Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
57 A 17/2013 - 57.pdf
PDF · 0 B
No categories available
57 A 17/2013 - 57
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra
Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové v právní věci
žalobkyně Mgr. J.K., zastoupené Mgr. Ing. Janem Lerchem, advokátem se sídlem Plzeň,
Bedřicha Smetany 2, proti žalovanému Krajskému úřadu Plzeňského kraje, se sídlem
Plzeň, Škroupova 18, za účasti osoby zúčastněné na řízení Radka Kudrny, bytem Babylon 69,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16.1.2013, č.j. DSH/13811/12,
t a k t o:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16.1.2013, č.j. DSH/13811/12, se z r u š u j e a věc
se v r a c í k dalšímu řízení žalovanému.
II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 15.342 Kč, do
třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Ing. Jana Lercha,
advokáta.
III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í
I. Napadené rozhodnutí.
Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16.1.2013, č.j.
DSH/13811/12 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo „podle § 90 odst. 1 písm. a)
zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád ,“ zrušeno rozhodnutí Obecního úřadu Babylon (dále jen
„prvoinstanční orgán“) ze dne 10.8.2012, č.j. 138/2010 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“)
a řízení bylo zastaveno.
pokračování 2 57 A 17/2013
Prvoinstančním rozhodnutím bylo „podle § 142 odst. 1 správního řádu “ vysloveno, že
„na pozemku – pozemkové parcele parc.č. 198 v katastrálním území Babylon se nachází
veřejně přístupná účelová komunikace, která zajišťuje komunikační potřebu, tedy příjezd a
přístup, k pozemku – stavební parcele parc.č. 75 v katastrálním území Babylon, jakož i
k budově č.p. 72, která je na tomto pozemku postavena, pozemku – pozemkové parcele parc.č.
157/1 v katastrálním území Babylon, na kterém je umístěna výměníková stanice, včetně
prostoru umožňujícího obsluhu této výměníkové stanice, pozemku – stavební parcele parc.č.
63 v katastrálním území Babylon, jakož i k budově č.p. 51, která je na tomto pozemku
postavena, k pozemku – pozemkové parcele parc.č. 197 v katastrálním území Babylon,
pozemku – stavební parcele parc.č. 60 v katastrálním území Babylon, na kterém je umístěna
část budovy č.p. 52, pozemku – stavební parcele parc.č. 481 v katastrálním území Babylon, na
kterém se rovněž nachází část budovy č.p. 52, jakož i k budově č.p. 52, která se nachází na
pozemcích – stavebních parcelách parc.č. 60 a parc.č. 481 v katastrálním území Babylon, a to
v rozsahu zaznamenaném v nákrese, který tvoří přílohu tohoto rozhodnutí“.
II. Žaloba.
Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že napadeným rozhodnutím byla zkrácena na svém
právu užívat veřejně přístupnou účelovou komunikaci, která zajišťuje přístup a příjezd k
nemovitostem ve vlastnictví žalobkyně, konkrétně k domu č.p. 72 v obci Babylon,
postaveném na pozemku číslo parcely st. 75, a k pozemkům čísla parcel st. 75 a 157/1 v
katastrálním území Babylon. V případě napadeného rozhodnutí se jedná již o druhé
rozhodnutí žalovaného o téže záležitosti. Prvoinstanční orgán rozhodoval v této věci již
jednou, rozhodnutím ze dne 20.1.2011 určil, že pozemek - stavební parcela číslo 60 v
katastrálním území Babylon slouží jako veřejně přístupná účelová komunikace. K odvolání
vlastnice pozemku rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 2.5.2011 tak, že rozhodnutí
prvoinstančního orgánu zrušil a věc vrátil k novému projednání. V odůvodnění tohoto
(prvního) rozhodnutí žalovaný mimo jiné uvedl, že ze spisového materiálu bylo prokázáno, že
část pozemku číslo parcely 60 byla dlouhodobě (nejméně od roku 1966) užívána jako
pozemní komunikace. Žalovaný v tomto rozhodnutí uzavřel, že byla prokázána komunikační
potřeba, strpění konkludentního souhlasu a fyzická existence pozemní komunikace. Žalovaný
jako odvolací orgán v odůvodnění tohoto rozhodnutí výslovně uvedl, že část pozemku číslo
parcely 60 v katastrálním území Babylon je veřejně přístupnou účelovou komunikací,
zajišťující nutnou komunikační potřebu pro vyjmenované pozemky a stavby v katastrálním
území Babylon. Důvodem pro zrušení tohoto (prvého) rozhodnutí prvoinstančního rozhodnutí
bylo, že žalovaný uložil prvoinstančnímu orgánu, aby provedl přesnou specifikaci té části
účelové komunikace, která nutnou komunikační potřebu zajišťuje, aniž by docházelo k
nadbytečnému potlačení vlastnického práva vlastnice pozemku. Prvoinstanční orgán se dále
měl vyrovnat se skutečností, že od pozemku číslo parcely 60 v katastrálním územní Babylon
byl v mezidobí oddělen pozemek číslo parcely 198, na kterém se právě nachází předmětná
účelová komunikace. Žalovaný na závěr uvedl, že prvoinstanční orgán je vázán právním
názorem odvolacího orgánu. V navazujícím řízení prvoinstanční orgán vydal prvoinstanční
rozhodnutí. V tomto rozhodnutí v plné míře respektoval právní názor žalovaného vyslovený v
rozhodnutí ze dne 2.5.2011. Obecní úřad určil, že se na pozemku – pozemkové parcele číslo
parcely 198 v katastrálním území Babylon nachází veřejně přístupná účelová komunikace,
která zajišťuje komunikační potřebu pro nemovitosti blíže specifikované ve výroku
pokračování 3 57 A 17/2013
rozhodnutí, v rozsahu stanoveném v příloze předmětného rozhodnutí. Prvoinstanční orgán
tedy respektoval právní názor žalovaného vyjádřený v předchozím kasačním rozhodnutí a
postupoval podle pokynů, které mu dal žalovaný jako odvolací orgán ve svém rozhodnutí ze
dne 2.5.2011. V napadeném rozhodnutí však žalovaný svůj právní názor radikálně změnil.
Ačkoli prvoinstanční orgán plně respektoval právní názor žalovaného vyjádřený v
předchozím zrušujícím rozhodnutí, žalovaný sám se tímto svým právním názorem neřídil.
Znenadání došel k závěru, že předmětný pozemek nesplňuje kritéria veřejně přístupné účelové
komunikace. Žalovaný však neuvedl žádné své úvahy, které ho vedly ke změně právního
názoru, takže jeho rozhodnutí lze označit jako překvapivé, které zasahuje do právních jistot
žalobkyně i ostatních účastníků správního řízení, a v tomto smyslu je i nepřezkoumatelné.
Žalobkyně uvedla, že má za to, že i když nelze vyloučit změnu právního posouzení správního
orgánu v průběhu řízení, musí mít tato změna nějaké důvody, například změnu judikatury
správních soudů, případně Ústavního soudu, změnu skutkových okolností, a podobně. Navíc
tato změna právního názoru musí být řádně odůvodněna tak, aby důvody, proč k ní došlo,
byly z odůvodnění rozhodnutí seznatelné. Způsob, jakým postupoval žalovaný v tomto řízení,
nese znaky svévolného výkonu veřejné moci, kdy nejsou respektovány právní jistoty a
legitimní očekávání účastníků řízení, což je v právním státě nepřípustné. Účastníci správního
řízení mají plné právo předpokládat, že o stejné právní otázce bude orgány veřejné moci
rozhodováno stejně, zejména pak v případě, že se jedná o jeden a tentýž správní orgán. Podle
názoru žalobkyně by již tato neodůvodněná změna právního názoru postačovala jako důvod
pro zrušení napadeného rozhodnutí. Žalobkyně však považuje napadené rozhodnutí za
nesprávné i z důvodu, že žalovaný jako odvolací orgán ignoroval dosavadní skutková zjištění
z celého předcházejícího řízení. Ve správním spisu jsou založeny situační plány vytvořené na
základě stavu katastrálních map v letech 1947, 1983 a 2010. Z těchto listin je zřejmé, že
veřejná komunikace, jejíhož vymezení se žalobkyně ve správním řízení domáhala, od
nepaměti existovala, což koneckonců žalovaný připustil i ve svém rozhodnutí ze dne
2.5.2011. Ze stavu katastrální mapy v roce 1983 je patrné, že veřejná komunikace vedla po
pozemku číslo parcely 150 v katastrálním území Babylon, a tento pozemek byl v užívání
tehdejšího Místního národního výboru Babylon. Po leteckém snímkování provedeném právě v
roce 1983 však byla část pozemku číslo parcely 150, po níž vedla sporná veřejná komunikace,
oddělena a sloučena s pozemkem číslo parcely st. 60, nicméně tato část pozemku byla dále
užívána jako veřejně přístupná komunikace až do doby, kdy se vlastníkem tohoto pozemku
stala paní A.B. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že paní A.B.
(odvolatelka) chce dosáhnout možnosti umožnit přístup přes dotčený pozemek pouze pro
konkrétní osoby, a to zbudováním závory, kterou by obsluhoval personál Hotelu Praha.
Žalovaný tedy v podstatě akceptoval fakt, že vlastník pozemku, na němž leží veřejně
přístupná komunikace, tuto komunikaci přehradí závorou a sám rozhodne, komu umožní na
komunikaci přístup a komu nikoli. Takový postup je však u veřejně přístupných komunikací
nepřípustný, neboť veřejně přístupnou komunikaci může každý bezplatně užívat, bez ohledu
na vlastnické právo ke komunikaci. Žalovaný tedy zastavení řízení o určení existence veřejně
přístupné komunikace odůvodnil tím, že vlastník pozemku si přeje komunikaci uzavřít.
Takový důvod je však nepřípustný i při respektování vlastnického práva vlastníka pozemku,
protože prvoinstanční rozhodnutí vymezuje veřejně přístupnou komunikaci pouze na malé
části dotčeného pozemku. Na této části pozemku přitom existovala veřejně přístupná
komunikace od nepaměti, takže její další existence nemůže být závislá na svévoli vlastníka
pozemku, neboť i ochrana vlastnického práva má své limity, mimo jiné ochranu práv třetích
osob a veřejný zájem.
pokračování 4 57 A 17/2013
III. Vyjádření žalovaného.
Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že v mezidobí, od
vydání prvního rozhodnutí o odvolání do vydání napadeného rozhodnutí se změnily některé
okolnosti, které mají na předmětnou věc podstatný vliv. Po prozkoumání předložených
podkladů v novém odvolacím řízení se dospělo k závěru, že předmětný pozemek nesplňuje
znaky veřejně přístupné účelové komunikace v souladu se zákonnými ustanoveními a dále že
není v pravomoci správního orgánu rozhodovat o tom, jaká část z daného pozemku se má stát
veřejně přístupnou účelovou komunikací, což také bylo v napadeném rozhodnutí odůvodněno.
Své zdůvodnění nad rámec uvedený v napadeném rozhodnutí žalovaný dále opírá o
stanovisko Veřejného ochránce práv (které v době vydání původního rozhodnutí o odvolání
ještě nebylo publikováno), který ve svém sborníku Veřejné cesty - místní a účelové
komunikace (rok 2011, k dispozici na www.ochrance.cz) uvádí, že účelová komunikace musí
být zřetelná (v terénu patrná) cesta určená k užití vozidly a chodci pro účel dopravy. Dále
žalovaný argumentuje ustanovením § 2 odst. 1 zákona č 13/1997 Sb. , o pozemních
komunikacích, který výslovně uvádí, že pozemní komunikace tj. i účelová komunikace je
dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci. Žalovaný ve svém
rozhodnutí uvádí, že na základě prozkoumání podkladů lze předmětný pozemek chápat jako
zpevněnou plochu bez vymezení jakékoli komunikace (např. obrubníkem či jinou strukturou
povrchu). Z popsaného vyplývá, že účelová komunikace tedy musí být v terénu zřetelná
dopravní cesta. V případě jedné velké zpevněné plochy však nelze určit, kde se na ní dopravní
cesta (dopravní koridor) nachází. Dále má žalovaný za to, že vymezením trajektorie účelové
komunikace na předmětném pozemku, došlo k tak razantnímu zásahu do vlastnických práv,
který nemá ze strany prvoinstančního orgánu oporu v zákoně, a že již toto nešlo zhojit jiným
postupem, než že musel žalovaný rozhodnutí prvoinstančního orgánu zrušit, byť se tento držel
právního názoru žalovaného uvedeným v předchozím odvolacím řízení. Skutečnost, kdy si
vlastník na hranici svého pozemku osadí závoru, nelze kvalifikovat tak, že zamezil veřejnému
přístupu na pozemek, když není jednoznačně určeno, zda se jedná o veřejně přístupnou
účelovou komunikaci. Za takové situace se zcela reálně nabízí možnost, umožnit přístup přes
pozemek zřízením věcného břemene pro vymezený okruh uživatelů. Tak jak bylo v
odůvodnění rozhodnutí účastníkům řízení doporučeno. V neposlední řadě žalovaný
upozorňuje na rozsudek Nejvyšší správního soudu ze dne 2.5.2012, č. j. 1 As 32/2012 , (v
době vydání prvotního rozhodnutí o odvolání ještě nebyl rozsudek publikován), v němž soud
uvádí, že pokud se někdo domáhá přístupu po soukromém pozemku ke své nemovitosti pro
sebe, nebo pro uživatele nemovitosti, tedy domáhá se přístupu pro uzavřený okruh uživatelů,
spíše to svědčí k závěru, že se jedná o snahu domoci se zřízení věcného břemene. A na tuto
situaci dopadá také tento případ, kdy se majitel penziónu Magda domáhá přístupu ke své
nemovitosti pro sebe a pro uživatele této nemovitosti, tedy pro uzavřený okruh uživatelů. V
duchu závěrů citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu tak spíše než o užívání
pozemku jakožto účelové komunikace se jedná o užívání pozemku na základě věcného
břemene, tedy o oblast soukromého práva. I k této skutečnosti je pak nutné při posuzování
zákonnosti napadeného rozhodnutí přihlédnout.
IV. Replika žalobkyně.
pokračování 5 57 A 17/2013
Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného uvedla, že žalovaný tvrdí, že ke změně
jeho právního názoru na charakter sporné komunikace došlo z důvodu změny okolností, k níž
došlo mezi 2.5.2011 a 16.1.2013. K tomu žalobkyně uvádí, že z odůvodnění napadeného
rozhodnutí žádná taková změna okolností nevyplývá, a z tohoto hlediska je tedy rozhodnutí
žalovaného nepřezkoumatelné. Kromě toho žalovaný ani ve svém vyjádření neuvádí, jaké
(změněné) okolnosti byly důvodem radikální změny jeho právního názoru na charakter sporné
komunikace. Prvoinstanční orgán nerozhodoval o tom, jaká část daného pozemku se má stát
veřejně přístupnou účelovou komunikací, jak uvádí žalovaný ve svém vyjádření. Ze správního
spisu je naopak patrné, že veřejně přístupná účelová komunikace zde existovala od nepaměti,
a rozhodnutím prvoinstančního správního orgánu pouze došlo k nápravě dřívějšího chybného
úředního postupu, kdy reálně existující veřejně přístupná komunikace přestala existovat
právně. Žalobkyně nemůže souhlasit ani s argumentací rozhodnutím Nejvyššího správního
soudu ze dne 2.5.2012, č. j. 1 As 32/2012 . Žalobkyně se nedomáhá přístupu po soukromém
pozemku ke své nemovitosti pro sebe a pro uzavřený okruh uživatelů. Potenciální hosty
penzionu Magda nelze v žádném případě považovat za uzavřený okruh uživatelů, penzion je
otevřen pro všechny hosty, žádný uzavřený okruh uživatelů neexistuje.
V.
Posouzení věci soudem.
Podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. , soudní rád správní (dále jen
„s.ř.s. “), soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro
nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že soud shledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek
důvodů, rozhodl o věci samé bez jednání.
Podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu jestliže odvolací správní orgán dojde k
závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné,
napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a řízení zastaví.
Z ustanovení § 90 odst. 4 správního řádu , podle kterého, jestliže odvolací správní
orgán zjistí, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, bez dalšího zruší
napadené rozhodnutí a řízení zastaví, ledaže jiné rozhodnutí o odvolání může mít význam pro
náhradu škody nebo pro právní nástupce účastníků, lze dovodit, že odvolací orgán může řízení
zastavit toliko tehdy, pokud je zde důvod pro zastavení řízení. Vzhledem k tomu, že podle čl.
2 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d lze státní moc uplatňovat jen v případech a v
mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví, je možné správní řízení
zastavit pouze tehdy, je-li naplněn důvod pro zastavení řízení stanovený zákonem. Zastavit
správní řízení proto není možné z jiných než zákonných důvodů.
Zákonné důvody pro zastavení správního řízení, které nebylo zahájeno z moci úřední,
vymezuje § 66 odst. 1 písm. a) až h) správního řádu . Správní orgán zastaví řízení zaprvé
tehdy, jestliže žadatel vzal svou žádost zpět; jestliže je žadatelů více, musí se zpětvzetím
souhlasit všichni žadatelé; ve sporném řízení správní orgán řízení nezastaví, pokud se
zpětvzetím odpůrce z vážných důvodů nesouhlasí. Zadruhé tehdy, jestliže byla podána žádost
zjevně právně nepřípustná. Zatřetí tehdy, jestliže žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné
pokračování 6 57 A 17/2013
vady žádosti, které brání pokračování v řízení. Začtvrté tehdy, jestliže žadatel ve stanovené
lhůtě nezaplatil správní poplatek, k jehož zaplacení byl v řízení povinen. Zapáté tehdy, jestliže
zjistí překážku řízení podle § 48 odst. 1 správního řádu . Zašesté tehdy, jestliže žadatel zemřel
nebo zanikl, pokud v řízení nepokračují právní nástupci nebo pokud není více žadatelů, anebo
zanikla-li věc nebo právo, kterého se řízení týká; řízení je zastaveno dnem, kdy se správní
orgán o úmrtí nebo zániku žadatele nebo o zániku věci nebo práva dozvěděl. Zasedmé tehdy,
jestliže žádost se stala zjevně bezpředmětnou. V souladu s ustanovením § 66 odst. 1 písm. h)
správního řádu může další důvody pro zastavení řízení stanovit zvláštní zákon.
Správní orgány jsou v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu povinny v odůvodnění
rozhodnutí uvést důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy,
kterými se řídily při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak
se vypořádaly s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.
Může-li správní orgán zastavit správní řízení pouze z důvodu stanoveného zákonem, je
povinen v odůvodnění svého rozhodnutí uvést, podle jakého ustanovení jakého právního
předpisu správní řízení zastavuje. Současně je povinen uvést, z jakých podkladů lze dovodit,
že jsou zde skutečnosti odůvodňující zastavení řízení, a úvahy, kterými se řídil při jejich
hodnocení a při výkladu ustanovení, umožňujícího zastavení řízení.
Jak vyplývá z obsahu napadeného rozhodnutí, žalovaný vůbec neuvedl, podle jakého
ustanovení jakého právního předpisu správní řízení zastavil, z jakých podkladů dovodil, že
jsou zde skutečnosti odůvodňující zastavení řízení, jak tyto podklady hodnotil. V logické
souvislosti s tím v odůvodnění napadeného rozhodnutí chybějí úvahy, kterými byl žalovaný
veden při výkladu ustanovení, umožňujícího zastavení řízení. Žalovaný sice opřel svůj výrok
o ustanovení § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu , avšak je nutné si uvědomit, že toto
ustanovení nestanoví podmínky, za kterých je odvolací orgán oprávněn řízení zastavit. Není-li
dán některý ze správním řádem stanovených důvodů pro zastavení řízení (§ 66 odst. 1
správního řádu ) nebo jiný důvod stanovený zvláštním zákonem, nemůže odvolací orgán
postupovat podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu .
Ač žalovaný dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro zastavení řízení splněny byly,
neuvedl přezkoumatelným způsobem důvody, které jej k učinění jeho závěru vedly. Soud
zásadně přezkoumává v rozsahu žalobních bodů závěry odvolacího orgánu, které ohledně
předmětu správního řízení v odůvodnění napadeného rozhodnutí zaujal. Pokud odvolací orgán
nesplnil povinnosti uložené v § 68 odst. 3 správního řádu , nejsou zde závěry, které by bylo
možné v řízení o žalobě proti napadenému rozhodnutí přezkoumat. Zaujetí těchto závěrů je
proto nezbytnou podmínkou možnosti soudního řízení o žalobě. Soud není oprávněn
odůvodnění napadeného rozhodnutí v neprospěch žalobce v soudním řízení doplňovat a
dohledávat skutečnosti odůvodňující zákonnost výroku napadeného rozhodnutí namísto
žalovaného. Tím, že žalovaný nepostupoval v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu , byla
žalobkyně zároveň zkrácena na možnosti relevantním způsobem proti žalovaným
nevysloveným závěrům brojit.
Žalovaný v závěru odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl: „K zastavení řízení
musel odvolací správní orgán přistoupit z důvodu zjištění, že předmětný pozemek svým
charakterem nesplňuje kritéria veřejně přístupné účelové komunikace“.
pokračování 7 57 A 17/2013
Na tomto místě je nezbytné si uvědomit, že napadeným rozhodnutím došlo k zastavení
řízení vedeného podle § 142 odst. 1 správního řádu . Podle tohoto ustanovení správní orgán v
mezích své věcné a místní příslušnosti rozhodne na žádost každého, kdo prokáže, že je to
nezbytné pro uplatnění jeho práv, zda určitý právní vztah vznikl a kdy se tak stalo, zda trvá,
nebo zda zanikl a kdy se tak stalo.
Bylo-li ve správním řízení spornou otázkou, zda se na předmětném pozemku nachází
či nenachází veřejně přístupná účelová komunikace, nemohl se stát závěr žalovaného o tom,
že se na předmětném pozemku nenachází veřejně přístupná účelová komunikace, důvodem
pro zastavení řízení. Institut zastavení řízení je institutem, jímž dochází ke skončení správního
řízení, pro některou ze zákonem stanovených překážek, aniž by správní orgán přistoupil
k posouzení věci samé. Dospěl-li žalovaný k závěru, že se na předmětném pozemku
nenachází veřejně přístupná komunikace, posoudil věc samu, a proto nemohl z tohoto důvodu
přistoupit k zastavení řízení. Mohl v takovém případě nanejvýš postupovat podle § 90 odst. 1
písm. b) či c) správního řádu . Samozřejmě při respektování ustanovení § 68 odst. 3 správního
řádu, tj. náležitě svůj závěr odůvodnit, zejména uvedením toho, jaké konkrétní podmínky pro
existenci veřejně přístupné účelové komunikace v současné době vymezené konstantní
judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu nebyly naplněny a na základě
jakých důkazů k tomuto svému závěru, odlišnému od svého původního a od názoru
prvoinstančního orgánu, dospěl.
Vzhledem k tomu, že napadeným rozhodnutím došlo k zastavení správního řízení,
mohl soud přezkoumávat toliko zákonnost postupu při zastavení řízení. Soud se proto nemohl
zabývat věcí samou, tj. zda se na předmětném pozemku nachází či nenachází veřejně
přístupná účelová komunikace, neboť výrok napadeného rozhodnutí neodpovídá věcnému
posouzení předmětu řízení.
VI. Rozhodnutí soudu.
Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí nebylo náležitě odůvodněno, soud jej zrušil
pro vady řízení podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. pro nepřezkoumatelnost spočívající
v nedostatku důvodů rozhodnutí. S ohledem na zrušení napadeného rozhodnutí, soud
současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s. ). Správní
orgán je v dalším řízení vázán právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku
(§ 78 odst. 5 s.ř.s. ).
VII.
Odůvodnění neprovedení navržených důkazů.
Soud neprovedl žádný ze žalobkyní navržených důkazů, neboť provedení těchto důkazů nebylo třeba k posouzení důvodnosti žaloby.
VIII. Náklady řízení.
[OBRÁZEK]pokračování 8 57 A 17/2013
Žalobkyně měla ve věci samé plný úspěch, a proto jí soud přiznal v souladu s § 60
odst. 1 s.ř.s. právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Náklady řízení spočívají v
zaplaceném soudním poplatku ve výši 3.000 Kč a v odměně advokáta za 3 úkony právní
služby, a to za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a jeden úkon právní
služby podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, když advokát
jménem žalobkyně podal žalobu a repliku k vyjádření žalovaného, ve výši 3.100 Kč za úkon,
tj. 9.300 Kč za tři úkony právní služby. Podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu má advokát za
jeden úkon právní služby nárok na paušální částku ve výši 300 Kč. Advokát ve věci učinil
celkem tři úkony, a proto soud přiznal žalobkyni částku ve výši 900 Kč. Vzhledem k tomu, že
zástupcem žalobce je advokát, který je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady
řízení o částku odpovídající této dani. Částka daně z přidané hodnoty činí 2.142 Kč, náklady
řízení tedy včetně daně z přidané hodnoty činí částku ve výši 15.342 Kč. Lhůtu k plnění určil
soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. ve spojení s § 64 s.ř.s. Místo plnění určil soud
v souladu s § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. ve spojení s § 64 s.ř.s.
Podle § 60 odst. 5 s.ř.s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch
nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů
zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů
řízení. Vzhledem k tomu, že soud neuložil osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost,
nemohly jí vzniknout náklady podle § 60 odst. 5 s.ř.s. Soud neshledal ani důvodů zvláštního
zřetele hodných, které by přiznání nákladů řízení osobě zúčastněné na řízení odůvodňovaly,
proto rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační
stížnost u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační
stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. O kasační stížnosti rozhoduje
Nejvyšší správní soud (§ 12 odst. 1 , § 102 , § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s. ).
V Plzni dne 30. dubna 2014
Mgr. Alexandr Krysl,v.r.
předseda senátu Za správnost vyhotovení: Lenka Kovandová