Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Af 136/2011 - 47

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., v právní věci žalobce TERRA POZEMKOVÉ ÚPRAVY, s. r. o., se sídlem Nemocniční 1852/53, Šumperk, zastoupeného Mgr. Markem Štenclem, advokátem se sídlem Nový Malín 240, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, Brno-střed, o přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě č. j. 7027/10-1102-800630 ze dne 30. 6. 2011, ve věci daně z příjmů fyzických osob,

t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 30. 6. 2011 č. j. 7027/10-1102-800630, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu v Šumperku ze dne 11. 10. 2010 č. j. 92583/10/398911805172, jímž byla žalobci předepsána za rok 2008 daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků ve výši 57 624,- Kč a penále ve výši 11. 524,- Kč.

Žalobce namítal, že správní orgány nesprávně překvalifikovaly příjmy společníka žalobce Ing. P. P. z příjmů z podnikání na příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků. Poukázal na to, že předmětem činnosti je zpracování projektové dokumentace geodetických zaměření, přičemž ač je sám oprávněn k provádění geodetických měření v terénu, tyto nikdy neprováděl, ale získával je od subdodavatelů, mezi něž patřil i jmenovaný společník P. P.. Dle žalobce odpovídá formalistickému přístupu posuzování shody předmětu činnosti podle činností, k nimž je subjekt oprávněn, a nikoli dle předmětu činnosti, jež fakticky vykonává. Žalobce dále zdůraznil, že jmenovaný společník nebyl jeho jednatelem a prováděl měření v terénu za použití vlastního majetku a zaměstnanců a nezpracovával projektovou dokumentaci zaměřených bodů. Správce daně proto nesprávně považoval předměty činnosti žalobce a jeho společníka za shodné. Navíc jmenovaný společník nevykonával uvedenou činnost jen pro žalobce, ale i pro jiné osoby. Správce daně je dle žalobce nekonzistentní ve svých závěrech o povaze činnosti společníka P. P., neboť vyřadil z fakturované částky režijní položky (opotřebování nářadí a náklady na mzdy jeho zaměstnanců). Žalobce namítal, že správce daně nepřiléhavě aplikoval judikaturu, která vycházela ze skutkového stavu, kdy osoba v pozici společníka a jednatele fakturovala pouze společnosti, kde zastávala uvedenou pozici. Naopak za situaci obdobnou své viděl situaci, z níž vycházel rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -96 ze dne 31. 8. 2010, který sám žalovaný označil sice za průlomový, ale nevyvodil z něj patřičné důsledky. Žalovaný rovněž nezohlednil kritéria uvedená v usnesení Ústavního soudu sp. zn. ze dne 20. 1. 2005, kdy tento soud vyloučil paušální podřazení veškeré činnosti konané společníkem pro společnost pod ustanovení o závislé činnosti a funkčních požitcích. Žalobce pak shledával nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí v tom, že se nevypořádalo s námitkou, že není pravdou, že by žalobce souhlasil s překvalifikováním příjmů, o čemž svědčí i to, že si podal odvolání do dodatečného platebního výměru.

Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že důvody rekvalifikace příjmů žalobce jsou v napadeném i prvostupňové rozhodnutí dostatečně a přesvědčivě podány. Poukázal na to, že předměty činnosti žalobce a jeho společníka byly shodné, kdy navíc společník P. P. byl v rámci vázané živnosti předmětu podnikání žalobce ustanoven jako odpovědný zástupce a svou činností se fakticky podílel na fungování společnosti. Dani z příjmů ze závislé činnosti jsou podrobeny i příjmy společníků, i když nejsou vykonávány ve vztahu závislé činnosti vůči společnosti. Aplikaci judikatury rovněž neshledal žalovaný za chybnou či nepřiléhavou.

K 31. 12. 2012 zanikly finanční ředitelství a finanční úřady zřízené podle , o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů a jejich působnost převzaly orgány finanční správy příslušné podle , o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Působnost Finančního ředitelství v Ostravě přešla v souladu s ustanoveními a 2 ve spojení s na Odvolací finanční ředitelství, které se stalo žalovaným v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Z obsahu správních spisů soud zjistil, že na základě zjištění učiněných v daňové kontrole na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků za rok 2008 byl vydán správcem daně platební výměr, který byl následně k odvolání žalobce upraven tak, že správcem daně bylo přihlédnuto k prokázaným mzdovým nákladům společníka žalobce. Toto druhé rozhodnutí správce daně pak bylo napadeno odvoláním, o němž bylo rozhodnuto napadeným druhostupňovým rozhodnutím. Správce daně překvalifikoval příjmy společníka žalobce P. P. z příjmů z podnikání dle , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), na příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků dle .

Ustanovení vymezuje jako příjem ze závislé činnosti mimo jiné i příjmy za práci společníků a jednatelů společností s ručením omezeným, a to i když nejsou povinni při výkonu práce pro společnost dbát příkazů plátce. Zákon tak zakládá legální fikci, podle níž příjmy společníků a jednatelů společnosti, které jim jsou touto společností vypláceny, prohlašuje za příjmy ze závislé činnosti. Jazykový výklad, který směřuje k absolutnímu uplatnění této fikce, ovšem nelze aplikovat mechanicky. Jak vyplývá z usnesení Ústavního soudu sp. zn. ze dne 20. 1. 2005, jehož se žalobce dovolává, při výkladu citovaného ustanovení je třeba „velmi pečlivě vážit, co je obsahem takového vztahu, zda v něm dominuje postavení této osoby jako společníka obchodní společnosti nebo postavení, které svědčí o tom, že vykonává tuto činnost nezávisle na společnosti jako osoba samostatně výdělečně činná, zda společník vykonává takovou činnost jako osoba samostatně výdělečně činná i pro jiné subjekty, zda si hradí veškeré náklady související s touto činností samostatně a k výkonu používá svůj obchodní majetek, zda mu obchodní společnost určuje či neurčuje způsob provedení či dobu provedení této činnosti atd.“ Krajský soud k tomu podotýká, že shora uvedená kritéria Ústavní soud předestírá správním orgánům a soudům toliko obiter dictum jako určitý okruh skutečností ke zvážení, nevyplývá z nich striktní algoritmus přezkumu, kde dosazení určitých proměnných povede ke konkrétnímu výsledku.

