Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 As 109/2013 - 40

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobkyně: WWTP DKNL, s. r. o. v likvidaci, se sídlem Moskevská 63, Praha 10 - Vršovice, zastoupená Mgr. Milanem Šikolou, advokátem se sídlem Bavlnářská 137, Semily, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 9. 2013, č. j. - 54,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyni s e v r a c í zaplacený soudní poplatek ve výši 5.000 Kč.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 26. 9. 2013, č. j. – 54, zamítl Krajský soud v Hradci Králové žalobu podanou žalobkyní (dále jen „stěžovatelka“) proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 27. 8. 2012, č. j. 117510/2012-MZE-15111, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje (dále jen „krajský úřad“) ze dne 21. 5. 2012, č. j. 2229/ZP/2012-33 o uložení pokuty ve výši 250.000 Kč za spáchání správního deliktu podle ust. a odst. 9 písm. e) , o vodovodech a kanalizacích, ve znění pozdějších předpisů.

Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka kasační stížnost.

Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost byla podána v zákonné lhůtě, neboť pouze v takovém případě může být soudem meritorně projednána.

Podle ust. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, přičemž zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Podle ust. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle odst. 4 citovaného ustanovení je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu, nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.

Podle obsahu soudního spisu byl napadený rozsudek stěžovatelce doručen do datové schránky dne 22. 10. 2013. Dnem, který v daném případě určil počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti, bylo úterý 22. 10. 2013 a posledním dnem lhůty tak bylo úterý 5. 11. 2013.

K doručování prostřednictvím datové schránky se vyjádřil Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 18. 7. 2006, č. j. – 67, ve kterém uvedl: „Protože se v případě elektronického podání nejedná o podání prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě jiné zvláštní licence, ani o případ předání podání orgánu, který má povinnost jej doručit, je lhůta ve smyslu , věty prvé, zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu.“ V rozsudku ze dne 11. 8. 2006, č. j. – 68, dále upřesnil, že [p]ředáním soudu přitom nelze rozumět nic jiného než doručení soudu. Vzniknou-li pochybnosti o doručení, postačuje v případě zmíněných výjimek prokázat předání k přepravě, zatímco v ostatních případech je třeba zpravidla prokázat předání, tj. doručení, soudu.“

Podle obsahu soudního spisu byla kasační stížnost podaná právním zástupcem stěžovatelky doručená Nejvyššímu soudu prostřednictvím datové schránky dne 5. 11. 2013 v 20:11:57 h. Nejvyšší soud následně doručil kasační stížnost prostřednictvím datové schránky Nejvyššímu správnímu soudu tak, že mu byla dodána dne 8. 11. 2013 v 16:10:25 h. Tato skutečnost byla ověřena na základě záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu Nejvyššího správního soudu.

Situací, kdy byla kasační stížnost podána v zákonné lhůtě k nepříslušnému soudu a příslušný soud ji obdržel po uplynutí zákonné lhůty, se již Nejvyšší správní soud zabýval v řadě svých rozhodnutí. Zejména lze poukázat na usnesení rozšířeného senátu ze dne 18. 12. 2008, č. j. - 55 (č. 1790/2009 Sb. NSS), podle něhož „kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu podaná u nepříslušného soudu je včasná tehdy, jestliže byla ve lhůtě k podání kasační stížnosti odeslána krajskému soudu, který napadené rozhodnutí vydal, případně Nejvyššímu správnímu soudu.“

Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost stěžovatelky byla podána opožděně. Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ust. ve spojení s ust. odmítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ust. ve spojení s tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.

Vzhledem k tomu, že stěžovatelka zaplatila soudní poplatek za podanou kasační stížnost ve výši 5.000 Kč, rozhodl Nejvyšší správní soud také o vrácení tohoto poplatku podle ust. , ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2014

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu