Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 A 8/2013 - 55

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové

a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobce JIPEWO, s.r.o.

IČ 25010476, se sídlem v Teplicích, Sládkova 14, zastoupeného Mgr.Martinem Prosserem,

advokátem se sídlem v Praze 1, Melantrichova 477/20, proti žalovanému Ministerstvu

životního prostředí, se sídlem v Praze 10, Vršovická 65, o žalobě proti rozhodnutí

žalovaného správního úřadu ze dne 3.9.2012, č.j.: 1330/530/12,63792/ENV/12

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou, podanou u Krajského soudu v Ústí nad Labem, domáhal

přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného správního úřadu, kterým bylo v odvolacím

řízení pravomocně rozhodnuto o tom, že žalobci byla za porušení ustanovení § 7 ve spojení

s ustanovením , o ochraně přírody a krajiny, ve znění

pozdějších předpisů, uložena pokuta za správní delikt ve výši 55.000,-Kč.

Žalobce v podané žalobě namítl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť

se nevypořádalo s veškerou argumentací žalobce uvedenou v odvolání a zejména dostatečně

nevysvětlilo, proč je názor žalobce nesprávný. Žalovaný se omezil pouze na opakování

názoru prvostupňového správního orgánu a vycházel ze skutečností, které nejsou obsahem

spisu a z vlastních ničím nepodložených hypotéz. Žalovaný nedodržel příslušné procesní

předpisy, což mělo podstatný vliv na vydání rozhodnutí. Žalovaný rovněž nedostatečně zjistil

skutkový stav věci v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí a za tímto účelem si neopatřil

pokračování 2

potřebné podklady pro rozhodnutí. Žalobce namítl, že rozhodnutí žalovaného je založeno na

nesprávném právním názoru.

V jednotlivých žalobních bodem žalobce uvedl, že v odvolání proti rozhodnutí

správního úřadu prvého stupně namítal, že prvostupňový orgán postupoval převážně podle

zásady rychlosti a hospodárnosti řízení na úkor zásady zjištění materiální pravdy a namítal i

nepřiměřenost rozhodnutím stanovené pokuty. K těmto odvolacím námitkám žalovaný

nepřihlédl a neuvedl důvody vydání rozhodnutí, podklady pro jeho vydání ani úvahy, kterými

se správní úřad při hodnocení pokladů a při výkladu správních norem řídil. V napadeném

rozhodnutí je uvedeno pouhé konstatování odvolacích námitek a strohé vyjádření, kterým

žalovaný přejímá názory prvostupňového orgánu, aniž by se zabýval námitkami žalobce

uvedenými v odvolání. Žalovaný vycházel při rozhodování z vlastních nepodložených

hypotéz bez opory ve spisu, například za situace, kdy odborný orgán nebyl schopen potvrdit

ani vyvrátit přesné povětrnostní podmínky v konkrétní lokalitě a své závěry tak žalovaný činí

na základě pravděpodobnosti, aniž by se kvalifikovanou formou příslušného orgánu dotázal

například žádostí o odborné vyjádření či posudek. Pokud by žalobcem namítané okolnosti

měly být vnímány jako polehčující, pak by měly mít i vliv na výši uložené sankce a pokud

byla pokuta uložena ve výši 55.000,-Kč bez přihlédnutí k těmto okolnostem, měla by být

podle názoru žalobce při zohlednění dalších skutečností, vnímaných jako polehčující, náležitě

snížena.

Žalobce namítl, že žalovaný zásadním způsobem porušil zejména ustanovení § 89

odst.2 , když celé odvolací řízení omezil pouze na posouzení námitek

odvolatele a nikoli na posouzení správnosti napadeného rozhodnutí jako celku. Z odůvodnění

napadeného rozhodnutí navíc není zřejmé, čím vším se žalovaný zabýval kromě námitek

žalobce, který se domnívá, že žalovaný nečinil v tomto směru žádné přezkoumávání,

neodhalil velké množství zásadních vad rozhodnutí napadeného odvoláním a řízení jeho

vydání předcházejícího. Žalovaný nezrušil rozhodnutí orgánu prvého stupně, přestože řízení

bylo zahájeno pro přesně nevymezený skutek. Orgán prvního stupně se omezil pouze na

konstatování, že žalobce měl údajně neodborným prořezem poškodil jedenáct kusů dřevin,

aniž by přesně specifikoval, v čem měl neodborný zásah spočívat. Jen přesné vymezení

jednání přitom může zabránit tomu, aby v budoucnu nemohlo být vedeno další správní řízení

pro týž skutek. Žalovaný rovněž opomenul povinnost správního orgánu zjišťovat materiální

pravdu z úřední povinnosti. Bylo povinností správních orgánů v daném případě prokázat stav

dřevin těsně před údajným poškozením, tedy zda byly ve stavu, v jakém je uváděl žalobce a

jím navržení svědci, či nikoliv, když jedině takové posouzení může vést k závěru, zda žalobce

dřeviny poškodil nebo nepoškodil. Neobstojí tvrzení správních úřadů, že i poškozené dřeviny

podléhají ochraně za situace, kdy tyto dřeviny jsou značně poškozeny a je nutný větší zásah

k odstranění poškozených částí. Podle názoru žalobce je nepřípustné, aby zjišťování všech

rozhodných skutečností nebylo prováděno s odkazem na zásadu hospodárnosti a rychlosti

řízení za situace, kdy orgán prvého stupně byl několik měsíců nečinný. Správní orgán je

povinen rychle a bez nepřiměřeně velkých nákladů zjistit materiální pravdu a nikoli

nezjišťovat rozhodné skutečnosti s odkazem na délku řízení, kterou navíc zavinil sám správní

úřad. Řádný znalecký posudek měl zachytit přesný popis správného ošetření dřevin a to,

v čem mělo spočívat pochybení, respektive slovy posudku „laické“ provedení zásahu bez

znalosti fyziologie a anatomie stromů. Žalobce navrhoval, aby v řízení bylo zpracováno

doplnění posudku ke zjištění skutečného stavu, navrhl konfrontaci svědkyně Bc.V. s paní K.,

nicméně správní úřad všechny návrhy žalobce na doplnění dokazování zamítl jako nedůvodné

a tím porušil ustanovení .

pokračování 3

K námitce nesprávného právního posouzení věci žalobce uvedl, že v projednávaném

případě nemohlo odstraněním poškozených částí dřevin dojít k poškození dřevin jako

takových. Zásah žalobce byl pouze nezbytným zásahem k tomu, aby došlo k zachování

dřevin, jejich samotné funkční, biologické a ekologické funkce a aby nedocházelo

k bezprostřednímu ohrožení bezpečnosti osob a majetku v jejich blízkosti. Bez tohoto zásahu

by velmi rychle poškození dřevin bylo natolik zásadní, že by znamenalo celkový zánik

postižených dřevin a výrazné ohrožení osob a majetku. Žalovaný měl posoudit jednání

žalobce ve smyslu ustanovení § 7 odst.1 a § 88 odst.1 písm.c) zákona o ochraně přírody a

krajiny a přihlédnout k účelu tohoto zákona, když žalobce předmětným zásahem naopak

přispěl k udržení a obnově přírodní rovnováhy a k ochraně rozmanitosti forem života

s přihlédnutím zejména ke kulturním potřebám obyvatel a místním poměrům. Žalobce má za

to, že se žádného protiprávního jednání, za které by měl být správními orgány sankcionován,

nedopustil. I kdyby se výjimečně dopustil chybného řezu u některých dřevin, bylo povinností

správního úřadu prokázat, zda takový chybný řez a jeho následné ošetření žalobcem je

schopno vést k poškození dřeviny. Míru poškození je nutno hodnotit i ve vztahu ke kondici a

druhu dřeviny a způsobu jejich ošetření po zásahu. Spisová dokumentace však neobsahuje

jakékoli podrobnější posouzení a proto nelze dojít k závěru, že došlo k poškození dřevin.

K výši uložené sankce žalobce namítl nepřiměřenost za předpokladu, že by soud

dospěl k závěru, že se žalobce protiprávního jednání dopustil. Žalobce v podané žalobě

poukázal na případ společnosti SOLARBEN s.r.o. a s odkazem na zásadu legitimního

očekávání, namítl, že správní úřady postupují v obdobných věcech diametrálně odlišně a

porušují tím základní zásady správního řízení.

Usnesením ze dne 19.12.2012, čj: - 27, Krajský soud v Ústí nad Labem

postoupil věc místně a věcně příslušnému Městskému soudu v Praze.

Z obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu k podané žalobě vyplývá, že žalobce

zopakoval věcně námitky a připomínky, které byly uvedené již v odvolání. Vzhledem ke

skutečnosti, že důvody žaloby byly vypořádány již v rámci prvoinstančního i odvolacího

rozhodnutí, odkázal žalovaný na část odůvodnění obou napadených rozhodnutí.

K jednotlivým žalobním námitkám žalovaný dále uvedl, že mu není zřejmé, jak žalobce

dospěl k závěru, že žalovaný vychází ze skutečností, které nejsou obsahem spisu, když z jeho

strany nebylo do spisu v odvolacím řízení vůbec nahlíženo. Nekonkrétní námitky údajného

nedodržení procesních předpisů, nezjištění skutkového stavu či nesprávný právní názor jsou

nekonkrétní, nepodložené a podle názoru žalovaného byly náležitě vypořádány.

Žalovaný má za to, že skutkový stav, dokázaný fotodokumentací, je výrazně

důvěryhodnější, než výslechy svědků či jejich konfrontace. Stav dotčených dřevin před

zásahem žalobce prokazuje fotodokumentace, pořízená pracovnicí místně příslušného orgánu

ochrany přírody. Stav dřevin po zásahu je zdokumentován prvoinstančním orgánem a

Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky. Všechny tyto důkazy byly řádně

zařazeny do spisu a neexistuje žádná indicie, která by nasvědčovala údajně náhlým a

intenzivním větrným vírům. Hypotéza žalobce, že by došlo v dané lokalitě k náhlému

poškození jen a pouze žalobcem ořezaných dřevin, je krajně nepravděpodobná. Dřeviny

v okolí byly zdokumentovány spolu s vyjádřením příslušného orgánu státní správy.

pokračování 4

Podle názoru žalovaného byla materiální pravda z úřední povinnosti zjištěna

v dostatečném rozsahu. Stav dřevin před zásahem žalobce byl prokázán mimo jiné

fotodokumentací Bc.V., v tomto ohledu se nejedná o odborné posouzení stavu dřevin, když

jmenovaná nefiguruje v řízení jako znalec v oboru. To, že odvolací orgán neuvěřil

nepravděpodobnému tvrzení žalobce o značném poškození předmětných dřevin těsně před

zásahem, nemá vliv na zjištění materiální pravdy jako takové. Odborný posudek agentury je

dostatečným podkladem pro specifikaci vlastního poškození i následků neoprávněných zásahů

provedených žalobcem. Správnímu úřadu se jeví nadbytečné v sankčním řízení poučovat

žalobce o základních arboristických zásadách. Proto žalovaný nespatřoval přínos jakékoliv

konfrontace laických svědků v předmětu řízení či k odbornému posouzení vzniklého

protiprávního stavu předmětných dřevin, způsobených neodborným ořezem žalobce.

Z řádně zdokumentovaného stavu jednoznačně vyplývá zásadní, podstatná a trvalá

změna habitu předmětných dřevin, stejně jako značné narušení jejich ekologických funkcí.

Vlastní rány způsobené neodborným ořezem, jsou branou pro houbové a jiné patogeny a

bezpochyby snižují vitalitu předmětných dřevin. Při hodnocení stavu odbornou organizací

Agenturou ochrany přírody a krajiny, jež je rovněž registrovaným soudním znalcem v oboru,

byly vzaty v úvahu všechny atributy, potřebné k řádnému poškození, tedy nejen druh dřeviny,

věk, kondice, pravděpodobný stav před zásahem a podobně, přičemž při porovnávání stavu

poškozených dřevin odborná organizace vycházela ze stavu zdokumentovaném před zásahem

žalobce na fotografiích pořízených pracovnicí orgánu ochrany přírody.

Výše uložená sankce byla řádně odůvodněna v souladu se zákonem a zmiňovaná

údajná podobnost s žalobcem zmiňovanou causou SOLARBEN s.r.o. není přiléhavá, neboť se

jedná o úplně jiné podmínky, jak detailně popsal ve svém vyjádření prvostupňový orgán.

Z úřední povinnosti je žalovanému známo, že výše uložené sankce není neobvyklá vzhledem

k okolnostem daného případu a výše pokuty není aritmeticky zjištěnou hodnotou, ale otázkou

správního uvážení.

Při ústním jednání u Městského soudu v Praze dne 11.3.2014 zástupce žalobce setrval

na obsahu písemného vyhotovení podané žaloby s tím, že správní úřady nepostupovaly

správně, pokud uložily žalobci pokutu, došlo k porušení jak hmotněprávních tak i procesních

předpisů. Zásady sankčního procesu byly porušeny, byly posuzovány pouze důkazy, které

vypovídají v neprospěch žalobce. Poukázal na to, že ve správním řízení nebylo ani zkoumáno,

ani zohledněno, jaký byl stav dřevin před zásahem žalobce, což svědčí o jednostranném

vedení řízení směrem k vydání rozhodnutí o uložení sankce.

Zástupce žalovaného správního úřadu u jednání soudu uvedl, že trvá na vydaném

rozhodnutí a odkazuje se na obsah písemného vyjádření k žalobě. Veškeré důkazy, zejména

fotodokumentace, jsou pro odborníka natolik jednoznačné, že nebylo důvodem provádět další

dokazování, zejména když žádná meteorologická stanice neumožňuje zachytit lokální změny

v počasí na tak nepatrném prostoru, v jakém se nalézaly předmětné dřeviny. Vlastník

jakéhokoli pozemku má nejen práva, ale i povinnosti – zde starat se o dřeviny. Předmětné

dřeviny vykazovaly značnou zanedbanost, nikdy nebyly ošetřeny ani prořezávány. Na tomto

případu není nic pozitivního, neboť žalobce provedl prořez dřevin naprosto nehorázným

způsobem, který nesvědčí o tom, že by šlo zásah profesionálního a vyškoleného pracovníka.

pokračování 5

Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným odvolacím

správním úřadem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné

skutečnosti:

Dne 19.3.2010 obdržela Česká inspekce životního prostředí podnět čj: 024145 ve věci

prošetření možného poškození dřevin. V oznámení bylo uvedeno, že v katastrálním území

Teplice v ulicích Scheinerova a Nedbalova došlo k neodbornému prořezu strojů. Dne

28.3.2010 provedla inspekce inspekční šetření, při kterém zjistila, že na uvedených parcelách

došlo k prořezu 8 exemplářů javoru stříbrného, 1 exemplář dubu letního, 2 exemplářů jírovce

maďalu a 1 exemplář jasanu ztepilého. Inspekce požádala dne 21.4.2010 Agenturu ochrany

přírody a krajiny o odborné posouzení provedeného prořezu dřevin. V odborném posudku ze

dne 7.5.2010 agentura konstatovala, že provedeným zásahem vznikly velké řezné rány, které

nejsou stromy schopny zakalusovat. Odstraněním části koruny ztratily stromy značnou část

asimilačního aparátu a při vzniku velkých řezných ploch jsou stromy často napadeny

patogenem a v důsledku napadení může být vznik rozsáhlých dutin, který ohrozí celkovou

statiku stromu. Zásah byl proveden bez znalosti fyziologie a anatomie stromů. Ze spících

pupenů vznikne nový obrost, který bude nutné dále redukovat a stromy budou vyžadovat

zvýšenou a pravidelnou péči. Primární koruny jsou poškozeny trvale.

