Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 As 159/2013 - 37

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: nezl. S. P., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti stěžovatelky: Organizace pro pomoc uprchlíkům, o. s., se sídlem Kovářská 4, Praha 9, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2013, č. j. - 14,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2013, č. j. – 14, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný zamítl její žádost o udělení dlouhodobého studijního víza. Žalobkyně nepodala žalobu prostřednictvím svého zákonného zástupce a neuvedla v ní adresu svého bydliště ani jinou adresu pro doručování. Městský soud za účelem zjištění pobytu žalobkyně kontaktoval První česko-ruské gymnázium, které sdělilo, že u městského soudu podalo správní žaloby devět jeho studentů, mezi nimi i žalobkyně, jež pobývala na adrese L. 439/42, P. 9. Na tuto adresu se však městskému soudu nepodařilo žalobkyni doručit, neboť žalobkyně byla na této adrese neznámá. Městský soud se tedy obrátil na Ministerstvo vnitra, jež však pouze potvrdilo výše uvedenou adresu jako místo pobytu žalobkyně. Městský soud poté opět kontaktoval První česko-ruské gymnázium, avšak ve stanovené lhůtě neobdržel žádnou odpověď. Za této situace dospěl k závěru, že je třeba žalobkyni ustanovit pro řízení opatrovníka a usnesením ze dne 5. 12. 2013, č. j. – 14 (dále jen „napadené usnesení“), ustanovil opatrovníkem žalobkyně dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), Organizaci pro pomoc uprchlíkům, o. s., se sídlem Kovářská 4, Praha 9.

[2] Proti napadenému usnesení podala Organizace pro pomoc uprchlíkům, o. s. (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost z důvodu dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). V ní namítla, že napadené usnesení nebylo řádně odůvodněno, přičemž v této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2008, č. j. - 79. Podle stěžovatelky musí být odůvodněno, proč se účastníkovi ustanovuje opatrovník a proč byla opatrovníkem ustanovena právě stěžovatelka a nikoli někdo z řad advokátů. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka je ustanovována opatrovníkem několikrát týdně, dochází k jejímu neúměrnému zatížení povinnostmi spojenými s výkonem této funkce. Stěžovatelce přitom není funkce opatrovníka hrazena. S ohledem na to stěžovatelka nesouhlasila se svým ustanovením opatrovníkem, neboť občanské sdružení není povinno tuto funkci přijmout, jak vyplývá mj. z nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 7. 2001, sp. zn. .

[3] Žalovaný uvedl, že posouzení správnosti a důvodnosti napadeného usnesení ponechává na Nejvyšším správním soudu, neboť kasační stížnost napadá výhradně procesní postup městského soudu.

[4] Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska splnění formálních náležitostí. Konstatoval, že stěžovatelka je k podání kasační stížnosti proti shora uvedenému usnesení dle konstantní judikatury zdejšího soudu aktivně legitimována (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2013, č. j. - 30, všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Kasační stížnost byla podána včas ( ). Podmínka povinného zastoupení ve smyslu je také splněna. Kasační stížnost je tedy přípustná.

[5] Nejvyšší správní soud poté posoudil důvodnost kasační stížnosti a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( ). Dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

[6] Nejvyšší správní soud nejprve přistoupil k posouzení námitky nedostatečného odůvodnění napadeného usnesení, přičemž vyšel ze své konstantní judikatury (viz stěžovatelkou citovaný rozsudek ze dne 31. 7. 2008, č. j. - 79), neboť neshledal žádný důvod se od ní odchýlit. Výkon funkce opatrovníka je pro občanské sdružení (resp. spolek dle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014) vždy vztahem soukromoprávním (byť založeným rozhodnutím soudu) a s tímto ustanovením musí daný subjekt vyjádřit souhlas ( ve spojení s ). V této souvislosti lze odkázat také na závěry Nejvyššího správního soudu vyslovené v rozsudku ze dne 13. 3. 2013, č. j. - 30: „Již ze samotné skutečnosti, že osobu nelze do funkce opatrovníka ustanovit proti jeho vůli, je zřejmé, že usnesení o ustanovení opatrovníka musí být odůvodněno. Opatrovník má právo být seznámen s důvody tohoto postupu, aby mohl zvážit, zda toto své postavení přijme či nikoli.“ Městský soud v napadeném usnesení však zcela opomenul uvést důvody, proč byla opatrovníkem žalobkyně ustanovena právě stěžovatelka, čímž je naplněn kasační důvod dle

[7] Dále je třeba dodat, že občanské sdružení není možné do funkce opatrovníka ustanovit proti jeho vůli (srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. 7. 2001, sp. zn. , dostupný z http://nalus.usoud.cz). Jelikož si městský soud neopatřil souhlas stěžovatelky s ustanovením do funkce opatrovníka (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2008, č. j. – 48), napadené usnesení by nemohlo obstát ani v případě, pokud by bylo řádně odůvodněno.

[8] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud tedy napadené usnesení v souladu s zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. V něm bude vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku ( ) a ověří, zda i nadále je místo pobytu žalobkyně neznámé, a bude-li tato podmínka pro ustanovení opatrovníka splněna, uváží, jaká osoba by byla vzhledem k povaze věci nejvhodnějším opatrovníkem, přičemž odůvodní, proč dospěl právě k takovému závěru. Současně je třeba vzít na vědomí nesouhlas stěžovatelky se svým ustanovením opatrovníkem v této věci.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 10. dubna 2014

JUDr. Petr Průcha

předseda senátu