Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
9 Azs 29/2014 - 16.pdf
PDF · 0 B
No categories available
9 Azs 29/2014 - 16
[34] Přestože stěžovateli nebude v tomto řízení udělena mezinárodní ochrana, může mu být poskytnuta ochrana podle zákona č. 326/1999 Sb. , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců “), který upravuje primární prostředky úpravy oprávnění cizího státního příslušníka dlouhodobě pobývat na území České republiky z jiných než azylově relevantních důvodů. Jak uvedl i rozšířený senát v již citovaném usnesení ze dne 7. 9. 2010, č. j. 4 Azs 60/2007 - 119: „Režim povolování pobytu cizinců na území České republiky je třeba považovat za základní a obecný nástroj úpravy pobytu cizích státních příslušníků v případech, kdy nejsou dány podmínky stanovené zvláštními předpisy, typicky v zákoně o azylu. Citovaný zákon respektuje zásadu non-refoulement, neboť stanoví, že rozhodnutí o správním vyhoštění cizince lze vydat pouze na základě závazného stanoviska Ministerstva vnitra, které posuzuje, zda je takové vycestování možné, tj. zda se na takového cizince nevztahují důvody znemožňující vycestování (§ 120a ve spojení s § 179 zákona o pobytu cizinců). Není-li takové vycestování možné, policie tuto skutečnost uvede v rozhodnutí o správním vyhoštění a cizinci udělí vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území České republiky. Ustanovení § 179 , které upravuje důvody znemožňující vycestování cizince, obdobně jako důvody pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu, sice obsahuje v odst. 3 a 4 také obdobné výluky, jaké jsou obsaženy v § 15a zákona o azylu, ovšem ani cizinec, na kterého by se tyto výluky vztahovaly, by nebyl navrácen do státu, kde by mu hrozila vážná újma. V takovém případě policie umožní cizinci vyhledat si nejdéle do 60 dnů přijetí v jiném státě. Pokud cizinec doloží, že přijetí v jiném státě nezískal, umožní mu policie podat žádost o udělení víza za účelem strpění pobytu na území České republiky (§ 179 odst. 5 zákona o pobytu cizinců).“ V případě pravomocného zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu se na cizince opět plně vztahují ustanovení zákona o pobytu cizinců a jeho setrvání na území České republiky je možné pouze v režimu zákona o pobytu cizinců. To platí, i pokud by byl stěžovateli po skončení tohoto řízení uložen výjezdní příkaz, kterému zdejší soud přiznal v rozsudku ze dne 15. 12. 2005, č. j. 3 Azs 16/2005 - 34: „charakter administrativního opatření směřujícího k faktické realizaci právních účinků dříve vydaného rozhodnutí.“ Výjezdní příkaz je ve své podstatě především jakýmsi povolením k pobytu, které neznemožňuje cizímu státnímu příslušníkovi obrátit se na příslušné orgány cestou institutů obsažených v zákoně o pobytu cizinců.
[35] Právní řád České republiky nabízí cizím státním příslušníkům i jiné prostředky k získání oprávnění pobývat na území České republiky než udělení mezinárodní ochrany. Jelikož stěžovatel je z udělení mezinárodní ochrany vyloučen pro naplnění vylučující klauzule obsažené v § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, měl by pro legalizaci pobytu na území České republiky využít jiných institutů zakotvených v českém právním řádu. Vydání do země, kde by stěžovateli reálně hrozilo uložení trestu smrti, je v rozporu s mezinárodními závazky České republiky, proto v dalším případném řízení, jehož výsledkem by mohla být povinnost stěžovatele vycestovat z území České republiky, musí být mnohem důkladněji posouzeny následky návratu do Vietnamské socialistické republiky, než jak tomu bylo v řízení o mezinárodní ochraně, kde však takové posouzení bylo nadbytečné.
[36] Další kasační námitky stěžovatele tedy nebyly pro rozhodnutí relevantní a nebylo třeba se jimi zabývat. Proto ani tyto námitky neodůvodnily přesah vlastních zájmů stěžovatele, a tudíž bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Pokud se zdejší soud některou z kasačních námitek byť i jen okrajově v tomto odůvodnění zabýval, bylo to z důvodu potřeby vyjádřit své stanovisko k velmi závažné problematice nuceného vycestování cizího státního příslušníka do země, kde by mu mohl hrozit trest smrti.
IV. Závěr a náklady řízení
[37] Nejvyšší správní soud s ohledem na shora uvedené vyhodnotil, že přestože v napadeném rozsudku krajského soudu jsou patrné nedostatky, tyto nedostatky jsou pro rozhodnutí ve věci nepodstatné. V podstatné otázce aplikace § 15a zákona o azylu se krajský soud držel uvedené konstantní judikatury. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal žádného důvodu pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji ve smyslu ustanovení § 104a s. ř. s. s. ř. s. shledal nepřijatelnou a odmítl ji.
[38] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 , větu první, s. ř. s. s. ř. s. , ve spojení s ustanovením § 120 s. ř. s. s. ř. s. , dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. března 2014
JUDr. Radan Malík
předseda senátu