Dne 31.5.2010 předvolala inspekce písemným oznámením statutárního zástupce

právnické osoby JIPEWO, k podání vysvětlení, při vysvětlení dne 8.6.2009 pan Pavel Takáč

uvedl, že po dohodě se zástupcem vlastníka předmětných pozemků Stavebního bytového

družstva Mír Teplice bylo dohodnuto bezpečnost obyvatel je nadřazena estetické funkci

dřevin, prořez byl proveden v době vegetačního klidu v listopadu 2009 a odstraněny byly

suché větve.

Dne 8.10.2010 podal žalobce ve správním řízení podrobné písemné vyjádření s návrhem na doplnění dokazování.

Rozhodnutím ze dne 16.5.2012, č.j.: ČIŽP/44/OOP/1004411.027/12/USR, Oblastní

inspektorát České inspekce životního prostředí v Ústí nad Labem rozhodl o tom, že žalobce se

dopustil protiprávního jednání tím, že v listopadu 2009 neodborně provedeným prořezem

poškodila 11 exemplářů dřevin rostoucích na pozemkových parcelách uvedených ve výroku

rozhodnutí v katastrálním území Teplice při ulici Scheinerova a Nedbalova. Protiprávním

jednáním došlo k porušení ustanovení , přičemž za tento

správní delikt byla společností JIPEWO podle ustanovení § 88 odst.1 písm.c) téhož zákona

uložena pokuta ve výši 55.000,-Kč.

Proti uvedenému rozhodnutí správního úřadu prvého stupně podal žalobce dne

31.5.2012 včasné odvolání, které je obsahově zcela totožné s žalobními námitkami,

uplatněnými žalobcem v podané žalobě. Žalobce namítl nedostatečně zjištěný výchozí stav

dotčených dřevin, porušení procesních ustanovení o řízení vzhledem k tomu, že byly

odmítnuty návrhy na doplnění dokazování a žalobce rovněž poukázal na neobjektivitu

postupu správního úřadu a nepřiměřeně přísnou sankci.

O podaném odvolání rozhodl žalovaný odvolací správní úřad žalobou napadeným

rozhodnutím ze dne 3.9.2012, jímž odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí České

inspekce životního prostředí v Ústí nad Labem ze dne 16.5.2012 potvrdil s odůvodněním, že

odvolací orgán nezjistil neobjektivní či nezákonný postup ani průběh vedeného řízení, správní

pokračování 6

úřad prvého stupně postupoval v obdobných případech nezákonného ořezu dřevin rostoucích

mimo les stejně, resp. obdobně a opíral se o obdobné či srovnatelné důkazní materiály, zásada

byla zachována rovněž při stanovení výše pokuty. Pokud nebylo vyhověno návrhu na

doplnění spisu o vyjádření Agentury ochrany přírody a krajiny, stalo se proto, že v odborném

posudku ze dne 7.5.2010 bylo dostatečně jasným a určitým způsobem popsáno, jakým

způsobem a v jakém rozsahu došlo k poškození předmětných dřevin. Námitka proti svědectví

Bc.V. není relevantní, konfrontace svědkyň K. a V.byla přínosná, pokud by mohla přinést

nová zjištění. Svědkyně ve svých svědeckých výpovědí uvedly pravdivé informace a

požadovaná konfrontace by neměla vliv na samotné řízení. Svědectví Bc.V. je relevantní

pouze a jen co do zadokumentování stavu předmětných dřevin před zásahem, tedy okamžik

pořízení fotodokumentace. Správní úřad prvého stupně v žádném předchozím vyjádření

žalobce neobdržel návrh na předložení listinného důkazu týkajícího se vyhodnocení

povětrnostních podmínek v předmětném období, kdy byl prořez proveden. I v případě, že by

se rozhodl správní úřad na základě žádosti účastníka řízení provést důkaz takovouu,

není schopen odborný orgán potvrdit nebo vyvrátit přesné povětrnostní podmínky na tak

konkrétní lokalitě, jakou je předmětné sídliště. Žalovaný odvolací správní úřad uzavřel, že i

kdyby připustil namítané okolnosti jako polehčující, neměla by tato skutečnost vliv na výši

uložené sankce, neboť ta je vzhledem k zákonem stanovenému rozsahu při samotné spodní

hranici.

Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadená rozhodnutí a jím předcházející

řízení před správními úřady obou stupňů z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané

žalobě podle ustanovení , , ve znění

pozdějších předpisů (dále též ), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního

stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí. Věc soud posoudil takto:

Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo

pravomocně rozhodnuto o tom, že žalobci byla za porušení ustanovení § 7 ve spojení

s ustanovením , o ochraně přírody a krajiny, ve znění

pozdějších předpisů, uložena pokuta za správní delikt ve výši 55.000,-Kč.

Podle ustanovení , o ochraně přírody a krajiny,

ve znění účinném do 27.12.2009, jsoud dřeviny chráněny podle tohoto ustanovení před

poškozováním a ničením, pokud se na ně nevztahuje ochrana přísnější (ustanovení §§ 46 a 48

zákona) nebo ochrana podle zvláštních předpisů. Podle ustanovení § 88 odst.1 písm.c) zákona

č. , orgán ochrany přírody uloží pokutu až do výše 1.000.000,- Kč právnické

osobě nebo fyzické osobě při výkonu podnikatelské činnosti, která se dopustí protiprávního

jednání tím, že poškodí nebo zničí bez povolení dřevinu nebo skupinu dřevin rostoucích

mimo les.

Městský soud v Praze dospěl po provedeném řízení k závěru, že správní úřady obou

stupňů se náležitě a dostatečně podrobně vypořádaly se zásadními námitkami, kterými

žalobce ve správním řízení brojil proti uložení pokuty za uvedený správní delikt. Zároveň se

správní úřady zabývaly i okolnostmi, které měly vliv na vyvození závěru o sankční

odpovědnosti žalobce za správní delikt. Pokud správní úřad prvého stupně vycházel při

zjištění skutečného stavu věci ze závěrů odborného posudku Agentury ochrany přírody a

krajiny ze dne 7.5.2010, má městský soud za to, že takový postup je dostačující, neboť

posudek dostatečně srozumitelně a určitě hodnotí stavu stromů a dřevin a zabývá se i tím,

pokračování 7

v jakých konkrétních skutečnostech spočívá poškození stromů a dřevin v důsledku provedeného zásahu.

Namítal-li žalobce, že ve správním řízení nebyl zjišťován stav dřevin v době před

zásahem žalobce, neshledal tuto námitku soud důvodnou s odkazem na provedenou

svědeckou výpověď svědkyně V., pracovnice magistrátu města Teplic, ze které vyplývá, že

svědkyně na základě žádosti vlastníka nemovitosti SBD Mír posuzovala otázku možného

prořezu či kácení předmětných dřevin. Žalobce v této souvislosti namítal, že u těchto dřevin

došlo následně po provedeném zásahu k jejich olistění, přičemž dokumentoval u soudu

fotografiemi jejich současný stav. Tato okolnost je podle názoru soudu pro závěr o důvodnosti

či nedůvodnosti podané žaloby nevýznamná, protože předmětem dokazování nebyla otázka

úhynu stromů a dřevin, ale deliktní jednání žalobce. Z odborného vyjádření Agentury ochrany

přírody a krajiny je zřejmé, že bylo možno předpokládat, že k regeneraci stromů dojde, avšak

zároveň je zdůrazněno, že rostlina bude muset vynaložit nepoměrně vyšší úsilí k tomu, aby

byla dalšího života schopná.

V námitce nesprávného právního posouzení věci žalobce uvedl, že v projednávaném

případě nemohlo odstraněním poškozených částí dřevin dojít k poškození dřevin jako

takových. Zásah žalobce byl pouze nezbytným zásahem k tomu, aby došlo k zachování

dřevin, jejich samotné funkční, biologické a ekologické funkce a aby nedocházelo

k bezprostřednímu ohrožení bezpečnosti osob a majetku v jejich blízkosti. Bez tohoto zásahu

by velmi rychle poškození dřevin bylo natolik zásadní, že by znamenalo celkový zánik

postižených dřevin a výrazné ohrožení osob a majetku.

S uvedenou argumentací se soud neztotožnil. Žalovaný odvolací správní úřad

v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí poukázal na to, že odborný posudek agentury

je dostatečným podkladem pro specifikaci vlastního poškození i následků neoprávněných

zásahů provedených žalobcem. Z výše uvedené právní úpravy jednoznačně vyplývá, že

poškozování a ničení dřevin rostoucích mimo les je nedovoleným zásahem, který způsobí

podstatné a trvalé snížení jejich ekologických a estetických funkcí nebo bezprostředně či

následně způsobí jejich odumření. V posuzované věci není sporu o tom, že zásah byl

proveden žalobcem, odpovědnost žalobce je tak dána a svou konstrukcí jde o odpovědnost

tzv. objektivní absolutní, neboť zákon o ochraně přírody a krajiny neuvádí žádné liberační

důvody, které by žalobci umožňovaly se této odpovědnosti zbavit. Žalobce se proto nemůže

vyvinit. Jestliže tak z dostatečně podrobně zdokumentovaného stavu jednoznačně vyplývá

zásadní, podstatná a trvalá změna habitu předmětných dřevin, stejně jako značné narušení

jejich ekologických funkcí, je závěr o protiprávnosti jednání žalobce náležitě podložen. Při

hodnocení stavu odbornou organizací Agenturou ochrany přírody a krajiny, jež je rovněž

registrovaným soudním znalcem v oboru, byly vzaty v úvahu všechny atributy, potřebné

k řádnému poškození, tedy nejen druh dřeviny, věk, kondice, pravděpodobný stav před

zásahem, ale i obecně známé skutečnosti, že vlastní rány způsobené neodborným ořezem jsou

branou pro houbové a jiné patogeny a snižují vitalitu předmětných dřevin.

Žalobce konečně v podané žalobě namítl, že napadeným rozhodnutím uložená sankce

je nepřiměřená, poukázal přitom na případ společnosti SOLARBEN s.r.o. a s odkazem na

zásadu legitimního očekávání, namítl, že správní úřady postupují v obdobných věcech

diametrálně odlišně a porušují tím základní zásady správního řízení.

pokračování 8

Z již konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že jakkoliv má

správní orgán při ukládání pokuty volnost správního uvážení, je vázán základními principy

správního rozhodování (viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29.6.2005, č.j. 8

As 5/2005 - 53, dostupný na www.nssoud.cz).

Mezi tyto principy správního rozhodování přitom podle Nejvyššího správního soudu

patří i úplnost, respektive dostatečná odůvodněnost rozhodnutí správního orgánu, které v

konečném důsledku vyvolají i jeho přesvědčivost. Správní orgán je tak povinen se při

ukládání sankce zabývat podrobně všemi hledisky, které zákon předkládá, a podrobně a

přesvědčivě odůvodnit, ke kterému hledisku přihlédl, a navíc podrobně odůvodnit, jaký vliv

mělo toto hledisko na konečnou výši pokuty. Výše uložené pokuty tak musí být v každém

rozhodnutí zdůvodněna způsobem nepřipouštějícím rozumné pochyby o tom, že právě taková

výše pokuty odpovídá konkrétním okolnostem individuálního případu. Rozhodnutí správního

úřadu prvého stupně i na něj navazující rozhodnutí odvolacího žalovaného správního úřadu

podle názoru soudu výše stanoveným požadavkům na odůvodnění správního rozhodnutí, resp.

na jeho přesvědčivost odpovídají. Odůvodněním výše pokuty se podrobně zabýval správní

úřad prvého stupně na stranách 8 a 9 svého rozhodnutí, z jehož textu vyplývá, že správní úřad

zohlednil skutečnost, že se u žalobce jedná o první prokázané porušení

Sb., přitěžující okolností je skutečnost, že se neodborného zásahu dopustila společnost, která

se sankcionovanou činností zabývá jako podnikatelský subjekt. Ustanovení § 88 odstavec 3

stanoví, že při stanovení výše pokuty se přihlíží k závažnosti

protiprávního jednání a k rozsahu hrozící nebo způsobené újmy ochraně přírody a krajiny.

Pokud jde o hledisko závažnosti protiprávního jednání, pak je možno z rozhodnutí relevantně

dovodit výše uvedené hledisko, že totiž deliktního jednání se dopustila právnická osoba, která

se předmětnou činností zabývá jako jedním z předmětů své podnikatelské činnosti, tj. za

účelem zisku. Žalobcem namítaný matematický model při výpočtu sankce (v závislosti na

počtu dřevin, u nichž došlo deliktním jednáním k poškození) se výše uvedeným zásadám

rozhodování při správním trestání vymyká. Pod kritérium „povaha protiprávního jednání“ je

možno podřadit například dobu trvání protiprávního jednání či způsob a intenzitu, jakou došlo

k naplnění skutkové podstaty správního deliktu. Pod kritérium „rozsah následků protiprávního

jednání“ pak lze podřadit skutečnosti jako rozsah škody, odstranitelnost škody, případně

reakci pachatele na odhalení jeho protiprávního jednání (zjištěných nedostatků), eventuálně

zjištění, zda k takovému jednání dochází opakovaně.

Úvaha správního orgánu musí vést k hodnocení individuální povahy protiprávního

jednání, přičemž zvažované okolnosti je třeba rozlišovat na přitěžující a polehčující a vždy je

posuzovat z hlediska konkrétního dopadu na daný případ. Úvaha správního úřadu o výši

ukládané finanční sankce patří pojmově ke správnímu uvážení. Správní uvážení, tj. hodnocení

rozhodných skutečností rozhodujícím správním orgánem, nebylo v daném případě soudem

shledáno v rozporu s obsahem spisového materiálu a odlišný náhled účastníka řízení na

způsob hodnocení rozhodujících skutečností správním orgánem není sám o sobě důvodem pro

zrušení rozhodnutí. V dané věci nebylo zjištěno, že by závěry správního orgánu nebyly

podloženy dostatečně skutkovými zjištěními nebo s nimi byly v rozporu či že by se správní

orgán nevypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobce. Závěry, k nimiž správní orgán

dospěl při hodnocení rozhodujících skutečností, nejsou v rozporu se zásadami logického

myšlení a uvažování. Tím jsou zároveň i vymezeny meze přezkumné činnosti soudu ve

správním soudnictví, pokud jde o správní uvážení. Úkolem soudu tak není nahradit správní

orgán v jeho odborné kompetenci ani nahradit správní uvážení uvážením soudním, ale naopak

posoudit, zda se správní orgán v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal se zjištěným

pokračování 9

skutkovým stavem, resp. zda řádně a úplně zjistil skutkový stav řádným procesním postupem,

a zda tam, kde se jeho rozhodnutí opíralo o správní uvážení, nedošlo k vybočení z mezí a

hledisek stanovených zákonem. Pokud jsou tyto předpoklady splněny, nemůže soud z týchž

skutečností vyvozovat jiné nebo přímo opačné závěry.

Ze všech výše uvedených důvodů tedy Městský soud v Praze po posouzení žaloby a

podrobení přezkumu veškerých žalobních bodů neshledal žádné důvody pro zrušení žalobou

napadeného rozhodnutí, protože nezjistil, že by žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno

v rozporu se zákonem. Na základě toho soud žalobu podle ustanovení

zamítl.

O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst.1 soudního řádu

správního, podle něhož žalobce, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu účelně

vynaložených nákladů v řízení a žalovaný správní úřad, jemuž by právo na náhradu účelně

vynaložených nákladů podle výsledku řízení náleželo, žádné náklady řízení nad rámec

běžných činností správního úřadu nevykázal ani neuplatňoval. Z tohoto důvodu Městský soud

v Praze vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho

doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního

soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní

soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením

shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední

den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující

pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení

a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž

směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské

právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol

pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho

internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 11.března 2014

JUDr. Hana V e b e r o v á ,

předsedkyně senátu