Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
9 Afs 117/2013 - 21.pdf
PDF · 0 B
No categories available
9 Afs 117/2013 - 21
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: SALDOMA s.r.o., se sídlem Cacovice 63/2, Brno, zast. Mgr. Ing. Jiřím Horou, advokátem, se sídlem Moravské nám. 15, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 24. 1. 2012, č. j. 1409/12-1301-704581, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2013, č. j. 62 Af 29/2012 -104,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a argumentace účastníků
[1] Žalobce se žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně (dále jen „původní žalovaný“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání dodatečným platebním výměrům na daň z přidané hodnoty za 3. a 4. čtvrtletí roku 2007, vydaným Finančním úřadem Brno III dne 27. 5. 2011, č. j. 205500/11/290513707725 a č. j. 206626/11/290513707725. Krajský soud žalobu v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.
[2] S účinností zákona č. 456/2011 Sb. , o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ke dni 1. 1. 2013 se žalovaným namísto původně žalovaného stalo Odvolací finanční ředitelství.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti proti tomuto rozsudku popřel, že by neprokázal nárok na uplatnění daňového odpočtu spočívajícím v nákladech na nákup barev od společnosti MH Businnes Still, s. r. o. Další podklady požadované správcem daně však již neměl k dispozici a unesení důkazního břemene dle pokynů správce daně bylo nemožné. Kromě toho nepostupoval správce daně v souladu s § 8 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “). Správní orgány obou stupňů nezpochybnily, že stěžovatel potřeboval barvy, nýbrž že barvy dodal deklarovaný dodavatel (MH Businnes Still, s.r.o.), čímž „fakticky […] správní orgán vyjádřil pochybnost o dodavateli, nikoli však o dodávce barvy a tedy o vynaloženém nákladu.“ Správce daně navíc stěžovateli upřel právo účastnit se výslechu svědka M. M., neboť stěžovatel znal tohoto svědka pouze pod jinou identitou (M. D.). Z toho důvodu nejsou podstatné rozdíly v informacích podaných stěžovatelem s informacemi, které při výslechu uvedl tento svědek. Postupem správce daně došlo k porušení principů přesvědčivosti a přiměřenosti. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[4] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti s výrokem i odůvodněním napadeného rozsudku ztotožnil. Stěžovatel nepředložil žádné důkazy prokazující oprávněnost uplatněného odpočtu daně z přidané hodnoty. Unesení důkazního břemene se zde totiž nevztahuje jen na předložení bezvadných účetních dokladů (faktur), neboť tyto nijak neprokazují, že došlo k uskutečnění platby a k plnění na faktuře uvedenému. Stěžovatel přitom nepředložil správcem daně požadovanou skladovou evidenci materiálu a inventarizaci majetku, čímž se dostal do důkazní nouze. K tvrzenému porušení principu přiměřenosti pak konstatoval, že pro správce daně bylo rozhodné, že nebyl prokázán nárok na odpočet daně ve smyslu § 73 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty “). Vzhledem k výše uvedenému žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
II. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[5] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s. “)]. Nedůvodnou kasační stížnost zamítl na základě úvah dále vyložených.
[6] Nejvyšší správní soud konstatuje, že v řízení před krajským soudem byly dostatečným způsobem objasněny všechny okolnosti podstatné pro spravedlivé rozhodnutí stěžovatelovy věci. V odůvodnění napadeného rozhodnutí krajský soud přesvědčivě reagoval na žalobní námitky. Kasační námitky se obsahově shodují s námitkami žalobními, proto není třeba znovu opakovat bezchybnou argumentaci krajského soudu vysvětlující v dostatečné šíři relevantní zákonná ustanovení, a to i s využitím přiléhavé citace judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu.
[7] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že v rámci přezkumu napadeného rozsudku znovu uvážil, jsou-li v kasační stížnosti přednesené námitky způsobilé zvrátit správnost závěrů krajského soudu a v důsledku toho i správnost závěrů přijatých původním žalovaným i správcem daně v řízení daňovém. Nic takového však zjištěno nebylo.
