Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Ads 23/2014 - 34

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

- 35

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: J. F., zast. opatrovníkem Městem Břeclav, se sídlem nám. T. G. Masaryka 3, Břeclav, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 8. 2013, č. j. 491210059, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2013, č. j. - 5,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Dne 9. 1. 2014 byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena kasační stížnost žalobce (dále jen „stěžovatel“) směřující proti v záhlaví označenému usnesení Krajského soudu v Brně. Dříve než Nejvyšší správní soud přistoupil k věcnému přezkumu kasační stížnosti, zabýval se tím, zda jsou splněny podmínky řízení.

[2] Zdejší soud zjistil, že stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 8. 9. 2004, č. j. – 74, zcela zbaven způsobilosti k právním úkonům. Dle sdělení Okresního soudu v Břeclavi bylo stěžovateli opatrovníkem ustanoveno Město Břeclav. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ), účastník je způsobilý samostatně činit v řízení úkony v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti. Podle účastník, který nemá procesní způsobilost, musí být v řízení zastoupen zákonným zástupcem.

[3] Způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti je vymezena předpisy občanského práva. Od 1. 1. 2014 přitom došlo ohledně způsobilosti nabývat právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem k výrazné změně , (dále jen „o. z.“). Oproti , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), kromě terminologických změn spočívajících zejména v návratu k pojmu svéprávnosti, namísto způsobilosti k právním úkonům, došlo i ke koncepční změně spočívající v tom, že člověk již nemůže být svéprávnosti zcela zbaven, ale vždy pouze omezen (viz zejména o. z.).

[4] V případě stěžovatele však došlo ke zbavení způsobilosti k právním úkonům podle z roku 1964 platného do 31. 12. 2013. Podle přechodného ustanovení vyjádřeného v o. z. pak platí, že „[k]do byl podle dosavadních právních předpisů zbaven způsobilosti k právním úkonům, považuje se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona za osobu omezenou ve svéprávnosti podle tohoto zákona“. Ačkoliv uvedené ustanovení hovoří pouze o omezení ve svéprávnosti, nestanoví v jakém rozsahu tato osoba omezena ve svéprávnosti je.

[5] Při výkladu tohoto ustanovení je možné v prvé řadě poukázat na § 3032 odst. 2 o. z., podle kterého „[k]do byl podle dosavadních právních předpisů omezen ve způsobilosti k právním úkonům, považuje se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona za osobu omezenou ve svéprávnosti podle tohoto zákona a je i napříště způsobilý právně jednat v rozsahu stanoveném dosavadními právními předpisy, nerozhodne-li soud podle tohoto zákona jinak“. Podle tohoto ustanovení jsou tak od 1. 1. 2014 osoby omezené ve způsobilosti k právním úkonům za účinnosti z roku 1964 způsobilé právně jednat v rozsahu, ve kterém nebyly ve způsobilosti k právním úkonům omezeny podle dosavadních předpisů. Výkladem opaku je tudíž možné dojít k závěru, že ve zbývajícím rozsahu nadále nejsou způsobilé právně jednat. S ohledem na shodnou dikci první části s o. z. by bylo možné dovodit, že i v případě osob zbavených způsobilosti k právním úkonům má mít stejná dikce stejný význam, tedy takové osoby by byly i nadále fakticky nezpůsobilé právně jednat s ohledem na předchozí zbavení způsobilosti k právním úkonům v plném rozsahu. Tento výklad by však byl podle soudu nesprávný, neboť by jednak popíral doslovné znění o. z., kde se výslovně hovoří jen o omezení ve svéprávnosti, za druhé by byl i proti cíli nové právní úpravy, která zjevně směřovala k tomu, aby žádná osoba již nebyla zcela zbavena svéprávnosti.

[6] Rozsah omezení svéprávnosti je však podle o. z. oprávněn určit pouze soud, a to v řízení podle a násl. , o zvláštních řízeních soudních. Nejvyšší správní soud tedy není oprávněn sám posoudit rozsah omezení svéprávnosti. Na druhou stranu o. z. stanoví, že rozhodnutí o omezení svéprávnosti nezbavuje člověka práva samostatně jednat v běžných záležitostech každodenního života a o. z. stanoví, že osoba omezená ve svéprávnosti je způsobilá darovat a přijmout dar malé hodnoty nebo dar vzhledem k okolnostem obvyklý. Z těchto ustanovení tedy vyplývá, že omezení svéprávnosti soudem se nemůže týkat běžných záležitostí každodenního života a darování či přijímání darů malé hodnoty nebo darů obvyklých vzhledem k okolnostem. Osoby, které byly zbaveny způsobilosti k právním úkonům podle z roku 1964, se tedy staly od 1. 1. 2014 ex lege způsobilé právně jednat v rozsahu, kde o. z. stanoví nemožnost omezení jejich svéprávnosti. V tomto rozsahu přitom nedochází k přezkoumání jejich způsobilosti podle o. z., který stanoví nepřímo přechodné období tří let, ve kterém musí být svéprávnost soudem znovu přezkoumána, jinak dojde po uplynutí této doby k nabytí svéprávnosti bez dalšího. Tento výklad přitom respektuje to, že rozsah omezení svéprávnosti by měl být v zájmu omezované osoby i osob třetích zřejmý ať již přímo ze zákona nebo z příslušného rozhodnutí soudu tak, aby bylo zřejmé, v jakém rozsahu může či nemůže daná osoba právně jednat.

[7] V projednávané věci šlo přitom v řízení před žalovaným o žádost stěžovatele o přiznání starobního důchodu. Otázku starobního důchodu i s ohledem na částku, o kterou se zpravidla bude měsíčně jednat, a která často bude jediným příjmem dané osoby, nelze rozhodně podle Nejvyššího správního soudu považovat za běžnou záležitost každodenního života ve smyslu o. z. Stěžovatele je tedy třeba nadále považovat s ohledem na za nezpůsobilého samostatně činit úkony v řízení, kde se rozhoduje o jeho starobním důchodu. Stěžovatel tedy sám nemá způsobilost kasační stížnost podat a v řízení o kasační stížnosti vystupovat, neboť podle platí, že účastník, který nemá procesní způsobilost, musí být v řízení zastoupen zákonným zástupcem. Jím podaná kasační stížnost tedy má vadu spočívající v absenci zastoupení zákonným zástupcem.

[8] Podle , věty první, ve spojení s platí, že předseda senátu usnesením vyzve stěžovatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2014, č. j. – 28, byl proto opatrovník stěžovatele vyzván, aby se vyjádřil, zda na stěžovatelem podané kasační stížnosti trvá. Opatrovník pak dopisem ze dne 18. 3. 2014 sdělil, že na podané kasační stížnosti netrvá. Za této situace tedy nebyla ani dodatečně napravena podmínka povinného zastoupení stěžovatele zákonným zástupcem podle a Nejvyššímu správnímu soudu tak nezbylo, než kasační stížnost podle ve spojení s odmítnout. Nejvyšší správní soud považuje nicméně za nezbytné upozornit na to, že stěžovatel byl zbaven způsobilosti k právním úkonům již v roce 2004 a toto zbavení způsobilosti k právním úkonům nebylo nijak přerušeno, tedy trvalo nepochybně i v době rozhodování žalované. , , ve znění pozdějších předpisů, přitom upravuje procesní způsobilost v a povinné zastoupení v v zásadě shodně s a

[9] O nákladech řízení rozhodl soud podle ve spojení s Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. března 2014

JUDr. Radan Malík

předseda senátu