Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 As 3/2014 - 14

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: Česká televize, se sídlem Kavčí hory 1, Praha 4, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 1. 2014, č. j. – 95,

t a k t o :

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 1. 2014, č. j. – 95, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 1. 2014, č. j. – 95, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku uvedl, že při řešení otázky přiměřenosti sankce ve výši 300.000 Kč za porušení čl. IV bodu 12 , ve znění pozdějších předpisů, uložené žalobkyni (dále jen „ “) rozhodnutím Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen „stěžovatelka“) ze dne 2. 11. 2010, sp. zn. 2010/1153/LOJ/ČES, postupoval v intencích ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, jakož i rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2013, č. j. - 27. Ve svém rozhodování byl městský soud vázán právním názorem vysloveným v citovaném rozsudku, a to že neobstojí žádný z namítaných důvodů o zjevné nepřiměřenosti uložené pokuty. Proto městský soud uzavřel, že smyslem a účelem moderace není hledání ideální výše sankce soudem místo správního orgánu, ale její korekce v případech, že by sankce, pohybující se nejen v zákonném rozmezí a odpovídající i všem zásadám pro její ukládání a zohledňující kritéria potřebná pro její individualizaci, zjevně neodpovídala zobecnitelné představě o adekvátnosti a spravedlnosti sankce.

Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost, neboť nenaplňuje požadavky podle ust. Proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ust. a 4 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom shledal vadu uvedenou v odstavci 4, k níž musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Důvodnost kasační stížnosti posuzuje Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů ( věta před středníkem a odst. 4 věta před středníkem ). V ust. věta za středníkem a odst. 4 věta za středníkem jsou však vymezeny situace, kdy vázanost důvody kasační stížnosti neplatí a Nejvyšší správní soud zkoumá zákonnost řízení a napadeného rozhodnutí nad rámec stížních důvodů. Mezi tyto případy patří i nepřezkoumatelnost rozhodnutí ve smyslu ust.

V dané věci rozhodl městský soud o žalobě rozsudkem ze dne 31. 5. 2011, č. j. – 31, tak, že žalobu zamítl a rozhodl o snížení pokuty uložené v částce 300.000 Kč na její návrh na částku 1.000 Kč. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou se domáhala pouze zrušení výroku o snížení pokuty a o nákladech řízení. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 14. 6. 2012, č. j. - 58, napadený rozsudek městského soudu ve výroku o snížení pokuty a o nákladech řízení zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu městskému soudu k dalšímu řízení. Důvodem pro částečné zrušení rozsudku byla jeho nepřezkoumatelnost ve vztahu k výroku o moderaci výše pokuty. V dalším rozsudku ze dne 27. 8. 2012, č. j. – 70, městský soud opět rozhodl o snížení uložené pokuty, tentokrát na částku 10.000 Kč. I proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka kasační stížnost a rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2013, č. j. - 27, byl i tento rozsudek městského soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud v odůvodnění zrušujícího rozsudku uvedl, že neobstojí žádný z důvodů, které vedly městský soud k závěru o zjevné nepřiměřenosti uložené pokuty. Závěry městského soudu shledal částečně nepřezkoumatelné, částečně nesprávné a odůvodnění tohoto rozsudku posoudil rovněž jako vnitřně nekonzistentní. Bylo proto na městském soudu, aby opět rozhodl o návrhu na moderaci pokuty a o nákladech řízení. Městský soud rozhodl rozsudkem ze dne 2. 1. 2014, č. j. – 95, tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a tento výrok označil jako výrok II. V odůvodnění tohoto rozsudku však mimo jiné uvedl, že „v inkriminované věci v otázce přiměřenosti uložené sankce postupoval v intencích ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, jakož i rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -27 a přiklonil se k závěru, k němuž dospěl Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku, a to že neobstojí žádný z namítaných důvodů o zjevné nepřiměřenosti uložené pokuty“, přesto, že výrok týkající se moderace výše pokuty v rozsudku není.

Podle ust. musí rozsudek mimo jiné obsahovat výrok a odůvodnění. Výrok je nejdůležitější částí rozsudku, neboť obsahuje rozhodnutí ve věci samé. Jedná se tak o jádro rozsudku a zároveň procesní reakci soudu, v daném případě na podanou žalobu. Výrok rozsudku má být nejen přesný a jednoznačný, ale rovněž úplný. Obsahuje-li rozsudek více výroků, ty se v jeho písemném vyhotovení rozlišují římskými číslicemi. Výrok rozhodnutí nelze za žádných podmínek vynechat, protože jen výrok pravomocného rozsudku, v němž je vyjádřen obsah rozhodnutí, je závazný.

Za nepřezkoumatelný ve smyslu ust. pro nesrozumitelnost lze považovat např. rozsudek, jehož výrok je vnitřně rozporný, s nevhodnou formulací výroku, kdy nelze rozlišit, co je výrok a co odůvodnění apod.

Napadený rozsudek obsahuje pouze výrok II. týkající se náhrady nákladů řízení, avšak výrok I., kterým mělo být rozhodnuto ve věci samé, tj. o moderaci výše pokuty, chybí, přestože z jeho odůvodnění (str. 5 a 6 napadeného rozsudku) vyplývá, že se městský soud otázkou moderace zabýval a vycházel přitom z právního názoru vysloveného Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 4. 7. 2013, č. j. – 27 (str. 3 a 4 napadeného rozsudku). Městský soud v dané věci nemohl rozhodovat pouze o nákladech řízení, jak se podává z výroku, protože po zrušení jeho předchozího rozsudku (ze dne 27. 8. 2012, č. j. – 70) stále nebylo rozhodnuto o návrhu na snížení uložené pokuty. Pokud se však městský soud z nějakých neznámých důvodů nesprávně domníval, že jsou zde podmínky pouze pro rozhodnutí o nákladech řízení, pak o nich měl rozhodnout usnesením. Ve výroku rozsudku rozhodne soud ve věci samé a o povinnosti k náhradě nákladů řízení ( ve spojení s ) a o nákladech řízení rozhoduje usnesením ( ve spojení s ).

Městský soud proto pochybil, jestliže výrok I. o moderaci výše pokuty ve výrokové části rozsudku neuvedl, a to bez ohledu na to, zda by rozhodl o snížení uložené pokuty či nikoliv, protože tato otázka představovala podstatu řešené věci. Za dané situace tak nebylo rozhodnuto o návrhu na moderaci obsaženém v žalobě.

Z výše uvedeného důvodu proto Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu podle ust. věta první zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve věci rozhodl v souladu s ust. , podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.

V dalším řízení je městský soud vázán právním názorem, který je vysloven v tomto rozsudku ( ).

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. února 2014

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu