Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 As 2/2014 - 34

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobkyň: a) A G - Consult s. r. o., se sídlem U Dráhy 1, Šternberk, b) WIRELES Consult s. r. o., se sídlem U Dráhy 1, Šternberk, obě zastoupeny Mgr. Danou Dvořákovou, advokátkou se sídlem Cholinská 19, Litovel, proti žalovanému: Katastrální úřad pro Olomoucký kraj, se sídlem Jeremenkova 110/15, Olomouc, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2013, č. j. – 39,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2013, č. j. – 39, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností se žalovaný Katastrální úřad pro Olomoucký kraj domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2013, č. j. – 39, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Krajský soud v Ostravě (dále také „krajský soud“) výrokem I. napadeného rozsudku určil, že zásah žalovaného spočívající v provedení záznamu Z-6954/2013-805, záznamu Z-8631/2013-805, poznámky Z-8634/2013-805 a poznámky Z-8632/2013-805 ve vztahu k budově č. p. 369 objekt bydlení v části obce Olomouc na pozemku parc. č. st. 328 a ve vztahu k pozemku parc. č. st. 328 zastavěná plocha a nádvoří o výměře 549 m2, vše v katastrálním území Olomouc - město, byl nezákonný. Výrokem II. napadeného rozsudku krajský soud žalovanému přikázal, aby obnovil stav před nezákonným zásahem, konkrétně aby ve vztahu k těmto nemovitostem jako vlastníka zapsal žalobkyni a) a odstranil zápisy zástavního práva exekutorského, exekučního příkazu k prodeji nemovitosti a nařízení exekuce. Výroky III. a IV. napadeného rozsudku krajský soud uložil žalovanému povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyň.

Krajský soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně a) byla zapsána jako vlastník předmětných nemovitostí a dne 11. 2. 2013 podala jako prodávající společně se žalobkyní b) jako kupující návrh na vklad vlastnického práva k těmto nemovitostem ve prospěch žalobkyně b) na základě kupní smlouvy ze dne 25. 1. 2013. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 3. 2012, č. j. - 534, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 7. 2. 2013, č. j. - 590, bylo rozhodnuto ve sporu, jehož účastníkem byla žalobkyně a), že vlastníkem předmětných nemovitostí je IES REAL & CONSULTING spol. s r. o. Rozsudek nabyl právní moci dnem 12. 4. 2013. Žalovaný na základě tohoto rozsudku provedl zápis vlastnického práva k předmětným nemovitostem pro IES REAL & CONSULTING spol. s r.o. Posléze provedl žalovaný k těmto nemovitostem navazující zápisy zástavního práva exekutorského, exekučního příkazu k prodeji nemovitosti a nařízení exekuce. S ohledem na přerušení řízení o vkladu vlastnického práva ve prospěch žalobkyně b) nebylo o návrhu na vklad ze dne 11. 2. 2013 dosud rozhodnuto.

Krajský soud odůvodnění svého rozsudku opřel o právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 4. 2013, č. j. - 66 (č. 2862/2013 Sb. NSS; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná také na www.nssoud.cz). Dospěl přitom k závěru, že žalovaný porušil zásadu priority stanovenou v , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), která se vztahuje i na zápisy prováděné záznamem. Tuto zásadu porušil tím, že provedl zápis vlastnického práva k předmětným nemovitostem na základě rozsudku doručeného mu později než návrh na vklad vlastnického práva, o kterém dosud nebylo rozhodnuto. Porušil tak zákon i následnými návaznými zápisy, při jejichž provádění vycházel z vlastnického práva, které bylo do katastru nemovitostí nezákonně zapsáno.

Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalovaný jako stěžovatel (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu podřaditelného pod ustanovení

Stěžovatel namítl, že zásada pořadí zápisů je hlavní zásadou, na které jsou zápisy do katastru nemovitostí založeny, existují však situace, předvídané např. ustanovením , , které říká, že správní orgán může řízení usnesením přerušit, probíhá-li řízení o předběžné otázce. Je-li podán návrh na vklad vlastnického práva dle kupní smlouvy, následující den podají účastníci řízení žádost o přerušení řízení z důvodu dořešení sporů o platnost či neplatnost předložené kupní smlouvy a vzápětí je doručen pravomocný rozsudek krajského soudu, který určuje, že vlastníkem předmětných nemovitostí je někdo jiný, než prodávající z vkladového řízení, musí správní orgán považovat tento určovací rozsudek za předběžnou otázku, kterou musí vyřešit, než rozhodne o povolení vkladu, a rozsudek zapsat do katastru a návrh na vklad zamítnout. Pokud by tak neučinil a postupoval striktně podle zásady pořadí zápisů, povolil by vklad vlastnického práva ve prospěch kupujícího, nemohl by provést zápis dle určovacího rozsudku, neboť by takový zápis nenavazoval podle ust. na dosavadní zápisy. Pokud by bylo vyžadováno striktní dodržování zásady pořadí zápisů, bylo by tím umožněno podávání šikanózních návrhů na vklad vlastnického práva na základě smluv v okamžiku, kdy osoba evidovaná v katastru jako vlastník již ví o existenci rozhodnutí soudu ve věci žaloby na určení vlastnického práva a toto rozhodnutí je pro ni nepříznivé, neboť určuje, že vlastníkem je někdo jiný. Podle ust. jsou záznamy úkony katastrálního úřadu, které nemají vliv na vznik, změnu nebo zánik práva, tzn. mají deklaratorní účinky. Takové právo na základě určujícího pravomocného rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. - 590 tu totiž již existovalo. Judikatura Nejvyššího správního soudu se vztahuje na zcela odlišný případ, kdy byla podána žaloba proti zamítavému rozhodnutí katastrálního úřadu ve věci vkladu vlastnického práva, o této žalobě nebylo dosud rozhodnuto, není tedy jasné, kdo bude ke dni podání návrhu na vklad vlastníkem. V takovém případě není možné provádět další zápisy do katastru na základě později podaných záznamových listin. Jedná se o přesně opačný stav věcí, než v posuzovaném případě. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve svém vyjádření uvedly, že v době přerušeného řízení nebyl stěžovatel oprávněn činit úkony‚ které označil jako údajné vyřešení předběžné otázky. Stěžovateli bylo známo, že proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 7. 2. 2013, č. j. - 590, bylo žalobkyní a) podáno dovolání s návrhem na odklad právní moci rozhodnutí. Nebyl tak oprávněn činit si sám úsudek o jím označené údajné předběžné otázce, nerespektovat probíhající dovolací řízení a činit úkony v přerušeném řízení. Žalobkyně opakovaně upozorňovaly na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. . Jejich předpoklady o poškození nabyvatele se vyplnily dne 30. 7. 2013 rozhodnutím Nejvyššího soudu č. j. - 739, kterým byly k dovolání žalobkyně a) zrušeny záznamovéy. Jejich návrh na vklad vlastnického práva nelze označovat za šikanózní, neboť kupní smlouva byla uzavřena před tím, než Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl. Tentýž den, kdy stěžovatel provedl záznam Z 6954/201 3-805, mu byly doručeny exekuční příkazy. Je otázkou, zda naopak předem připravené jednání není oním šikanózním jednáním. Žalobkyně se ztotožnily se závěry krajského soudu a navrhly, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu v souladu s ust. a 4 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom sám shledal vadu uvedenou v odstavci 4, k níž musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Podle ust. Nejvyšší správní soud je vázán důvody kasační stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné [] nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné [], jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.

Nejvyšší správní soud shledal, že řízení před krajským soudem bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Touto vadou byla skutečnost, že krajský soud nevyrozuměl o probíhajícím řízení osoby, které by mohly být přímo dotčeny ve svých právech vydáním rozhodnutí ve věci samé, a nevyzval je, aby oznámily, zda v řízení budou uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení.

Podle ust. osobami zúčastněnými na řízení jsou osoby, které byly přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou-li účastníky a výslovně oznámily, že budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat.

Podle ust. navrhovatel je povinen v návrhu označit osoby, které přicházejí v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení, jsou-li mu známy. Předseda senátu takové osoby vyrozumí o probíhajícím řízení a vyzve je, aby ve lhůtě, kterou jim k tomu současně stanoví, oznámily, zda v řízení budou uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení; takové oznámení lze učinit pouze v této lhůtě. Současně s vyrozuměním je poučí o jejich právech. Obdobně předseda senátu postupuje, zjistí-li se v průběhu řízení, že je tu další taková osoba. O osobních údajích, o těchto osobách uváděných, platí přiměřeně ustanovení .

Jak uvedl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu (usnesení ze dne 18. 9. 2012, č. j. - 76, č. 2725/2013 Sb. NSS), institut osoby zúčastněné na řízení se neomezuje jen na řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (ust. a násl. ) a řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu (ust. a násl. ), respektive od 1. 1. 2012 též na řízení o zrušení opatření obecné povahy (ust. ), ale je analogicky uplatnitelný též na jiná řízení, například na řízení na ochranu před nezákonným zásahem (ust. a násl. s. ř .s.). V jím posuzované věci rozšířený senát označil jako osobu přicházející v úvahu jako osoba zúčastněná na řízení žadatele o vydání souhlasu či oznamovatele dle ust. , , , Sb, o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Ti by totiž byli bezpochyby dotčeni na svých právech případným zrušením souhlasu, resp. předchozím konstatováním nezákonného zásahu spočívajícím v jeho vydání, zákazem adresovaným správnímu orgánu z něj nadále vycházet či dokonce příkazem k obnovení stavu před zákazem.

Také v nyní projednávané věci je zřejmé, že vydáním napadeného rozsudku došlo k zásahu do práv dalších osob. Zcela evidentní je to v případě osoby, která je zapsána jako vlastník předmětných nemovitostí (IES REAL & CONSULTING spol. s r. o.). Krajský soud svým rozsudkem žalovanému přikázal, aby odstranil zápis vlastnického práva této osoby a zapsal namísto ní jako vlastníka žalobkyni a). Rozsudek tak zjevně zasáhl přinejmenším do práv společnosti IES REAL & CONSULTING spol. s r. o., aniž by byla informována o probíhajícím řízení a aniž by jí bylo umožněno vstoupit do řízení jako osoba zúčastněná na řízení.

Jak přitom Nejvyšší správní soud konstantně uvádí, neoznačí-li žalobce osobu, která přichází v úvahu jako osoba zúčastněná na řízení, nezbavuje to předsedu senátu povinnosti zjistit okruh takových osob, vyrozumět je o probíhajícím řízení a vyzvat je, aby oznámily, zda budou svá práva v řízení uplatňovat (viz např. rozsudky ze dne 2. 5. 2007, č. j. - 68, nebo ze dne 14. 10. 2010, č. j. - 97, oba dostupné na www.nssoud.cz).

Neučinil-li tak krajský soud v nyní projednávané věci, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, přičemž k takové vadě musel Nejvyššího správní soud přihlédnout z úřední povinnosti (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005, č. j. - 75, č. 1479/2008 Sb. NSS, nebo ze dne 2. 5. 2007, č. j. - 68). Pochybení krajského soudu totiž představuje porušení věty prvéd (č. ), podle něhož každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Za toho, jehož věc musí být projednána v jeho přítomnosti a jemuž musí být umožněno vyjádřit se k důkazům, je totiž nutno považovat každého, o jehož právech a povinnostech má být v soudním jednání rozhodováno (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 1. 1996, sp. zn. , a ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. , oba dostupné na http://nalus.usoud.cz).

S ohledem na charakter této procesní vady, nemohl Nejvyšší správní soud přistoupit k věcnému posouzení kasační stížnosti. Takové posouzení bude případně na místě až poté, co se k věci samé budou moci v řízení před krajským soudem vyjádřit všechny osoby, které by mohly být jeho rozsudkem přímo dotčeny ve svých právech.

Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů dospěl k závěru, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2013, č. j. – 39, je nutno podle ust. věta prvá před středníkem zrušit, a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.

V tomto řízení bude na krajském soudu, aby v souladu s ust. a shora citovanou judikaturou vyrozuměl osoby, které přicházejí v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení, o probíhajícím řízení a vyzval je, aby sdělily, zda v řízení budou uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Případným osobám zúčastněným na řízení pak zajistí plné uplatnění jejich práv dle ust.

Podle , zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí.

Kasační soud ve věci rozhodl v souladu s ust. , podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. března 2014

JUDr. Jaroslav Hubáček

předseda senátu