Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Ads 116/2013 - 27

- 29

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: V. V., zast. JUDr. Bedri Tomáškem, advokátem, se sídlem Politických vězňů 27, Kolín IV., proti žalované: České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2013, č. j. – 15,

takto:

I. Ústavnímu soudu s e p ř e d k l á d á návrh na zrušení ustanovení , o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších přepisů.

II. Řízení s e na dobu do rozhodnutí Ústavního soudu o podaném návrhu p ř e r u š u j e.

Odůvodnění:

I.

Předcházející řízení a obsah kasační stížnosti

[1] Rozhodnutím ze dne 25. 4. 2013, č. j. 42091/010-6313/13.3.2013/1387/LN/43 (dále též „napadené rozhodnutí“), žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Kolín ze dne 14. 2. 2013, č. j. 42004/110-6311-10.8.2012-7937/72/Do/DPN/R-2, jímž rozhodla tak, že žalobci podle , o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), náleží výplata nemocenského po uplynutí podpůrčí doby od 10. 8. 2012, a to při splnění ostatních zákonem stanovených podmínek za období od 11. 8. 2012 do 29. 9. 2012, ale že se žalobci nepřiznává nemocenské po uplynutí podpůrčí doby od 30. 9. 2012. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že podle všech provedených vyšetření lze u žalobce očekávat v krátké době po uplynutí podpůrčí doby znovunabytí pracovní schopnosti, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti. Dočasná pracovní neschopnost žalobce byla ukončena po uplynutí podpůrčí doby ke dni 29. 9. 2012 a pracovní schopnost byla obnovena ode dne 30. 9. 2012. Podle ustanovení zákona o nemocenském pojištění po uplynutí podpůrčí doby se podle žalované nemocenské sice vyplácí na základě žádosti pojištěnce po dobu stanovenou v rozhodnutí orgánu nemocenského pojištění, ale pouze podle vyjádření lékaře orgánu nemocenského pojištění, pokud lze očekávat, že pojištěnec v krátké době, nejdéle však v době 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby, nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti, přičemž dle lékařských posudků pracovní schopnost žalobce byla obnovena dne 30. 9. 2012.

[2] Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou ze dne 24. 6. 2013, v níž tvrdil, že napadené rozhodnutí vychází z nesprávných závěrů příslušné zdravotnické dokumentace, jejíž přezkoumání proběhlo dne 18. 4. 2013 v jeho nepřítomnosti, přičemž nebylo bráno v potaz, že prodělal onemocnění boreliózou a že trpěl skřípnutým nervem, jak bylo zjištěno při operaci pravé horní končetiny dne 2. 4. 2013, což bylo žalované sděleno. Přestože nebyl jeho zdravotní stav uspokojivý, musel se žalobce z důvodu nedostatku finančních prostředků nechat k 1. 1. 2013 uznat práce schopným. Žalobce proto navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, zrušil.

[3] Žalovaná se k žalobě vyjádřila v podání ze dne 31. 7. 2013, v němž navrhla odmítnutí žaloby, protože napadené rozhodnutí je podle § 158 písm. a) zákona o nemocenském pojištění vyloučeno ze soudního přezkumu. K věci samé uvedla, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí došlo k pochybení v tom směru, že žalobce měl být údajně účastněn jednání lékařské posudkové služby, což se nezakládá na pravdě; žalovaná toto pochybení vyhodnotila jako zřejmou písařskou chybu, kterou opravila postupem podle .

[4] Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 11. 2013, č. j. – 15, žalobu odmítl. V odůvodnění uvedl, že žaloba brojí proti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby; přezkum takového rozhodnutí je však ze soudního přezkumu podle ustanovení zákona o nemocenském pojištění vyloučen, proto soud žalobu podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) odmítl.

[5] Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2013, č. j. – 15, podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost ze dne 9. 12. 2013, v níž uvedl, že napadá usnesení z důvodů uvedených v , b), d) a e) Napadené rozhodnutí, resp. posouzení zdravotního stavu žalobce pro účely rozhodnutí o trvání či ukončení pracovní neschopnosti samo o sobě totiž zároveň znamenalo právní překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské či jiné hospodářské činnosti, tudíž se dotklo základní práv stěžovatele zaručených d. V podání ze dne 14. 2. 2014 odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. , podle kterého jsou ze soudního přezkumu vyloučena rozhodnutí, jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osoby, vyjma případů, kdy by takové rozhodnutí samo o sobě znamenalo právní překážku výkonu povolání, zaměstnání, nebo podnikatelské či jiné hospodářské činnosti. Napadené rozhodnutí se týkalo výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby a bylo založeno na posouzení zdravotního stavu stěžovatele, přičemž toto posouzení představuje podle stěžovatele překážku popsanou v citovaném nálezu Ústavního soudu, nadto se dotýká práv stěžovatele zaručených mu ústavním pořádkem. Stěžovatel je přesvědčen, že se soud měl zabývat důvodností žaloby a jeho návrhy na provedení důkazů. Stěžovatel proto navrhoval, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[6] Žalovaná se ke kasační stížnosti stěžovatele vyjádřila v podání ze dne 28. 2. 2014, v němž poukázala na to, že napadené rozhodnutí je ze soudního přezkumu podle ustanovení § 158 písm. a) zákona o nemocenském pojištění vyloučeno, tudíž krajský soud rozhodl v souladu se zákonem. Navrhovala proto, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

II.

