Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 As 13/2014 - 15

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: P. Č., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, proti rozhodnutím žalované ze dne 25. 5. 2012, č. j. 1313AN/12, ze dne 26. 6. 2012, č. j. 1832/12, a ze dne 26. 6. 2012, č. j. U 1313A/12, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2013, č. j. - 51,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

Včas podanou kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl shora označené usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jímž bylo zastaveno řízení o jeho žalobě pro nezaplacení soudního poplatku.

Městský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že stěžovatel podal u Krajského soudu v Hradci Králové žalobu, jíž se domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 25. 5. 2012, č. j. 1313AN/12, ze dne 26. 6. 2012, č. j. 1832/12 a č. j. U 1313A/12. Krajský soud v Hradci Králové věc usnesením ze dne 3. 12. 2012, č. j. - 13, postoupil městskému soudu jako soudu místně příslušnému. Proti usnesení, jímž byla věc postoupena, podal stěžovatel kasační stížnost, řízení o této stížnosti bylo ale zastaveno usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. - 41.

Městský soud vyzval stěžovatele k úhradě soudního poplatku za žalobu, a to usnesením ze dne 16. 1. 2013, č. j. - 19, na které stěžovatel reagoval žádostí o osvobození od soudního poplatku za žalobu. Tato žádost byla zamítnuta usnesením městského soudu ze dne 12. 8. 2013, č. j. - 32. Kasační stížnost proti zmíněnému usnesení městského soudu byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2013, č. j. - 13. Městský soud posléze stěžovatele znovu vyzval k úhradě soudního poplatku za žalobu, tentokrát usnesením ze dne 15. 10. 2013, č. j. - 47, v němž určil lhůtu 10 dnů k zaplacení. Vzhledem k tomu, že stěžovatel soudní poplatek nezaplatil, vydal městský soud usnesení ze dne 5. 12. 2013, č. j. – 51, kterým řízení zastavil. Městský soud přitom nevyhověl žádosti o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku, jelikož již v usnesení, jímž zamítl stěžovatelovu žádost o osvobození od soudního poplatku, zhodnotil, že stěžovatel tohoto institutu zneužívá. Vyhovění žádosti o prodloužení lhůty by přitom popřelo smysl dříve vydaných rozhodnutí.

II. Obsah kasační stížnosti

V kasační stížnosti stěžovatel namítl, že městský soud obchází zákon, když odmítá vydat rozsudek, ač by byl zamítavý. Vedle toho namítl, že rozsudek byl vydán bez splnění podmínek přezkumu. Dále stěžovatel zdůraznil, že lhůta k uhrazení soudního poplatku musí být přiměřená, tj. taková, že nebude nutno ji prodlužovat.

Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení městského soudu zrušil.

III. Vyjádření žalované

Žalovaná nevyužila svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti.

IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou a je podána včas. Důvod kasační stížnosti odpovídá důvodu podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Zdejší soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, zkoumal při tom, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud jen krátce zmiňuje, že netrval na zaplacení soudního poplatku a povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti. Trvání na těchto požadavcích by totiž značilo jen řetězení téhož problému, jelikož předmětem přezkumu je usnesení městského soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. K danému srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. - 37, a ze dne 13. 9. 2007, č. j. - 77 (všechna zde citovaná rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

Nelze souhlasit se stěžovatelem, že by městský soud v dané věci jakkoli pochybil, když rozhodoval usnesením, nikoli rozsudkem. Předpokladem pro to, aby soud o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu dle a násl. rozhodl rozsudkem, v jehož rámci se meritorně posuzuje zákonnost napadeného správního rozhodnutí, je též úhrada soudního poplatku tam, kde účastníka řízení stíhá poplatková povinnost. Na stěžovatele taková povinnost dopadala, ale ani ve lhůtě stanovené ve výzvě k zaplacení soudní poplatek nezaplatil. Na takový případ pak plně dopadá , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), dle něhož soud řízení za popsaných okolností zastaví. Pakliže chtěl stěžovatel dosáhnout vydání meritorního rozsudku, měl soudní poplatek zaplatit. V případě, že tak neučinil, nezbylo městskému soudu než řízení zastavit usnesením tak, jak to předpokládá ve spojení s zákona o soudních poplatcích. Nelze tak souhlasit s námitkou stěžovatele, že by městský soud obcházel zákon tím, že by v dané věci nevydal rozsudek, ale řízení ukončil usnesením.

Nejvyšší správní soud v dané souvislosti nerozumí tomu, co stěžovatel mínil tvrzením, že „rozsudek byl vydán bez splnění podmínek přezkumu.“ Městský soud totiž nerozhodoval rozsudkem, ale usnesením. V dané věci skutečně vzhledem k nezaplacení soudního poplatku nebyly splněny předpoklady pro to, aby mohla být napadená správní rozhodnutí věcně přezkoumána. To však městský soud plně reflektoval a řízení zastavil, aniž by rozhodnutí žalované věcně přezkoumával.

Zdejší soud se dále neztotožnil s námitkou nepřiměřenosti lhůty k zaplacení soudního poplatku.

Stěžovatel před městským soudem požádal o osvobození od soudního poplatku, jeho žádost byla zamítnuta usnesením městského soudu ze dne 12. 8. 2013, č. j. - 32, proti kterému podal stěžovatel kasační stížnost, jež byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2013, č. j. - 13. Zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu nabyl právní moci dne 7. 10. 2013. Od tohoto okamžiku muselo být stěžovatelovi zřejmé, že na zamítnutí jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku se nic nezmění a že je povinen splnit poplatkovou povinnost. K zaplacení soudního poplatku jej městský soud znovu vyzval usnesením ze dne 15. 10. 2013, č. j. - 47, které si stěžovatel převzal dne 31. 10. 2013 a v němž byla určena lhůta 10 dnů k zaplacení. Takto určenou lhůtu nelze považovat za nepřiměřenou s ohledem na skutečnost, že šlo o lhůtu náhradní. Stěžovatel navíc mohl soudní poplatek zaplatit i po jejím uplynutí, a to až do právní moci usnesení o zastavení řízení, která nastala dne 23. 12. 2013 (dle § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích totiž usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci).

Od doručení následné výzvy k zaplacení soudního poplatku (31. 10. 2013) do právní moci usnesení o zastavení řízení (23. 12. 2013) uplynuly necelé dva měsíce, což je doba k zaplacení více než přiměřená.

V. Závěr a náklady řízení

Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, proto ji dle , věty poslední, zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle , dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o , větu první, , ve spojení s , dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, která by jinak měla právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení náklady, které by překračovaly její běžnou úřední činnost.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. února 2014

JUDr. Radan Malík

předseda senátu