Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nad 66/2014 - 129

- 130

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: J. J., zast. JUDr. Josefem Cholastou, advokátem se sídlem Hlavní nám. 46/14, Krnov, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2011, č. j. 697/580/11, 44408/ENV, sp. zn. 000372/A-10, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu,

t a k t o :

Návrh žalobce na přikázání věci jinému soudu s e z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce podal dne 30. 9. 2011 u Městského soudu v Praze žalobu proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 5. 4. 2011, č. j. ČIŽP/49/OOP/SR01/0909130.055/11/VMP, sp. zn. SR01/0909130, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci jako podnikající fyzické osobě uložena pokuta ve výši 500 000 Kč podle , o ochraně přírody a krajiny, za porušení tohoto zákona.

Přípisem ze dne 21. 10. 2013 požádal žalobce o delegaci věci jinému soudu. Žádost odůvodnil tím, že s ohledem na své majetkové poměry nebude schopen vážit cestu z místa bydliště k jednání soudu do Prahy, určitě by nestihl jednání soudu od 10:00 hod. Také navrhovaní svědci či znalci by mohli mít potíže s dopravou k soudu v Praze. Žalovaný naopak disponuje právníky i na Ostravsku, proto by bylo vhodné delegovat věc ke Krajskému soudu v Ostravě.

Žalovaný nevyužil své možnosti podat k návrhu žalobce vyjádření.

Podle věty první , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), Nejvyšší správní soud může věc přikázat jinému než místně příslušnému krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné.

Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu „[d]elegace vhodná je výjimkou ze zásady trvání místní příslušnosti a z ústavní zásady zákonného soudu a soudce, a proto k ní lze přistoupit pouze v těch ojedinělých případech, v nichž by projednání věci jiným než místně příslušným krajským soudem znamenalo z komplexního pohledu hospodárnější, rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější posouzení věci.“ (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2004, č. j. - 26, publikované ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 305/2004, www.nssoud.cz).

Podobně v usnesení ze dne 24. 6. 2004, č. j. Nad 89/2004 - 26, Nejvyšší správní soud vyslovil: „Jelikož postup podle vyjadřuje výjimku z ústavně garantované zásady, že nikdo nemůže být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu stanoví zákon ( d), musí být skutečnosti, které odůvodňují přikázání věci jinému než příslušnému soudu, výjimečné, závažné a objektivní povahy.“

Nejvyšší správní soud opakovaně konstatoval, že institut přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu je nutno vykládat restriktivně a uplatňovat pouze ve velmi výjimečných případech. Žalobcem uplatněné argumenty, proč by měl věc projednat a rozhodnout jiný soud než místně příslušný, Nejvyšší správní soud nepovažoval za dostatečné důvody k tomu, aby převážily význam zásady zákonného soudce a zákonem určenou místní příslušnost soudu.

Žalobce uváděl jako důvod pro přikázání věci jinému soudu především skutečnost, že by mu při cestě k soudu do Ostravy nevznikly tak vysoké náklady jako při cestě do Prahy. Ze svých prostředků si není schopen v Praze obstarat ubytování, jež by bylo nutné, aby se dostavil včas k dopolednímu jednání.

Pojem hospodárnosti řízení dle závěrů zdejšího soudu ovšem nelze vztahovat pouze k nákladům řízení, které vzniknou toliko účastníkům řízení, ale je zapotřebí na něj nahlížet z pohledu celého řízení a především jej vykládat v úzké souvislosti s pojmem rychlosti řízení, jakož i jinými důležitými důvody pro delegaci vhodnou. Přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu s sebou vždy nese vyšší náklady a především řízení protahuje: místně příslušný krajský soud, kterému věc napadla a který se s ní již obeznámil a účastníkům řízení rozeslal výzvy a poučení, musí věc předložit Nejvyššímu správnímu soudu, který ji – jsou-li pro to podmínky – přikáže jinému krajskému soudu, přičemž tento krajský soud opět musí účastníky řízení poučit a seznámit se se spisem, nemluvě o tom, že nějakou dobu potrvá, než přistoupí v souladu s k projednání a rozhodnutí věci. Městský soud v Praze se přitom věcí zabývá již přibližně dva a půl roku, učinil řadu procesních úkonů a ve věci i opakovaně nařídil jednání, jež se nekonalo pro omluvu žalobce, resp. jeho zástupce. Nutno také upozornit na skutečnost, že žalobce požádal o delegaci až několik let po podání žaloby, přičemž z žádosti vyplývá, že jeho sociální situace je obtížná již delší čas.

Zdejší soud také upozorňuje, že žalobce může problém s dopravou do sídla soudu překlenout žádostí o pozdější zahájení jednání, což je prostředek, který by měl být využit dříve nežli žádost o delegaci řízení jako takového.

Konečně je třeba upozornit též na rozhodovací činnost Nejvyššího správního soudu, který k tzv. delegaci vhodné přistupuje zejm. v případě velmi vážných zdravotních či rodinných problémů účastníka řízení.

Za vážný důvod nelze však bez dalšího považovat tvrzení, že žalobce nemá finanční prostředky na cestu k soudu (viz usnesení ze dne 22. 12. 2004, č. j. Nad 167/2004 - 34). Náklady na dopravu hromadnými dopravními prostředky z místa pobytu žalobce k soudu v Praze nedosahují takové částky, aby ohrožovaly jeho možnost dostavit se k jednání či mu účast zcela znemožnily. Přihlédnout je třeba i k tomu, že prostředky vynaložené na jízdné může žalobce uplatnit jako náklad řízení a bude-li se svou žalobou úspěšný, může mu být soudem přiznána jejich náhrada.

Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že podmínky ustanovení nebyly v projednávané věci naplněny a věc nepřikázal jinému krajskému soudu. Žalobu podanou žalobcem proti shora označenému rozhodnutí žalovaného tedy projedná a rozhodne o ní věcně a místně příslušný Městský soud v Praze.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. února 2014

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu