Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 73/2014 - 47

- 48

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: Bc. M. P., proti žalované: Západočeská univerzita v Plzni, se sídlem Univerzitní 8, Plzeň, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalované, o námitce podjatosti soudce Krajského soudu v Plzni Mgr. Alexandra Krysla, vznesené žalobcem ve věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. ,

t a k t o :

Soudce Krajského soudu v Plzni Mgr. Alexandr Krysl n e n í v y l o u č e n z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

[1] Žalobou ze dne 26. 12. 2013 se žalobce domáhal u Krajského soudu v Plzni ochrany proti nečinnosti žalované ve věci rozhodnutí o jeho přihlášce ke studiu.

[2] V žalobě žalobce ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), vznesl námitku podjatosti soudců Krajského soudu v Plzni Mgr. Alexandra Krysla, jelikož byl v minulosti studentem doktorského studijního programu na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni, a JUDr. Petra Kuchynky, jenž v současné době působí jako odborný asistent na Katedře správního práva Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni.

[3] Ve vyjádření ze dne 31. 12. 2013 soudce JUDr. Petr Kuchynka ve smyslu oznámil, že je se zřetelem na jeho poměr k žalované dán důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, neboť je dlouholetým pracovníkem žalované. Na základě toho předseda Krajského soudu v Plzni určil dne 3. 1. 2014 v souladu s pravidly pro zastupování na místo soudce JUDr. Petra Kuchynky soudce Mgr. Alexandra Krysla.

[4] Soudce Mgr. Alexandr Krysl ve vyjádření k námitce podjatosti dne 28. 1. 2014 uvedl, že byl v letech 2007 až 2012 studentem doktorského studijního programu na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni, přičemž kromě tohoto studia není dán žádný jiný objektivní důvod pochybovat o jeho nepodjatosti.

[5] Po posouzení uplatněné námitky podjatosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že návrh na vyloučení soudce Krajského soudu v Plzni Mgr. Alexandra Krysla z projednávání a rozhodnutí věci není důvodný.

[6] Podle věty první a třetí „[s]oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“

[7] Poměr soudce k věci je ve smyslu citovaného ustanovení třeba chápat jako přímý zájem soudce na daném řízení, zejména na jeho výsledku. Vyloučen by byl rovněž soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich zástupcům pak mohou vedle vztahů příbuzenských a obdobných vzniknout i tehdy, je-li vztah soudce k účastníkům, popř. jejich zástupcům nepřiměřeně přátelský či naopak zjevně nepřátelský. Rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, přičemž příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [d (vyhlášena pod č. , ve znění pozdějších ústavních předpisů)]. Soudce lze proto vyloučit z projednávání a rozhodnutí věci, která mu byla zákonným postupem přidělena, jen výjimečně a ze závažných důvodů, které soudci reálně brání v nezávislém, nestranném a spravedlivém rozhodování (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. - 16, dostupné na www.nssoud.cz).

[8] Nejvyšší správní soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2010, č. j. - 78, publikované pod č. 2102/2010 Sb. NSS, v němž se Nejvyšší správní soud vyjádřil k možné podjatosti soudců ve vztahu k žalovaným správním orgánům. V rozhodnutí se m. j. uvádí: „Jednání za správní orgán není totiž ničím jiným než realizací jeho pravomocí v rámci zákonem vymezené působnosti – na rozdíl od aktivit fyzických či právnických osob soukromoprávní povahy. Zdejší soud má proto za to, že podjatost soudců ve vztahu ke správním orgánům, resp. k osobám za ně jednajícím, je nutno vykládat restriktivněji než je tomu u ostatních účastníků řízení. (…) Je totiž třeba vycházet z toho, že správní orgán může činit pouze to, co stanoví zákon (y, y); na rozdíl od soukromých subjektů, které mohou činit vše, co není zákonem zakázáno (y, y). Navíc, v případě správních orgánů je zákonem založena jejich věcná a místní působnost, takže ten, kdo se účastní správního řízení, nemá na výběr, u kterého orgánu toto bude vedeno – tento orgán zpravidla není „zastupitelný“.“ Soud dále m. j. uvedl: „Odlišnost postavení správních orgánů od jiných účastníků řízení ve správním soudnictví plyne i z toho, že extenzivní výklad ustanovení by vedl až k takovým důsledkům, že by se soudce např. nesměl podílet na rozhodování ve věcech, v nichž by jako účastník řízení vystupoval správní orgán, u něhož byl tento soudce někdy v minulosti zaměstnán. Takovýto výklad považuje zdejší soud za absurdní a zjevně neúčelný, protože by mohl znamenat nevyužití odborných znalostí a praktických zkušeností konkrétních soudců.“

[9] S ohledem na závěry citovaného rozhodnutí, z nichž vyplynulo, že ani případné pracovní působení soudce v minulosti u správního orgánu, jenž vystupuje v soudním řízení v pozici žalovaného, by samo o sobě neznamenalo vyloučení tohoto soudce, dospěl Nejvyšší správní soud za použití argumentu a maiori ad minus k závěru, že tím spíše nemůže být důvodem vyloučení soudce skutečnost, že byl v minulosti studentem vysoké školy, jež je nyní v postavení žalovaného správního orgánu.

[10] Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že v případě řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu není dán důvod pochybovat o nepodjatosti soudce Krajského soudu v Plzni Mgr. Alexandra Krysla.

[11] V projednávané věci tedy nebyly naplněny podmínky Proto Nejvyšší správní soud podle rozhodl po vyjádření dotčeného soudce tak, že soudce Krajského soudu v Plzni Mgr. Alexandr Krysl není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. .

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. března 2013

JUDr. Jiří Palla

předseda senátu