Posouzení návrhu na zrušení ustanovení právního předpisu

[7] Podle ustanovení § 27 zákona o nemocenském pojištění „po uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26 se nemocenské vyplácí na základě žádosti pojištěnce po dobu stanovenou v rozhodnutí orgánu nemocenského pojištění podle vyjádření lékaře orgánu nemocenského pojištění, který vyplácí nemocenské, pokud lze očekávat, že pojištěnec v krátké době, nejdéle však v době 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26, nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti; takto lze postupovat i opakovaně, přičemž při jednotlivém prodloužení výplaty nemocenského nesmí být doba tohoto prodloužení delší než 3 měsíce. Nemocenské lze podle věty první vyplácet celkem nejdéle po dobu 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26.“

[8] Podle ustanovení § 158 písm. a) zákona o nemocenském pojištění „ze soudního přezkumu jsou vyloučena rozhodnutí o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby“.

[9] K výkladu citovaného ustanovení zákona o nemocenském pojištění existuje setrvalá judikatura Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2012, č. j. – 31), která dospívá k závěru, že „ustanovení § 158 zákona o nemocenském pojištění koresponduje s obecnou zásadou uplatňovanou ve správním soudnictví, dle které „soudy nejsou povolány přezkoumávat samostatně výroky ve věcech zdravotního stavu a pracovní schopnosti - tato zásada plyne jednak z obecné úpravy obsažené v (úkony závisející výlučně na posouzení zdravotního stavu osob, pokud samy o sobě neznamenají právní překážku výkonu povolání, jsou vyloučeny ze soudního přezkumu), jednak z úprav předpisů o sociálním zabezpečení, které tento princip respektují a otázky zdravotního stavu činí předmětem pozornosti soudů až v okamžiku, kdy je přezkoumáváno rozhodnutí správního orgánu o dávkových nárocích - i tehdy se však vždy jedná o otázku odbornou, k níž si soud musí z hlediska skutkového, aby ji mohl postavit najisto, povolat znalce, a to buď v rámci obecných norem procesních platných pro řízení před soudem, anebo, v případě přezkumu rozhodnutí o dávkách důchodového pojištění, lze užít posudku komise Ministerstva práce a sociálních věcí.“ (viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2006, č. j. - 24 příst. na www.nssoud.cz).“

[10] Ustanovení zákona o nemocenském pojištění v souladu s výše uvedeným tedy v rámci tohoto předpisu v oblasti nemocenského pojištění rozvádí a opětovně výslovně zakotvuje pravidlo obsažené v ustanovení , podle kterého jsou ze soudního přezkumu vyloučena rozhodnutí, jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob nebo technického stavu věcí, pokud sama o sobě neznamenají právní překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské, popřípadě jiné hospodářské činnosti.

[11] Ústavní soud ale v nálezu ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. , vyložil ustanovení tak, že „úkony správního orgánu, jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob, jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny, ledaže by samy o sobě znamenaly právní překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské, popřípadě jiné hospodářské činnosti, nebo ledaže by šlo o úkony dotýkající se základních práv zaručených d.“

[12] Vycházeje z výše uvedeného názoru obsaženého v závazném nálezu Ústavního soudu dospívá Nejvyšší správní soud k závěru, že je na místě zrušit ustanovení § 158 písm. a) zákona o nemocenském pojištění pro rozpor s tímto nálezem.

[13] Jak již bylo výše uvedeno, v předmětném ustanovení pouze rozvíjí obecné pravidlo zakotvené v a navazuje na ně. Výklad a aplikace tohoto ustanovení však byly podstatným způsobem ovlivněny nálezem Ústavního soudu sp. zn. , podle kterého by napadené rozhodnutí o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby nemělo být ze soudního přezkumu vyloučeno, neboť se dotýká základních práv zaručených d ( ), a to práva na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci podle d. Nejvyšší správní soud přitom nevidí jediný důvod pro to, aby rozhodnutí o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby bylo vyloučeno ze soudního přezkumu, neboť opačný závěr by byl v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. , protože i zde se jedná o rozhodnutí závislé výlučně na posouzení zdravotního stavu příjemce nemocenské.

[14] Pokud by tedy neexistovalo ustanovení zákona o nemocenském pojištění, správní soudy by zkoumaly naplnění důvodů pro odmítnutí žaloby proti napadenému rozhodnutí podle ustanovení , přičemž by v souladu s výše popsaným nálezem Ústavního soudu bylo nutné podle názoru Nejvyššího správního soudu konstatovat, že soudní přezkum takového rozhodnutí není vyloučen. Existence ustanovení zákona o nemocenském pojištění však správní soudy nutí, aby žaloby proti rozhodnutím o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby odmítaly, ačkoli takovýto závěr je v rozporu s vykonatelným a závazným nálezem Ústavního soudu sp. zn. . Zachování takovéto možnosti by v budoucnosti mohlo vést k obcházení tohoto nálezu Ústavního soudu, neboť ve zvláštních zákonech by mohla být přijata taková právní úprava, která by svým obsahem byla s nálezem Ústavního soudu v rozporu a která by ze soudního přezkumu paušálně vylučovala rozhodnutí, která závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob. Takovýto závěr by byl v rozporu s y.

[15] Znění ustanovení § 158 písm. a) zákona o nemocenském pojištění je přitom takového charakteru, že nelze použít žádný ústavně konformní výklad, který by byl v souladu se závěry Ústavního soudu obsaženými v jeho nálezu sp. zn. , neboť jeho znění je zcela jasné a nepřipouští žádnou možnost přezkumu tam uvedeného typu rozhodnutí. Nejvyšší správní soud je proto přesvědčen, že je na místě citované ustanovení zákona o nemocenském pojištění zrušit pro jeho protiústavnost, přičemž Nejvyšší správní soud podpůrně odkazuje na znění předmětného nálezu Ústavního soudu a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2011, č. j. – 72.

[16] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud v předmětné věci předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení ustanovení právního předpisu, které na projednávanou věc dopadá, rozhodl současně s tím podle též o přerušení řízení na dobu, než Ústavní soud o podaném návrhu rozhodne.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. dubna 2014

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu