu, že jednání, jímž byla naplněna skutková podstata
pokračování 8 11A 65/2011
posuzovaného správního deliktu, spočívalo toliko v nezabezpečení odpadů před nežádoucím
znehodnocením, odcizením nebo únikem, nelze přihlížet k závažnosti ohrožení životního
prostředí jako k jedinému kritériu (k tomu srov. rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 11
Ca 81/2007-114). Správní orgán je však povinen výši uložené pokuty náležitě odůvodnit.
Při úvaze o výši pokuty žalovaný vyšel z toho, že u žalobce bylo v den kontroly
30.3.2006 zjištěno nesprávné skladování odpadů v prostoru, které již provozovala společnost
SD Kovošrot. Lze připustit, že žalovaný mohl v úvahách o výši pokuty méně zdůrazňovat
porovnávání protiprávního jednání obou těchto subjektů, a měl se více zaměřit na činnost
žalobce, proti kterému je vedeno toto řízení. Nicméně z odůvodnění napadeného rozhodnutí je
patrné, že se žalovaný činností žalobce a jeho konkrétním jednáním zabýval, když ve své
úvaze konstatoval, že žalobce tím, že odpady v provozovně skladoval v rozporu s požadavky
na shromažďování a skladování odpadů uvedenými ve vyhlášce 383/2001 Sb. , naplnil
skutkovou podstatu uvedených deliktů, a že tímto svým porušil požadavky na ochranu
životního prostředí, které dlouhodobě znamená závažné ohrožení životního prostředí, čímž se
vyjádřil i k zákonnému kritériu závažnosti ohrožení životního prostředí. Přitom zdůraznil, že
se nejednalo o jednorázové uskladnění odpadů. Správním orgánem konkrétně popsaná
protiprávní jednání spočívající v nesprávném skladování odpadů pak dle žalovaného vyústila
za nepříznivých klimatických podmínek v poškození životního prostředí, když došlo ke
kontaminaci půdy a vody ropnými látkami. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je také
patrné, že si byl žalovaný vědom toho, že již s ohledem na časový odstup nebylo možné
pořídit nové podklady pro hodnocení podílu viny na zjištěné kontaminaci, a proto od tohoto
faktoru odstoupil.
Z těchto úvah je patrné, že se žalobce porušení ustanovení § 18 odst. 1 písm. i) a § 19
odst. 1 písm. d) zákona o odpadech dopustil tím, že opomenul zabezpečit odpady před
nežádoucím únikem a že v důsledku jeho jednání došlo k ohrožení životního prostředí a to
natolik závažnému, že je na místě uložení pokuty. Vzhledem k tomu, že sám žalobce
připustil, že má na vzniklé situaci stejný podíl viny jako společnost SD Kovošrot, nemohlo
pro něj být rozhodnutí o uložení pokuty ve stejné výši jako společnosti SD Kovošrot nijak
překvapivé.
Není tedy důvodná námitka, že není patrné, jakými kritérii se žalovaný při uložení
pokuty řídil. Na rozdíl od žalobce je soud přesvědčen, že bylo prokázáno, že se žalobce na
tvrzené kontaminaci podílel, což ani v průběhu celého správního řízení nepopíral a je i patrné,
že žalovaný vycházel z konkrétního jednání žalobce a nikoli pouze z porovnání s jednáním
další osoby.
Městský soud v Praze po projednání podané žaloby na základě výše uvedeného
odůvodnění neshledal důvody pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a nezjistil, že by
žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem v důsledku krácení práv
žalobce. Proto soud žalobu podle ustanovení § 78 odstavec 7 s.ř.s. v plném rozsahu zamítl.
Žalobce dále navrhl moderaci uložené pokuty, když žádal, aby soud napadené
rozhodnutí zrušil a uložil sám žalobci pokutu při samé dolní hranici zákonné sazby. Podle
ustanovení § 78 odst. 2 soudního řádu správního soud může soud uložený trest mj. snížit, je-li
zjevně nepřiměřený. Soud přitom, jak vyplývá z ustálené judikatury, při přezkumu rozhodnutí
neurčuje ideální výši sankce. Protože, jak shora osvětleno, považuje soud uloženou sankci –
při vědomí její moderace v průběhu správního řízení – za přiměřenou, neshledal žádný důvod
pro její moderaci v soudním řízení.
pokračování 9 11A 65/2011
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst.1 soudního řádu
správního, podle něhož žalobce, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu účelně
vynaložených nákladů v řízení a žalovaný správní úřad, jemuž by právo na náhradu účelně
vynaložených nákladů řízení podle výsledku řízení náleželo, náhradu nákladů řízení
nepožadoval.. Z tohoto důvodu Městský soud v Praze vyslovil, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.
Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se
sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se
dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na
sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě
obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,
v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo
rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li
stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro
zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho
internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 3. dubna 2014
JUDr. Hana Veberová
předsedkyně senátu