[8] Námitka vyjadřující nesouhlas se závěrem, podle něhož nebyla prokázána existence zdanitelného plnění, obstát nemůže. Krajský soud v tomto směru správně poukázal na právní větu k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2006, č. j. 2 Afs 7/2006 -107, (vyhledatelné na www.nssoud.cz), dle které „[p]rokazuje-li daňový subjekt nárok na nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty formálně bezvadným daňovým dokladem, ale o faktickém stavu jsou pochybnosti, je součástí důkazní povinnosti daňového subjektu prokázání existence zdanitelného plnění.“ V rozsudku ze dne 26. 2.2010, č. j. 2 Afs 32/2008 -116, Nejvyšší správní soud dále uvedl, že „podnikatelský subjekt není povinen ověřovat si identitu svého obchodního partnera, nese tím však zvýšené riziko při případném dokazování, týkajícím se obchodních případů uzavřených s takovým subjektem, v rámci daňového řízení.“
[9] Stěžovatel byl ve výzvách ze dne 16. 11. 2010 a 22. 12. 2010 správcem daně výslovně upozorněn, které doklady má předložit (tj. skladovou evidenci materiálu a inventarizaci majetku a závazků). To však neučinil a svá tvrzení opřel pouze o předložené faktury, přičemž informace, které poskytl stěžovatel, resp. jeho jednatel, a informace, které správce daně získal výslechem osoby jednající jménem společnosti MH Businnes Still, s.r.o. (M. M. alias M.D.), se skutečně podstatným způsobem lišily, jak dovodil původní žalovaný i krajský soud. Stěžovatel tedy neunesl důkazní břemeno v souvislosti s prokázáním existence zdanitelného plnění § 74 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty.
[10] Nedůvodná je dle názoru Nejvyššího správního soudu i námitka, dle které správce daně stěžovateli upřel právo účastnit se výslechu svědka M. M., neboť stěžovatel jej znal pouze jako M. D.. Vyrozumění o výslechu pana M. M., které bylo žalobci doručeno dne 26. 1. 2011, znělo následovně: „Finanční úřad Brno III Vám oznamuje, že dne 22.2.2011 od 10:00 hod bude proveden výslech svědka. Jednání se uskuteční ve Vazební věznici Olomouc, Švermova 2, 771 57 Olomouc. Svědecká výpověď bude provedena ve věci obchodních vztahů mezi společností SALDOMA s.r.o. DIČ: CZ27675491, a daňovým subjektem MH Businnes Still s.r.o., DIČ:CZ27871690, svědek M. M., nar. XY.“
[11] Stěžovatel byl tedy jednoznačně a srozumitelně informován o tom, že ve věci obchodních vztahů týkajících se jeho společnosti bude správcem daně proveden výslech svědka. Pokud stěžovatel nevěděl, že M. M. a M. D. (jehož výslech sám stěžovatel navrhoval) jsou jedna a tatáž osoba, což nebylo v dosavadních řízeních zpochybněno, nic mu nebránilo, aby si od správce daně po doručení shora citovaného vyrozumění doplňující informace vyžádal. Pokud se stěžovatel rozhodl vzdát svého práva být výslechu svědka účasten s tím, že mu svědek není znám, aniž se jakkoli pokusil doplňující informace získat, nelze takovou procesní pasivitu klást k tíži správce daně a tudíž ani správci daně jakkoli vytýkat, že výpověď tohoto svědka (v některých ohledech rozpornou s tím, co uvedl stěžovatel) ve svém rozhodnutí zohlednil.
[12] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud nepřisvědčil námitce porušení § 8 odst. 1 daňového řádu. Správce daně naopak zjistil skutkový stav dostatečně a dospěl k řádně odůvodněnému závěru, že stěžovatel neprokázal, že by barvy skutečně nakoupil od dodavatele MH Businnes Still, s.r.o. Z týchž důvodů pak Nejvyšší správní soud nepovažuje za důvodnou ani námitku porušení principů přesvědčivosti a přiměřenosti.
[13] Souhrnně lze k věci konstatovat, že správce daně i původní žalovaný dospěli procesně bezvadným způsobem k závěrům respektujícím relevantní zákonnou úpravu; práva žalobce nebyla v daňovém řízení ani v rozhodnutí jím završeném nikterak zkrácena. Krajský soud následně podanou žalobu správně a s dostatečným odůvodněním zamítl, a to aniž by se při svém rozhodování dopustil jakéhokoliv pochybení způsobilého přivodit zrušení stěžovaného rozsudku.
III. Závěr a náklady řízení
[14] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji dle § 110 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 109 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s.
[15] Vzhledem k tomu, že stěžovatel neměl ve věci úspěch a žalovanému nevznikly náklady nad rámec jeho úřední činnosti, nemají účastníci dle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , ve spojení s § 120 s. ř. s. s. ř. s. , právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. března 2014
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu