Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

57 A 17/2013 - 57

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra

Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové v právní věci

žalobkyně Mgr. J.K., zastoupené Mgr. Ing. Janem Lerchem, advokátem se sídlem Plzeň,

Bedřicha Smetany 2, proti žalovanému Krajskému úřadu Plzeňského kraje, se sídlem

Plzeň, Škroupova 18, za účasti osoby zúčastněné na řízení Radka Kudrny, bytem Babylon 69,

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16.1.2013, č.j. DSH/13811/12,

t a k t o:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16.1.2013, č.j. DSH/13811/12, se z r u š u j e a věc

se v r a c í k dalšímu řízení žalovanému.

II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 15.342 Kč, do

třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Ing. Jana Lercha,

advokáta.

III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í

I. Napadené rozhodnutí.

Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16.1.2013, č.j.

DSH/13811/12 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo „podle § 90 odst. 1 písm. a)

, ,“ zrušeno rozhodnutí Obecního úřadu Babylon (dále jen

„prvoinstanční orgán“) ze dne 10.8.2012, č.j. 138/2010 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“)

a řízení bylo zastaveno.

pokračování 2

Prvoinstančním rozhodnutím bylo „podle “ vysloveno, že

„na pozemku – pozemkové parcele parc.č. 198 v katastrálním území Babylon se nachází

veřejně přístupná účelová komunikace, která zajišťuje komunikační potřebu, tedy příjezd a

přístup, k pozemku – stavební parcele parc.č. 75 v katastrálním území Babylon, jakož i

k budově č.p. 72, která je na tomto pozemku postavena, pozemku – pozemkové parcele parc.č.

157/1 v katastrálním území Babylon, na kterém je umístěna výměníková stanice, včetně

prostoru umožňujícího obsluhu této výměníkové stanice, pozemku – stavební parcele parc.č.

63 v katastrálním území Babylon, jakož i k budově č.p. 51, která je na tomto pozemku

postavena, k pozemku – pozemkové parcele parc.č. 197 v katastrálním území Babylon,

pozemku – stavební parcele parc.č. 60 v katastrálním území Babylon, na kterém je umístěna

část budovy č.p. 52, pozemku – stavební parcele parc.č. 481 v katastrálním území Babylon, na

kterém se rovněž nachází část budovy č.p. 52, jakož i k budově č.p. 52, která se nachází na

pozemcích – stavebních parcelách parc.č. 60 a parc.č. 481 v katastrálním území Babylon, a to

v rozsahu zaznamenaném v nákrese, který tvoří přílohu tohoto rozhodnutí“.

II. Žaloba.

Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že napadeným rozhodnutím byla zkrácena na svém

právu užívat veřejně přístupnou účelovou komunikaci, která zajišťuje přístup a příjezd k

nemovitostem ve vlastnictví žalobkyně, konkrétně k domu č.p. 72 v obci Babylon,

postaveném na pozemku číslo parcely st. 75, a k pozemkům čísla parcel st. 75 a 157/1 v

katastrálním území Babylon. V případě napadeného rozhodnutí se jedná již o druhé

rozhodnutí žalovaného o téže záležitosti. Prvoinstanční orgán rozhodoval v této věci již

jednou, rozhodnutím ze dne 20.1.2011 určil, že pozemek - stavební parcela číslo 60 v

katastrálním území Babylon slouží jako veřejně přístupná účelová komunikace. K odvolání

vlastnice pozemku rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 2.5.2011 tak, že rozhodnutí

prvoinstančního orgánu zrušil a věc vrátil k novému projednání. V odůvodnění tohoto

(prvního) rozhodnutí žalovaný mimo jiné uvedl, že ze spisového materiálu bylo prokázáno, že

část pozemku číslo parcely 60 byla dlouhodobě (nejméně od roku 1966) užívána jako

pozemní komunikace. Žalovaný v tomto rozhodnutí uzavřel, že byla prokázána komunikační

potřeba, strpění konkludentního souhlasu a fyzická existence pozemní komunikace. Žalovaný

jako odvolací orgán v odůvodnění tohoto rozhodnutí výslovně uvedl, že část pozemku číslo

parcely 60 v katastrálním území Babylon je veřejně přístupnou účelovou komunikací,

zajišťující nutnou komunikační potřebu pro vyjmenované pozemky a stavby v katastrálním

území Babylon. Důvodem pro zrušení tohoto (prvého) rozhodnutí prvoinstančního rozhodnutí

bylo, že žalovaný uložil prvoinstančnímu orgánu, aby provedl přesnou specifikaci té části

účelové komunikace, která nutnou komunikační potřebu zajišťuje, aniž by docházelo k

nadbytečnému potlačení vlastnického práva vlastnice pozemku. Prvoinstanční orgán se dále

měl vyrovnat se skutečností, že od pozemku číslo parcely 60 v katastrálním územní Babylon

byl v mezidobí oddělen pozemek číslo parcely 198, na kterém se právě nachází předmětná

účelová komunikace. Žalovaný na závěr uvedl, že prvoinstanční orgán je vázán právním

názorem odvolacího orgánu. V navazujícím řízení prvoinstanční orgán vydal prvoinstanční

rozhodnutí. V tomto rozhodnutí v plné míře respektoval právní názor žalovaného vyslovený v

rozhodnutí ze dne 2.5.2011. Obecní úřad určil, že se na pozemku – pozemkové parcele číslo

parcely 198 v katastrálním území Babylon nachází veřejně přístupná účelová komunikace,

která zajišťuje komunikační potřebu pro nemovitosti blíže specifikované ve výroku

pokračování 3

rozhodnutí, v rozsahu stanoveném v příloze předmětného rozhodnutí. Prvoinstanční orgán

tedy respektoval právní názor žalovaného vyjádřený v předchozím kasačním rozhodnutí a

postupoval podle pokynů, které mu dal žalovaný jako odvolací orgán ve svém rozhodnutí ze

dne 2.5.2011. V napadeném rozhodnutí však žalovaný svůj právní názor radikálně změnil.

Ačkoli prvoinstanční orgán plně respektoval právní názor žalovaného vyjádřený v

předchozím zrušujícím rozhodnutí, žalovaný sám se tímto svým právním názorem neřídil.

Znenadání došel k závěru, že předmětný pozemek nesplňuje kritéria veřejně přístupné účelové

komunikace. Žalovaný však neuvedl žádné své úvahy, které ho vedly ke změně právního

názoru, takže jeho rozhodnutí lze označit jako překvapivé, které zasahuje do právních jistot

žalobkyně i ostatních účastníků správního řízení, a v tomto smyslu je i nepřezkoumatelné.

Žalobkyně uvedla, že má za to, že i když nelze vyloučit změnu právního posouzení správního

orgánu v průběhu řízení, musí mít tato změna nějaké důvody, například změnu judikatury

správních soudů, případně Ústavního soudu, změnu skutkových okolností, a podobně. Navíc

tato změna právního názoru musí být řádně odůvodněna tak, aby důvody, proč k ní došlo,

byly z odůvodnění rozhodnutí seznatelné. Způsob, jakým postupoval žalovaný v tomto řízení,

nese znaky svévolného výkonu veřejné moci, kdy nejsou respektovány právní jistoty a

legitimní očekávání účastníků řízení, což je v právním státě nepřípustné. Účastníci správního

řízení mají plné právo předpokládat, že o stejné právní otázce bude orgány veřejné moci

rozhodováno stejně, zejména pak v případě, že se jedná o jeden a tentýž správní orgán. Podle

názoru žalobkyně by již tato neodůvodněná změna právního názoru postačovala jako důvod

pro zrušení napadeného rozhodnutí. Žalobkyně však považuje napadené rozhodnutí za

nesprávné i z důvodu, že žalovaný jako odvolací orgán ignoroval dosavadní skutková zjištění

z celého předcházejícího řízení. Ve správním spisu jsou založeny situační plány vytvořené na

základě stavu katastrálních map v letech 1947, 1983 a 2010. Z těchto listin je zřejmé, že

veřejná komunikace, jejíhož vymezení se žalobkyně ve správním řízení domáhala, od

nepaměti existovala, což koneckonců žalovaný připustil i ve svém rozhodnutí ze dne

2.5.2011. Ze stavu katastrální mapy v roce 1983 je patrné, že veřejná komunikace vedla po

pozemku číslo parcely 150 v katastrálním území Babylon, a tento pozemek byl v užívání

tehdejšího Místního národního výboru Babylon. Po leteckém snímkování provedeném právě v

roce 1983 však byla část pozemku číslo parcely 150, po níž vedla sporná veřejná komunikace,

oddělena a sloučena s pozemkem číslo parcely st. 60, nicméně tato část pozemku byla dále

užívána jako veřejně přístupná komunikace až do doby, kdy se vlastníkem tohoto pozemku

stala paní A.B. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že paní A.B.

(odvolatelka) chce dosáhnout možnosti umožnit přístup přes dotčený pozemek pouze pro

konkrétní osoby, a to zbudováním závory, kterou by obsluhoval personál Hotelu Praha.

Žalovaný tedy v podstatě akceptoval fakt, že vlastník pozemku, na němž leží veřejně

přístupná komunikace, tuto komunikaci přehradí závorou a sám rozhodne, komu umožní na

komunikaci přístup a komu nikoli. Takový postup je však u veřejně přístupných komunikací

nepřípustný, neboť veřejně přístupnou komunikaci může každý bezplatně užívat, bez ohledu

na vlastnické právo ke komunikaci. Žalovaný tedy zastavení řízení o určení existence veřejně

přístupné komunikace odůvodnil tím, že vlastník pozemku si přeje komunikaci uzavřít.

Takový důvod je však nepřípustný i při respektování vlastnického práva vlastníka pozemku,

protože prvoinstanční rozhodnutí vymezuje veřejně přístupnou komunikaci pouze na malé

části dotčeného pozemku. Na této části pozemku přitom existovala veřejně přístupná

komunikace od nepaměti, takže její další existence nemůže být závislá na svévoli vlastníka

pozemku, neboť i ochrana vlastnického práva má své limity, mimo jiné ochranu práv třetích

osob a veřejný zájem.

pokračování 4

III. Vyjádření žalovaného.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že v mezidobí, od

vydání prvního rozhodnutí o odvolání do vydání napadeného rozhodnutí se změnily některé

okolnosti, které mají na předmětnou věc podstatný vliv. Po prozkoumání předložených

podkladů v novém odvolacím řízení se dospělo k závěru, že předmětný pozemek nesplňuje

znaky veřejně přístupné účelové komunikace v souladu se zákonnými ustanoveními a dále že

není v pravomoci správního orgánu rozhodovat o tom, jaká část z daného pozemku se má stát

veřejně přístupnou účelovou komunikací, což také bylo v napadeném rozhodnutí odůvodněno.

Své zdůvodnění nad rámec uvedený v napadeném rozhodnutí žalovaný dále opírá o

stanovisko Veřejného ochránce práv (které v době vydání původního rozhodnutí o odvolání

ještě nebylo publikováno), který ve svém sborníku Veřejné cesty - místní a účelové

komunikace (rok 2011, k dispozici na www.ochrance.cz) uvádí, že účelová komunikace musí

být zřetelná (v terénu patrná) cesta určená k užití vozidly a chodci pro účel dopravy. Dále

žalovaný argumentuje ustanovením zákona č , o pozemních

komunikacích, který výslovně uvádí, že pozemní komunikace tj. i účelová komunikace je

dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci. Žalovaný ve svém

rozhodnutí uvádí, že na základě prozkoumání podkladů lze předmětný pozemek chápat jako

zpevněnou plochu bez vymezení jakékoli komunikace (např. obrubníkem či jinou strukturou

povrchu). Z popsaného vyplývá, že účelová komunikace tedy musí být v terénu zřetelná

dopravní cesta. V případě jedné velké zpevněné plochy však nelze určit, kde se na ní dopravní

cesta (dopravní koridor) nachází. Dále má žalovaný za to, že vymezením trajektorie účelové

komunikace na předmětném pozemku, došlo k tak razantnímu zásahu do vlastnických práv,

který nemá ze strany prvoinstančního orgánu oporu v zákoně, a že již toto nešlo zhojit jiným

postupem, než že musel žalovaný rozhodnutí prvoinstančního orgánu zrušit, byť se tento držel

právního názoru žalovaného uvedeným v předchozím odvolacím řízení. Skutečnost, kdy si

vlastník na hranici svého pozemku osadí závoru, nelze kvalifikovat tak, že zamezil veřejnému

přístupu na pozemek, když není jednoznačně určeno, zda se jedná o veřejně přístupnou

účelovou komunikaci. Za takové situace se zcela reálně nabízí možnost, umožnit přístup přes

pozemek zřízením věcného břemene pro vymezený okruh uživatelů. Tak jak bylo v

odůvodnění rozhodnutí účastníkům řízení doporučeno. V neposlední řadě žalovaný

upozorňuje na rozsudek Nejvyšší správního soudu ze dne 2.5.2012, č. j. , (v

době vydání prvotního rozhodnutí o odvolání ještě nebyl rozsudek publikován), v němž soud

uvádí, že pokud se někdo domáhá přístupu po soukromém pozemku ke své nemovitosti pro

sebe, nebo pro uživatele nemovitosti, tedy domáhá se přístupu pro uzavřený okruh uživatelů,

spíše to svědčí k závěru, že se jedná o snahu domoci se zřízení věcného břemene. A na tuto

situaci dopadá také tento případ, kdy se majitel penziónu Magda domáhá přístupu ke své

nemovitosti pro sebe a pro uživatele této nemovitosti, tedy pro uzavřený okruh uživatelů. V

duchu závěrů citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu tak spíše než o užívání

pozemku jakožto účelové komunikace se jedná o užívání pozemku na základě věcného

břemene, tedy o oblast soukromého práva. I k této skutečnosti je pak nutné při posuzování

zákonnosti napadeného rozhodnutí přihlédnout.

IV. Replika žalobkyně.

pokračování 5

Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného uvedla, že žalovaný tvrdí, že ke změně

jeho právního názoru na charakter sporné komunikace došlo z důvodu změny okolností, k níž

došlo mezi 2.5.2011 a 16.1.2013. K tomu žalobkyně uvádí, že z odůvodnění napadeného

rozhodnutí žádná taková změna okolností nevyplývá, a z tohoto hlediska je tedy rozhodnutí

žalovaného nepřezkoumatelné. Kromě toho žalovaný ani ve svém vyjádření neuvádí, jaké

(změněné) okolnosti byly důvodem radikální změny jeho právního názoru na charakter sporné

komunikace. Prvoinstanční orgán nerozhodoval o tom, jaká část daného pozemku se má stát

veřejně přístupnou účelovou komunikací, jak uvádí žalovaný ve svém vyjádření. Ze správního

spisu je naopak patrné, že veřejně přístupná účelová komunikace zde existovala od nepaměti,

a rozhodnutím prvoinstančního správního orgánu pouze došlo k nápravě dřívějšího chybného

úředního postupu, kdy reálně existující veřejně přístupná komunikace přestala existovat

právně. Žalobkyně nemůže souhlasit ani s argumentací rozhodnutím Nejvyššího správního

soudu ze dne 2.5.2012, č. j. . Žalobkyně se nedomáhá přístupu po soukromém

pozemku ke své nemovitosti pro sebe a pro uzavřený okruh uživatelů. Potenciální hosty

penzionu Magda nelze v žádném případě považovat za uzavřený okruh uživatelů, penzion je

otevřen pro všechny hosty, žádný uzavřený okruh uživatelů neexistuje.

V.

Posouzení věci soudem.

Podle , soudní rád správní (dále jen

„ “), soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro

nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí.

Vzhledem k tomu, že soud shledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek

důvodů, rozhodl o věci samé bez jednání.

Podle jestliže odvolací správní orgán dojde k

závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné,

napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a řízení zastaví.

Z ustanovení , podle kterého, jestliže odvolací správní

orgán zjistí, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, bez dalšího zruší

napadené rozhodnutí a řízení zastaví, ledaže jiné rozhodnutí o odvolání může mít význam pro

náhradu škody nebo pro právní nástupce účastníků, lze dovodit, že odvolací orgán může řízení

zastavit toliko tehdy, pokud je zde důvod pro zastavení řízení. Vzhledem k tomu, že podle čl.

2 odst. 2 d lze státní moc uplatňovat jen v případech a v

mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví, je možné správní řízení

zastavit pouze tehdy, je-li naplněn důvod pro zastavení řízení stanovený zákonem. Zastavit

správní řízení proto není možné z jiných než zákonných důvodů.

Zákonné důvody pro zastavení správního řízení, které nebylo zahájeno z moci úřední,

vymezuje až h) . Správní orgán zastaví řízení zaprvé

tehdy, jestliže žadatel vzal svou žádost zpět; jestliže je žadatelů více, musí se zpětvzetím

souhlasit všichni žadatelé; ve sporném řízení správní orgán řízení nezastaví, pokud se

zpětvzetím odpůrce z vážných důvodů nesouhlasí. Zadruhé tehdy, jestliže byla podána žádost

zjevně právně nepřípustná. Zatřetí tehdy, jestliže žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné

pokračování 6

vady žádosti, které brání pokračování v řízení. Začtvrté tehdy, jestliže žadatel ve stanovené

lhůtě nezaplatil správní poplatek, k jehož zaplacení byl v řízení povinen. Zapáté tehdy, jestliže

zjistí překážku řízení podle . Zašesté tehdy, jestliže žadatel zemřel

nebo zanikl, pokud v řízení nepokračují právní nástupci nebo pokud není více žadatelů, anebo

zanikla-li věc nebo právo, kterého se řízení týká; řízení je zastaveno dnem, kdy se správní

orgán o úmrtí nebo zániku žadatele nebo o zániku věci nebo práva dozvěděl. Zasedmé tehdy,

jestliže žádost se stala zjevně bezpředmětnou. V souladu s ustanovením § 66 odst. 1 písm. h)

může další důvody pro zastavení řízení stanovit zvláštní zákon.

Správní orgány jsou v souladu s povinny v odůvodnění

rozhodnutí uvést důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy,

kterými se řídily při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak

se vypořádaly s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

Může-li správní orgán zastavit správní řízení pouze z důvodu stanoveného zákonem, je

povinen v odůvodnění svého rozhodnutí uvést, podle jakého ustanovení jakého právního

předpisu správní řízení zastavuje. Současně je povinen uvést, z jakých podkladů lze dovodit,

že jsou zde skutečnosti odůvodňující zastavení řízení, a úvahy, kterými se řídil při jejich

hodnocení a při výkladu ustanovení, umožňujícího zastavení řízení.

Jak vyplývá z obsahu napadeného rozhodnutí, žalovaný vůbec neuvedl, podle jakého

ustanovení jakého právního předpisu správní řízení zastavil, z jakých podkladů dovodil, že

jsou zde skutečnosti odůvodňující zastavení řízení, jak tyto podklady hodnotil. V logické

souvislosti s tím v odůvodnění napadeného rozhodnutí chybějí úvahy, kterými byl žalovaný

veden při výkladu ustanovení, umožňujícího zastavení řízení. Žalovaný sice opřel svůj výrok

o ustanovení , avšak je nutné si uvědomit, že toto

ustanovení nestanoví podmínky, za kterých je odvolací orgán oprávněn řízení zastavit. Není-li

dán některý ze stanovených důvodů pro zastavení řízení (

) nebo jiný důvod stanovený zvláštním zákonem, nemůže odvolací orgán

postupovat podle .

Ač žalovaný dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro zastavení řízení splněny byly,

neuvedl přezkoumatelným způsobem důvody, které jej k učinění jeho závěru vedly. Soud

zásadně přezkoumává v rozsahu žalobních bodů závěry odvolacího orgánu, které ohledně

předmětu správního řízení v odůvodnění napadeného rozhodnutí zaujal. Pokud odvolací orgán

nesplnil povinnosti uložené v , nejsou zde závěry, které by bylo

možné v řízení o žalobě proti napadenému rozhodnutí přezkoumat. Zaujetí těchto závěrů je

proto nezbytnou podmínkou možnosti soudního řízení o žalobě. Soud není oprávněn

odůvodnění napadeného rozhodnutí v neprospěch žalobce v soudním řízení doplňovat a

dohledávat skutečnosti odůvodňující zákonnost výroku napadeného rozhodnutí namísto

žalovaného. Tím, že žalovaný nepostupoval v souladu s , byla

žalobkyně zároveň zkrácena na možnosti relevantním způsobem proti žalovaným

nevysloveným závěrům brojit.

Žalovaný v závěru odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl: „K zastavení řízení

musel odvolací správní orgán přistoupit z důvodu zjištění, že předmětný pozemek svým

charakterem nesplňuje kritéria veřejně přístupné účelové komunikace“.

pokračování 7

Na tomto místě je nezbytné si uvědomit, že napadeným rozhodnutím došlo k zastavení

řízení vedeného podle . Podle tohoto ustanovení správní orgán v

mezích své věcné a místní příslušnosti rozhodne na žádost každého, kdo prokáže, že je to

nezbytné pro uplatnění jeho práv, zda určitý právní vztah vznikl a kdy se tak stalo, zda trvá,

nebo zda zanikl a kdy se tak stalo.

Bylo-li ve správním řízení spornou otázkou, zda se na předmětném pozemku nachází

či nenachází veřejně přístupná účelová komunikace, nemohl se stát závěr žalovaného o tom,

že se na předmětném pozemku nenachází veřejně přístupná účelová komunikace, důvodem

pro zastavení řízení. Institut zastavení řízení je institutem, jímž dochází ke skončení správního

řízení, pro některou ze zákonem stanovených překážek, aniž by správní orgán přistoupil

k posouzení věci samé. Dospěl-li žalovaný k závěru, že se na předmětném pozemku

nenachází veřejně přístupná komunikace, posoudil věc samu, a proto nemohl z tohoto důvodu

přistoupit k zastavení řízení. Mohl v takovém případě nanejvýš postupovat podle § 90 odst. 1

písm. b) či c) . Samozřejmě při respektování ustanovení správního

řádu, tj. náležitě svůj závěr odůvodnit, zejména uvedením toho, jaké konkrétní podmínky pro

existenci veřejně přístupné účelové komunikace v současné době vymezené konstantní

judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu nebyly naplněny a na základě

jakých důkazů k tomuto svému závěru, odlišnému od svého původního a od názoru

prvoinstančního orgánu, dospěl.

Vzhledem k tomu, že napadeným rozhodnutím došlo k zastavení správního řízení,

mohl soud přezkoumávat toliko zákonnost postupu při zastavení řízení. Soud se proto nemohl

zabývat věcí samou, tj. zda se na předmětném pozemku nachází či nenachází veřejně

přístupná účelová komunikace, neboť výrok napadeného rozhodnutí neodpovídá věcnému

posouzení předmětu řízení.

VI. Rozhodnutí soudu.

Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí nebylo náležitě odůvodněno, soud jej zrušil

pro vady řízení podle pro nepřezkoumatelnost spočívající

v nedostatku důvodů rozhodnutí. S ohledem na zrušení napadeného rozhodnutí, soud

současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení ( ). Správní

orgán je v dalším řízení vázán právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku

( ).

VII.

Odůvodnění neprovedení navržených důkazů.

Soud neprovedl žádný ze žalobkyní navržených důkazů, neboť provedení těchto důkazů nebylo třeba k posouzení důvodnosti žaloby.

VIII. Náklady řízení.

[OBRÁZEK]pokračování 8

Žalobkyně měla ve věci samé plný úspěch, a proto jí soud přiznal v souladu s § 60

odst. 1 právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Náklady řízení spočívají v

zaplaceném soudním poplatku ve výši 3.000 Kč a v odměně advokáta za 3 úkony právní

služby, a to za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a jeden úkon právní

služby podle , advokátního tarifu, když advokát

jménem žalobkyně podal žalobu a repliku k vyjádření žalovaného, ve výši 3.100 Kč za úkon,

tj. 9.300 Kč za tři úkony právní služby. Podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu má advokát za

jeden úkon právní služby nárok na paušální částku ve výši 300 Kč. Advokát ve věci učinil

celkem tři úkony, a proto soud přiznal žalobkyni částku ve výši 900 Kč. Vzhledem k tomu, že

zástupcem žalobce je advokát, který je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady

řízení o částku odpovídající této dani. Částka daně z přidané hodnoty činí 2.142 Kč, náklady

řízení tedy včetně daně z přidané hodnoty činí částku ve výši 15.342 Kč. Lhůtu k plnění určil

soud podle ve spojení s Místo plnění určil soud

v souladu s ve spojení s

Podle má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch

nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů

zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů

řízení. Vzhledem k tomu, že soud neuložil osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost,

nemohly jí vzniknout náklady podle Soud neshledal ani důvodů zvláštního

zřetele hodných, které by přiznání nákladů řízení osobě zúčastněné na řízení odůvodňovaly,

proto rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační

stížnost u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační

stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. O kasační stížnosti rozhoduje

Nejvyšší správní soud ( , , a 4 ).

V Plzni dne 30. dubna 2014

Mgr. Alexandr Krysl,v.r.

předseda senátu Za správnost vyhotovení: Lenka Kovandová