Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Ads 85/2014 - 44

- 45

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: Mgr. A H., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2013, č. j. 2013/33546-421, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 13. 1. 2014, č. j. – 27,

takto:

I. Řízení o kasační stížnosti žalobce se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl kasační stížností shora označený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen „krajský soud“), jímž byla jako nedůvodná podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 11. 7. 2013, č. j. 2013/33546-421.

[2] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky řízení, mezi které patří i povinnost uhradit soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč podle položky 19 sazebníku poplatků, který tvoří přílohu k , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

[3] Stěžovatel uvedený soudní poplatek za kasační stížnost nezaplatil, ačkoli podle § 2 odst. 2 písm. b) zákona o soudních poplatcích je ve věcech správního soudnictví poplatníkem poplatku za řízení ten, kdo podal kasační stížnost a jeho poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti; tímto okamžikem je též poplatek splatný [§ 4 odst. 1 písm. d) a § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích].

[4] Nejvyšší správní soud proto stěžovatele usnesením ze dne 24. 2. 2014, č. j. – 4, vyzval mimo jiné k tomu, aby ve lhůtě 1 týdne ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost. Stěžovatel byl rovněž řádně poučen, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě uhrazen, soud řízení zastaví.

[5] Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 27. 2. 2014 a reagoval na ně v přípise doručeném zdejšímu soudu dne 6. 3. 2014. V tomto přípise stěžovatel zdejší soud požádal o ustanovení zástupce a o osvobození od soudního poplatku.

[6] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 3. 4. 2014, č. j. - 23, které bylo stěžovateli doručeno dne 7. 4. 2014, nepřiznal stěžovateli osvobození od soudního poplatku a zároveň zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce. Stěžovatel se totiž ve své žádosti omezil na tvrzení, že je nezaměstnaný a nemá prostředky pro úhradu soudního poplatku, aniž by přes výzvu Nejvyššího správního soudu doložil své osobní, majetkové a výdělkové poměry a prokázal tak, že splňuje podmínky pro uplatnění výjimečného institutu osvobození od soudních poplatků.

[7] V usnesení ze dne 3. 4. 2014 Nejvyšší správní soud současně stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě jednoho týdne od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost, a zároveň jej poučil, že nebude-li soudní poplatek zaplacen, soud řízení zastaví.

[8] Na výzvu k zaplacení soudního poplatku stěžovatel reagoval podáním ze dne 14. 4. 2014, ve kterém uvedl, že chce na usnesení ze dne 3. 4. 2014, č. j. - 23, v nejbližší době adekvátně reagovat a že žádá soud o strpení. Podáním ze dne 22. 4. 2014 stěžovatel podal opětovně žádost o ustanovení zástupce a o osvobození od soudního poplatku. V žádosti uvedl, že je nezaměstnaný a nemůže si dovolit hradit takové výdaje ze svého. Zároveň připojil části formuláře „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce“ (dále jen „formulář“), ve kterých byly proškrtány některé kolonky.

[9] Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 17. 6. 2008, č. j. – 65, rozsudek ze dne 28. 7. 2011, č. j. – 106, nebo rozsudek ze dne 22. 2. 2012, č. j. – 14) je soud povinen rozhodovat o opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení pouze v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení. V posuzovaném případě zdejší soud dospěl k závěru, že tomu tak není.

[10] Nové, dříve neuplatněné, skutečnosti by bylo možno spatřovat v řádně vyplněném formuláři, kterým by stěžovatel doložil své osobní, majetkové a výdělkové poměry. Ze stěžovatelem předložených částí formuláře však v prvé řadě nikterak nevyplývá, že se mají týkat osobních, majetkových a výdělkových poměrů samotného stěžovatele (není obsažena vyplněná část I. formuláře „Poměry osobní a rodinné“, nikde není uvedeno jméno stěžovatele a formulář ani není podepsán). Předložené části formuláře tak nelze v žádném případě považovat za čestné prohlášení stěžovatele o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech.

[11] Kromě výše uvedeného je nutno konstatovat, že soudu nebyly sděleny žádné informace týkající se případných stěžovatelových příjmů z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, příjmů z hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání, nebo dávek důchodového či nemocenského pojištění. Stěžovatel své osobní, majetkové a výdělkové poměry neprokázal ani vyplněním příslušného formuláře, ani jiným způsobem.

[12] Lze tedy shrnout, že opakovaná žádost stěžovatele o ustanovení zástupce a o osvobození od soudního poplatku neobsahuje žádné nové, dříve neuplatněné skutečnosti a zdejší soud tedy nebyl o této žádosti povinen samostatně rozhodovat. Požadovaný soudní poplatek v dané věci i přes výzvu soudu, doručenou stěžovateli dne 7. 4. 2014, zaplacen nebyl, a proto Nejvyšší správní soud podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích řízení o kasační stížnosti zastavil.

[13] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, , ve spojení s , tak, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává, jelikož řízení bylo zastaveno.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. dubna 2014

JUDr. Barbara Pořízková

předsedkyně senátu