Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 91/2013 - 17

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: R. K., zastoupeného JUDr. Hanou Poprachovou, advokátkou, se sídlem Svatojánské náměstí 47, Horní Předměstí, 541 01 Trutnov, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. června 2012, č. j. MPSV-UM/2159/12/9S-KHK, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. listopadu 2013, č. j. - 37,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. listopadu 2013, č. j. - 37, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení případu

[1] Žalobce je těžce zdravotně postižený. Žalovaný jako odvolací orgán rozhodnutím uvedeným v návětí tohoto rozsudku změnil rozhodnutí Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Hradci Králové, ze dne 23. dubna 2012 č. j. Pr-98/11 R-32/2012 Hed., a to tak, že žalobci zpětně ode dne 31. října 2011 odňal mimořádné výhody II. stupně a přiznal mu (pouze) mimořádné výhody I. stupně ode dne 31. října 2011 do 30. června 2014.

[2] Žalovaný rozhodoval o přiznání mimořádných výhod těžce zdravotně postiženým občanům podle , o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a podle ve spojení s odstavcem 1 písm. c) přílohy č. 2 k , kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění platném a účinném do 31. prosince 2011. Tyto právní předpisy aplikoval na základě , o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů; uvedený zákon totiž od 1. ledna 2012 zrušil dosavadní právní předpisy, mimo jiné a , a v a násl. upravil nově vydávání průkazu osoby se zdravotním postižením, jenž odpovídá dosavadnímu průkazu mimořádných výhod. Zbývá dodat, že podle dosavadních předpisů, konkrétně podle , o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, jenž byl také k 1. lednu 2012 zrušen , byla ze soudního přezkumu výslovně vyloučena rozhodnutí o mimořádných výhodách občanům těžce zdravotně postiženým. S účinností od 1. ledna 2012 již právní úprava výslovně nevylučuje rozhodování o vydání průkazu osoby se zdravotním postižením ze soudního přezkumu; naopak, z ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), vyplývá, že se soudním přezkumem zákon počítá, neboť upravuje místní příslušnost krajského soudu „ve věcech ... průkazu osoby se zdravotním postižením“.

[3] Žalobu proti uvedenému rozhodnutí odmítl Krajský soud v Hradci Králové (dále též „krajský soud“) v návětí označeným usnesením. Dospěl totiž k názoru, že jde o rozhodnutí, jehož vydání záviselo výlučně na posouzení zdravotního stavu osoby žalobce a jako takové je vyloučeno ze soudního přezkumu na základě

II. Kasační stížnost

[4] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost podle V ní namítal, že krajský soud věc nesprávně posoudil. Žalovaný měl podle jeho názoru přihlédnout při posouzení věci nejen k jeho zdravotnímu stavu, ale i k dalším okolnostem případu, zejména příčině jeho zdravotního poškození spočívající v nevhodné zdravotní péči v nemocnici ve Vrchlabí. To mělo vést k výkladu právních předpisů ve prospěch stěžovatele.

[5] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti omezil jen na stručný návrh, aby byla kasační stížnost zamítnuta v celém rozsahu.

III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem

[6] Nejvyšší správní soud shledal, že podmínky řízení jsou splněny, a kasační stížnost vyhodnotil jako přípustnou. Stěžovatel sice ve svém podání uvedl důvod kasační stížnosti podle ustanovení , tedy nesprávné právní posouzení věci krajským soudem, avšak pokud napadá usnesení o odmítnutí žaloby, z povahy věci pro něj přichází v úvahu pouze kasační důvod podle ustanovení spočívající v nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Nejvyšší správní soud je v takovémto případě v řízení o kasační stížnosti oprávněn zkoumat pouze to, zda krajský soud správně posoudil podmínky pro odmítnutí žaloby, nemůže se však zabývat námitkami týkajícími se „merita věci“, tedy toho, zda žaloba je důvodná (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. září 2004 č. j. -49, ze dne 21. dubna 2005 č. j. -98 či ze dne 5. ledna 2006 č. j. -65).

[7] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je důvodná.

[8] Podle ustanovení ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny „úkony správního orgánu, jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob nebo technického stavu věcí, pokud sama o sobě neznamenají právní překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské, popřípadě jiné hospodářské činnosti, nestanoví-li zvláštní zákon jinak.“

[9] Aplikací ustanovení se zabýval Nejvyšší správní soud v řízení vedeném pod sp. zn. , v němž byla řešena otázka, zda rozhodnutí o uznání či neuznání osobou zdravotně znevýhodněnou podléhá soudnímu přezkumu, či je zde dána výluka podle Protože rozšířený senát nenalezl pro daný případ ústavně konformní výklad ustanovení , předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení tohoto ustanovení ve slovech „zdravotního stavu osob nebo“. Ústavní soud nálezem ze dne 15. ledna 2013, sp. zn. , návrh na zrušení ustanovení zamítl. Dospěl k závěru, že dotčené ustanovení není protiústavní v celé své šíři, nýbrž působí protiústavně pouze při vztažení na některá specifická rozhodnutí dotýkající se základní práv; mezi ně patří i přezkoumávané rozhodnutí. Konstatoval, že napadené ustanovení nutno interpretovat tak, že v něm zakotvená výluka, byť v mnohých jiných případech opodstatněná, nesmí dopadat na taková rozhodnutí, která se dotýkají základních práv garantovaných d. Výsledkem interpretace napadeného ustanovení je pak to, že „úkony správního orgánu, jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob, jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny, ledaže by samy o sobě znamenaly právní překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské, popřípadě jiné hospodářské činnosti, nebo ledaže by šlo o úkony dotýkající se základních práv zaručených u.“

[10] Uvedené závěry převzal Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu ze dne 19. února 2013 č. j. -114, a posléze šestý senát tohoto soudu v rozsudku ze dne 10. dubna 2013 č. j. -123. Krajský soud si byl citovaného usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu zjevně vědom, neboť jej zmiňuje v napadeném usnesení. Nejvyšší správní soud nicméně pokračoval v linii naznačené Ústavním soudem dále a ve svých následných rozsudcích dospěl například k závěru, že soudnímu přezkumu je potřeba podrobit též rozhodnutí, kterým se zamítá žádost o úhradu lázeňské léčebně rehabilitační péče (srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 30. září 2013 č. j. -50).

[11] I otázkou soudního přezkumu rozhodnutí o vydání průkazu osoby se zdravotním postižením se Nejvyšší správní soud již zabýval, byť až po vydání napadeného usnesení krajského soudu. V rozsudku ze dne 7. února 2014 č. j. -21 dospěl Nejvyšší správní soud k opačnému právnímu názoru, než jaký hájí krajský soud v nyní posuzované věci. Podle Nejvyššího správního soudu rozhodnutí o vydání průkazu osoby se zdravotním postižením musí soudnímu přezkumu podléhat, a to z následujících důvodů. „Nejvyšší správní soud je s ohledem na výše uvedený závěr Ústavního soudu přesvědčen, že v případě rozhodování o vydání průkazu osoby se zdravotním postižením podle , není možné aplikovat soudní výluku podle ustanovení , protože ačkoli se v daném případě jedná navýsost o otázku medicínskou (jak ostatně konstatuje i krajský soud), přímo se dotýká základních práv stěžovatele zaručených d, a to výhod plynoucích z oblasti sociální péče, která představují realizaci práva podle d, jenž takové osobě zakládá příslušná práva (např. v případě držitele průkazu ZTP viz ustanovení ). Nelze podle Nejvyššího správního soudu rovněž přehlédnout skutečnost, že v ustanovení po účinnosti od 26. 11. 2012 je výslovně upravena místní příslušnost pro řízení ve věci průkazu osoby se zdravotním postižením; pokud tedy zákonodárce upravil místní příslušnost pro tato řízení, lze z této skutečnosti nepřímo dovodit, že rozhodnutí vydaná v těchto věcech mají být za daného právního stavu soudně přezkoumávána. V opačném případě by ustanovení po provedené novelizaci týkající se průkazu osoby se zdravotním postižením ztratilo jakýkoli význam.“

[12] Od těchto závěrů nespatřuje Nejvyšší správní soud důvod se odchylovat ani v nyní posuzované věci. Šestý senát tak stvrzuje nastoupený směr úvah, v jejichž důsledku bude dopad výluky ze soudního přezkumu obsažené v v praxi dosti omezený. V citovaném rozsudku se navíc Nejvyšší správní soud vyrovnal i s faktem, že podle části sedmnácté, čl. XVII , ve znění účinném do 1. 1. 2012, jenž novelizoval , platilo: „Ze soudního přezkumu jsou vyloučena rozhodnutí o ... o mimořádných výhodách občanům těžce zdravotně postiženým.“.

[13] Nejvyšší správní soud na to v citovaném rozsudku reagoval následující argumentací. „Za podstatné … Nejvyšší správní soud považuje to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno po 1. 1. 2012 za právního stavu, který výslovně takové rozhodnutí ze soudního přezkumu nevylučoval, neboť čl. XVII , byl k 1. 1. 2012 zrušen. Právní stav při vydání napadeného rozhodnutí a podání správní žaloby je totiž určující pro posouzení podmínek soudního řízení, které nepředstavuje přímé pokračování správního řízení před správními orgány, ale jedná se o samostatné řízení. Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že pokud by se měla tato soudní výluka aplikovat i po 1. 1. 2012 na rozhodnutí vydaná podle předchozích právních předpisů, musel by zákonodárce výslovně tuto skutečnost zakotvit v právním předpisu; takové ustanovení by však bylo patrně rozporné se závěry Ústavního soudu obsažené v jeho nálezu ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. .“

[14] Skutkový stav v nyní posuzované věci je z tohoto pohledu totožný, použitelná je proto i citovaná argumentace čtvrtého senátu Nejvyššího správního soudu.

[15] Z výše popsaných důvodů vyhodnotil Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti usnesení krajského soudu v souladu s ustanovením věta druhá jako důvodnou a usnesení krajského soudu zrušil. Krajský soud, jsa vázán vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu, žalobu věcně posoudí.

IV. Náklady řízení

[16] V novém řízení rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 10. dubna 2014

JUDr. Petr Průcha

předseda senátu