V projednávané věci není sporu o tom, že společník žalobce nevykonával svou činnost výlučně pro žalobce a též že spornou činnost vykonával vlastními stroji a za využití vlastní materiální i zaměstnanecké základny.

Sporné je, nakolik lze hovořit o překryvu předmětu činnosti žalobce a žalovaného. Soud se neztotožňuje s názorem žalobce, že je třeba posuzovat to, co společnost a její společník reálně vykonávají, a nikoli to, k čemu mají podnikatelské oprávnění. Naopak žalovaný správně hodnotil, že společník žalobce vykonával esenciální část činnosti, k níž má sám žalobce podnikatelské oprávnění, a nevykonává ji sám právě proto, že ji pro něho koná společník. K rekvalifikaci právního posouzení příjmů, jak bylo provedeno v napadených rozhodnutích, postačí, jestliže se předmět činnosti společnosti a společníka alespoň částečně překrývá, jestliže vykonávaná činnost společníka spadá právě do oblasti onoho překryvu obou činností. V projednávané věci se činnosti společníka a společnosti vzájemně doplňovaly, navazovaly na sebe a jedna bez druhé neměla samostatný hospodářský význam. Žalovaný tedy správně vycházel ze shody činností společníka a společnosti v rozsahu relevantním pro rekvalifikaci posuzovaných příjmů. Pokud žalobce namítal, že vztah společníka ke společnosti je slabší než postavení osoby, která je zároveň společníkem i jednatelem, pak tato námitka je jistě v obecné rovině pravdivá, nicméně v projednávané věci společník P. P. byl zároveň odpovědným zástupcem žalobce, měl z této pozice vliv na obchodní strategii žalobce srovnatelný s činností jednatele. Dovolával-li se žalobce ve svůj prospěch rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. . 8. 2010, pak tak nečinil důvodně. Skutkový stav v této věci se zásadně liší od skutkového stavu v projednávané věci tím, že tamní činnost společnosti spočívala v provozování autobazaru, kdežto činnost společníka spočívala v čištění a údržbě vozidel. Tyto dvě činnosti se nepřekrývají, ani na sebe nutně nenavazují a netvoří úzce propojený hospodářský celek, nýbrž spolu souvisejí jen volně, byť pochopitelně byly oběma subjektům ku prospěchu a mohly zvýšit jejich zisk. Skutkový stav v projednávané věci je spíše podoben skutkovému stavu ve věci, o níž bylo rozhodnuto rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2009, č. j. -58, kde byla aprobována rekvalifikace příjmů za technickou a projektovou činnost pro společnost zabývající se investiční výstavbou. Krajský soud proto neshledal závady ani v aplikaci judikatorních závěrů ze strany žalovaného.

Přestože tedy na straně společníka žalobce jsou některé skutečnosti, které při posuzování povahy jeho činnosti posouvají kvalifikaci předmětného jednání spíše pod hypotézu (práce pro více dodavatelů za použití vlastní hmotné i personální základny), jsou zde i skutečnosti jiné, shora popsané, které naopak svědčí pro provedenou rekvalifikaci (překryv činností obou subjektů a postavení společníka jako odpovědného zástupce), a tyto dle názoru soudu přisvědčujícího žalovanému, v projednávané věci převážily.

K namítané inkonsistenci posouzení předmětné činnosti společníka žalovaného soud podotýká, že dle ustálené judikatury je třeba vyjít z materiálního posouzení závislé činnosti dle , podle kterého není pro stanovení veřejnoprávní daňové povinnosti významné, jaký postup a jaké prostředky obligačního práva zvolili účastníci smlouvy pro vznik soukromoprávního vztahu, ale to, jak je obsah takového úkonu definován pro účely zdanění v právu veřejném (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. ze dne 6. 12. 2001; rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. ze dne 31. 7. 2009). I prostředky obligačního práva typické pro podnikání tak nejsou překážkou podřazení posuzovaného příjmu pod ustanovení . Nic více neznamená postup žalovaného, který zohlednil skutečnost, že společník žalobce nevykonával předmětnou činnost osobně, ale s pomocí svých zaměstnanců.

Rovněž krajský soud nemá za to, že by bylo třeba v rozhodnutí hodnotit postoje žalovaného k řízení, zvláště za situace, kdy z nich nebylo vyvozováno nic, co by bylo pro meritorní úvahu podstatné. Žalovaný konstatuje, že existuje souhlasné písemné vyjádření žalobce ze dne 15. 12. 2009 a pak existují jeho nesouhlasná odvolání. Tyto skutečnosti postačí pouze konstatovat.

S ohledem na shora uvedené krajský soud žalobu jako nedůvodnou podle zamítl.

O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu nevznikly v tomto řízení žádné náklady přesahující jeho obvyklou úřední činnost.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Krajský soud v Ostravě

dne 24. dubna 2014

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu